Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 69/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou, sídlem Jihlavská 422/36, Praha 4 - Michle, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -224 ze dne 22. října 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -143 ze dne 8. října 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -126 ze dne 10. dubna 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Intrum Czech, s. r. o., sídlem Prosecká 851/64, Praha 9 - Prosek, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

2. Vedlejší účastnice se žalobou po stěžovateli domáhala zaplacení 124 766,87 Kč s příslušenstvím. Šlo o pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou stěžovatel jako spotřebitel uzavřel s právní předchůdkyní vedlejší účastnice. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

4. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho tvrzeními a důkazními návrhy. Stěžovatel upozorňoval na to, že k uzavření smlouvy o úvěru byl donucen třetí osobou a že právní předchůdkyně vedlejší účastnice náležitě neprověřila stěžovatelovu úvěruschopnost. Soudy podle stěžovatele nezohlednily nepřiměřenou délku řízení, která vedla k výraznému navýšení úroků z prodlení.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

7. V řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání Ústavní soud zkoumá, zda Nejvyšší soud neporušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu, či zda nepřijal výklad podústavního práva, který z ústavního hlediska neobstojí (nález

sp. zn.

ze dne 9. února 2016, bod 20).

8. Nejvyšší soud neporušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu tím, že stěžovatelovu námitku, že se soudy nevypořádaly s jeho tvrzeními a důkazními návrhy, považoval za námitku jiné vady řízení. Z textu doplnění dovolání, které stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal, Ústavní soud ověřil, že tato námitka nebyla formulována jako právní otázka procesního práva a nebyl vymezen důvod přípustnosti dovolání. Z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek č. j. -260 ze dne 28. února 2022) je přitom zřejmé, že problematiku opomenutých důkazů lze úspěšně vznést jako právní otázku procesního práva, splní-li dovolání zákonné formální požadavky.

9. Nadto je z odůvodnění rozsudku městského soudu zřejmé, že ač to soud neuvedl výslovně, považoval stěžovatelem navrhované důkazy za nadbytečné, neboť vycházel z toho, že stěžovatel byl trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku č. j. -78 ze dne 16. dubna 2012 odsouzen za trestný čin úvěrového podvodu. Z trestního příkazu soud zjistil, že stěžovatel při žádosti o úvěr vědomě uvedl nepravdivé údaje a doložil padělané potvrzení o zaměstnání. Nebylo tak podstatné, jaký byl vztah mezi stěžovatelem a třetí osobou, jež stěžovatele podle jeho tvrzení měla donutit, aby o úvěr požádal (bod 17 napadeného rozsudku městského soudu), k čemuž měly sloužit stěžovatelem navrhované důkazy.

10. Napadená rozhodnutí se posouzením úvěruschopnosti stěžovatele bankou zabývala, přičemž vyšla z toho, že stěžovatel se nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti a vinit banku (právní předchůdkyni vedlejší účastnice) za to, že jeho lest neprohlédla a poskytla mu úvěr. Tomuto závěru nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti bankou totiž nelze považovat, pokud banka pracovala s údaji poskytnutými samotným spotřebitelem, které se následně ukázaly jako nepravdivé.

11. Stěžovatel dále namítal, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Tato námitka nemůže vést k vyhovění ústavní stížnosti, zrušením napadených rozhodnutí by se řízení ani nezkrátilo, nýbrž naopak prodloužilo. V úvahu přichází možnost požadovat odškodnění za nesprávný úřední postup, jak stěžovatele upozornil již Nejvyšší soud.

12. V souvislosti s délkou řízení se stěžovatel domáhal, aby ji soud zohlednil a moderoval výši úroku z prodlení. Tuto námitku Nejvyšší soud vypořádal včetně odkazů na svou judikaturu. Ústavní soud jeho právní názor, že sama doba řízení nemá mít vliv na úrok z prodlení, již v minulosti Ústavní soud aproboval právní názor (usnesení

sp. zn.

, bod 9). Ani okolnosti posuzované věci (spočívající primárně ve významné délce řízení, jež bylo zahájeno v roce 2011), jichž se stěžovatel dovolává, na uvedeném nemohou nic změnit. I v posuzované věci platí, že stěžovatel měl smluvní povinnost splácet jistinu a smluvní úrok. Do prodlení, kvůli němuž se celá pohledávka stala splatnou, se dostal již před zahájením řízení.

13. Tvrdí-li stěžovatel, že v řízení došlo k průtahům, kvůli nimž mu měla vzniknout újma spočívající v nutnosti platit vysoký úrok z prodlení, Ústavní soud poznamenává, že povinnost k platbě nezaložila až napadená rozhodnutí. Každopádně stěžovatel může tuto námitku uplatnit v řízení o náhradě újmy způsobené nesprávným úředním postupem a soudy se jí budou zabývat.

14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. února 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu