Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 7/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 7/2026 - 27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci
žalobce:
J. Z.
t. č. Věznice Vinařice, Vinařice 245, 272 01 Kladno
proti
žalované:
Vězeňská služba ČR, Věznice Horní Slavkov
sídlem Hasičská 785, 357 31 Horní Slavkov
o žalobě proti rozhodnutí 1. zástupce ředitele žalované ze dne 24. 11. 2025 o stížnosti žalobce proti rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu ze dne 27. 5. 2025, č. j. VS-98898/ČJ-2025-800832-KŘO-T,
takto:
I. Rozhodnutí 1. zástupce ředitele žalované ze dne 24. 11. 2025 o stížnosti žalobce proti rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu ze dne 27. 5. 2025, č. j. VS-98898/ČJ-2025-800832-KŘO-T, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Žalobce se včasnou a přípustnou žalobou ve smyslu § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí 1. zástupce ředitele žalované ze dne 24. 11. 2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla žalobcovu stížnost proti rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu ze dne 27. 5. 2025, č. j. VS-98898/ČJ-2025-800832-KŘO-T (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 28 dní, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, podle § 46 odst. 1, 2, 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ZVTOS“), neboť žalobce porušil § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS.
2. Podle záznamu o kázeňském přestupku ze dne 11. 4. 2025 byl žalobce stíhán pro kázeňský přestupek spočívající v tom, že se v období od 9. 3. do 4. 4. 2025 účastnil vzájemné spolupráce s osobami odsouzený T. K. (dále jen „odsouzený K.“) a civilní osoby A. G. (dále jen „paní G.“) a L. S. (dále jen „paní S.“), jehož výsledkem bylo zaslání fiktivní zásilky pod záštitou advokátní kanceláře Mgr. Tomáš Holub, která byla dne 4. 4. 2025 doručena do Věznice Horní Slavkov, kdy byla v této poštovní zásilce zjištěna látka vyhodnocená jako CBD s obsahem THC, která je v prostředí věznice zakázána. Tímto jednáním měl žalobce porušit § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Ač žalobce s obsahem zásilky díky důsledné práci zaměstnanců věznice fyzicky nedisponoval, skutek byl podle záznamu o kázeňském přestupku dokonán.
3. Žalobce popřel vinu popsaným skutkem s tím, že nevěděl, že látka bude zaslána do věznice, neboť si myslel, že je pro přítelkyni odsouzeného K. k lepšímu spánku.
4. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše popsaného skutku, kterým podle žalované porušil § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Žalovaná závěr o vině žalobce odůvodnila výlučně tím, že ze šetření OPaS č. j. VS-77312/ČJ-2025-8008IO-PÍS vyplynulo, že se žalobce „aktivně podílel na organizování, kdy například sám vyrobil obálku s nastrčeným odesílatelem“, což vyvrátilo jeho obhajobu, že nevěděl, že bude látka zaslaná do věznice. Žalovaná dodala, že žalobce při zahájení kázeňského řízení neuvedl žádné nové okolnosti, které by byly relevantní pro kázeňské řízení a neoznačil další důkazy, a že k odpovědnosti za kázeňský přestupek postačovalo nedbalostní zavinění.
5. Ve stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce uvedl, že se žádné vzájemné spolupráce s odsouzeným K., paní S. a paní G. neúčastnil. Žalobce tvrdil, že mu odsouzený K. navrhl, aby vyrovnal dluh, který u něj žalobce měl z půjčky tabáku, tím, že žalobce objedná produkt s CBD na adresu přítelkyně odsouzeného K. (tj. paní S). Žalobce proto v telefonátu z monitorované vězeňské telefonní budky požádal paní G., aby v e-shopu objednala náplň do elektronické cigarety s olejem THHC-1R (CBD), příp. olej do aromalampy. Žalobce popřel, že by u paní G. objednal látku THHC-1R, aby ji zaslala paní S., aby ji v obálce od advokátní kanceláře poslala odsouzenému K. Odsouzený K. měl žalobci následně sdělit, že paní S. vylila náplně do elektronických cigaret, které žalobce odsouzenému K. v minulosti objednal, na papír a poslala je odsouzenému K. v obálce advokátní kanceláře. Žalobce měl odsouzenému K. vysvětlit, že THHC-1R není omamná ani psychotropní látka, ale že paní S. by mohla být trestně stíhána za padělání obálky jménem advokáta. Pokud odsouzený K. následně uvedl, že žalobce falšoval obálku, chtěl tím zbavit odpovědnosti za obálku sebe i paní S. Žalobce uvedl, že je nelogické a pro svou složitost neuvěřitelné, že by ve věznici vyráběl obálku a propašovával ji z věznice, když mohla být vyrobena mimo věznici, zvláště když by odesílání takové obálky z věznice podléhalo vězeňské kontrole korespondence (podezřelost obálky musela být zjevná z jejího neumělého provedení). Jelikož žalobce splatil dluh odsouzenému K. objednávkou u paní G., nemohl mít žádný nárok na zásilku od paní S., tato zásilka mu ani nebyla adresována. I kdyby tedy věznice zásilku nezachytila, žalobce by z ní nemohl mít prospěch. Žalobce zdůraznil, že z velké části se jeho výpověď shoduje s výpovědí odsouzeného K. Liší-li se v určitých částech jeho verze od verze odsouzeného K., je závěr žalované o účelovosti (nevěrohodnosti) výpovědi žalobce nepřezkoumatelný. Žalobce uzavřel, že nebyly objasněny okolnosti přestupku a nebyla mu prokázána vina.
6. Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2025 žalovaná zamítla žalobcovu stížnost proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Podle žalované byla žalobci vina jednoznačně prokázána a žalobce ve stížnosti neuvedl žádné konkrétní důkazní prostředky a omezil se na spekulace o motivech výpovědi odsouzeného K. Podle žalované mohl žalobce dluh za tabák u odsouzeného K. splatit převodem peněz na účet přítelkyně odsouzeného K. (tj. paní S). Namísto toho žalobce opakovaně zjišťoval a urgoval, zda již byla látka CBD s obsahem THC odeslána přítelkyni odsouzeného K. Odsouzený K. vinu doznal a nezpochybňoval, že odeslal své družce upravenou obálku s odesílatelem advokátem a že jeho družka podle instrukcí obálku s CBD zaslala do věznice a tím se vydávala za advokáta. Tudíž tvrzení žalobce, že se odsouzený K. snažil vyhnout stíhání paní S., a proto ho uvedl jako toho, kdo vyrobil obálku, bylo nelogické.
7. Rozsudkem ze dne 21. 8. 2025, č. j. 57 A 26/2025-58 (dále také jako „zrušující rozsudek“), který nabyl právní moci dne 28. 8. 2025, zdejší soud zrušil rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2025 pro jeho nepřezkoumatelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Zdejší soud žalované vytkl, že z jejího rozhodnutí nebylo zřejmé, jaký konkrétní zákonný zákaz podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS měl právě žalobce jakým svým konkrétním zaviněným jednáním porušit (viz body 30 a 31 zrušujícího rozsudku). Dále soud žalované vytkl, že žalovaná v tomto rozhodnutí ani v prvoinstančním rozhodnutí neuvedla žádné konkrétní důkazy, které by prokazovaly její skutková zjištění, a že důkazní prostředky neobsahoval ani správní spis (viz bod 31 zrušujícího rozsudku). Žalovaná pochybila rovněž v tom, že nevypořádala žalobcovu obhajobu (viz bod 32 zrušujícího rozsudku). V bodě 33 zrušujícího rozsudku soud žalované ilustrativně nastínil, jak má v dalším řízení postupovat: V dalším řízení proto žalovaná, bude-li mít žalobce za vinného ze stíhaného dokonaného přestupku, řádně popíše, kdo, kdy a na čem se měl dohodnout, jak byla dohoda realizována, kdo měl zakázanou látku ve věznici přechovávat, o jakou zakázanou látku ze spektra § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS jde a z čeho dovozuje zavinění žalobce. Všechna tato svá skutková zjištění odůvodní žalovaná konkrétními důkazy a důkazní prostředky, na něž takto odkáže, zařadí do správního spisu. Žalovaná též vypořádá obhajobu žalobce, tedy alespoň stručně odůvodní své závěry (s odkazem na konkrétní zajištěné důkazní prostředky), proč má za to, že se žalobce na přechovávání zakázané látky ve věznici dohodl s odsouzeným K., paní S. a paní G. a sám k tomu přispěl zajištěním zakázané látky prostřednictvím paní G. pro paní S. a výrobou obálky s falešným odesílatelem, kdo měl zakázanou látku přechovávat a proč šlo o zakázanou látku, a že žalobce nejméně vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl vědět o takovému přechovávání zakázané látky ve věznici (nevědomá nedbalost). Pokud bude určitá skutečnost osvědčována protichůdnými důkazy (např. protichůdné výpovědi), vysvětlí žalovaná, proč dospěla při jejich hodnocení k závěru o tom, že některý z nich je méně věrohodný. Žalovaná bude mít přitom na paměti, že není na žalobci, aby svou vinu vyvrátil, nýbrž je na žalované, aby vinu žalobce prokázala. Soud akcentuje, že žalovaná je povinna konkrétními důkazními prostředky prokázat bez důvodných pochybností, kdo a jakou zakázanou látku ve věznici přechovával, proč šlo o zakázanou látku podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS a jakým svým konkrétním jednáním se na takovém přechovávání žalobce podílel, včetně toho, že žalobce nejméně vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že k přechovávání zakázané látky dojde.
8. Po vrácení věci k dalšímu řízení žalovaná napadeným rozhodnutím znovu zamítla žalobcovu stížnost proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Napadené rozhodnutí žalovaná odůvodnila tak, že dne 4. 4. 2025 zajistila obálku, na níž byl jako odesílatel uveden advokát Mgr. Tomáš Hobl a v níž se nacházelo 5 kusů savého papíru napuštěného látkou, v níž mobilní test Mobildetect detekoval THC v koncentraci 1 %. Podle žalované se jednalo o látku ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Podle žalované jsou produkty CBD v ČR legální, pokud mj. obsahují méně než 1 % THC. Ve vězeňském prostředí tato látka obecně není povolena, je stavěna do totožné roviny jako alkohol a žalobci nesvědčilo zvláštní povolení k jejímu držení či užívání. Žalovaná dále shrnula obsah výpovědi odsouzeného K., výpověď žalobce a obsah stížnosti žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Následně žalovaná tyto výpovědi hodnotila tak, že z nich vyplynulo, že žalobce dlužil odsouzenému K. tabák, příp. kávu. Odsouzený K. a žalobce se společně bavili o užívání látky CBD a žalobce odsouzeného K. informoval o užívání, struktuře a vzhledu této látky. Z toho žalovaná dovodila, že odsouzený K. neměl zkušenosti s látkou CBD. Výpovědi odsouzeného K. a žalobce se shodovaly v tom, že žalobce zaplatil za látku CBD a nechal ji zaslat přítelkyni odsouzeného K. Odsouzený K. k tomu uváděl, že tato látka měla být pro něj a že mu žalobce prostřednictvím ní měl splatit dluh. Informaci o tom, že látku CBD je možné extrahovat z papíru jeho zahřátím žehličkou, měl odsouzený K. od žalobce. Jelikož žalobce odsouzenému K. radil, jak látku CBD extrahovat z papíru, musel si být vědom, že ji odsouzený K. chce nelegálním způsobem dostat do věznice. Žalovaná přihlédla k tomu, že se žalobce zajímal o legální možnosti, jak si ve věznici opatřit látku CBD, a zjistil, že si ji do věznice nemůže nechat legálně zaslat. Následně žalovaná popsala skutek, v němž měl spočívat žalobcem spáchaný kázeňský přestupek, tak, že žalobce v době od 9. 3. 2025 16:58 hodin do 4. 4. 2025 aktivně pomáhal odsouzenému K. získat látku CBD tím, že poskytl peníze na její zakoupení a instruoval svou kamarádku paní G., jak tuto látku objednat a nechat zaslat přítelkyni odsouzeného K. paní S., ačkoliv si musel být plně vědom, že tato látka bude následně zaslána do věznice, aby s ní minimálně pro svou potřebu mohl disponovat (přechovávat a konzumovat) odsouzený K. Tento skutek žalovaná kvalifikovala jako kázeňský přestupek podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, neboť látka CBD je ve vězeňském prostředí nepovolená a svým množstvím nebo povahou by mohla narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.
II.
Podání účastníků řízení
9. Žalobce namítl, že žalovaná nerespektovala zrušující rozsudek a nezrušila uložený kázeňský trest. Podle žalobce měla žalovaná v řízení vedeném po vrácení věci zdejším soudem zrušit prvoinstanční rozhodnutí, neboť zdejší soud ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že žalobcova stížnost proti prvoinstančnímu rozhodnutí byla důvodná a že prvoinstanční rozhodnutí bylo chybné a nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítl, že přirovnání látky CBD k alkoholu je chybné, neboť tato látka nemá s alkoholem nic společného a alkohol je ve vnitřním řádu věznice zakázán. Žalobce rovněž tvrdil, že navzdory konstatování zdejšího soudu, že správní spis neobsahuje žádné důkazní prostředky a že žalovaná neodkázala na žádné konkrétní důkazy prokazující její skutková zjištění, žalovaná pouze vydala napadené rozhodnutí. Žalovaná podle žalobce pochybila i v tom, že jednání, které kladla žalobci za vinu, měla uvést do záznamu o kázeňském přestupku, aby žalobci umožnila vykonávat jeho právo na obhajobu.
10. Žalovaná tvrdila, že v napadeném rozhodnutí respektovala závazný právní názor vyjádřený zdejším soudem ve zrušujícím rozsudku. Tvrzení žalobce byla podle žalované spekulativní a ničím nepodložená.
III.
Posouzení věci soudem
11. Ačkoliv žalovaná ve svém vyjádření k žalobě trvala na nařízení jednání, rozhodl soud o žalobě bez jednání, neboť dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 s. ř. s., k čemuž lze přistoupit bez jednání.
12. Podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud vycházel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
13. § 46 odst. 1 ZVTOS stanoví, že kázeňským přestupkem je zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu.
14. Podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.
15. Soud nejprve posoudil, zda žalovaná postupovala v souladu se závazným právním názorem vysloveným podle § 78 odst. 5 s. ř. s. ve zrušujícím rozsudku. Nerespektování závazného právního názoru soudu správním orgánem totiž představuje natolik závažnou vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., že k ní soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 Azs 72/2008-100; ze dne 12. 6. 2020, č. j. 4 As 47/2020-81, bod 30; či ze dne 9. 4. 2026, č. j. 2 Azs 281/2025-30, bod 15). Nedodržení závazného právního názoru namítal ostatně žalobce i v žalobě. Soud zjistil, že žalovaná v napadeném rozhodnutí závazný právní názor zdejšího soudu, vyslovený ve zrušujícím rozsudku, nerespektovala.
16. Zrušujícím rozsudkem nebylo uloženo zaměstnanci žalované, který je oprávněn rozhodnout o stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí, aby podle § 60 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ŘVTOS“), zrušil uložený kázeňský trest, protože nebylo prokázáno, že se žalobce kázeňského přestupku dopustil.
17. Soud ve zrušujícím rozsudku vytkl žalované její postup založený na neurčité právní kvalifikaci, nedostatečných a neprokázaných skutkových závěrech a nevypořádané obhajobě. Žalovaná byla v dalším řízení vázána zejména těmito právními názory soudu, uvedenými v bodě 33 zrušujícího rozsudku: Žalovaná byla povinna jednoznačně vymezit žalobcem porušený zákaz podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Dále byla žalovaná povinna přesně popsat skutek představující porušení zákazu podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS (kdo, kdy, jak a na čem se měl dohodnout, jak měla být dohoda uskutečněna, jaké konkrétní jednání měl žalobce vykonat a kdo měl zakázanou látku nebo předmět ve věznici přechovávat). Žalovaná byla povinna každé své skutkové zjištění odůvodnit konkrétními důkazními prostředky, zařazenými do kázeňského spisu. Žalovaná byla povinna prokázat zavinění žalobce, vypořádat podstatnou obhajobu žalobce, zejména jeho popření organizování zásilky, tvrzení o legálnosti objednaného produktu, jeho verzi o dluhu vůči odsouzenému K. a námitky k výrobě obálky, a vysvětlit své hodnocení věrohodnosti případných rozporných důkazů. Žalovaná nebyla oprávněna požadovat po žalobci, aby vyvracel svou vinu – za prokázání viny bez důvodných pochybností byla odpovědná žalovaná. Soud podotýká, že žádný z těchto požadavků prvoinstanční rozhodnutí nesplnilo.
18. Zaprvé si tedy žalovaná měla ujasnit, uvést a srozumitelně odůvodnit, který zákaz uvedený v § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS měl žalobce porušit. Žalovaná měla tedy konkrétně uvést, s čím (s jakou konkrétní věcí) měl žalobce nakládat zakázaným způsobem. Šlo o to, zda měl žalobce nakládat s návykovou látkou a kterou konkrétní, příp. zda měl nakládat s jiným předmětem a kterým konkrétním. Jinak řečeno, žalovaná měla určit látku či předmět, který měl žalobce vyrábět, přechovávat či konzumovat a právně zdůvodnit, proč jde o zakázanou látku či předmět ve smyslu § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS.
19. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, s jakou konkrétní věcí (látkou či předmětem) měl žalobce nakládat tak, že naplnil skutkovou podstatu kázeňského přestupku.
20. Žalovaná uvedla, že mobilní test detekoval v obsahu zásilky THC v koncentraci 1 %. Následně citovala § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 167/1998 Sb., který vymezuje pojmy rostlina technického konopí a technické konopí. Nevysvětlila však, jaký význam má toto ustanovení pro právní posouzení konkrétního obsahu zajištěné zásilky.
21. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, co přesně žalovaná považovala za věc rozhodnou pro naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku. Žalovaná střídavě hovořila o CBD, THC, látce, kterou bylo napuštěno pět savých papírů, a o samotných papírech. Neuvedla, jaké skutkové vlastnosti zajištěná věc měla, co konkrétně prokazoval použitý test ani zda a proč zjištěnou věc považovala za návykovou látku, nebo za jiný zakázaný předmět podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS.
22. Tvrzení žalované, že CBD není ve vězeňském prostředí povoleno a je stavěno do stejné roviny jako alkohol, takové odůvodnění nenahrazuje. Žalovaná neuvedla právní ani skutkové důvody, z nichž by bylo možné přezkoumat, proč právě konkrétní obsah zajištěné zásilky podřadila pod některý ze zákazů stanovených v § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Související žalobní námitka uvedená v bodě 5 žaloby byla proto důvodná.
23. Není úkolem soudu, aby chybějící skutkové vymezení a právní kvalifikaci nahradil vlastní úvahou a sám určil, co bylo v zásilce zajištěno a pod kterou alternativu § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS je lze podřadit. Důvody správního rozhodnutí musí vyplývat již z tohoto rozhodnutí.
24. Žalovaná proto ani po předchozím zrušujícím rozsudku přezkoumatelně nevymezila, s jakou konkrétní látkou či předmětem mělo být nakládáno a proč šlo o věc zakázanou podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.
25. Zákaz stanovený v § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS se týká dvou kategorií. Zaprvé jde o alkoholické nápoje a jiné návykové látky bez ohledu na jejich množství či povahu. Zadruhé jde o předměty odlišné od návykových látek, které (i) jsou použitelné k ohrožení bezpečnosti osob nebo (ii) jsou použitelné k ohrožení bezpečnosti majetku nebo (iii) jsou použitelné k útěku nebo které (iv) by svým množstvím nebo povahou mohly narušit pořádek nebo poškodit zdraví. Pokud žalovaná užívala v napadeném rozhodnutí slovo „látka“ záměrně, čemuž by napovídala její argumentace odkazující na alkohol, pak je nepochopitelné, proč současně (bez jakéhokoli zdůvodnění) uváděla, že látka mohla svým množstvím nebo povahou narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. Zákaz stanovený v § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS se týká buď alkoholu a návykových látek bez ohledu na jejich množství, povahu a účinky, nebo předmětů ve čtyřech výše uvedených kategoriích, z nichž jediná je závislá na tom, jaké je její množství, povaha a účinek (možnost narušení pořádku nebo poškození zdraví). Žalovaná jednoznačně neurčila, zda postihuje návykovou látku, nebo napuštěné papíry jako zakázané předměty, nevysvětlila naplnění příslušných zákonných znaků a nepodložila je důkazy.
26. Žalovaná v rozporu se závazným právním názorem vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku v napadeném rozhodnutí neuvedla přezkoumatelný závěr o tom, s jakou látkou či předmětem měl žalobce disponovat a proč šlo o zakázanou návykovou látku nebo zakázaný předmět ve smyslu § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Jinými slovy, žalovaná v napadeném rozhodnutí neučinila přezkoumatelný závěr, že předmětných pět savých papírů představovalo návykovou látku nebo zakázaný předmět ve smyslu § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS.
27. Zadruhé byla žalovaná povinna učinit konkrétní skutková zjištění o jednání žalobce a přezkoumatelně vysvětlit, jak toto jednání naplnilo některou z alternativ zákazu podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Musela tedy uvést, zda a jak měl žalobce vyrábět, přechovávat nebo konzumovat návykovou látku, případně vyrábět či přechovávat zakázaný předmět. Jestliže žalovaná spatřovala porušení uvedeného zákazu v žalobcově podílu na jednání jiné osoby, musela vysvětlit právní význam tohoto podílu a jeho vztah ke konkrétnímu zákazu stanovenému v § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS.
28. Soud konstatuje, že z napadeného rozhodnutí nelze zjistit, jakým konkrétním jednáním měl žalobce skutkovou podstatu kázeňského přestupku naplnit. Ve vztahu k žalobci jsou v napadeném rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím uvedeny pouze tyto skutkové závěry žalované: Žalobce dlužil odsouzenému K. tabák, případně také kávu. Žalobce se zajímal o to, zda by si mohl nechat legálně zaslat do věznice CBD. Žalobce odsouzenému K. vysvětlil užívání CBD a způsob extrakce CBD z papíru. Žalobce vyrobil obálku s nastrčeným odesílatelem. Žalobce na své náklady prostřednictvím paní G. nechal zaslat CBD přítelkyni odsouzeného K. paní S. Žalobce si byl vědom toho, že paní S. následně zašle odsouzenému K. do věznice CBD tak, aby mohl odsouzený K. ve věznici CBD přechovávat a konzumovat.
29. Žalovaná však nevysvětlila, jakým způsobem uvedená jednání žalobce naplnila některou z alternativ objektivní stránky kázeňského přestupku podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Z napadeného rozhodnutí zejména není zřejmé, zda a jak měl žalobce sám vyrábět, přechovávat nebo konzumovat návykovou látku, případně vyrábět či přechovávat zakázaný předmět. Žalovaná rovněž nevysvětlila, na základě jaké právní úvahy považovala žalobcovo tvrzené přispění k zamýšlenému přechovávání či konzumaci věci odsouzeným K. za porušení zákazu uloženého přímo žalobci. Soud proto nemohl přezkoumat, zda žalovanou popsané jednání naplnilo objektivní stránku stíhaného kázeňského přestupku.
30. Žalovaná nesplnila závazný právní názor vyjádřený soudem ve zrušujícím rozsudku, protože svá skutková zjištění nepodložila žádnými důkazy zařazenými do správního spisu. Aby žalovaná dodržela závazný právní názor soudu v tomto rozsahu, musel by správní spis, který předložila soudu, obsahovat důkazní prostředky, které byly podkladem skutkových zjištění, k nimž žalovaná v napadeném rozhodnutí dospěla. Správní spis však shodně jako v předcházejícím řízení neobsahuje žádné důkazní prostředky. Správní spis zejména neobsahuje zadrženou zásilku, ani důkaz o provedeném testu na obsah látky THC v předmětných papírech, příp. jiné výsledky šetření oddělení prevence a stížností, ani výpovědi žalobce ani výpovědi odsouzeného K. Žalovaná tedy v tomto ohledu postupovala v rozporu se závazným právním názorem zdejšího soudu. Související žalobní námitka uvedená v bodě 6 žaloby byla proto důvodná.
31. Napadené rozhodnutí proto neposkytuje přezkoumatelný podklad pro závěr, že žalobce naplnil objektivní stránku stíhaného kázeňského přestupku. Žalovaná jednak nevysvětlila právní vztah mezi zjištěným jednáním žalobce a některým ze zákazů podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, jednak svá skutková zjištění neopřela o důkazní prostředky obsažené ve správním spise.
32. Zatřetí měla žalovaná učinit závěr o zavinění žalobce a ve vztahu ke konkrétnímu protiprávnímu jednání jej přezkoumatelně odůvodnit. Žalovaná sice uvedla, že si žalobce musel být plně vědom zamýšleného zaslání látky do věznice, nevysvětlila však, jakou formu zavinění tím dovozuje, ke kterému konkrétnímu jednání žalobce se zavinění vztahuje a z jakých důkazů tento závěr vyplývá. Uvedené tvrzení proto představuje pouze výsledný závěr, nikoli jeho přezkoumatelné odůvodnění.
33. Začtvrté měla žalovaná vypořádat podstatnou obhajobu žalobce, výslovně pak mj. jeho tvrzení o legálnosti obsahu zásilky a jeho námitky k výrobě obálky. Žalovaná v rozporu se závazným právním názorem zdejšího soudu, vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku, uvedené námitky žalobce v napadeném rozhodnutí pominula a nevypořádala je.
34. Soud konstatuje, že v nynější fázi řízení není v tomto rozsudku nezbytné opakovat právní úpravu a judikaturu vztahující se ke kázeňskému řízení, seznamu návykových látek, přezkoumatelnosti správních rozhodnutí a specifik kázeňského řízení odsouzených tak, jak ji soud popsal v bodech 17 až 28 zrušujícího rozsudku. Obsah těchto bodů zrušujícího rozsudku je žalované znám, protože jí byl zrušující rozsudek doručen. Těmito východisky byla vázána žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí a byl jimi vázán i soud při vydání tohoto rozsudku.
35. Soud shrnuje, že žalovaná v rozporu se závaznými právními názory vyjádřenými ve zrušujícím rozsudku přezkoumatelně nevymezila, s jakou konkrétní látkou či předmětem mělo být nakládáno a proč šlo o věc zakázanou podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS. Nevysvětlila ani to, jakým způsobem jí popsané jednání žalobce naplnilo některou z alternativ tohoto zákazu. Její skutková zjištění nemají oporu v důkazních prostředcích obsažených ve správním spise, závěr o zavinění není přezkoumatelně odůvodněn a podstatná obhajoba žalobce nebyla vypořádána. Napadené rozhodnutí proto neposkytuje dostatečný a přezkoumatelný podklad pro posouzení, zda se žalobce stíhaného kázeňského přestupku dopustil.
36. Námitka žalobce, že žalovaná nerespektovala závazný právní názor zdejšího soudu, formulovaný ve zrušujícím rozsudku, tím, že nezrušila žalobci uložený kázeňský trest, nebyla důvodná, neboť soud ve zrušujícím rozsudku žalovanou nezavázal k tomu, aby zrušila žalobci uložený kázeňský trest. Z téhož důvodu byla nedůvodná i námitka žalobce, že žalovaná měla zrušit prvoinstanční rozhodnutí. Zdejší soud totiž žalovanou ve zrušujícím rozsudku nezavázal k tomu, aby zrušila prvoinstanční rozhodnutí. Je-li rozhodnutí o stížnosti správním soudem zrušeno a věc vrácena žalovanému správnímu orgánu, může zaměstnanec žalované, který je oprávněn rozhodnout o stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí, po nabytí právní moci rozsudku v souladu s § 60 odst. 2 písm. b) až e) vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, postupovat následovně: Buď stížnost zamítne (pokud bude spáchání kázeňského přestupku žalobcem a jeho zavinění prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s účelem výkonu trestu), nebo změní kázeňský trest (pokud spáchání kázeňského přestupku žalobcem a jeho zavinění bude prokázáno, ale uložený kázeňský trest nebyl v souladu s účelem výkonu trestu), nebo zruší uložený kázeňský trest (nebudou-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné) a vrátí věc k novému kázeňskému řízení zaměstnanci žalované, který kázeňský trest uložil, nebo zruší uložený kázeňský trest (nebude-li prokázáno, že se žalobce kázeňského přestupku dopustil).
37. K námitce žalobce, že žalovaná měla jednání, které žalobci kladla za vinu, vymezit v záznamu o zahájení kázeňského řízení, aby žalobce mohl uplatnit své právo na obhajobu, soud uvádí, že podle § 58 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, „[o] kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopisu. Ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání“. Záznam o kázeňském přestupku tedy musí obsahovat konkrétní popis skutku, v němž je spatřován kázeňský přestupek, tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Popis skutku uvedený v záznamu o kázeňském přestupku vymezuje předmět řízení a má význam mj. z hlediska uplatnění práva obviněného na obhajobu.
38. Záznam o kázeňském přestupku vymezoval časové období, další zúčastněné osoby, předmětnou zásilku, její obsah i výsledek společného jednání. Napadené rozhodnutí následně podrobněji konkretizovalo způsob, jakým se měl žalobce na tomto skutku podílet. Takové doplnění popisu skutku bylo přípustné, neboť nezměnilo totožnost skutku a netýkalo se jiné historické události. Žalobce se navíc již v kázeňském řízení a ve stížnosti konkrétně vyjadřoval k objednání látky, úhradě její ceny, výrobě obálky i zamýšlenému zaslání látky do věznice. Z obsahu žaloby ani spisu nevyplývá, že by toto upřesnění způsobilo žalobci konkrétní procesní újmu. Žalobní námitka tak nebyla důvodná.
39. K tvrzení žalobce ohledně vydání napadeného rozhodnutí až po 3 měsících od vydání zrušujícího rozsudku soud uvádí, že jej nepovažoval za žalobní bod, neboť žalobce tuto argumentaci formuloval jako popis procesu vydání napadeného rozhodnutí, nikoliv jako konkrétní námitku, v níž by tvrdil, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu překročení lhůty pro jeho vydání.
40. Za žalobní bod soud nepovažoval ani pouhé obecné odkazy žalobce v bodech 2 a 9 žaloby na argumentaci obsaženou v jeho předchozí žalobě. Nešlo o odkaz na konkrétní, jednoznačně individualizovanou argumentaci, která by nevyžadovala další upřesnění (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 4 As 349/2023-28, body 13 a 14).
41. Žalovaná postupovala v napadeném rozhodnutí v rozporu se závazným právním názorem zdejšího soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Skutkový stav, který žalovaná vzala za základ napadeného rozhodnutí, neměl oporu ve správním spisu. Z těchto důvodů soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s. Současně soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení, v němž je žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (srov. § 78 odst. 4 a 5 s. ř. s.).
42. K argumentaci žalované v bodě 5 vyjádření k žalobě soud uvádí, že k rozhodování o žalobách proti rozhodnutím Vězeňské služby je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví (§ 4 s. ř. s.). Nic na tom nemění ani § 76 odst. 5 ZVTOS (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, č. j. 8 As 48/2012-50, č. 2805/2013 Sb. NSS, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. Na 209/2016-36, bod 4). Proto měl zdejší soud pravomoc spor rozhodnout a svědčila mu i věcná příslušnost podle § 7 odst. 1 s. ř. s.
IV.
Náklady řízení
43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná, tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému a od soudních poplatků osvobozenému žalobci žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 1. září 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.