Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 691/2026

-444

USNESENÍ

M. J.

Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M

. J.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2025, č. j. -322, byl obviněný M

. J.

uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 32

T

85/2024, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. byl aplikován ve znění účinném do

31. 12. 2024.

2. Trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval podle zjištění Krajského soudu v Plzni v podstatě v tom, že obviněný dne 16. 5. 2024 kolem 06:15 hodin v Plzni v obývacím pokoji bytu poškozené Z

. T., nar. XY

, využil toho, že ovlivněna alkoholem spala na gauči, bez jejího vědomí jí svlékl kalhoty a kalhotky, ztopořeným penisem pronikl do

její vagíny, v důsledku čehož se poškozená probudila, odstrčila ho od sebe, vyzvala ho, aby ji nechal být a odešel, což doprovodila dalším odstrčením obviněného, který poté z bytu odešel.

3. O odvoláních, která proti výroku o vině a trestu podali státní zástupce v neprospěch obviněného a obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2026, č. j. -369. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Plzni podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024), § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 7. 2024, sp. zn. , a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. , včetně dalších rozhodnutí obsahově navazujících na tyto výroky. Odvolání obviněného bylo podle §

256 tr. ř. zamítnuto.

4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin. Poukázal na předchozí vyzývavé a lascivní chování poškozené ve spojení s tím, že poškozenou byl do jejího bytu pozván společně s

R.

Č

. v 1 hodinu po

půlnoci. Uvedl, že chování poškozené při tanci, zábavě a konzumaci alkoholu vnímal jako konkludentní souhlas s pohlavním stykem, a dodal, že v chování poškozené nebyl žádný projev, jímž by byl tento souhlas odvolán nebo jinak zpochybněn. Namítl, že soudy se nevypořádaly s tím, že z chování poškozené mohl nabýt mylného dojmu, že poškozená s pohlavním stykem souhlasí. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu zn

ovu projednat a rozhodnout.

5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v něm neuvedl žádné konkrétní námitky, které by mohly uplatněný dovolací důvod naplnit. Dodala, že obviněný nemohl předpokládat na základě žádných impulsů ze strany poškozené její souhlas s pohlavním stykem, jestliže k němu přistoupil v době aktuální bezbrannosti poškozené, která v tu dobu ovlivněna alkoholem spala. Státní

zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §

265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.

7. Zločinu znásilnění podle § 185 odst.1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 se dopustil mimo jiné ten, kdo k pohlavnímu styku zneužil bezbrannosti jiného, spáchal-li čin souloží. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku). Úmyslem pachatele musí být zahrnuto i zneužití bezbrannosti jiného.

8. Pokud je podstatou dovolacích námitek obviněného to, že mylně předpokládal souhlas poškozené s pohlavním stykem, pak vyvstává otázka, zda v důsledku skutkového omylu není vyloučen jeho úmysl (§ 18 odst. 4 tr. zákoníku). O nic takového se ovšem evidentně nejedná.

9. Ze zjištění soudů, která jsou podrobně rozvedena zejména v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, vyplývá, že doba, po kterou se obviněný zdržoval v bytě poškozené, byla rozdělena na dvě zásadně odlišné části. První část zahrnovala příchod obviněného spolu s

R.

Č

.

, zábavu ve společnosti poškozené a její přítelkyně Y

. S.

, později již bez R

.

Č

.

, který v průběhu zábavy odešel, a nakonec prohlášení poškozené, že si jde lehnout. Druhá část zahrnovala ulehnutí poškozené na gauč, odchod Y

. S.

v doprovodu obviněného ke vchodovým dveřím bytu, odchod Y

. S. z bytu za

účelem odjezdu taxislužbou, přičemž obviněný se rovněž měl k odchodu z bytu zároveň s

Y. S.

, které se dotázal, zda může jet s ní, což odmítla, a proto při jejím odchodu v bytě setrval, odebral se do místnosti, kde ovlivněna alkoholem spala poškozená a vykonal na n

í

soulož popsanou ve výroku o vině. Odlišnost obou částí je z hlediska souhlasu poškozené s pohlavním stykem očividná. V první části se poškozená v průběhu zábavy chovala skutečně tak, že to mohlo u obviněného – i s ohledem na okolnosti pozvání do bytu – vzbudit dojem, že poškozená bude souhlasit s pohlavním stykem (což samozřejmě neznamená, že pokud by později poškozená projevila s pohlavním stykem vážně míněný nesouhlas, byl by obviněný oprávněn pohlavní styk vykonat). V druhé části, kdy již bylo po zábavě, obviněná ležela na gauči a spala, bylo ovšem jasné, že případný souhlas poškozené s pohlavním stykem, jak jej obviněný předtím snad mohl předběžně vnímat, již není aktuální, odezněl a pominul. S tím, že k pohlavnímu styku nedojde, ostatně byl obviněný zjevně také srozuměn, jak o tom svědčí okolnost, že se měl k odchodu z bytu, přičemž svou pozornost zaměřil na Y

. S.

a projevil zájem odjet společně s ní. Teprve když Y

. S.

odmítla společnost obviněného a opustila byt sama, obviněný zůstal v bytě a rozhodl se vykonat soulož se spící a alkoholem ovlivněnou poškozenou. V tomto st

a

diu obviněný rozhodně nemohl ani omylem předpokládat souhlas poškozené. Oproti předchozímu st

a

diu, kdy mohl s takovým souhlasem počítat, se okolnosti změnily tak podstatně, že o nějakém souhlasu poškozené s pohlavním stykem již bylo vyloučeno vůbec uvažovat. Za situace, kdy

poškozená ovlivněna alkoholem spala oblečená na gauči, tu nebyl žádný její projev, který

by se dal považovat za konkludentní souhlas s pohlavním stykem. Poškozená přitom nedala ani předem nějaký, byť konkludentní souhlas s pohlavním stykem ve spánku, což

ostatně obviněný ani netvrdí. Obě zmíněná st

a

dia byla na první pohled tak zřetelně odlišná, že to bylo i ze subjektivního hlediska obviněného snadno seznatelné. Obviněný v době činu proto nemohl být a nebyl v žádném omylu ohledně souhlasu poškozené s pohlavním stykem. Soulož, kterou na poškozené vykonal, byla jasným zneužitím bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024.

10. Výrok o vině obviněného zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 v žádném případě nevykazuje vadu namítanou v dovolání. Je tedy zcela zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

11. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 9. 2026

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu