Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 Ad 33/2025 - 68.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 Ad 33/2025 - 68
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobkyně:
P. D., nar. X, bytem X
právně zastoupena JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem vykonávajícím advokacii ve společnosti Advokátní kancelář CINK a partneři, s.r.o, se sídlem Veleslavínova 33, 301 00 Plzeň
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ)
v řízení o žalobě ze dne 25. 8. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 7. 2025 č. j. Xa o invalidní důchod
takto:
I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 7. 2025 č. j. Xa se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 269 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Ing. Pavla Cinka, LL.M., MBA.
Odůvodnění:
I.
Napadená rozhodnutí
1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. Xb ze dne 2. 4. 2025 byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“), neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu I. instance (dále jen „IPZS I. instance) ze dne 1. 4. 2025 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %.
2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 14. 7. 2025 č. j. Xa, kterým žalovaná zamítla její námitky, a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že dle posudku IPZS II. instance se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 26 zdp, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronický lumboischiadický syndrom levostranný, diskogenní etiologie se senzitivní iritací S1. Zdravotní stav je hodnocen dle kapitoly CIII., oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10–20 %. Uvedenému zařazení odpovídá postižení svalové a kosterní soustavy – dorzopatie a spondylopatie – bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po jejích úrazech, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének s lehkým funkčním postižením. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně byl stanoven na horní hranici uvedeného rozmezí ve výši 20 %, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ust. § 3 citované vyhlášky nezvyšuje. S ohledem na toto hodnocení nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity dle § 39 odst. 1 zdp. a její námitky tak byly shledány jako nedůvodné.
II.
Žaloba
3. Včasnou žalobou ze dne 25. 8. 2025 doručenou zdejšímu soudu prostřednictvím datové schránky se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované a jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalobu odůvodnila tím, že má zdravotní komplikace již několik let, není schopna po delší dobu soustavně pracovat, a to již od roku 2015, odkdy trpí silnými bolestmi zad. S ohledem na věk je nucena každodenně docházet do zaměstnání, přičemž situace je měsíc od měsíce horší, vše se pro ni stává daleko namáhavější. Její zdravotní stav nevykazuje žádné známky zlepšení a prognózy nejsou příznivé, není schopna pracovat tak, jak by její pracovní zařazení vyžadovalo, a i přes maximální úsilí, cvičení a dodržování doporučeného se necítí dobře, nespí dobře a vnímá zvýšenou míru stresu. Pro své onemocnění není schopna vykonávat své, ale ani jakéhokoliv jiné povolání, kde je potřeba delší dobu setrvat v jedné poloze. Stanovený pokles její pracovní schopnosti o 20 % proto neodpovídá skutečnosti. Dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kapitoly XIII, oddíl E, by u ní měla být zohledněna položka 1c, Dorzopatie a spondylopatie, bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének, se středně těžkým funkčním postižením, kdy u této položky je stanovena míra pracovního poklesu v rozmezí 30–40 %. Žalobkyně má zato, že žalovaná vycházela pouze z vypracovaných posudků o invaliditě a skutečným zdravotním stavem žalobkyně se nezabývala. Žádným z lékařů či posudkových lékařů nikdy nebyla shlédnuta či vyslechnuta, natož vyšetřena. S ohledem na uvedené má zato, že k nepřiznání invalidního důchodu I. stupně nebyly splněny objektivní důvody, a navrhla proto zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
III.
Vyjádření žalované k žalobě
4. Žalovaná dne 9. 9. 2025 ve svém vyjádření k žalobě navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Uvedla, že s ohledem na doposud zjištěný skutkový stav nadále trvá na svém rozhodnutí ze dne 14. 7. 2025.
IV.
Posouzení věci soudem
5. V dané věci bylo nařízeno jednání v souladu s ustanovením § 49 s. ř. s.
6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů.
V.
Rozhodnutí soudu
7. Žaloba je důvodná.
8. Námitka žalobkyně týkající se osobní neúčasti při posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem není důvodná, neboť právní úprava v ustanovení § 8 a § 16a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, obligatorně nezakotvuje osobní účast posuzované osoby. V neposlední řadě soud odkazuje na ustanovení § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity). Daný pokles invalidity je tedy možné určit jen za pomocí zjišťovací lékařské prohlídky, avšak žádný právní předpis nezakotvuje povinnost takového vyšetření, které by bylo nutné provést za osobní účasti posuzované osoby, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 65/2012-21. Výše zmíněné závěry nejsou nijak v rozporu s požadavky judikatury, neboť daný případ se netýká odnětí jednou přiznaného invalidního důchodu, který byl pobírán po dlouhou dobu, a bez náležité kontrolní prohlídky došlo k jeho následnému odebrání na základě pochybení ze strany správního orgánu, viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. 6 Ads 97/2012-28, bod 29. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012 č. j. 6 Ads 1/2012 – 34 se Nejvyšší správní soud „zaobíral námitkou stěžovatele, že při posuzování zdravotního stavu před OSSZ Teplice nebyl podroben zdravotní prohlídce. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na § 8 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., zákon o provádění a organizaci sociálního zabezpečení podle kterého OSSZ při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby posudkovým lékařem OSSZ tedy zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž je posudkový lékař oprávněn využít podle své vlastní úvahy.“ Na projednávanou věc se tedy vztahuje výše zmíněná judikatura a okolnosti daného případu proto nedeklarují pochybení v důsledku neúčasti žalobkyně při kontrolní lékařské prohlídce.
9. K námitkám žalobkyně týkajícím se nedostatečného posouzení zdravotního stavu a rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů není soud oprávněný se vyjadřovat, protože se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.
10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
11. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
12. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně. Posudková komise ve svém posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 3. 12. 2025 za účasti odborné lékařky z oboru neurologie, jemuž žalobkyně byla přítomna, dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (14. 7. 2025) byla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %, s datem vzniku 8. 7. 2025, doba platnosti posudku (lhůta KLP): 31. 12. 2026. Komise uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, jehož rozhodující příčinou je protrahovaný lumboischiadický syndrom levostranný s kořenovou senzitivní lézí S1 dominující vertebrální syndrom, dle MRI lokalizovaná degenerat. choroba páteřní L5IS1 II. st. s převažující aktivní edematózní formou. Procentuální ztráta pracovní schopnosti byla hodnocena v kapitole XIII, odd. E, pol. 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-40 %. Ztráta pracovní schopnosti byla hodnocena ve středu uvedeného procentuálního rozpětí (při absenci průkazu poškození nervu a symptomatologie moč. měchýře nikoliv v jeho horní hranici), ve výši 35 %. Realizovaným vyhodnocením procentuální ztráty pracovní schopnosti jsou tak vyčerpány podmínky pro použití § 3 a 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Ostatním zdravotním postižením je Astma bronchiale ve fázi stabilizace, Arteriální hypertenze, Coxartrozis bilat. I.-II. st.
13. Uvedeným posudkem tak bylo prokázáno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst.2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
14. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
15. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů. V této věci podmínky pro zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti nebyly shledány PK MPSV, jak uvedeno shora.
16. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
17. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované, jímž došlo k zamítnutí její žádosti o přiznání invalidního důchodu. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 3. 12. 2025 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 14. 7. 2025 rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu její pracovní schopnosti činila 35 %, avšak lékaři IPZS byla přiznána pouze míra poklesu 20 %.
18. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně je dle posudku PK MPSV ze dne 3. 12. 2025 invalidní pro invaliditu prvního stupně a to od 8. 7. 2025, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí. Vydáním nového rozhodnutí bude realizován i tento rozsudek, když rozhodnutí o přiznání invalidity by byla vydala žalovaná v případě zjištění vzniku invalidity již na základě posouzení zdravotního stavu žalobkyně v rámci řízení o námitkách. Právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s. ř. s.
VI.
Náklady řízení
19. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně v žalobě požadovala náklady řízení v celkové výši 18 404 Kč zahrnující 3 úkony právní služby á 4 620,-Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 24. 7. 2025) a 3x režijní paušál (náhrada hotových výdajů) á 450,-Kč.
20. Nárok soud shledal oprávněným v rozsahu dvou úkonů právní služby zahrnujících sepis žaloby a dále přípravu a převzetí věci, v němž je subsumována právní porada ze dne 24. 7. 2025. Soud proto přiznal na nákladech řízení částku v celkové výši 12 269 Kč zahrnující částku 9 240 Kč za dva úkony právní služby výše uvedené v souladu s § 7 bod 5, § 9 odst. 5, dále 2 x náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, celkem tedy 10 140 Kč a dále 21 % DPH z této částky ve výši 2 129 Kč, když právní zástupce žalobkyně je jeho plátcem. Tuto částku je povinna žalovaná uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).
Plzeň 2. 9. 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.