Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 174/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Sound & Lights MM Praha, s. r. o, IČ: 08049262, sídlem Sportovní 122, Řitka, právně zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, sídlem Západní 449, Chýně, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. prosince 2025 č. j. 1 VZN 1737/2025-41, usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. září 2025 č. j. 1 KZN 504/2024-73, a usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení ze dne 22. srpna 2025 č. j. KRPS-191759-98/TČ-2024-010081, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policejní orgán"), ze dne 22. 8. 2025 č. j. KRPS-191759-98/TČ-2024-010081 bylo podle § 159a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání trestných činů zneužití informace v obchodním styku podle , odst. 3 písm. a) a porušení povinnosti při správě cizího majetku podle , odst. 2 písm. b) . Stěžovatelka (v postavení poškozené v trestním řízení) se závěry policejního orgánu nesouhlasila a podala proti jeho usnesení stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 9. 2025 č. j. 1 KZN 504/2024-73 jako nedůvodná zamítnuta. Následně se stěžovatelka obrátila na Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), které konstatovalo, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze nepochybila. O tom byla stěžovatelka informována napadeným vyrozuměním vrchního státního zastupitelství.

3. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka zdůrazňuje povinnost orgánů činných v trestním řízení náležitě odůvodnit rozhodnutí a také zásadu, podle které je trestní právo prostředkem ultima ratio, jejíž výklad byl ve věci stěžovatelky dle ní nepřípustně extenzivní. Stěžovatelka tvrdí, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze zasáhla do jejího práva na účinné vyšetřování a že vyrozumění vrchního státního zastupitelství je v rozporu s povinností řádného odůvodnění rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení měly taktéž rezignovat na dokazování.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

5. Jak plyne z judikatury, možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud je povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je v přípravném řízení třeba považovat za v zásadě nepřípustnou, je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Je to stát, který skrze své orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Co se týče účinného vyšetřování, jde o procesní povinnost tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci a nelze ji vztahovat k výsledku (nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

, b. 35). Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci provedly účinné vyšetřování a neporušily svým postupem zaručená práva účastníků řízení (usnesení ze dne 27. 11. 2024

sp. zn.

).

6. Podle Ústavního soudu vyšetřování v posuzované věci standardům tzv. účinného vyšetřování dostálo a nebylo zjištěno, že by orgány činné v trestním řízení porušily své zákonné povinnosti. Jejich postup i způsob jak řízení uzavřely, byl v rámci jim zákonem svěřených kompetencí a byl dostatečně a srozumitelně odůvodněn. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že se policejní orgán a následně také obě státní zastupitelství dostatečným způsobem zabývaly námitkami stěžovatelky a opakovaně jí vysvětlily, z jakého důvodu dle jejich názoru není dáno podezření z trestných činů zneužití informace v obchodním styku podle , odst. 3 písm. a) a porušení povinnosti při správě cizího majetku podle , odst. 2 písm. b) . Závěry orgánů činných v trestním řízení přitom nebyly vedeny extenzivním výkladem zásady, podle které je trestní právo prostředkem ultima ratio, nýbrž informacemi zjištěnými na základě provedeného dokazování v přípravném řízení.

7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu