Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 926/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Petr Přeučil a 2) Eva Pešková, zastoupených Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem, sídlem Krajířova 15/I, Dačice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2026 č. j. -141, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. května 2025 č. j. -107 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. ledna 2025 č. j. -72, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a Zdeňka Kořínka a Ladislavy Kořínkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů a namítají porušení svých ústavně zaručených práv - konkrétně práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví. Okresní soud v Jindřichově Hradci zamítl žalobu stěžovatelů o určení, že na předmětném pozemku je zřízena služebnost spoluužívání dvora ve prospěch stěžovatelů. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelé podali dovolání a Nejvyšší soud je odmítl pro nepřípustnost. Rozhodnutí obecných soudů napadli stěžovatelé ústavní stížností.

2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

3. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnostiy zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (, a y). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

4. Stěžovatelé namítají, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jejich právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku. Stěžovatelé nesouhlasí se závěry soudů, podle kterých zaniklo věcné břemeno ex lege. Za vadný považují také závěr, že neprovedení výmazu věcného břemene z pozemkových knih se existence věcného práva v podstatě netýká - tedy že vymazání ani nevymazání zápisu by nic nezměnilo na skutečnosti, že toto právo zaniklo.

5. Stěžovatelé však v ústavní stížnosti pouze polemizují se závěry soudů a prakticky nevznášejí ústavněprávní argumentaci. Ústavní stížnost obsahuje řadu domněnek, ze kterých stěžovatelé dovozují chybnost závěrů obecných soudů. Nesouhlas stěžovatelů s obecnými soudy však neznamená, že závěry soudů jsou protiústavní. Obecné soudy navíc námitky stěžovatelů již řádně vypořádaly ve svých rozhodnutích a Ústavní soud tak nemá důvod do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.

6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají také podjatost soudkyně soudu prvního stupně. Námitky, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, však nemohou být uplatněny poprvé až v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na její subsidiární povahu (tedy účel poskytnout ochranu základnímu právu, teprve když v ochraně základního práva selžou obecné soudy). V občanském soudním řízení se plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv, která vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. Ústavní soud uzavírá, že danou námitku podjatosti měli stěžovatelé uplatnit nejpozději v rámci řízení před odvolacím soudem. Pokud ji vznášejí poprvé až v ústavní stížnosti (fakticky se domáhají ochrany svého základního práva na zákonného soudce), jde o námitku materiálně nepřípustnou (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 12. 2024, body 10-13).

7. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu