Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 542/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele F. H. a nezletilých stěžovatelů D. H. a D. H., zastoupených zákonným zástupcem F. H., zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Pouskou, sídlem Revoluční 767/25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2026 č. j. 13 Co 365, 366/2025-2219, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé brojí ústavní stížností proti rozhodnutí opatrovnického soudu, kterým měla být porušena jejich práva na spravedlivý proces, projednání věci bez zbytečných průtahů, nejlepší zájem dítěte a princip právního státu a ochrany důvěry v právo.

2. Stěžovatel F. H. podal ústavní stížnost sám za sebe i jako zákonný zástupce nezletilých stěžovatelů - svých dvou mladších synů. Kromě nich mají společně s matkou T. H. ještě nejstaršího syna D., který proti totožnému rozhodnutí podal ústavní stížnost také, ale samostatně. Jeho ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. března 2026

sp. zn.

.

3. Předmětem řízení, ze kterého vzešlo napadené rozhodnutí, byla úprava styku matky s dětmi a změna výživného. Již dřívějším rozhodnutím byli všichni nezletilí svěřeni do péče otce. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") jako soud prvního stupně na návrh matky poté rozhodl mj. o úpravě styku matky s dvěma mladšími syny a o výživném vůči všem jejím synům.

4. Proti rozsudku obvodního soudu podali v říjnu 2025 odvolání oba rodiče i nejstarší syn. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud odvolací rozsudek obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení reagoval na změnu právní úpravy ohledně rozhodování soudu o péči o nezletilé, k níž došlo s účinností od 1. ledna 2026. Dosavadní pojetí styku podle městského soudu už nemůže obstát, styk je nahrazen péčí a o styku nelze rozhodnout bez zásahu do rodičovské odpovědnosti. Jelikož novelizační zákon neobsahuje přechodná ustanovení, není ani možné, aby dokončil řízení podle dosavadních ustanovení . Kvůli potřebě zahájit řízení o péči proto městskému soudu přišlo vhodnější věc vrátit obvodnímu soudu, než aby k takovému postupu přistoupil sám.

5. Stěžovatelé nyní napadají ústavní stížností toto kasační usnesení městského soudu. Ústavní soud však dospěl k tomu, že ústavní stížnost není přípustná. Proto se nezabýval ani tím, zda byla nezletilými stěžovateli podána řádně (když je zastupoval zákonný zástupce, jehož zájem by mohl kolidovat se zájmy nezletilých), jelikož by to bylo nadbytečné.

6. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. listopadu 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Zásadně nepřípustná je tak i ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí. Protože se tímto rozhodnutím řízení nekončí, nejde o rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Místo toho se jím otevírá prostor k ochraně práv účastníků řízení v pokračujícím řízení.

7. Nebudou-li stěžovatelé souhlasit s výsledkem řízení před soudy a budou nadále přesvědčeni, že došlo k porušení jejich základních práv a svobod, mohou následně zvážit (po vyčerpání všech opravných prostředků) podání nové ústavní stížnosti.

8. Pro úplnost Ústavní soud s ohledem na dodává, že stěžovatelé netvrdí žádnou okolnost, která by mohla vést k prominutí podmínky nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů z důvodu přesahu vlastních zájmů [písm. a)], a neshledal ji ani Ústavní soud. Stěžovatelé sice namítají, že v řízení obecně docházelo k průtahům, to nicméně nepředstavuje žádný průtah v řízení o aktuálně podaném opravném prostředku [srov. písm. b) citovaného ustanovení].

9. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2026

Tomáš Langášek v. r.

soudce zpravodaj