Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 165/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bc. Daniela Jírovského, zastoupeného JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem, sídlem Moskevská 640/55, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 16. října 2025 č. j. -219 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. října 2024 č. j. -194, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků jednotek domu X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny , a d.

2. Stěžovatel je vlastníkem bytové jednotky v domě spravovaném vedlejším účastníkem. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba vedlejšího účastníka na zaplacení nedoplatku z ročních vyúčtování záloh na poskytované služby v celkové výši 34 472 Kč.

3. Okresní soud v Liberci uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 34 472 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že vyúčtování služeb za roky 2020 a 2021 byla řádná, splatná a věcně správná, a to i přes předložený znalecký posudek, který měl identifikovat vícečetné vady těchto vyúčtování.

4. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudek okresního soudu potvrdil, pouze co do části příslušenství rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Dále uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že k porušení uvedených práv došlo proto, že soudy obou stupňů aprobovaly věcně vadná vyúčtování služeb, přestože znalec v řízení identifikoval vícečetné odborné vady, a přestože ustálená judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu stanovuje, že vadné vyúčtování není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku.

6. Soudy podle stěžovatele znalecký posudek ignorovaly, nevypořádaly se s ním a odmítly jej bez jakéhokoliv konkrétního odůvodnění, nahradily odborné závěry znalce výpovědí osoby ekonomicky a profesně spjaté s vedlejším účastníkem a aprobovaly vyúčtování, které neodpovídá zákonným požadavkům. Namítá, že jejich postup je v rozporu s požadavkem přezkoumatelnosti rozhodnutí a představuje svévolné hodnocení důkazů.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Zásah Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu.

8. Namítá-li tedy stěžovatel v ústavní stížnosti vadné hodnocení důkazů, resp. znaleckého posudku, obecným soudem, je třeba poukázat na to, že Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocování důkazů provedených obecnými soudy, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, jenž by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v y. O takový případ v posuzované věci nejde.

9. Soudy se v odůvodnění dostatečně vypořádaly s tím, proč ze znaleckého posudku nevycházely a uvedly, že znalci nepřísluší hodnocení právních otázek, ani výklad právních norem. Okresní soud založil své rozhodnutí na odlišném výkladu zákona oproti znalci, a toto řádně odůvodnil (srov. rozsudek okresního soudu, bod 25). S tímto posouzením se ztotožnil i krajský soud.

10. Nelze tak souhlasit s námitkou stěžovatele, že znalecký posudek soudy ignorovaly, nevypořádaly se s ním, resp. jej odmítly bez jakéhokoliv konkrétního odůvodnění. Ústavní soud neshledává vadu nepřezkoumatelnosti či svévolného rozhodování.

11. Ústavní soud již v minulosti uvedl, že naopak slepé důvěřování závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce (nález ze dne 30. 4. 2007

sp. zn.

).

12. Tvrdí-li stěžovatel, že závěry soudů jsou v rozporu s "požadavky formulovanými v nálezu

sp. zn.

", uvádí Ústavní soud v prvé řadě, že jde o odmítavé usnesení, nikoli nález. V daném usnesení Ústavní soud pouze konstatuje, že nepovažuje za ústavně problematické, pokud krajský soud z provedeného dokazování zjistil, že ve vyúčtování došlo k chybám, že dané vyúčtování tak není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. V posuzované věci však soudy naopak na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že vyúčtování žádnými nedostatky netrpělo a bylo tak splatné.

13. Z napadených rozhodnutí vyplývá, z jakých důkazů soud vyšel, jak je hodnotil a jaké právní závěry z nich učinil. V žádné z úvah neshledává Ústavní soud jakýkoli exces či projev svévole, který by mu umožnil do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu