Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 937/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Kusaníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem, sídlem Čsl. armády 2112/56, Most, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. ledna 2026 č. j. -58, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2025 č. j. -42, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. května 2024 č. j. MPSV-2024/63226-421/1 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Litvínov ze dne 20. února 2024 č. j. MOB-330/2024-L_SR2, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Litvínov, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená a d. a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen "úřad práce") o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. V odůvodnění krajský soud zhodnotil a vzal v úvahu celkový přístup stěžovatele k součinnosti s úřadem práce. Bylo dostatečně prokázáno stanovení termínu schůzky na pobočce úřadu práce na den 12. 4. 2023. Stěžovateli bylo doporučeno 12 pracovních míst a 7 možností rekvalifikace, na které reagoval zcela pasivně či odmítavě. Krajský soud proto dospěl k závěru, že chybné poznamenání termínu stěžovatelem nelze v jeho případě omluvit podle , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

3. Kasační stížnost podanou stěžovatelem Nejvyšší správní soud nyní napadeným usnesením odmítl pro nepřijatelnost podle , neboť dospěl k závěru, že stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. V odůvodnění zdůraznil, že krajský soud pečlivě vyhodnotil obsah správního spisu a jeho skutkové závěry měly dostatečnou oporu v provedených důkazech. Za stěžejní důkaz označil soud záznam o jednání v kontaktním listu, který si stěžovatel z vlastní vůle odmítl zkontrolovat a podepsat. Tvrzení stěžovatele o chybném sdělení termínu příští schůzky navíc vyvrací skutečnost, že informační systém úřadu práce uložení termínu schůzky na víkend či svátek vůbec neumožňoval. Krajský soud rovněž řádně a srozumitelně vysvětlil neprovedení výslechů navrhovaných svědků s tím, že daná skutečnost již byla postavena najisto. Při posuzování maření součinnosti správní orgány i krajský soud správně nevycházely výlučně ze zmeškání schůzky, ale přihlédly i k dalším relevantním okolnostem případu, byla zohledněna stěžovatelova dlouhodobá pasivita, minimální reakce na nabídky zaměstnání, opakované odmítání rekvalifikací a celkově laxní přístup k věci. K argumentaci stěžovatele o jeho zrakové indispozici a s tím souvisejícím nepodepisováním kontaktních listů Nejvyšší správní soud připomněl, že stěžovatel i přes opakované výzvy nedoložil žádnou lékařskou zprávu o svém aktuálním zdravotním stavu, což spíše dokládá jeho nezájem o spolupráci. Závěrem Nejvyšší správní soud potvrdil, že judikatura, které se stěžovatel dovolával, nebyla přiléhavá, neboť žádný z odkazovaných případů se nevztahoval k situaci uchazeče, který by svým dlouhodobě pasivním až odmítavým přístupem ke spolupráci soustavně dával najevo nezájem o zprostředkování zaměstnání.

II.

Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v řízení před správními orgány ani před správními soudy nebyly provedeny jím navrhované důkazy - výslechy pracovníků úřadu práce a zprostředkovatele zaměstnání k otázce, zda byl stěžovateli chybně sdělen další termín schůzky či nikoliv. Správní soudy vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto věc stěžovatele nesprávně posoudily po právní stránce. Stěžovatel také odkazoval na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, na kterou ale nebylo v řízení dostatečně reagováno. Soudy měly zjišťovat, proč se na poslední schůzku stěžovatel nedostavil, zvláště pokud se na předchozí schůzky vždy dostavil bezchybně. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel rovněž namítá, že celé řízení o jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání trvalo nepřiměřeně dlouho, což je v rozporu s jeho právy.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy. K zásahu je povolán až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

). Pochybení ústavněprávního rozměru Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

6. Ústavní soud především uvádí, že ve věci stěžovatele byl skutkový stav zjištěn dostatečně a bez důvodných pochybností. Stěžejním důkazem byl záznam v kontaktním listu z jednání konaného dne 18. 1. 2023, kde byl jednoznačně stanoven termín další schůzky na den 12. 4. 2023 v 9:15 hod. Stěžovatel tento záznam z vlastní vůle odmítl zkontrolovat a podepsat, přičemž si nevyžádal ani jeho kopii. Bylo rovněž vyvráceno tvrzení stěžovatele o tom, že mu byl údajně další termín schůzky stanoven na neděli 16. 4. 2023; to je nemožné, informační systém úřadu práce uložení termínu schůzky na víkend nebo svátek vůbec neumožňuje. Provedení dalších důkazů, konkrétně výslech zaměstnanců úřadu práce, proto soudy v daném kontextu vyhodnotily jako nadbytečné, na čemž Ústavní soud neshledává nic neústavního.

7. Z napadených rozhodnutí dále vyplývá, proč stěžovatelem odkazovaná judikatura (uvedená i v ústavní stížnosti) na jeho věc nedopadá. V dané fázi řízení - po předchozím kasačním zásahu krajského soudu - byla věc stěžovatele posuzována z materiálního hlediska; k jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nedošlo jen proto, že by se nedostavil na jednu domluvenou schůzku. V napadených rozhodnutích je naopak vysvětleno, že stěžovatel byl dlouhodobě pasivní a s úřadem práce dostatečně nespolupracoval. Závěry správních orgánů i soudů proto nejsou v rozporu se stěžovatelem odkazovanou judikaturou, která zapovídá přehnaně přísný formalistický přístup k uchazečům o zaměstnání. Ostatně i v souladu s uvedeným byla v řízení zohledněna jak stěžovatelova snaha zmeškání schůzky napravit, tak i jeho předchozí docházka. Tyto skutečnosti však nemohly převážit nad jeho dlouhodobou špatnou spoluprací a celkově laxním přístupem. Z napadených rozhodnutí vyplynulo, že ačkoliv úřad práce stěžovateli za dobu jeho evidence doporučil celkem 12 volných pracovních míst, reagoval stěžovatel pouze na jediné z nich. Stejně tak mu byla sedmkrát učiněna nabídka rekvalifikace, kterou opakovaně nereflektoval, a přes opakované výzvy nedoložil aktuální lékařskou zprávu, která by prokazovala jím tvrzená zdravotní omezení. Právě tento celkový odmítavý přístup vedl soudy k oprávněnému závěru, že chybné poznamenání termínu nelze omluvit. Tyto skutečnosti přitom stěžovatel nerozporuje.

8. K námitce stěžovatele, že celé řízení o jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání trvalo nepřiměřeně dlouho, Ústavní soud konstatuje, že předmětem přezkumu ústavnosti (vzhledem k obsahu petitu návrhu stěžovatelem formulovaného) nemohly být v dané věci průtahy v řízení nebo jeho nepřiměřená délka, nýbrž výlučně to, zda právě napadenými rozhodnutími byla či nebyla porušena jeho základní práva či svobody. Řízení v posuzované věci již pravomocně skončilo, a Ústavní soud se tak těmito námitkami nemohl zabývat [srov. k tomu např. usnesení ze dne 15. 1. 2008

sp. zn.

(U 1/48 SbNU 961)].

9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu