Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3733/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele F. A., zastoupeného JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. října 2025 č. j. 4 ZT 185/2025-18 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 3. září 2025 č. j. KRPB-59193-152/TČ-2025-060281-KOČ, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství Policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny a d.

2. Stěžovatel byl shora uvedeným usnesením policie obviněn ze spáchání zločinu podvodu podle , odst. 4. písm. d) .

3. Stěžovatel podal proti usnesení stížnost. Tvrdil, že se policejní orgán řádně nevypořádal s tím, zda došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Ve věci chyběly důkazy, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání. Městské státní zastupitelství v Brně stížnost zamítlo, neboť ji neshledalo důvodnou.

4. Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel dne 3. 12. 2025 podal podnět k výkonu dohledu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, a to nad postupem městského státního zastupitelství. Ústavní soud si vyžádal stěžovatelův podnět k výkonu dohledu i rozhodnutí o něm krajským státním zastupitelstvím ze dne 30. 12. 2025 č. j. -9. Podle tohoto rozhodnutí bylo zamítnutí stížnosti stěžovatele zákonné a důvodné. Rozhodnutí krajského státního zastupitelství stěžovatel ústavní stížností nenapadá.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněná, nereagovala na jeho námitky a usnesení městského státního zastupitelství je projevem libovůle. Trestní stíhání kriminalizuje soukromoprávní vztah a popírá subsidiaritu trestní represe.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud zdůrazňuje zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem, resp. nezbytnou zdrženlivost v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zvláště důležité je to v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného trestního řízení. V nálezu ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

Ústavní soud shrnul, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod konkrétní osoby spojeno rozhodování obecného soudu anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění je nutno vykládat restriktivně.

7. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení považuje Ústavní soud za nepřípustné, případně nežádoucí (srov. např. usnesení ze dne 21. 11. 2003

sp. zn.

), s výjimkou situací mimořádných, je-li např. současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996

sp. zn.

či ze dne 24. 2. 2000

sp. zn.

).

8. Ústavní soud se tedy necítí oprávněn zasahovat do přípravné fáze trestního řízení, nedochází-li současně s ním k významným zásahům do ústavních práv stíhaných osob (např. rozhodnutím o vazbě, zajištěním majetku apod.). Kasační intervence Ústavního soudu tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 25. 1. 2006

sp. zn.

).

9. Navíc, jak připomněl Ústavní soud např. v usnesení ze dne 26. 3. 2015

sp. zn.

, obecný soud je povinen v rámci předběžného projednání obžaloby mj. prověřit, zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem (§ 181 odst. 1 trestního řádu). Je tedy primární úlohou obecného soudu, aby v rámci trestního řízení přihlédl k případně zjištěným procesním vadám proběhlého trestního řízení a vyvodil z nich příslušné důsledky.

10. Jak zdůraznil Ústavní soud např. v usnesení ze dne 6. 6. 2013

sp. zn.

, rozhodnutí o zahájení trestního stíhání má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen za naprosto mimořádných okolností, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování. I tehdy však Ústavní soud setrval na stanovisku, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po věcné stránce, neboť to náleží do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Důvodnost obvinění a zákonnost trestního stíhání je totiž předmětem celého trestního řízení a proto je příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu trestního řízení. Ústavní soud je v této souvislosti povolán zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv podle trestního řádu.

11. K zahájení trestního stíhání postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že obviněný spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání, a odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Trestná činnost nemusí být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u obžaloby (§ 176 trestního řádu). Spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako opodstatněnosti závěru o důvodnosti trestního stíhání, pak ústavněprávní roviny nedosahuje (srov. usnesení ze dne 22. 3. 2012

sp. zn.

).

12. Napadená rozhodnutí požadavkům, které jsou na rozhodnutí v dané fázi řízení obecně kladeny, dostojí. Nevykazují znaky libovůle a z odůvodnění je patrno, co a proč je stěžovateli kladeno za vinu. Posouzení skutečností odůvodňujících trestní stíhání, stejně jako právní kvalifikace jednání, bude přitom i nadále úlohou orgánů činných v trestním řízení a následně bude také předmětem přezkumu obecných soudů. Své námitky tak stěžovatel může uplatnit v dalším průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby a orgány činné v trestním řízení na ně budou muset patřičně reagovat.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu