Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 880/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů M. T. a M. T., zastoupených Mgr. Eliškou Faltýnkovou Rytířovou, advokátkou, sídlem Trnkova 555/16, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2026 č. j. -2313, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2025 č. j. -2276 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2025 č. j. -2235, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. se stěžovatelé (v trestním řízení v postavení zúčastněných osob) domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena práva zaručená a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Brně rozhodl napadeným usnesením v trestní věci obviněného syna stěžovatelů o uložení ochranného opatření - zabrání věci podle . Konkrétně krajský soud rozhodl o zabrání nemovitostí stěžovatelů, jejichž vlastnictví na ně syn převedl darovací smlouvou.

3. Stížnost podanou stěžovateli podle § 141 a násl. trestního řádu Vrchní soud v Olomouci nyní napadeným usnesením zamítl.

4. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud nyní napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl jako podané neoprávněnými osobami. V odůvodnění zdůraznil, že výčet subjektů oprávněných k podání dovolání upravený v § 265d odst. 1 trestního řádu je taxativní a aktivní legitimace k podání dovolání zúčastněným osobám nesvědčí - stěžovatelé totiž podali mimořádný opravný prostředek z pozice zúčastněných osob ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch obviněného.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti především tvrdí, že soudy zcela rezignovaly na zkoumání jejich dobré víry a nijak nešetřily jejich práva jako osob, které neměly s trestnou činností nic společného. Podmínky pro uložení ochranného opatření podle nich nebyly splněny mj. proto, že nebyla najisto postavena otázka, zda hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci, jež má minimálně z části představovat zprostředkovaný výnos z trestné činnosti, zanedbatelná.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

7. Ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu a krajského soudu je ovšem ústavní stížnost opožděná. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 1. 4. 2026. Napadené rozhodnutí vrchního soudu je rozhodnutím soudu stížnostního. Rozhodnutí obsahuje poučení, podle něhož proti němu není žádný další opravný prostředek přípustný. Rozhodnutí vrchního soudu bylo vydáno dne 4. 9. 2025. Následné usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů jako osob, které v daném případě nejsou k podání dovolání oprávněny, bylo vydáno dne 7. 1. 2026. Je tedy zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti ( ) nebyla ve vztahu k napadenému usnesení vrchního soudu, resp. krajského soudu zachována. Zároveň nemohla být lhůta zachována ani aplikací (a počítána až od usnesení Nejvyššího soudu), neboť nešlo o případ odmítnutí mimořádného opravného prostředku jako nepřípustného z důvodu závisejícím na uvážení soudu. V části směřující proti rozhodnutí vrchního soudu, resp. krajského soudu, tak byla ústavní stížnost odmítnuta podle .

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s y je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ústavně zaručených práv a svobod. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při rozhodování o ústavních stížnostech podle písm. d)y neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť k tomu jsou primárně povolány soudy obecné (y). Do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (viz kupř. nálezy ze dne 29. 3. 2001

sp. zn.

, ze dne 10. 3. 2005

sp. zn.

a další).

9. V daném případě je ústavní stížnost (směřující proti usnesení Nejvyššího soudu) zjevně neopodstatněná. Postup Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu jako podané osobou neoprávněnou, je totiž ústavně konformní a plně odpovídá jednoznačné dikci zákona - ostatně sami stěžovatelé se v ústavní stížnosti tomuto procesnímu aspektu rozhodnutí Nejvyššího soudu dostatečně nevěnují. Ustanovení § 265d odst. 1 trestního řádu přitom obsahuje zcela zřejmý a taxativní výčet subjektů oprávněných k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, přičemž aktivní legitimaci svěřuje nejvyššímu státnímu zástupci a obviněnému. Zúčastněná osoba tímto právem zjevně nedisponuje, tím méně s ohledem na to, že dovolání podává výlučně ve svůj vlastní prospěch. Skutečnost, že zákonodárce omezil okruh osob oprávněných iniciovat dovolací řízení, spadá do jeho výlučné pravomoci a z ústavněprávního hlediska tomuto řešení nelze nic vytknout.

10. Vzhledem k tomu, že zúčastněným osobám nesvědčí právo domáhat se přezkumu cestou dovolání, představuje pro ně konečné rozhodnutí o jejich právech a povinnostech (tedy vyčerpání všech efektivních procesních prostředků k ochraně práva) již samotné rozhodnutí stížnostního soudu. Jak Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připomíná (srov. k tomu přiměřeně usnesení ze dne 15. 5. 2024

sp. zn.

), stěžovatelé v postavení zúčastněných osob se dovoláním před Nejvyšším soudem bránit nemohou. K ochraně jejich základních práv tak slouží přímé podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí stížnostního, případně odvolacího soudu, kterou je nezbytné podat v zákonné lhůtě od doručení rozhodnutí odvolacího nebo stížnostního soudu.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný opožděně podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu