Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 117/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Terezy Adamyk, advokátky, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2025 č. j. -13 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. října 2025 č. j. -5, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení a F. L., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle a a 3d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelce jako procesní opatrovnici umístěného člověka (vedlejšího účastníka) přiznána podle tehdy účinného vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeho zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 450 Kč. Stěžovatelka přitom požadovala podle advokátního tarifu částku 1 950 Kč. K jejímu odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu potvrdil.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025 upravil rozdílně tarifní hodnotu ve věcně totožných řízeních. Jediný rozdíl mezi § 9 odst. 2 a § 9 odst. 7 advokátního tarifu je v tom, zda jde o advokáta zvoleného či ustanoveného. Úprava zároveň různým způsobem stanoví mimosmluvní odměnu advokáta za výkon právní služby. K tomu přitom neexistuje důvod. Stěžovatelce měla být přiznána odměna podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Názor stěžovatelky ostatně potvrdil nález ze dne 10. 12. 2025

sp. zn.

, kterým byl § 9 odst. 7 advokátního tarifu zrušen.

4. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. , nemá povinnost být právně zastoupena jiným advokátem, jak vyžaduje . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

5. Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o přiznání odměny stěžovatelce za zastupování vedlejšího účastníka. Jde tak o rozhodnutí o nákladech řízení. K takovým rozhodnutím se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje je omezenému ústavněprávnímu přezkumu [srov. např. nálezy ze dne 5. 10. 2021

sp. zn.

(N 174/108 SbNU 120), bod 20, nebo ze dne 3. 9. 2019

sp. zn.

(N 155/96 SbNU 31), bod 15]. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. , bod 34). Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem [srov. též nález ze dne 12. 6. 2025

sp. zn.

].

6. Z výše uvedeného je zřejmé, že výše přiznaných nákladů, o kterou podle svých tvrzení měla stěžovatelka v důsledku pochybení obecných soudů přijít, hranici bagatelnosti nepřesahuje. Přitom ale netvrdí žádné okolnosti, které by svědčily o přesahu jejích zájmů a ze kterých by plynul ústavněprávní rozměr věci. Takové okolnosti nevyplývají ani z napadených rozhodnutí. Bylo především na stěžovatelce, aby takové okolnosti tvrdila.

7. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu