Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3788/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti obchodní společnosti AKOFIS, s. r. o., sídlem Palackého 715/15, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem, sídlem Mikuláše z Husi 382/12, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2024 č. j. -587, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a doložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v řízení před obecnými soudy se stěžovatelka domáhala pojistného plnění z pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo krytí škody vzniklých při výkonu advokacie, a ve kterém se řešila také závaznost nálezu rozhodce před obecnými soudy. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu zamítl. Městský soud v Praze jeho rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozhodnutím potvrdil. Stěžovatelka následně podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej kvazimeritorně posoudil a odmítl jako nepřípustné usnesením ze dne 25. 9. 2025 č. j. -632.

3. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka zachování lhůty k podání ústavní stížnosti odvozuje od doručení usnesení Nejvyššího soudu, které rovněž připojuje k ústavní stížnosti. Toto rozhodnutí však v petitu ústavní stížnosti nenapadá, ani se vůči němu argumentačně v ústavní stížnosti nevymezuje. Speciální plná moc pro řízení před Ústavním soudem je udělena pouze pro podání ústavní stížnosti směřující proti rozsudku městského soudu. Z uvedené je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje výlučně proti rozsudku městského soudu.

4. Ústavní soud proto stěžovatelce zaslal dne 29. 1. 2026 výzvu, ve které stěžovatelku žádal o upřesnění, zda skutečně ústavní stížností napadá pouze rozhodnutí městského soudu, přičemž stěžovatelku výslovně upozornil na subsidiaritu ústavní stížnosti a na to, že je vázán petitem podaného návrhu. Stěžovatelka však v určené lhůtě na výzvu nezareagovala.

5. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat důvodností podaného návrhu, je povinen přezkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, resp. meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené . Dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

7. V nyní posuzované věci stěžovatelka všechny své procesní prostředky k ochraně svých práv vyčerpala. Jak nicméně vyplynulo z podané ústavní stížnosti a z obsahu plné moci k řízení před Ústavním soudem, usnesení Nejvyššího soudu (tzn. rozhodnutí o posledním prostředku, který měla ve své procesní dispozici) stěžovatelka nenapadla. Stejně tak nijak nereagovala na výzvu Ústavního soudu upozorňující na subsidiaritu přezkumu. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud je vázán petitem podaného návrhu, musel podanou ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou. Subsidiarita ústavní stížnosti totiž neznamená pouze povinnost všechny procesní prostředky vyčerpat, ale také následně rozhodnutí o nich napadnout ústavní stížností a tedy i tvrdit, že jimi byla ústavně zaručená práva porušena (srov. usnesení ze dne 22. 10. 2021

sp. zn.

, zejména body 6 až 9).

8. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Michal Bartoň v. r.

soudce zpravodaj