Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1097/2026

-97

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské asoudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: D. P., zastoupený JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlemHavlíčkova 404/2, Hradec Králové, proti žalovaným: 1. MUDr. Štěpánka Dejdarová,lékařkaVěznice Pardubice, 2. Mgr. Jaroslav Rozsíval,ředitel Věznice Pardubice, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 10. 2025, č. j. -44, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31.

10.

2025, č. j. -44, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze

dne 22. 8. 2025, č. j. -32, jímž byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zákazu diskriminace a zaplacení nemajetkové újmy (výrok I); žádnému z

účastníků

nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a nepřipustil vstup České republiky – Ministerstva spravedlnosti do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované (výrok III); rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce ani přes opakované výzvy soudu prvního stupně k opravě a doplnění žaloby neodstranil její vady tak, aby byla projednatelná, aby obsahovala dostatečně konkrétní, souvislá a logicky navazující tvrzení, a aby z ní bylo zřejmé, jakým způsobem mají být žalovaní zavázáni k zaplacení částky 100 000 000 Kč. Žalobce tvrdil, že je vystaven diskriminaci přímé i nepřímé, aniž by popsal konkrétně, v čem má tato diskriminace spočívat. Tvrzení, že byl diskriminován z důvodu rasy a zdravotního stavu tím, že se mu nedostávalo ve věznici lékařské péče a nutných léků, označily soudy obou stupňů za příliš obecné. Absence náležitého vymezení předmětu řízení co do skutkových okolností i co do předmětu řízení byla důvodem k odmítnutí žaloby podle ; vady žaloby nebyly odstraněny ani

prostřednictvím podaného odvolání.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání dne 1. 2. 2026 (z obsahu spisu vyplynulo, že podal duplicitní dovolání téhož obsahu dne 8. 4. 2026) s tím, že se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, týkající se rozsahu povinnosti tvrzení žalobce v řízení o diskriminaci podle , pokud žalobce nemá přístup keskutkovým informacím v důsledku výkonu trestu odnětí svobody a omezení svéprávnosti žalobce, jež doposud nebyla řešena dovolacím soudem a případně má být řešena jinak (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Dále namítl, že odvolací soud porušil jeho ústavní právo na soudní ochranu a věc nesprávně právně posoudil, neboť chybně vyložil , a Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), není však přípustné.

4. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Domáhá-li se žalobce náhrady nemajetkové újmy proti více žalovaným, musí v žalobě uvést, který z nich jakým jednáním (či opomenutím) podle jeho tvrzení zasáhl jeho osobnostní práva. Tvrdí-li žalobce, že byl žalovanými diskriminován, je povinen uvést konkrétní skutková tvrzení o tom, v jakém jednání či opomenutí každého z žalovaných spatřuje diskriminační postup, v jehož důsledku s ním bylo zacházeno méně příznivě než s jinými osobami. Taková tvrzení sice není povinen prokázat, neboť je to žalovaný, kdo musí tvrdit a prokázat neexistenci nebo okolnosti vylučující protiprávnost tvrzeného diskriminačního jednání, avšak povinnost tvrzení skutečností nezbytných pro identifikaci uplatněného nárokuspočívá na žalobci. Neposkytl-li by v žalobě dostatečně určitá skutková tvrzení, nemohl by ani žalovaný tvrdit a prokazovat okolnosti na svou obranu, pokud by nevěděl, jaké nerovné jednání mu žalobce vytýká.Podle judikatury Ústavního soudu diskriminací dotčená osoba „musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ní nebylo zacházeno obvyklým, tedy neznevýhodňujícím způsobem“, respektive „musí nejdříve soudu předložit skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace (musí prokázat prima facie zásah)“, teprve poté dochází k přesunu důkazního břemene na žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. , body 23 a 24 a tam citovaná rozhodnutí).

6. V daném případě se žalobce domáhal, aby byla oběma žalovaným „zakázána diskriminace, která spočívá v neposkytování lékařské péče, která má za následek mučení anelidské zacházení s žalobcem“, aby jim bylo uloženo zaplatit žalobci 100 000 000 Kč, adále požadoval doživotní zákaz výkonu činnosti pro žalované. Odvolací soud konstatoval, že zásadní překážkou pro projednání návrhu žalobce je absence vymezení předmětu řízení, tedy vylíčení rozhodujících skutečností odůvodňujících tvrzený nárok. Z procesního postupusoudů obou stupňů je patrné, že postupovaly v souladu s a , avšak ani po opakovaných výzvách soudu prvního stupně, ani po ustanovení zástupce, senepodařilo nedostatečná tvrzení žalobce doplnit. Žalobce neuvedl, v jakých konkrétních jednáních žalovaných spočívá tvrzená diskriminace a porušení zásady rovného zacházení, anijaká újma byla žalobci způsobena. S ohledem na nedostatečnost žalobních tvrzení nelze nárok posoudit nejen podle antidiskriminačního zákona, ani podle jiných zákonných ustanovení. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je z uvedených důvodů v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího i Ústavního soudu.

7. Podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

8. Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl jako nepřípustné.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Martina Vršanskápředsedkyně senátu