Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 126/2026 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Petra Mikeše a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: N. T. H. L., zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Kašparovo náměstí 5, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2025, č. j. MV-93121-4/SO-2025, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2026, č. j. -41,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2025 zastavil prvostupňový orgán řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny podle , o pobytu cizinců na území České republiky. Žalobkyně se bez vážného důvodu nedostavila k výslechu, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno fikcí.

[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 7. 2025 odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Ve shodě s orgánem prvního stupně považovala za rozhodné, že žalobkyně byla řádně předvolána k výslechu, k němuž se bez vážného důvodu nedostavila.

[3] Krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že předvolání bylo řádně doručováno žalobkyni na adresu hlášeného pobytu. Jelikož si žalobkyně v úložní době zásilku nevyzvedla, došlo k doručení fikcí. Žalobkyně se přitom na výslech nedostavila a svoji neúčast nijak neomluvila. Žádné vážné důvody pro svoji neúčast ve správním řízení netvrdila. Krajský soud přitom nepovažoval za rozhodné, zda žalobkyně o předvolání k výslechu ve skutečnosti nevěděla z důvodu, že se jí fakticky nedostalo do dispozice. Žalobkyně totiž nerozporuje, že předvolání bylo řádně doručeno fikcí, když si i přes řádné oznámení zásilku nevyzvedla v úložné době. Na doručení fikcí nemá vliv ani skutečnost, že zásilka nebyla následně vložena do její schránky. Jde tedy pouze k tíži žalobkyně, že si nepřevzala řádně doručované předvolání k výslechu. Doručení fikcí tak nemá žádný vliv na možnost správního orgánu postupovat podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. V rovině věcné namítá, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Uznává sice, že jí bylo předvolání k výslechu řádně doručeno fikcí. Citované ustanovení nicméně podle stěžovatelky neřeší otázku, zda předvolání bylo řádně doručeno nýbrž pouze to, zda měl cizinec pro nedostavení se k výslechu vážné důvody. Za vážný důvod stěžovatelka považuje také situaci, kdy cizinec o výslechu fakticky vůbec neví, přestože mu bylo předvolání formálně řádně doručeno. Tak tomu bylo právě i v nyní projednávané věci, neboť stěžovatelka o konání výslechu fakticky nevěděla.

[5] Stěžovatelka s kasační stížností spojila také návrh na přiznání odkladného účinku.

[6] Žalovaná navrhla odmítnout kasační stížnost pro nepřijatelnost, případně ji zamítnout. Zdůraznila, že právní účinky doručení nastávají s nástupem fikce doručení. Jelikož si žalobkyně zásilku nevyzvedla, ačkoli mohla, jdou následky k její tíži. Svou neúčast u výslechu stěžovatelka nijak neomluvila a žádné vážné důvody ve správním řízení ani žalobě netvrdila. Za takový vážný důvod podle žalované nelze považovat samotnou skutečnost, že předvolání bylo doručeno fikcí. Stěžovatelka musela předpokládat, že s ní správní orgán bude ve správním řízení komunikovat, a to rovněž písemně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[8] Kasační stížnost je přijatelná, neboť nastoluje otázku, zda může být vážným důvodem podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců již samotná faktická nevědomost cizince o obsahu předvolání k výslechu, které mu bylo řádně doručeno fikcí (tj. náhradním doručením) bez následného vhození do schránky. Tuto otázku Nejvyšší správní soud dosud neřešil.

[9] Nepřijatelná je nicméně námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. K této otázce již existuje ustálená judikatura, přičemž vypořádání podstaty žalobní argumentace krajským soudem odpovídá požadavkům z této judikatury plynoucím (např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, ze dne 31. 1. 2008, č. j. -107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. -76, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 2. 2008, č. j. -74). Krajský soud se nedopustil ani hrubého pochybení. K námitkám žalobkyně vysvětlil, že § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců podle jeho názoru nepodmiňuje zastavení řízení úmyslným, vědomým ani opakovaným mařením řízení, že stěžovatelka svou neúčast před konáním výslechu nijak neomluvila a že skutečnost, že jí bylo předvolání doručeno fikcí, nebránila použití uvedeného ustanovení (zejména body 28, 29 a 31 napadeného rozsudku).

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] V rovině věcné Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že faktická nevědomost o obsahu předvolání k výslechu řádně doručeného fikcí není sama o sobě vážným důvodem, který znemožňuje správnímu orgánu zastavit řízení dle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců.

[12] Podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců správní orgán usnesením řízení o žádosti zastaví, jestliže cizinec odmítne vypovídat nebo se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu.

[13] Při výkladu pojmu „vážný důvod“ ve smyslu zákona o pobytu cizinců vychází Nejvyšší správní soud s ohledem na pojmovou blízkost z judikatorních závěrů dovozených k „závažným důvodům“ pro účely prominutí zmeškání úkonu podle (např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2023, č. j. -31, body 14 a 15; či usnesení NSS ze dne 25. 7. 2025, č. j. -38, body 10 až 12). Při posuzování omluvy z výslechu Nejvyšší správní soud obdobně vyšel z obecných požadavků na omluvu z ústního jednání (např. rozsudek ze dne 8. 9. 2020, č. j. -37, bod 11).

[14] V tomto směru z judikatury plyne, že se musí jednat o důvod objektivní povahy, přičemž jeho závažnost se posuzuje vždy podle okolností konkrétního případu. Za takový důvod lze považovat například velmi vážný zdravotní stav nebo těžkou osobní či rodinnou situaci, ale i souhrn negativních skutečností na straně cizince (např. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2015, č. j. -23). Objektivní povaha vážného důvodu vyplývá z toho, že jej účastník neplánoval a nastal bez možnosti jeho ovlivnění účastníkem. Vážným důvodem je tedy skutečnost nahodilá, mimořádná, nikoliv závislá na vůli účastníka (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. -36, bod 17). Existenci vážného důvodu, který nastal bez jejího zavinění, je daná osoba povinna tvrdit a také prokázat (tamtéž, bod 18, shodně rozsudek č. j. -37, bod 11).

[15] Stěžovatelce lze přisvědčit, že řádnost doručení předvolání a existence vážného důvodu neúčasti u výslechu jsou dvě odlišné otázky. Řádné předvolání je jistě předpokladem pro případnou aplikaci § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců. Naopak z řádného doručení předvolání ještě samo o sobě neplyne, že cizinec nemohl mít vážný důvod, pro který se k výslechu nedostavil. I řádně předvolanému účastníkovi může v účasti zabránit například náhlá nemoc, hospitalizace nebo jiná závažná překážka.

[16] Stěžovatelce však již nelze přisvědčit, že vážným důvodem je sama o sobě její nevědomost o výslechu, ačkoli jí bylo předvolání k výslechu řádně doručeno, byť i fikcí. Nastala-li fikce doručení podle , nastaly účinky doručení bez ohledu na to, zda se adresát s obsahem písemnosti skutečně seznámil. Právě v tom spočívá podstata náhradního doručení. Jak zdůraznil rozšířený senát, fikce doručení nastává při splnění zákonných podmínek nezávisle na tom, zda se písemnost následně fakticky dostala do dispozice adresáta; na vznik fikce doručení nemá vliv ani to, zda byla písemnost po uplynutí úložní doby vložena do adresátovy schránky; účinky fikce doručení proto nejsou podmíněny tím, že se adresát s obsahem doručované písemnosti skutečně seznámil (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. -41, č. 3524/2017 Sb. NSS).

[17] Pokud je tedy předvolání řádně doručeno, případná nevědomost adresáta o obsahu písemnosti jde obecně k jeho tíži. Přijetí opačného výkladu, jehož se v zásadě snaží dovolat stěžovatelka, nelze přijmout. Znamenal by, že adresát by mohl procesní účinky řádného doručení fikcí zvrátit pouhým tvrzením, že se s obsahem zásilky fakticky neseznámil. Předvolání doručované fikcí by pak prakticky nemohlo založit následky spojené s neúčastí předvolané osoby, neboť faktické neseznámení se s jeho obsahem je typickým možným důsledkem nevyzvednutí uložené zásilky. Takový výklad by popíral smysl a účel institutu náhradního doručení.

[18] Zákon o pobytu cizinců současně možnost náhradního doručení nevylučuje. Stejně tak nestanoví, že by zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců bylo možné pouze tehdy, pokud cizinec předvolání prokazatelně fakticky převzal.

[19] Nejvyšší správní soud považuje v tomto směru rovněž za důležité, že § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců se uplatňuje v řízení zahájeném na žádost cizince. Žadateli je tedy známo, že ministerstvo vede na základě jeho žádosti správní řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Může a má tedy předpokládat, že ministerstvo mu bude doručovat písemnosti týkající se tohoto řízení (např. rozsudky NSS č. j. -36, anebo č. j. -31), včetně případného předvolání k výslechu.

[20] K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že právní řád pamatuje na situace, v nichž sice nastaly podmínky náhradního doručení, adresát však bez svého zavinění nemohl uloženou písemnost z důvodu dočasné nepřítomnosti nebo z jiného vážného důvodu vyzvednout. Podle může adresát požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost skutečně doručena; ustanovení a 4 se použijí obdobně. Ani v tomto případě však dočasná nepřítomnost nebo faktická nevědomost nezakládají neplatnost doručení automaticky. Adresát písemnosti musí tvrdit a prokázat konkrétní závažné důvody znemožňující vyzvednutí písemnosti, které nastaly bez jeho zavinění.

[21] Právě uvedené tak vede Nejvyšší správní soud k následujícímu závěru: samotná faktická nevědomost adresáta o obsahu předvolání řádně doručeného fikcí není vážným důvodem bránícím zastavení řízení podle zákona o pobytu cizinců. Tvrdí-li adresát, že si bez svého zavinění nemohl uloženou písemnost vyzvednout, poskytuje mu ochranu prostřednictvím žádosti o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku skutečného doručení podle . Naproti tomu vážným důvodem ve smyslu zákona o pobytu cizinců může být konkrétní objektivní překážka, která řádně předvolanému cizinci znemožnila účast u samotného výslechu. Existenci takové překážky musí cizinec tvrdit a v objektivně možné míře také doložit.

[22] V projednávané věci stěžovatelka řádnost doručení předvolání fikcí nezpochybňuje a netvrdí, že by se proti jeho účinkům úspěšně domohla ochrany podle . Stejně tak netvrdí žádnou konkrétní objektivní překážku, která by jí znemožnila účast u výslechu; svoji účast ani nijak neomluvila. Vážný důvod své neúčasti dovozuje výlučně ze skutečnosti, že se s obsahem předvolání fakticky neseznámila. Taková okolnost však sama o sobě vážným důvodem podle zákona o pobytu cizinců není.

[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že krajský soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že za popsaných okolností šlo k tíži stěžovatelky, že si řádně uloženou zásilku nevyzvedla.

IV. Závěr a náklady řízení

[24] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle věty poslední zamítl.

[25] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku. Ve věci samé rozhodl bez zbytečného odkladu po provedení nezbytných procesních úkonů a obstarání si vyjádření účastníků řízení.

[26] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první ve spojení s . Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 5. října 2026

Michal Bobek

předseda senátu