Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 78/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti RAALTRANS a. s., sídlem Jana Černého 545/48, Hradec Králové, zastoupené JUDr. Róbertem Hrončekem, advokátem, sídlem Francouzská 6167/5, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -1120 ze dne 20. 10. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a ComArr, spol. s r. o., sídlem Tolarova 291, Pardubice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích domáhala vydání předběžného opatření, a to ve znění, jež odpovídá výroku usnesení téhož soudu č. j. -791 ze dne 22. 4. 2025. Cílem návrhu bylo především zabránit vedlejší účastnici ve využívání databáze identifikačních a kontaktních údajů registrovaných v období od 16. 10. 1992 do 31. 12. 2023, která byla součástí programu RAALTRANS Editor. Citované vyhovující usnesení krajského soudu nebylo s odkazem na odůvodněno. Vrchní soud v Praze je však pro absenci odůvodnění zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud následně návrhu na nařízení předběžného opatření opět vyhověl, a to usnesením č. j. -1036 ze dne 29. 7. 2025.

2. Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání vedlejší účastnice usnesení krajského soudu změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. V odůvodnění mj. uvedl, že ve věci samé nebylo v řízení dosud zcela vyjasněno, jaké nároky v něm hodlá stěžovatelka uplatnit; návrh na předběžné opatření přitom musí být posuzován právě jen ve vztahu k nárokům, které budou uplatněny ve věci samé. Jejich specifikace je nutná pro řádné osvědčení nároku a zjištění, zda navrhované opatření zamezí vzniku nebo rozšiřování újmy z tvrzeného závadného jednání a jeho naléhavosti a přiměřenosti. Vrchní soud přitom měl za to, že stěžovatelka neosvědčila nárok samotný a neprokázala naléhavost a přiměřenost navrhovaného opatření. Stěžovatelka o zásahu ze strany vedlejší účastnice věděla delší dobu a ke dni podání návrhu bylo tvrzené závadné jednání již ukončeno a velmi pravděpodobně byl ukončen i proces přechodu některých zákazníků k žalované.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze a navrhuje odklad jeho vykonatelnosti. Namítá přitom porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle d a práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Napadené usnesení vrchního soudu označuje za svévolné, nepřezkoumatelné a vykazující znaky procesního excesu. Vrchní soud měl opomenout podstatné argumenty stěžovatelky, nesprávně posoudit naléhavost věci, ignorovat ověření nároku, jakož i devastující dopad nekalé soutěže na stěžovatelku. Odmítnutím vydat předběžné opatření má být stěžovatelce působena majetková újma a v důsledku protiprávního převzetí zákazníků má být též ohrožena její svoboda podnikání.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Jinými vadami se nezabývá.

6. Jak Ústavní soud opakovaně upozorňuje ve své judikatuře, účelem předběžných opatření je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv stěžovateli bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci, a přezkumné pravomoci Ústavního soudu se v zásadě vymyká [srov. nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171)]. Ústavní soud ve své roli orgánu ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu obecných soudů, v těchto věcech toliko zjišťuje, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, včetně rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y), a současně nebylo projevem svévole či zneužití pravomoci podle y a a 3y [viz nálezy ze dne 4. 6. 2019

sp. zn.

(N 106/94 SbNU 297), bod 13. a 14. odůvodnění, ze dne 25. 6. 2019

sp. zn.

(N 118/94 SbNU 400)].

7. V kontextu těchto kritérií omezeného ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelkou napadené usnesení bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možno označit jako excesivní, a tedy také svévolné, nejsou dány. Vrchní soud své závěry odůvodnil dostatečným a srozumitelným způsobem, přičemž nelze tvrdit, že ignoroval situaci či argumentaci stěžovatelky - hodnotil je však i s ohledem na situaci vedlejší účastnice. Jeho rozhodnutí není excesem, který by pozvedl otázky výkladu civilního práva a jeho aplikace na specifické skutkové okolnosti do roviny práva ústavního. Ústavní soud tím přitom žádným způsobem nepředjímá rozhodnutí ve věci samé ani nehodnotí obecnou správnost rozhodnutí vrchního soudu. S ohledem na svou specifickou úlohu orgánu ochrany ústavnosti a omezenou míru přezkumu rozhodnutí o návrzích na nařízení předběžných opatření toliko nespatřuje důvody pro jinak mimořádný zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů před rozhodnutím ve věci samé.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu, nerozhodoval Ústavní soud samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti. Tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu