Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 A 25/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 25/2026 - 27
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci
žalobce:
V. T., narozen X
státní příslušník Ruské federace
bytem X
zastoupen advokátkou JUDr. Irenou Strakovou
sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
za účasti osoby zúčastněné
na řízení:
M. M., narozena X
bytem X
zastoupena advokátkou JUDr. Irenou Strakovou
sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-85942-4/SO-2026 ze dne 13. 7. 2026
takto:
I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2026 Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 7. 2026 zamítl.
2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“).
3. V návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě žalobce uvedl, že se na území České republiky nedopustil žádného trestného činu, přestupku ani protiprávního jednání, nebylo mu uloženo správní vyhoštění. Uvedl, že na území České republiky vede dlouhodobý partnerský život, od dubna 2026 žije v manželství. Podle žalobce nelze neurčitý právní pojem hrozící vážná újma dostatečně přesně vymezit a jeho užití závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Konstatoval, že pokud nehodlá porušovat zákon neoprávněným pobytem na území, bude v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen opustit území České republiky a vycestovat do země původu. Proti podstatné újmě hrozící žalobci podle něj stojí riziko narušení veřejného zájmu nízké intenzity.
4. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že není splněna podmínka pro přiznání odkladného účinku spočívající v nepoměrně větší újmě na straně žalobce. Taková újma by podle žalovaného mohla žalobci vzniknout až v případě vyhoštění z území, o kterém se rozhoduje v samostatném řízení. Žalovaný poznamenal, že skutečnost, že má žalobce na území České republiky manželku, vypořádal na stranách 12 a 13 napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný poukázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, č. j. 10 A 140/2015-22. Zdůraznil, že žalobce je v řízení zastoupen advokátkou, tudíž je náležitá ochrana jeho práv zajištěna. Pokud by soud přiznal odkladný účinek, musel by tak podle žalovaného učinit vždy, pokud by cizinec argumentoval povinností opustit území; v takovém případě by však povinnost přiznat odkladný účinek měla obsahovat přímo právní úprava. Žalovaný proto uzavřel, že odkladný účinek lze přiznat jen ve výjimečných případech.
5. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
6. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.
7. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).
8. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.
9. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.
10. Soud vycházel mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, podle kterého lze žalobě přiznat odkladný účinek i v případě, že se toliko jedná o žalobu v pobytových věcech cizinců, a nikoli proti rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury zdejší soud shledal, že již samotné rozhodnutí, jímž byla pravomocně zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, je schopno žalobci způsobit újmu, neboť žalobce ztrácí oprávnění k pobytu na území České republiky a je fakticky nucen je opustit. První podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. existence újmy, tak byla splněna.
11. Pokud se týká druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže přiznáním odkladného účinku vzniknout újma dalším osobám, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká žalobce. I druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě je tedy splněna.
12. Zbývá tak posoudit třetí podmínku, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Má-li mít návrh na přiznání odkladného účinku žalobě úspěch, musí být ze strany žalobce tvrzeny a současně také doloženy rozhodné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že v případě existence pravomocného rozhodnutí správního orgánu existuje veřejný zájem na jeho řádném výkonu, soud musí vždy poměřovat, zda zájem žalobce v daném jednotlivém případě převáží nad výše uvedeným veřejným zájmem na řádném výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Žalobce proto musí nejen konkretizovat, jaká újma mu neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí, ale i specifikovat závažnost hrozící újmy, a tato svá tvrzení musí rovněž řádně doložit. Povinnost soudu poměřovat újmu na straně žalobce a důležité veřejné zájmy ostatně vyplývá i z žalobcem citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25.
13. Žalobce v dané věci zůstal toliko u obecných tvrzení, z nichž nevyplývají žádná specifika, jimiž by se jeho případ zásadně odlišoval od jiných. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 10. 1. 2019, č. j. 10 Azs 299/2018-26, vyslovil, že se jeho judikatura „v cizineckých věcech již nějakou dobu vyvíjí k přísnějšímu pojetí a zdůrazňuje mimořádnost okolností na straně cizince, jež mohou odůvodnit přiznání odkladného účinku jeho žalobě či kasační stížnosti“, poukázal přitom na svá usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-32, či ze dne 5. 10. 2017, č. j. 2 Azs 273/2017-19.
14. Skutečnost, že jde o posouzení zákonnosti postupu správních orgánů v řízení o existujícím dlouhodobém pobytu, nepředstavuje žádnou mimořádnou okolnost. Také žalobcem tvrzená skutečnost, že se nedopustil žádného trestného činu, přestupku ani protiprávního jednání, nepředstavuje nic mimořádného. Jedná se o standard, který by měl být vlastní každému.
15. Žalobcovo tvrzení, že v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů bude nucen opustit území České republiky a vycestovat do země původu, nijak neodlišuje žalobcův případ od jiných případů cizinců, kterým není prodloužen dlouhodobý pobyt. Totéž platí pro žalobcův argument, že pokud nehodlá porušovat zákon neoprávněným pobytem na území, bude nucen vycestovat.
16. Také fakt, že žalobci nebylo uloženo správní vyhoštění, není ničím mimořádný a nezakládá důvod pro přiznání odkladného účinku žalobě. Naopak, pokud by mu správní vyhoštění uloženo bylo, existoval by o to intenzivnější veřejný zájem na tom, aby žalobce území České republiky opustil.
17. Další žalobcovo tvrzení, že na území České republiky vede dlouhodobý partnerský život, od dubna 2026 žije v manželství, pokládá soud rovněž za příliš obecné. Žalobce totiž svůj manželský život nijak blíže nespecifikoval ani neuvedl, co mu brání v tom, aby svůj manželský život vedl v zemi původu, odkud ostatně pochází i jeho manželka. Soud k tomu současně odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2016, č. j. 10 Azs 249/2016-32, podle kterého „soud s ohledem na mimořádnou povahu institutu odkladného účinku však ke svému rozhodnutí vždy potřebuje znát konkrétní individuální skutečnosti, pro které stěžovatel o odkladný účinek žádá. Povšechné tvrzení o stěžovatelově dosti silném rodinném a společenském zázemí a řadě soukromých a rodinných vazeb v ČR nemůže bez dalšího obstát jako důvod pro přiznání odkladného účinku. V tomto ohledu je přirozené, že pokud na území některého státu cizinec žije řadu let, nežije ‚ve vzduchoprázdnu‘ a aspoň nějaké základní společenské a příp. rodinné vazby si utvoří vždy. Stěžovatel neuvádí, v čem by spočívala nepoměrně větší újma, kdyby se toto ‚silné zázemí‘ zpřetrhalo, nebo v čem stěžovatel spatřuje jeho sílu; stěžovatel vlastně v tomto ohledu neuvádí nic konkrétního. […] Pokud by NSS uznal za dostačující pro přiznání odkladného účinku obecná tvrzení, která namítá stěžovatel v této věci, povaha výjimečnosti institutu odkladného účinku by tím byla zcela popřena. V takovém případě by se totiž přiznávání odkladného účinku stalo pouhou formalitou. To však zjevně nebyl záměr zákonodárce“.
18. Ve shodě se žalovaným soud dodává, že žalobce je v tomto soudním řízení zastoupen advokátkou, a ochrana jeho práv je tím dostatečně zajištěna (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-32, nebo usnesení rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS.
19. Soud uzavírá, že bez konkrétních a relevantních tvrzení a bez doložení zásadních skutečností, jež jsou nezbytné pro věcné posouzení návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, není možné zhodnotit, zda hrozící újma převládá nad veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Tvrdit a prokázat skutečnost, že negativní důsledek (hrozící újma) spočívající ve výkonu nebo jiných právních následcích žalobou napadeného rozhodnutí převažuje nad veřejným zájmem, bylo výhradně na žalobci. Ten se však omezil na obecná (nekonkrétní) tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce splnění třetí podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě neprokázal, a proto žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.
20. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, bod 21]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.
21. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4149002526.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem 1. září 2026
Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.