Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 Ad 4/2026 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci

žalobce:

R. F., narozen X

bytem X

proti

žalovanému:

Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2026/31721-916 ze dne 9. 2. 2026

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2026/31721-916 ze dne 9. 2. 2026 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2026 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) nepřiznal žalobci dávku mimořádná okamžitá pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 9. 2. 2026, které je předmětem soudního přezkumu v této věci.

Žaloba a její doplnění

2. Žalobce v žalobě namítal, že úřad práce operoval s fiktivním příjmem a disponibilním zůstatkem ve výši 11 555 Kč. Konstatoval, že po zaplacení nájemného ve výši 10 902 Kč a záloh na elektřinu ve výši 6 380 Kč mu z jeho důchodu ve výši 24 419 Kč (později uváděl částku 24 319 Kč, poznámka soudu) zbývá pouze 4 415 Kč na měsíc, která je pod hranicí životního minima pro jednotlivce ve výši 4 860 Kč. Výpočet úřadu práce proto žalobce označil za chybný a nezákonný. Uvedl, že se nachází v tíživé finanční situaci, a pokud SBD Mír bude trvat na svém nároku na nájem zvýšený o 6 157 Kč na 10 902 Kč a pokud žalobce nedostane „hmotnou nouzi do superdávky“, bude muset po výzvě k opuštění bytu ukončit svůj život.

3. V doplnění žaloby ze dne 27. 2. 2026 žalobce uvedl, že mu rozhodnutím úřadu práce ze dne 26. 2. 2026 byla zamítnuta pomoc. Z toho žalobce vyvozoval, že správní orgány nadále ignorují jeho tíživou sociální situaci. Upřesnil, že od ledna 2026 se mu zvýšilo nájemné z částky 4 745 Kč na 10 902 Kč měsíčně a zálohy na elektřinu si žalobce od ledna 2026 snížil z částky 6 380 Kč na 4 380 Kč. Uvedl, že 70 % z jeho důchodu činí 17 023 Kč, proto by mu měla být státem kompenzována částka 9 763,73 Kč. Nyní pobírá dávky ve výši 3 949 Kč, proto mu mělo být vyplaceno 5 815 Kč jako okamžitá hmotná nouze (mimořádná okamžitá pomoc, poznámka soudu), ale hned třikrát po sobě byla jeho žádost zamítnuta. Dále žalobce uvedl, že nemá důchod ve výši 24 319 Kč, ale jen 18 162 Kč „po sebekompenzaci za stát“ ve výši 6 157 Kč, ale úřad práce nezákonně vycházel z částky 24 319 Kč měsíčně. Vysvětlil, že zálohy na elektřinu si snížil, aby částkou 2 000 Kč měsíčně pokryl zvýšený nájem. Družstvu navrhl smírné zvýšení nájemného na 8 000 Kč, odpověď zatím neobdržel.

4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného k žalobě

5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že při stanovení nároku a výše mimořádné okamžité pomoci se zohledňuje celková sociální a majetková situace žadatele a výše finančních prostředků. Z prohlášení o majetkových a sociálních poměrů žalobce vyplynulo, že žalobce vlastní motorové vozidlo v hodnotě 400 000 Kč a jeho měsíční příjem činí celkem 28 437 Kč; jeho náklady na bydlení v lednu 2026 činily 17 282 Kč, na živobytí, stravu a ostatní základní životní potřeby mu tak po úhradě nákladů na bydlení zbývá 11 555 Kč, tj. více než dvojnásobek životního minima pro samostatně posuzovaného jednotlivce. Uspokojování jeho základních životních podmínek tak podle žalovaného není nijak ohroženo. Dále žalovaný uvedl, že žalobce nijak neprokázal, že by mu každý měsíc vznikal dluh na nákladech na bydlení a hrozilo mu vystěhování z bytu. Žalovaný neviděl žádný důvod, proč by měl žalobci vznikat dluh na nájemném, a to zejména ještě před zvýšením nájemného. Připomněl, že se jedná o dávku nenárokovou. Ze správního spisu bylo žalovanému zřejmé, že se úřad práce věcí zabýval a komplexně ji posoudil. Vyhodnocení nároku vycházelo ze starobního důchodu a z vyplaceného příspěvku na bydlení určeného právě k úhradě nákladů na bydlení. Podle žalovaného se v případě žalobce nejedná o fiktivní příjmy, ale reálně vyplácené příjmy. Na závěr žalovaný uvedl, že jeho rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a že řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutné napadené rozhodnutí rušit, a navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.

Žalobcova další podání

6. Žalobce v replice podané dne 27. 4. 2026 namítal, že se úřad práce nezabýval výpisy z jeho účtu za období od ledna do března (2026) a vůbec jej nezajímalo, proč si žalobce bere půjčky. Uvedl, že si musel brát půjčky již od dubna 2025, kdy mu odebrali 500 Kč za syna, který u něj vůbec nebydlel, a v červenci (2025) mu byl zvýšen nájem z 4 745 Kč na 5 754 Kč měsíčně. Konstatoval, že jej úřad práce donutil vzít si půjčku ve výši 6 200 Kč vždy na konci měsíce k doplacení peněz tam, kde chybí a zbytek půjčky nechat na splácení půjčky „+ navýšení (6 200 na 6 851 – později na 6 951 Kč)“. Namítal, že se jej úřad práce nezeptal, na co ta půjčka je, a o žalobce se nezajímal.

7. V replice ze dne 22. 7. 2026 žalobce uvedl, že za období od března 2026 do července 2026 měl na nájemném uhradit celkem „54 560 Kč – 15 000 Kč spl.“, skutečně splatil jen 40 000 Kč. Konstatoval, že se bude muset vystěhovat a ukončit svůj život. Podotkl, že mu byla zamítnuta žádost o doplatek na bydlení. Žalobce shrnul, že v dubnu 2025 činilo jeho nájemné 4 745 Kč, ale zvedlo se na 10 912 Kč (podle předpisu úhrad 10 902 Kč, poznámka soudu), zálohy na elektřinu má 6 380 Kč, a celkové náklady na bydlení tak činí 17 292 Kč, což odpovídá 71 % jeho příjmů. Po zaplacení nákladů na bydlení mu zbývá 7 027 Kč, ale úřad práce tvrdil, že mu zbývá trojnásobek životního minima. Každý 27. den v měsíci si bere mikro půjčku ve výši 6 200 Kč splatnou vždy 7. den (následujícího) měsíce. Pokud by to nedělal, skončil by na ulici. Splátky jsou pro něj likvidační, protože mu po odečtení splátky a úroku ve výši 6 851 Kč zbývá pouhých 76 Kč. Uvedl, že si svou situaci nezavinil, ale stal se obětí skokového nárůstu cen. Přístup úřadu práce označil za nespravedlivý a formalistický. Podle názoru žalobce stát deklaroval, že občan má na bydlení vynakládat maximálně 30 % svého příjmu a zbytek mu má dorovnat sociální systém. Dále uvedl, že byl kvůli dluhu 3 × 4 175 Kč a penále ve výši 41 000 Kč vyloučen z družstva. Dluh žalobci zanikl, ale stále platí jeho vyloučení z družstva, které mu přitěžuje v placení nájmu, neboť platí více než jeho členové, nadto mu nebyl vyplacen vypořádací členský podíl.

Posouzení věci soudem

8. Podle , o pomoci v hmotné nouzi, (dále jen „“) nárok na mimořádnou okamžitou pomoc má osoba uvedená v a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi.

9. Z § 2 odst. 4 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi vyplývá, že za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se pro účely tohoto zákona rozumí zejména jiná událost, kterou nebylo možné s ohledem na její rozsah předvídat ani jí předejít, v jejímž důsledku je osoba z důvodu nedostatku finančních prostředků ohrožena zejména ztrátou bydlení nebo nezajištěním základních životních potřeb.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi platí, že pro účely tohoto zákona se za příjem, není-li dále stanoveno jinak, považuje

a) 70 % příjmu z důchodů poskytovaných v rámci důchodového pojištění, příjmu ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, a to po odpočtu daně z příjmů fyzických osob a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,

b) 80 % příjmu

1. z náhrady mzdy (platu) nebo sníženého platu (snížené odměny) po dobu prvních 14 dnů a od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle zvláštních právních předpisů a z dávky nemocenského pojištění,

2. z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci,

c) 100 % ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na živobytí,

d) 100 % opakujícího se zaopatřovacího příspěvku.

11. Z , o životním a existenčním minimu, (dále jen „“) vyplývá, že za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona dále považují dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče, s výjimkou příspěvku na bydlení a jednorázových dávek a náhradní výživné pro nezaopatřené dítě podle zákona o náhradním výživném.

12. Podle § 10 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi platí, že rozhodným obdobím, za které se zjišťují příjem, sociální a majetkové poměry v případě podání žádosti o jednorázovou dávku, je období aktuálního měsíce a 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci; pokud by nebylo s ohledem na účel, pro který má být jednorázová dávka poskytnuta, spravedlivé požadovat zjišťování a hodnocení příjmů, sociálních a majetkových poměrů za období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci, může krajská pobočka Úřadu práce určit, že bude příjem, sociální a majetkové poměry zjišťovat a hodnotit za období aktuálního kalendářního měsíce.

13. Z § 15 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi plyne, že pro účely tohoto zákona se celkovými majetkovými poměry rozumí hodnota movitého a nemovitého majetku vycházející z jeho zjištěné ceny, kterého lze využít ihned, popřípadě po určité době, pro zvýšení příjmu, a to jak krátkodobě k překlenutí přechodného stavu hmotné nouze, tak dlouhodobě, pokud nelze využít jiné možnosti. Z movitého a nemovitého majetku, uvedeného ve větě první, je vyloučen majetek, jehož prodej nebo jeho jiné využití nelze po osobě vyžadovat. Pokud jde podle poměrů osoby o běžný nemovitý nebo movitý majetek, jehož hodnota je zjevně nízká nebo naopak tak vysoká, že nelze mít pochyby o tom, že majetkové poměry nebrání přiznání dávky nebo naopak jsou na překážku přiznání dávky, nemusí být jeho cena podle zvláštního právního předpisu zjišťována.

14. Dávka mimořádné okamžité pomoci v případě mimořádných událostí má hradit výdaje jednorázové a v podstatě nahodilé (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. -39). Tuto dávku na úhradu výdaje spojeného s mimořádnou nenadálou událostí tak lze přiznat pouze ve zcela výjimečných případech, pokud to odůvodňují zvláštní okolnosti na straně žadatele. Úhrada běžných nákladů na bydlení takovou neočekávanou nárazovou událostí není.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobce nežádal o pokrytí typického „jednorázového a v podstatě nahodilého“ výdaje požadovanou dávkou, ale o kompenzaci extrémního zvýšení nákladů na bydlení, tedy o kompenzaci očekávaného a pravidelného výdaje. Z hlediska uvedeného systému pomoci v hmotné nouzi by tedy k jeho úhradě měly sloužit primárně prostředky získané v rámci opakujících se dávek (do srpna 2025 doplatek na bydlení, od září 2025 zohlednění v rámci tzv. superdávky), nikoli žalobcem požadovaná specifická dávka mimořádné okamžité pomoci určená zvláštním neočekávaným případům. K extrémnímu nárůstu nákladů na bydlení žalobce došlo počínaje od ledna 2026, žalobce se však ocitl v situaci, kdy již nemohl podat žádost o doplatek na bydlení, zároveň mu však v průběhu přechodného období dosud nemohla být přiznána a vyplácena tzv. superdávka, která by zvýšení nájemného reflektovala, a pobíral tak pouze příspěvek na bydlení v neměnné výši tak, jak mu byl přiznán před změnou právní úpravy dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný tak zcela správně dospěl k závěru, že v přechodném období v souvislosti s tzv. superdávkou může docházet k nestandardním životním situacím, které nelze adekvátně řešit prostřednictvím stávajících dávek (příspěvku na bydlení, příspěvku na živobytí či doplatku na bydlení), a lze tak využít dávku mimořádné okamžité pomoci jako nástroj cílené podpory.

16. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zhodnotil skutečně vyplácené příjmy žalobce a dospěl k závěru, že mu z nich po odečtení předepsaných nákladů na bydlení zbývá 11 555 Kč, což je více než dvojnásobek životního minima (pro jednotlivce 4 860 Kč). Žalovaný proto vyhodnotil, že i přes zvýšení nákladů na bydlení žalobci zbývá dostatek finančních prostředků k úhradě základních životních potřeb. Soud zjistil, že žalobci z jeho příjmů 28 437 Kč měsíčně (tj. ze starobního důchodu od ledna 2026 ve výši 24 488 Kč a příspěvku na bydlení ve výši 3 949 Kč) po odečtení nákladů na bydlení ve výši 17 282 Kč měsíčně (tj. nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 10 902 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 6 380 Kč) v lednu 2026 fakticky zbývalo k dispozici 11 155 Kč, jak ve svém rozhodnutí uvedl úřad práce, nikoli 11 555 Kč, jak tvrdil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Obecně lze konstatovat, že z takové částky by samostatně žijící jedinec bez exekucí či insolvence a bez zákonné vyživovací povinnosti k jiné osobě mohl být schopen uspokojit své ostatní základní životní potřeby, pokud by nemrhal svými finančními prostředky za nákupy na zahraničních e-shopech typu TEMU a na úhradu úroků za opakované zápůjčky či jiné drobné spotřebitelské úvěry, žil skromně a s penězi nakládal hospodárně.

17. Soud shledal, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí dopustil nejen chyby v počtech, kdy na místo částky 11 155 Kč uvedl částku 11 555 Kč, ale vůbec nevysvětlil, proč nepoužil § 9 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z daného ustanovení vyplývá, že do rozhodného příjmu pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi se starobní důchod započítává pouze ve výši 70 % [§ 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi] a příspěvek na bydlení ve výši 0 % [§ 9 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi ve spojení s § 7 odst. 2 písm. e) zákona o životním minimu]. Na základě těchto ustanovení by rozhodným příjmem žalobce v lednu 2026 byla částka 17 141,60 Kč, nikoli částka 28 437 Kč, ze které bez bližšího vysvětlení vycházeli úřad práce i žalovaný. Rozdíl mezi žalobcovým příjmem korigovaným podle § 9 zákona o hmotné nouzi a doloženými náklady na žalobcovo bydlení tak činil toliko 140,40 Kč (případně 2 140,40 Kč, pokud by žalobce doložil, že se s dodavatelem elektřiny skutečně dohodl na snížení záloh na 4 380 Kč měsíčně, namísto předpisem dodavatele stanovené částky 6 380 Kč měsíčně), tj. prokazatelně méně než životní minimum pro jednotlivce.

18. Se žalovaným lze souhlasit, že na přiznání požadované dávky pomoci v hmotné nouzi není právní nárok. Svůj závěr, proč žalobci dávku nepřiznal, však žalovaný založil toliko na konstatování, že žalobci k živobytí zbývá dostačující částka 11 555 Kč. Vzhledem k tomu, že vycházel z faktického disponibilního zůstatku po odečtení nákladů na bydlení (správně 11 155 Kč, a to pouze v lednu 2026), nikoli z rozdílu mezi rozhodným příjmem a celkovými náklady na bydlení (140,40 Kč), je odůvodnění jeho závěru, že příjmy žalobce umožňují nepříznivou situaci překonat vlastními silami, hrubě nedostačující.

19. Žalovaný nijak nehodnotil, zda je v možnostech žalobce uspokojit své potřeby za pomoci rodiny, z vlastních úspor či jiného hodnotného majetku. Ze správního spisu je přitom naprosto zřejmé, že nepříznivá finanční situace žalobce je způsobena nejen extrémním zvýšením nákladů na bydlení, ale především i žalobcovým nehospodárným a nezodpovědným nakládáním s finančními prostředky. Ze spisu je také zřejmé, že i přes svou finanční situaci žalobce vlastní motorové vozidlo Mercedes-Benz, které by s ohledem na poměr jeho stáří a tvrzené hodnoty bylo možné vnímat jako nadstandardní, je-li v dobrém technickém stavu. Tyto skutečnosti se však do odůvodnění rozhodnutí žalovaného (a ani úřadu práce) nijak nepromítly. Podle konstantní judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Rozhodnutí správního orgánu, které takovouto skutkovou a právní úvahu neobsahuje, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nemůže plnit svou základní funkci, tedy osvětlit účastníkům řízení, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v jeho výroku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. -36, č. 1389/2007 Sb. NSS, či ze dne 23. 6. 2005, č. j. -298, č. 1119/2007 Sb. NSS). Žalovaný se omezil pouze na rekapitulaci úřadem práce zjištěných skutečně vyplácených příjmů a nákladů na bydlení, ovšem jiné úvahy o celkových sociálních a majetkových poměrech žalobce a schopnostech a možnostech žalobce období případně zjištěné nouze (např. do přiznání a výplaty superdávky či do určení neplatnosti zvýšení nájemného) vlastními silami či za pomoci rodiny překlenout, v napadeném rozhodnutí zcela chybějí. Za dané situace proto soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

20. Soud shrnuje, že z úřední povinnosti přihlédl k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, ačkoli žalobce v podané žalobě nepřezkoumatelnost výslovně nenamítal, neboť tato nepřezkoumatelnost soudu bránila přezkoumat napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud proto napadené rozhodnutí pro vadu řízení ve smyslu podle , , (dále jen „“) zrušil. Zmíněné ustanovení soudu umožnilo rozhodnout bez jednání, ačkoli žalobce jednání požadoval. Současně soud v souladu s vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

21. V dalším řízení bude nutné, aby žalovaný při určení výše příjmů žalobce vycházel z § 9 zákona o hmotné nouzi, zhodnotil rozdíl mezi takto korigovaným celkovým příjmem žalobce a doloženými celkovými náklady na bydlení a zhodnotil celkové sociální a majetkové poměry žalobce ve smyslu § 15 zákona o hmotné nouzi. Žalovaný ověří, jaká byla skutečná výše nákladů na žalobcovo bydlení v lednu 2026, vzhledem k (teprve až v podané žalobě uvedenému) tvrzení žalobce o snížení záloh na elektřinu na částku 4 380 Kč měsíčně a o možném uzavření smíru s družstvem, podle kterého má žalobce platit nájemné jen 8 000 Kč. Žalovaný pečlivě zdůvodní, zda se žalobce vzhledem ke svým příjmům, výdajům a majetku v rozhodném období skutečně nacházel v hmotné nouzi a zda a jak bylo v jeho možnostech a schopnostech toto období překlenout. Žalovaný pečlivě zdůvodní, proč žalobcovu žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci (případně i navzdory možnému zjištěnému rozdílu mezi příjmy a náklady na bydlení nepřesahujícímu částku životního minima jednotlivce) shledal důvodnou, či nedůvodnou.

22. Vzhledem k tomu, že soud zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, nezabýval se dále ostatními námitkami žalobce, a to pro předčasnost.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobce měl sice úspěch ve věci, nicméně v souvislosti s řízením před soudem mu žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly (žalobu, která je ze zákona osvobozena od soudního poplatku, i další svá vyjádření podal osobně na podatelně soudu, v řízení nebyl zastoupen a jiné prokazatelně účelně vynaložené náklady netvrdil ani nedoložil). Procesně neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 1. září 2026

Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.