Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 71/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Adamem Szmolenem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. září 2025 č. j. -218 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. dubna 2025 č. j. -160, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a L. V. a nezletilého M. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí obecných soudů v části o určení bydliště jeho syna (nezletilého vedlejšího účastníka). Obecné soudy podle stěžovatele porušily ústavně zaručená práva stěžovatele tím, že dostatečně nevzaly v potaz předchozí neoprávněnou změnu bydliště dítěte ze strany matky.

2. Stěžovatel podal k Okresnímu soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") návrh na úpravu poměrů svého nezletilého syna. Okresní soud rozhodl mj. tak, že svěřil nezletilého do péče matky (vedlejší účastnice), určil místo bydliště nezletilého v bydlišti matky a rozhodl o styku stěžovatele. Při víkendovém styku měla nezletilého předávat matka vždy v bydlišti otce, ve všední dny pak otec v bydlišti matky. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") jako soud odvolací následně převážně potvrdil rozsudek okresního soudu, rozšířil však styk otce s nezletilým.

3. Stěžovatel napadá ústavní stížností rozsudky okresního i krajského soudu ve výrocích, resp. jejich části o určení bydliště nezletilého. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu rodinného života podle d (dále jen ""), právo na péči o nezletilého a na rodičovskou výchovu podle y a právo na soudní ochranu podle y.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a že do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze tehdy, pokud jimi byla porušena ústavně zaručená práva účastníků. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných [viz např. usnesení ze dne 10. listopadu 2020

sp. zn.

(U 18/103 SbNU 411), bod 11, nebo usnesení ze dne 9. června 2025

sp. zn.

, body 15-17].

6. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že pokud se rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, obecné soudy nemohou ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti. Soudy mají usilovat o rovnoměrné vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost a přenést je částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, pokud ovšem z objektivních důvodů a vzhledem k mimořádným okolnostem není důvod postupovat jinak (viz nález ze dne 12. března 2025

sp. zn.

, bod 42, a tam citovaná rozhodnutí).

7. Uvedená východiska platí obzvlášť v případě, kdy rodič změní bydliště dítěte protiprávně (jednostranně). Automaticky to však neznamená, že by soud měl na návrh druhého rodiče či z úřední povinnosti obnovit dřívější stav. Vždy bude nutné posoudit důvody, které rodiče k protiprávní změně bydliště vedly a primárně zohlednit zájem dítěte (viz nález ze dne 19. března 2025

sp. zn.

, bod 26).

8. Obecné soudy tyto závěry judikatury Ústavního soudu vzaly v potaz. Už okresní soud v odůvodnění svého rozsudku pečlivě a přesvědčivě vysvětlil, proč určil bydliště nezletilého u matky. I když nepostupovala při přestěhování dítěte správně, její důvody považoval soud za pochopitelné, jelikož byla vedena snahou o zajištění zázemí pro jejich syna v rámci reálných možností. Zvážil v tomto ohledu také možný budoucí vývoj a při víkendovém styku uložil matce, aby předávala dítě v bydlišti stěžovatele (viz bod 12 rozsudku okresního soudu). Krajský soud navíc styk stěžovatele rozšířil a zdůraznil vhodnost toho, aby to byla primárně matka, kdo ponese zvýšené náklady se zajištěním (alespoň víkendového) styku (viz bod 18 a 19 rozsudku krajského soudu). Za této situace proto Ústavní soud nemá důvod do závěrů obecných soudů zasahovat a zcela odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu