Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

70 A 4/2026 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Pišvejcem ve věci

žalobce:

Đ. H. Q.

v ČR bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem

sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-5801/PP-2026,

takto:

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o žalobcově žádosti ze dne 8. 4. 2026 o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, o níž žalovaný vede řízení pod sp. zn. OAM-5801/PP-2026, do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 269,40 Kč k rukám žalobcova zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a podání účastníků řízení

1. Žalobce podal dne 8. 4. 2026 k žalovanému žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Jelikož žalovaný o žádosti nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě, podal žalobce ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (Komise) jakožto správnímu orgánu nadřízenému žalovanému žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Komise žalobci vyhověla a opatřením proti nečinnosti ze dne 7. 7. 2026 přikázala žalovanému, aby do 60 dnů od výslechu žalobce vydal rozhodnutí o žalobcově žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU.

2. V podané žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve smyslu a násl. žalobce namítá, že lhůta stanovená Komisí v opatření proti nečinnosti je nepřiměřeně dlouhá, neboť fakticky zdvojnásobuje délku zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, a její počátek je odvislý od skutečnosti, u níž není jisté, kdy nastane. Počátek běhu lhůty je navíc plně v rukou žalovaného, neboť ten stanovuje termín výslechu. Žalobce byl předvolán k výslechu, který se měl konat dne 17. 8. 2026, tudíž došlo k prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o dalších více než 30 dnů. Žalobci přitom nejsou známé žádné skutečnosti, které by komplikovaly vydání rozhodnutí ve věci.

3. Žalovaný tvrdil, že ve správním řízení nebyl nečinný, neboť v souladu se zákonem prováděl standardní procesní úkony. Žalovaný tvrdil, že postupoval v souladu s vydaným opatřením proti nečinnosti a žalobcův výslech stanovil na nejbližší možný termín. Provedením žalobcova výslechu se rozběhla lhůta 60 dnů pro vydání rozhodnutí a jelikož dosud neuplynula, žalovaný není nečinný. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

II.

Posouzení věci soudem

4. Jelikož účastníci řízení s takovým postupem souhlasili (žalobce v podání ze dne 12. 8. 2026, žalovaný ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud podle o žalobě bez jednání.

5. Žaloba je důvodná.

6. Podle věty první se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, domáhat žalobou, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé.

7. Nečinností správního orgánu se rozumí objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. -41, č. 2785/2013 Sb. NSS). V rozsudku ze dne 15. 8. 2022, č. j. -23, bod 21, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[n]ečinnost ve smyslu nastává tehdy, jestliže má správní orgán povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, avšak ve lhůtě k tomu stanovené tak neučiní. Jedná se tak o objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo nejen k provedení příslušných procesních úkonů, ale zejména k vydání rozhodnutí. S názorem stěžovatele, že se o nečinnost nejedná, pokud správní orgán činí úkony, které pro vydání rozhodnutí podle zákona činit musí, tudíž Nejvyšší správní soud nesouhlasí a odkazuje stěžovatele na shora citovaný Podle něj se nečinnosti dopustí tehdy, pokud nesplnil svoji povinnost vydat rozhodnutí ve lhůtě k tomu zákonem stanovené, lhostejno, jaké kroky vedoucí k vydání tohoto rozhodnutí činil či ještě učinit musel“. Z právě uvedeného vyplývá nedůvodnost argumentace žalovaného, že ve správním řízení nebyl nečinný, neboť v souladu se zákonem prováděl procesní úkony. Z hlediska posouzení nečinnosti žalovaného, jak ji pojímá , totiž bylo podstatné to, zda žalovaný v zákonem stanovené lhůtě vydal rozhodnutí o žalobcově žádosti.

8. Procesním prostředkem ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu v řízení o žalobcově žádosti byla žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu in fine . Žalobce takovou žádost podal a Komise mu vydaným opatřením proti nečinnosti ze dne 7. 7. 2026 vyhověla.

9. Přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti podle , je tím presumován fakt, že správní orgán byl nečinný, a nejde tedy o případ, na který pamatuje . Správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním účastníka řízení (žalobce) se, z pohledu , může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti (srov. již připomenutý rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -41, č. 2785/2013 Sb. NSS; nebo rozsudek téhož soudu ze dne 29. 6. 2023, č. j. -38, bod 11).

10. Komise v opatření proti nečinnosti, vydaném na základě žalobcovy žádosti, uvedla, že lhůta podle , o pobytu cizinců na území ČR pro vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU marně uplynula. Soud nebyl oprávněn tento závěr přehodnocovat., a proto vycházel z toho, že zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti marně uplynula a žalovaný byl ke dni vydání opatření proti nečinnosti nečinný.

11. Komise v opatření proti nečinnosti stanovila lhůtu k vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti o pobytové oprávnění v délce 60 dnů od provedení žalobcova výslechu. Žalobce namítal, že je tato lhůta nepřiměřeně dlouhá a její počátek se odvíjí od okamžiku, jehož nastání je plně v rukou žalovaného.

12. Pokud žalobce namítne, že lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti nečinnému správnímu orgánu k vydání rozhodnutí je nepřiměřeně dlouhá, musí se soud nejprve zabývat takovou námitkou a v případě, že stanovenou lhůtu shledá přiměřenou, vyčká před rozhodnutím o žalobě jejího uplynutí; shledá-li soud takovou lhůtu nepřiměřenou, je tím splněna podmínka spočívající v bezvýsledném vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu a soud žalobě vyhoví, aniž by musel vyčkávat uplynutí této lhůty. Při zkoumání přiměřenosti stanovené lhůty soud zohlední, že žalovanému již uplynula zákonná lhůta k vydání rozhodnutí, dobu, po kterou nadřízenému správnímu orgánu trvalo vyřízení podnětu k přijetí opatření proti nečinnosti, a to, že stanovená lhůta by měla být podstatně kratší než lhůta stanovená zákonem (lhůtu o stejné délce lze akceptovat jen ve výjimečných případech). Měřítkem přiměřenosti může být rovněž obsah opatření proti nečinnosti, fáze řízení, v níž bylo vydáno, jakož i postup žalovaného správního orgánu po vydání opatření proti nečinnosti nadřízeným orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2023, č. j. -40, body 15 a 18).

13. V projednávané věci zakládá nepřiměřenost lhůty stanovené v opatření proti nečinnosti k vydání rozhodnutí její délka a skutečnost, že Komise odvíjela počátek běhu této lhůty od skutečnosti, jejíž okamžik nastání byl stanoven neurčitě a byl plně v rukou žalovaného.

14. K délce lhůty pro vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti, stanovené Komisí v opatření proti nečinnosti, soud uvádí, že podle § 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců byl žalovaný povinen rozhodnout o žalobcově žádosti do 60 dnů ode dne jejího podání. Délka lhůty stanovené Komisí v opatření proti nečinnosti tedy odpovídala délce lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené zákonem. Stanovení lhůty pro vydání rozhodnutí nadřízeným správním orgánem v opatření proti nečinnosti v délce odpovídající zákonné lhůtě však lze akceptovat pouze ve výjimečných případech, přičemž ze správního spisu, z obsahu opatření proti nečinnosti ani z tvrzení žalovaného nevyplývalo, že by se v projednávané věci jednalo o takový výjimečný případ.

15. K okamžiku, od jehož nastání Komise odvíjela počátek běhu lhůty pro vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti, soud uvádí, že počátek běhu této lhůty se odvíjel od budoucí nejisté události (žalobcova výslechu). Okamžik provedení žalobcova výslechu byl přitom plně na uvážení žalovaného. Ze správního spisu sice vyplývá, že v době vydání opatření proti nečinnosti (tj. 7. 7. 2026) žalovaný žalobce již předvolal k výslechu (srov. předvolání žalobce ze dne 3. 7. 2026, vypravené dne 7. 7. 2026, které je ve správním spisu zařazené před opatřením proti nečinnosti Komise), avšak to nic nemění na tom, že žalovaný mohl podle svého uvážení případně změnit termín výslechu a založit tak počátek běhu lhůty pro vydání rozhodnutí podle své potřeby a volby. Podle obsahu opatření proti nečinnosti tedy žalovaný mohl sám svou vlastní procesní aktivitou (či pasivitou) založit či (ad absurdum nekonečně) oddalovat počátek běhu lhůty pro vydání rozhodnutí, a to v situaci, kdy již marně uplynula zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí a žalovaný již byl nečinný. Nepřiměřenost lhůty pro vydání rozhodnutí, stanovené v opatření proti nečinnosti, zakládalo i to, že počátek jejího běhu odvisel od budoucí nejisté události a od procesní aktivity nečinného žalovaného.

16. Jelikož zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti marně uplynula a lhůta pro vydání rozhodnutí, stanovená žalovanému v opatření proti nečinnosti, byla nepřiměřená, a zároveň účastníci netvrdili, že by žalovaný ke dni rozhodnutí soudu (srov. ) vydal rozhodnutí o žalobcově žádosti, tudíž soud vycházel z toho, že rozhodnutí vydáno nebylo (srov. přípisy účastníkům ze dne 21. 7. 2026), soud podle I. výrokem tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žalobcově žádosti.

17. Lhůtu k vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti v délce 20 dnů, tedy v délce 1/3 zákonem stanovené lhůty, soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že soudem stanovená lhůta nemohla být delší než lhůta stanovená zákonem (srov. ) a že od zahájení správního řízení již uplynulo zhruba 5 měsíců a žalovaný překročil zákonem stanovenou lhůtu k vydání rozhodnutí o zhruba 3 měsíce; správní řízení tedy trvá více než dvojnásobek zákonem předpokládané doby. Zároveň soud zohlednil tvrzení žalovaného v jeho vyjádření k žalobě, že klíčovým důkazním prostředkem v řízení o žalobcově žádosti byl žalobcův výslech, přičemž ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný předvolal žalobce k výslechu na 17. 8. 2026. Lhůta v délce 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku, stanovená žalovanému k vydání rozhodnutí, je tak s ohledem na dosavadní průběh správního řízení přiměřená.

III.

Náklady řízení

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl II. výrokem tohoto rozsudku podle Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalovanému. Celkové žalobcem důvodně vynaložené náklady řízení (srov. ) ve výši 14 269,40 Kč sestávaly z odměny jeho zástupce jakožto advokáta za 2 úkony právní služby dle , , a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 4 620 Kč, z 2 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 450 Kč za jeden úkon právní služby dle advokátního tarifu, z DPH v sazbě 21 % z těchto částek, tj. 2 129,40 Kč, neboť žalobcův zástupce je plátcem DPH (srov. ), a ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč [srov. položka 18 odst. 2 písm. d) sazebníku poplatků, který je přílohou k , o soudních poplatcích]. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám žalobcova zástupce ve lhůtě, kterou lze považovat za přiměřenou s ohledem na možnosti žalovaného tuto platbu provést (srov. a ve spojení s ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů po jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 1. září 2026

Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.