Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)17 Ad 49/2025 - 81.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 Ad 49/2025 - 81
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci
žalobkyně:
P. P.
zastoupená advokátkou Mgr. Martinou Klementovou,
sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň,
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 1292/25, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 30. 6. 2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení před správním orgánem
1. Rozhodnutím č. j. X. ze dne 14. 3. 2025 žalovaná přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť na základě posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 7. 1. 2025 dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 40 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se v takovém případě jedná o invaliditu prvního stupně.
2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami. Měla za to, že jí náležel invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalobkyně dále více popsala své zdravotní problémy. Její zdravotní stav nevykazoval žádné známky zlepšení a podle lékařů se nemohl zlepšit. Žalobkyně požádala o nové posouzení svého zdravotního stavu. Zároveň i přiložila nové lékařské zprávy. Žalovaná námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu (posudek ze dne 19. 6. 2025), z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu IX (Postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl B (Postižení cév), položku 10b (Křečové žíly, posttrombotický syndrom, recidivující tromboflebitidy; stadium II, s lehkým omezením funkce končetiny/končetin, stadium C2–3 podle CEAP) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 20–30 %. Posudkový lékař zvolil horní hranici uvedeného rozmezí. Dále posudkový lékař tuto hodnotu zvýšil o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Celkově tedy míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 40 %, což odpovídalo invaliditě prvního stupně.
II. Řízení před soudem
3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobkyně brojil žalobou. Měla za to, že hlavní příčina jejího nepříznivého zdravotního stavu spadala pod kapitolu IX, oddíl B, položku 10c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Dále měla za to, že byly splněny podmínky pro navýšení míry poklesu její pracovní schopnosti o 10 % podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. V takovém případě by míra poklesu její pracovní schopnosti činila minimálně 50 %, což by odpovídalo invaliditě druhého stupně. Zdravotní stav žalobkyně se zhoršil, z plného úvazku byla nucena pracovat na zkrácený úvazek s ohledem na bolesti a únavu nohou. Žalobkyně rovněž nebyla schopna řídit automobil. Žalovaná vycházela pouze z vypracovaných posudků o invaliditě a nikterak se nezabývala skutečným zdravotním stavem žalobkyně. Posudkový lékaři žalobkyni nikdy neshlédli a řádně ji nevyšetřili. Žalobkyně dále více popsala své zdravotní potíže.
4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, ve vyjádření shrnula závěry vlastního námitkového a posudkového řízení. Žalovaná je v řízení o přiznání invalidního důchodu vázána posudkem lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu. Posudek lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu potvrdil míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, byť provedl změnu v rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
III. Posouzení věci
5. Žaloba není důvodná.
6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně.
Závěry posudkové komise
10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly o 35 %, a tudíž žalobkyně byla invalidní v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobkyně shledala dominantním postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl A (Artropatie), položka 1b (Osteoartróza; středně těžké postižení, s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou, zachovány pohybové schopnosti, snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů nebo prostředků) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 20–35 %. Posudková komise zvolila horní hranici uvedeného rozmezí s ohledem na profesi žalobkyně. Celkově tedy míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 35 %, což odpovídalo invaliditě prvního stupně.
11. Posudková komise uvedla, že je ve shodě s posudkovým zhodnocením lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 7. 1. 2025 (postižení svalové a kosterní soustavy, artropatie, osteoartróza). Nicméně neshledala funkční postižení jako těžké, neboť nebylo doloženo funkčně těžké postižení dvou a více nosných kloubů, se značným omezením pohybových schopností. Osteoartózu hodnotila jako středně těžkou. Posudková komise naopak neshledala u žalobkyně dominantním postižení cév. Uvedla, že trombofilní stav je řešen antikoagulační léčbou.
12. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobkyně pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopna výkonu fyzicky těžké práce, práce spojené s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze a v nepříznivých klimatických podmínkách. Je schopna lehčí práce s možností změny polohy sed, stoj, v příznivém klimatu a za dodržení výše uvedených pracovních kontraindikací.
13. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně nebyla přítomna a ani nemusela být přítomna jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise může určit, kdy je přítomnost pojištěnce při jednání potřebná (§ 16a odst. 4 a 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Pokud však neshledá, že není přítomnost pojištěnce na jednání potřeba, vychází při určování poklesu pracovní schopnosti ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění). Jinými slovy, posudkové zhodnocení se provádí především na základě zdravotnické dokumentace. Pokud je tato dokumentace dostatečná, není osobní účast posuzovaného nezbytná (srov. rozsudek NSS č. j. 10 Ads 337/2016-33 ze dne 22. 6. 2017, odst. 10 a násl.).
14. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobkyně. Vůči složení posudkové komise a obsahu posudku účastníci nic nenamítali.
15. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně odpovídá 35 %, což podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě prvního stupně.
K nesouladu v judikatuře v otázce určení horní hranice „s přihlédnutím k profesi“
16. V nedávném rozsudku č. j. 4 Ads 21/2026-19 ze dne 31. 7. 2026 Nejvyšší správní soud konstatoval, že výkon profese, možnosti rekvalifikace a podobných důvodů lze zohlednit pouze v rámci § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, tedy v rámci úvah o dalším zvýšení již zvolené procentní míry poklesu pracovní schopnosti, nikoliv rámci určení základní míry poklesu podle § 2 vyhlášky.
17. Tento názor by ve skutkových poměrech případu patrně znamenal, že žalobkyně neměla být shledána invalidní ani invaliditou prvního stupně: posudková komise totiž z rozmezí 20–35 % zvolila horní hranici i s ohledem na profesi kvalifikované dělnice, což však podle výše citovaného názoru není možné. Tj. bez zohlednění profese by žalobkyně zřejmě nedosáhla ani 35 %.
18. Krajský soud tento náhled zvážil a neshledal důvod je uplatnit (nadto v neprospěch žalobkyně) – existují totiž i opačné názory Nejvyššího správního soudu a též praxe je převážně protichůdná:
19. V rozsudcích č. j. 3 Ads 43/2011-53 ze dne 18. 5. 2011, č. j. 10 Ads 56/2016-56 ze dne 26. 10. 2016 (odst. 10 a 13), č. j. 5 Ads 241/2016-20 ze dne 28. 4. 2017 a č. j. 10 Ads 290/2019-24 ze dne 24. 3. 2021 (odst. 19) Nejvyšší správní soud hodnotil jako úplné a přesvědčivé posudky, ve kterých byla míra poklesu pracovní schopnosti podle § 2 hodnocena při horní míře taxace stanovené přílohou vyhlášky s přihlédnutím k pracovní kvalifikaci posuzovaného. Stejný náhled Nejvyšší správní soud zaujal také v usnesení č. j. 5 Ads 185/2021-32 ze dne 18. 5. 2022 (odst. 14, 29) či usnesení č. j. 7 Ads 250/2025-31 ze dne 13. 8. 2026 (odst. 13–16 ve spoj. s jemu předcházejícím rozsudkem KS v Brně č. j. 41 Ad 11/2025-59 ze dne 5. 11. 2025, odst. 31 a 63).
20. V aktuální rozhodovací činnosti krajských soudů (a tedy i posudkových komisí) jde o postup běžně přijímaný: srov. např. rozsudky krajských soudů v Brně (č. j. 41 Ad 24/2025-25 ze dne 27. 2. 2026), v Ostravě (č. j. 19 Ad 14/2024-59 ze dne 28. 1. 2025), v Hradci Králové (č. j. 28 Ad 5/2023-75 ze dne 26. 6. 2024), v Plzni (č. j. 35 Ad 37/2024-44 ze dne 22. 11. 2024), v Českých Budějovicích (č. j. 64 Ad 7/2023-39 ze dne 30. 10. 2023), v Praze (č. j. 49 Ad 30/2019-39 ze dne 17. 6. 2020) či Městského soudu v Praze (č. j. 2 Ad 10/2023-79 ze dne 21. 3. 2024).
21. Vedle toho možnost přihlédnout k profesi či profesní kvalifikaci v rámci určení základního poklesu pracovní schopnosti podle § 2 vyhlášky předpokládá i metodický pokyn pro postup posudkových komisí: Konkrétní procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví … se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení a s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a předchozím výdělečným činnostem (čl. 4 bod 7 instrukce). Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 12/2016 Posuzování invalidity pro účely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
22. Popis stavu judikatury a právních pravidel v rozsudku č. j. 4 Ads 21/2026-19 se proto jeví krajskému soudu jako neúplný a pro absenci podrobnější argumentace i nepřesvědčivý.
IV. Závěr
23. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a úspěšné žalované náhrada nákladů nenáleží. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 2. září 2026
Mgr. Jan Šmakal v.r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.