Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 135/26

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Emila Fischera, advokáta, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -16 ze dne 14. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -10 ze dne 17. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -16 ze dne 19. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -10 ze dne 17. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -19 ze dne 20. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -13 ze dne 14. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -16 ze dne 24. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -10 ze dne 22. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -13 ze dne 24. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -8 ze dne 17. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -16 ze dne 20. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -10 ze dne 22. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -14 ze dne 27. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -8 ze dne 17. 10. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -16 ze dne 24. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -10 ze dne 15. 10. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a L. T., Š. Z., B. O., P. J., E. F., I. K., B. Č. a S. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy ustanoven opatrovníkem vedlejších účastníků. Obvodní soud přiznal v každém jednotlivém usnesení stěžovateli odměnu za jeden úkon právní služby podle a advokátního tarifu () - tedy odměnu ve výši 1 000 Kč.

Podle stěžovatele ale obvodní soud protiústavně aplikoval § 9 odst. 7 advokátního tarifu, protože měl postupovat podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Městský soud však napadenými rozhodnutími tato usnesení potvrdil.

2. Stěžovatel proto podal ústavní stížnost, v níž navrhuje všechna napadená rozhodnutí zrušit. Má za to, že soudy porušily jeho právo na rovné zacházení ve spojení s právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle a 26 odst. 1d. Stěžovatel odkazuje na nález

sp. zn.

, který podle něj potvrdil správnost jeho úvah a v jeho věci aplikovaný § 9 odst. 7 advokátního tarifu zrušil.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši jsou zjevně neopodstatněné, neexistují-li ve věci mimořádné okolnosti, typicky přesah vlastního zájmu stěžovatele (stanovisko pléna sp. zn. , bod 34; nález

sp. zn.

, bod 37 a např. usnesení

sp. zn.

, bod 6; , bod 6; , body 2 až 5; či

, bod 11).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou takovou jinou mimořádnou okolnost, která by přesahovala jeho vlastní zájmy, neuvádí. Odkazuje pouze na nález

sp. zn.

, ve kterém plénum na návrh Veřejného ochránce práv zrušilo ustanovení, které před vydáním tohoto nálezu aplikovaly soudy v napadených rozhodnutích. Jak ale vyplývá z výše citovaného stanoviska, pokud Ústavní soud již posoudil otázku ústavněprávní relevance, která původně u určitého typu případů vytvářela kvalitativní dimenzi významně přesahující vlastní zájmy stěžovatele, je tím v dalších typově stejných případech tato dimenze vyčerpána, resp. přinejmenším výrazně oslabena. V případě, že stěžovatel netvrdí v dotčené věci nějakou jinou mimořádnou okolnost, která by takový kvalitativní rozměr zakládala, je třeba k ní přistupovat v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu jako k běžné bagatelní věci. Jinými slovy, skutečnost, že Ústavní soud v určitém okamžiku zasáhl i v jinak bagatelním typovém případu, neznamená, že na sebe navždy bere úlohu nejvyššího nákladového soudu v bagatelních případech (srov. též nález

sp. zn.

).

5. Ústavní soud žádné mimořádné okolnosti ve stěžovatelově případě neshledal. Rozhodl tak obdobně jako o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (viz usnesení

sp. zn.

a

). Ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu