Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 424/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2025 č. j. -49 a ze dne 20. listopadu 2025 č. j. -50, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Liberecký kraj, sídlem 1. máje 97/25, Liberec, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 9. 2. 2026 a Ústavnímu soudu byla doručena dne 12. 2. 2026, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž Nejvyšší správní soud řízení o kasačních stížnostech zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Stěžovatel není v prvé řadě zastoupen advokátem ( ), pouze informuje, že neprodleně podá žádost České advokátní komoře o určení advokáta. Z tohoto důvodu žádá o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení.

4. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti včetně povinného zastoupení advokátem se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

). Byť stěžovatel podal mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, aniž by byl zastoupen advokátem.

5. Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatel požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, což není jedinou možností, jak získat právní zastoupení. Stěžovatel tento postup volí opakovaně.

6. Z databáze Nejvyššího správního soudu vyplývá, že napadená usnesení nabyla právní moci dne 6. 12. 2025 (v případě věci sp. zn. ), resp. 8. 12. 2025 (v případě věci sp. zn. ). Je zřejmé, že stěžovatel podává ústavní stížnost až v samém závěru lhůty pro její podání. V případě ústavní stížnosti proti usnesení sp. zn. se tak stalo dokonce až po uplynutí lhůty pro její podání (lhůta uplynula v pátek 6. 2. 2026 a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až v pondělí 9. 2. 2026). Je přitom nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

7. Ústavní soud navíc připomíná, že Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice ze dne 14. 3. 2024 č. 6732/20 rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.

8. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Ve vztahu k usnesení ze dne 20. 11. 2025 č. j. -50 Ústavní soud ústavní stížnost odmítl i podle jako návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka