Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3758/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Radima Blažka, zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. září 2025 č. j. -29, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Movinero s. r. o., sídlem Radlická 608/2, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále základní právo vlastnit majetek, zaručené v d.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku uzavřel stěžovatel s vedlejší účastnicí smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož danou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, zaslal vedlejší účastnici předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 16 243,65 Kč (rozdíl mezi jistinou a stěžovatelem předtím splacenou částkou) a účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 5 396,60 Kč. Vedlejší účastnice zaplatila první částku, náklady na právní zastoupení však uhradit odmítla. Stěžovatel se je rozhodl vymáhat žalobou, které obecný soud napadeným rozsudkem nevyhověl. Vynaložené náklady nepovažoval za účelné; nešlo podle jeho názoru o nezbytnou podmínku úhrady pohledávky, neboť vedlejší účastnice plnila dobrovolně. Zároveň stěžovatel neprokázal, že by dané náklady na právní zastoupení skutečně vynaložil.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel s nadepsaným rozhodnutím obecného soudu nesouhlasí. Vedlejší účastnice zneužila svého postavení a uzavřela s ním jako neznalým spotřebitelem absolutně neplatnou smlouvu. Bez zásahu advokáta by se nedokázal nepoctivému jednání bránit a došlo by k významnému zásahu do jeho vlastnického práva. Náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky, a pokud by stěžovatel nárok na bezdůvodné obohacení uplatnil u soudu, byly by mu jistě přiznány. Měl tudíž legitimní očekávání, že mu budou náklady právního zastoupení uhrazeny. To vyvozoval rovněž z jiných rozhodnutí obecných soudů (Obvodní soud pro Prahu 1, Městský soud v Praze), ve kterých byli ve skutkově i právně obdobných situacích žalobci úspěšní. Stěžovatel si uvědomuje, že vymáhaná částka je bagatelní. Případ nicméně považuje za přesahující jeho vlastní zájmy, a to zejména s ohledem na již uvedený nejednotný postup obecných soudů.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

5. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení v tomto směru vymezil. Brání-li obecně podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance v těchto věcech nahrazoval Ústavní soud. Obecně rovněž platí, že takové nároky nemohou svou výší významně zasahovat do základních práv účastníků. Částka necelých šesti tisíc Kč, o kterou jde v přezkoumávaném řízení, v tomto ohledu jednoznačně kritérium bagatelnosti naplňuje (také např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2011

sp. zn.

).

6. Na druhou stranu Ústavní soud vzhledem k výše vymezené možnosti uvážení dovodil, že při splnění určitých zvláštních podmínek je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů je potřeba vyjádření právního názoru na velké množství typově podobných případů, zejména se jedná o situace, kdy ke sjednocení judikatury (právě z důvodu bagatelnosti sporů) nemohly přistoupit odvolací soudy či Nejvyšší soud (např. nález ze dne 1. 7. 2016

sp. zn.

). Právě v této rovině shledává stěžovatel přesah vlastních zájmů. Jeho argumentace však není přesvědčivá. Ve všech (třech) jím citovaných rozhodnutích obecné soudy žalobcům náhradu nákladů zastoupení spojenou s předsoudním vymáháním bezdůvodného obohacení přiznaly. Oproti tomu stěžovatel neuvedl žádné rozhodnutí, ve kterém by se tak nestalo. Výjimkou je samozřejmě napadený rozsudek, který však sám stěžovatel výslovně označuje za excesivní (srov. str. 4 stížnosti). Je věcí podústavního práva, jestli skutečně o exces šlo či nikoliv. Obecné soudy svůj závěr opřely mj. o to, že stěžovatel neprokázal, že by náklady skutečně vynaložil. Ústavní soud navíc nemůže sjednocovat judikaturu tam, kde všechna možná nabízená řešení, byť protichůdná, ústavně obstojí.

7. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu