Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3466/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Julie Sedlákové Oravové a JUDr. Tomáše Sedláka, zastoupených JUDr. Martinou Tesařovou, advokátkou, sídlem Bratronice 241, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2025 č. j. -119, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Martiny Prachařové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovatelům se náhrada nákladů zastoupení státem nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé napadají ústavní stížností rozhodnutí soudu ve sporu o náhradu škody. Nesouhlasí s jeho závěrem, že jim nevznikla škoda, a považují jej za rozporný s prokázaným stavem. Také brojí proti nákladovému výroku.

2. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé uzavřeli smlouvy o dílo s bývalým manželem vedlejší účastnice. Zálohu za cenu díla si nechal poslat na účet jejich nezletilého syna, který založila vedlejší účastnice. Už v té době totiž bylo na jeho majetek vedeno několik exekucí. Jelikož bývalý manžel vedlejší účastnice dílo nezhotovil, uplatnili stěžovatelé nárok na plnění soudně a následně přistoupili k výkonu rozhodnutí. I tak však jejich nárok nebyl uspokojen. Podali proto vůči vedlejší účastnici žalobu na náhradu škody ve výši necelých 54 tisíc Kč s příslušenstvím k Okresnímu soudu v Kladně (dále jen "okresní soud"). Škodu jim měla způsobit tím, že se podílela na utajení příjmů svého bývalého manžela.

3. Okresní soud žalobu zamítl, jelikož mezi jednáním a způsobenou škodou neshledal příčinnou souvislost. Proti jeho rozsudku podali stěžovatelé odvolání ke Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). Krajský soud rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil, svůj závěr o nezbytnosti zamítnout žalobu však založil na tom, že stěžovatelům vůbec nevznikla škoda. Dospěl též k tomu, že je potřeba změnit rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku, a přiznal vedlejší účastnici náhradu nákladů v celkové výši 1 500 Kč. Nejvyšší soud pak dovolání stěžovatelů jako nepřípustné odmítl.

4. Stěžovatelé napadají ústavní stížností pouze rozsudek krajského soudu a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d. Dále požaduje náhradu nákladů spojených s podání ústavní stížnosti.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Stěžovatelé svou ústavní stížnost zakládají především na nesouhlasu se závěrem krajského soudu, že jim nevznikla škoda. Tato námitka se však pohybuje v rovině podústavního práva, navíc ani nebyla kvalifikovaně uplatněna v rámci dovolacího řízení. Stěžovatelé sice předložili Nejvyššímu soudu dovolací otázku ohledně vzniku škody, nicméně podle Nejvyššího soudu u ní řádně nevymezili předpoklady přípustnosti. Tento závěr (ani samotné rozhodnutí) stěžovatelé v ústavní stížnosti ani nerozporují. Pokud stěžovatelé řádně nepředložili svou námitku (týkající se výkladu podústavního práva - předpokladů vzniku škody) Nejvyššímu soudu, nemohl se k ní Nejvyšší soud vyjádřit, a tím spíš není namístě, aby se k ní nyní vyjadřoval Ústavní soud. Z pohledu subsidiarity ústavní stížnosti je tak námitka materiálně nepřípustná, neboť je třeba, aby stěžovatelé setrvale uplatňovali v opravných prostředcích ty námitky (je-li to možné), s nimiž se následně hodlají obrátit na Ústavní soud [viz nález ze dne 2. srpna 2022,

sp. zn.

, bod 23 a tam citovaná judikatura či nález ze dne 24. července 2025

sp. zn.

(N 96/113 SbNU 132), bod 19]. Ústavní soud pouze dodává, že krajský soud ve svém rozhodnutí svůj závěr o absenci škody z pohledu ústavněprávního přezkumu dostatečně odůvodnil a je z něj zřejmé, že jej založil i na dostatečně zjištěném skutkovém stavu (viz zejména body 22 až 25 napadeného rozsudku).

7. Co se týče námitek stěžovatelů ohledně povinnosti nahradit náklady řízení, z judikatury Ústavního soudu plyne, že námitky v nákladových věcech jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které je činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. (č. 97/2025 Sb.), bod 11]. Tímto stanoviskem Ústavní soud také překonal závěry, na které stěžovatelé v ústavní stížnosti odkazují. Pokud odvolací soud změní nákladový výrok soudu prvního stupně v neprospěch odvolatele, nejsou tím porušena jeho ústavně zaručená práva. Za této situace (a též s vědomím toho, že jde o zjevně bagatelní částku) Ústavní soud neshledal důvod pro svůj kasační zásah.

8. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelů podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

9. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebyla splněna zákonná podmínka pro to, aby Ústavní soud mohl podle vyhovět návrhu na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu