Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 Ad 47/2025 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobkyně:

A. P.

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 1292/25, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 6. 8. 2025,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení X. ze dne 6. 8. 2025 a jemu předcházející rozhodnutí č. j. X. ze dne 17. 4. 2025 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobkyně byla invalidní ve druhém stupni, dne 6. 1. 2025 požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu. Žalovaná rozhodnutím č. j. X. ze dne 17. 4. 2026, žalobkyninu žádost zamítla. Na základě posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu totiž dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla od 5. 8. 2003 pouze o 50 %. Podle , o důchodovém pojištění, se v takovém případě jedná o invaliditu druhého stupně.

2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami. V nich s rozhodnutím nesouhlasila, neboť se u ní jedná o praktickou slepotu, tvrdé čočky může nosit jen krátce a bez nich nevidí. Některé dny je nemůže nosit vůbec. Doma potřebuje pomoc při běžných úkonech, ven sama nechodí, pouze s doprovodem. Požádala o nové posouzení zdravotního stavu a přiznání invalidity třetího stupně. Žalovaná napadeným rozhodnutím námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož shodně jako v prvostupňovém řízení vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu VII. (Postižení oka, očních adnex, zraku), pol. 6d (Jiné poruchy po nitroočních operacích, těžké, vleklé formy, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci obou očí, podle rozsahu omezení zrakových funkcí) přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 35-50 %. Posudkový lékař zvolil horní hranici daného rozmezí pro chronicitu potíží. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně.

II. Řízení před soudem

3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách brojila žalobkyně žalobou. V ní vyjádřila nesouhlas se závěry posudkových lékařů, žalobkynin stav je horší, než uvádí. Žalobkyně trpí očním postižením, při kterém může nosit tvrdé čočky až na 6 hodin denně, poté vidí na 90 %. Skutečnost je taková, že tyto čočky snese max 2 hodiny denně, většinou je nemůže mít vůbec a je bez nich prakticky slepá. Napadené rozhodnutí je tak vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že posouzení zdravotního stavu a invalidity je otázkou medicínskou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku IPZS vyhotoveným v námitkovém řízení, který došel k závěru, že u žalobkyně je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dán pokles pracovní schopnosti o 50 %. Žalovaná proběhlé řízení neshledala nesprávným, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha, zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku dostatečná. Posudkový lékař vyšel ze zdravotního stavu žalobkyně doloženého výsledky funkčních vyšetření, vyhodnotil dle vyhlášky o posuzování invalidity lékařské zprávy a nálezy pro posudkové řízení o invaliditě, přiřadil zjištěné zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti a určil, zda se jedná o invaliditu a jakého stupně či nikoliv. Posudek splňuje náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a požadavek úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Žalovaná navrhla vyhotovení posudku Posudkové komise MPSV.

III. Posouzení věci

5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle (dále též „“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Obecná východiska

6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].

7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci ( zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. -75 ze dne 4. 12. 2003, č. NSS).

8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů ( ). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. -54 ze dne 25. 9. 2003, č. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. -20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. -63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně. Tento postup navrhla i žalovaná.

Závěry posudkové komise

10. Posudková komise dospěla k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesla o 70 %, a proto se v jejím případě jedná o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav po perforující keratoplastice a transplantaci rohovky obou očí pro keratokonus s vysokou korekcí. Tvrdé kontaktní čočky žalobkyně snese jen omezenou dobu. Bez korekce je zrak na úrovni zbytkového vidění, s brýlovou korekcí na 40 %, s tvrdými kontaktními čočkami na 80 až 90 %. Jako rozhodující příčinu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudková komise určila postižení uvedené v kapitole VII. (Postižení oka, očních adnex, zraku), pol. 1d [Slabozrakost obou očí, těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) – lepší než 1/60 (0,02)] přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro tuto diagnózu vyhláška o posuzování invalidity stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti 45-60 %. Posudková komise toto postižení zhodnotila na horní hranici 60 %. Uvedla, že žalobkyně s korekcí tvrdými kontaktními čočkami vidí dobře, čočky ale snese po velmi omezenou dobu. Bez korekce má pouze zbytkové vidění. Některé dny žalobkyně nesnese korekci vůbec. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně není schopna využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti posudková komise navýšila hodnotu o 10 % v souladu s § 4 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. K tomu uvedla, že žalobkyně je bez vzdělání, dle pracovní anamnézy více než posledních 10 let není schopna najít vhodné zaměstnání. Některé dny není schopna nosit čočky vůbec, a tím pádem by nebyla schopna jít do zaměstnání. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tak činí 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně. Výkon výdělečné činnosti žalobkyně nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity posudková komise určila den 11. 11. 2024. Platnost stanovila trvale vzhledem k charakteru postižení bez naděje na zlepšení.

11. Soud shledal, že posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Obsahově se posudek úplně vypořádal s námitkami žalobkyně. Vůči složení posudkové komise účastníci nic nenamítali.

K námitkám žalované vůči posudku

12. Žalobkyně vůči posudku neměla námitky.

13. Žalovaná uvedla, že k samotnému posudkovému závěru ani k trvalosti platnosti posudku nemá výhrady vzhledem k charakteru onemocnění. Žalovaná ale shledala posudek nepřesvědčivým pro neuznání mimořádných podmínek k výkonu výdělečné činnosti u žalobkyně, která trpí těžkým postižením zraku. Za zcela mimořádné podmínky se považuje zcela zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence. V posudkové praxi to znamená zvážit, zda za takových mimořádných podmínek je schopný pojištěnec invalidní ve třetím stupni pracovat. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně se jedná o smyslové postižení očí, žalovaná se domnívá, že je důvodné, aby výkon výdělečné činnosti vyžadoval mimořádné podmínky, bez nichž by nebyla schopna pracovat. Proto žalovaná navrhla, aby soud vyžádal doplnění posudku.

14. Soud námitky žalované neshledal důvodnými. Z posudku se zřetelně podává, že úroveň vidění žalobkyně při korekci zraku tvrdými kontaktními čočkami činí 80-90 %. Bez nich je úroveň vidění žalobkyně na úrovni zbytkového vidění, s brýlemi pak pouze na 40 %. Z těchto závěrů je patrné, že v případě kompenzace zraku žalobkyně tvrdými kontaktními čočkami je její zrak na dostatečně dobré úrovní pro vidění, nebyl by tak předpoklad nutnosti zcela mimořádných podmínek při výdělečné činnosti žalobkyně. Z posudku se ale dále podává, že nemožnost výkonu zaměstnání posudková komise spatřuje právě ve skutečnosti, že žalobkyně některé dny není vůbec schopna nosit čočky, a z tohoto důvodu by se nebyla schopna dopravit do zaměstnání, možnost výkonu výdělečné činnosti je tak logicky zcela vyloučena, a proto ani nevyvstane potřeba stanovení zcela mimořádných podmínek podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

15. Bez ohledu na to by nešlo o vadu zpochybňující hlavní závěr o invaliditě III. stupně (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. -48 ze dne 24. 4. 2025). Soud proto nevyžadoval doplňující posudek.

IV. Závěr

16. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobkyně je invalidní ve druhém stupni, byla její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto její rozhodnutí zrušil pro vady podle a věc jí vrátil k dalšímu řízení (, 3 a 4 ).

17. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita třetího stupně žalobkyni vznikla ke dni 11. 11. 2024 trvale ( ).

18. Procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila vůči procesně neúspěšné žalované ( věty první ). Žalobkyně ale své vynaložené náklady nevyčíslila, přičemž je nebylo možné zjistit ani z obsahu soudního spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 2. září 2026

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.