Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Ad 7/2025 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Ad 7/2025 - 48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobce: DVP.Logistic s.r.o.
sídlem Zvonařka 16, Brno
zastoupen Mgr. Jiřím Tašlem, advokátem
sídlem Jezuitská 17, Brno
proti
žalovanému: Státní úřad inspekce práce
sídlem Kolářská 13, Opava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2025, č. j. 18121/1.30/25-5, sp. zn. S9-2024-450,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát“) rozhodnutím ze dne 4. 3. 2025, č. j. 34816/9.30/24-13, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Prvního přestupku se žalobce dopustil tím, že na pracovišti logistického skladu společnosti EC Logistics s.r.o. na adrese Vlastimila Pecha 4, Brno (dále jen „EC“), umožnil cizinci ukrajinské státní příslušnosti, O. P., výkon závislé práce skladníka v rozporu s povolením k zaměstnání co do druhu a místa výkonu práce, jelikož měl povoleno vykonávat druh práce montážní dělník na adrese Olomoucká 9, Brno. Tím umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti a porušil § 89 odst. 2 a § 92 odst. 2 písm. b) a c) zákona o zaměstnanosti. Druhého přestupku se žalobce dopustil tím, že zastřeně zprostředkovával zaměstnání dle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, neboť na základě rámcové smlouvy o dílo ze dne 1. 2. 2022 pronajal pracovní sílu v podobě 2 zaměstnanců, resp. tyto zaměstnance dočasně přidělil k výkonu práce skladníků společnosti EC, a na základě rámcové smlouvy o dílo ze dne 4. 1. 2021 pronajal pracovní sílu v podobě 5 zaměstnanců k pracím ve výrobě ke společnosti 1CSC a.s., na adrese Vlastimila Pecha 5, Brno (dále jen „1CSC“). Učinil tak bez povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž porušil § 14 odst. 3 písm. b) a § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti.
2. Za spáchání přestupků uložil inspektorát žalobci pokutu ve výši 440 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že změnil (opravil) vymezení období, ve kterém došlo k přestupku podle výroku I. písm. B. bod b), a ve zbytku zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
II. Žaloba
3. Žalobce namítá, že se nedopustil zastřeného zprostředkování zaměstnání. Šlo pouze o tzv. outsourcing. Žalobce byl na základě rámcové smlouvy o dílo specializovaným dodavatelem díla pro jiné společnosti. O opaku nesvědčí ani okolnosti zjištěné správními orgány. Je výlučně na smluvních stranách, aby si určily cenu díla a metodu jejího výpočtu. Neobvyklé není ani zhotovení díla v prostorách objednatele. Je také logické, že objednatel určuje, s ohledem na zajištění bezpečnosti a efektivity provozu ve svých prostorách, maximální počet osob, který zde může působit.
4. Dle žalobce se outsourcing může týkat i hlavní činnosti odběratele. Jde o logický důsledek nedostatečných kapacit a nejde z něj dovodit, že nešlo o zhotovení díla, ale o pronájem pracovní síly. Činnost žalobce a odběratelů od sebe bylo možné oddělit, předmět díla byl vždy jasně vymezen. Jednotlivá plnění byla určena počtem zhotovených kusů nebo rozsahem prací a tomu odpovídala i cena. Plnění byla protokolárně přebírána a za kvalitu nesl odpovědnost žalobce. Podle § 2587 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se dílem nerozumí jen zhotovení věci, ale též oprava, údržba, úprava nebo jiná činnost s konkrétním výsledkem. Pracovníci vykonávali svou činnost výhradně na pokyn žalobce, pod jeho dohledem a na jeho odpovědnost (viz součinnost pana V.). Na pracovišti byla vždy přítomna odpovědná osoba žalobce, která organizovala a kontrolovala jednotlivé pracovníky (viz součinnosti pánů H. a F.). Žalobce své zaměstnance sám školil, přiděloval a vedl jim docházku. Dohled nad řádným průběhem zhotovení díla ze strany objednatele je běžný a o zastřeném agenturním zaměstnávání proto nesvědčí.
5. Žalobce má pochybnosti o věrohodnosti obou svědků. Svědecká výpověď pana J. je v rozporu s tím, co uvedl při poskytnutí součinnosti, a pan G. se ve své výpovědi vyjadřoval velmi obecně, a navíc ohledně školení BOZP také rozporně. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí k věrohodnosti svědků vůbec nevyjádřil. Správní orgány v řízení o přestupku nemohou žalobci klást k tíži, že nekladl doplňující otázky. Poskytnutí součinnosti měla ve skutečnosti charakter výslechu. Inspektorát neumožnil žalobci přítomnost a možnost klást otázky, neboť se v den kontroly na místě nenacházela žádná osoba oprávněná za něj jednat. Neprovedl ani výslech žádných zaměstnanců žalobce, kteří mohli vysvětlit, jak své pracovní pozice vůči žalobci vnímali. Neprokázal tedy, že se žalobce přestupku zastřeného zaměstnávání (všech jeho formálních znaků) dopustil.
6. V případě přestupku spočívajícím v umožnění výkonu nelegální práce šlo o administrativní chybu při určení druhu práce. Po zjištění pochybení žalobce vadu okamžitě napravil a zajistil, aby se situace neopakovala. Stran místa výkonu práce žalobce již v odvolání uvedl, že o výkon nelegální práce ve smyslu zákona o zaměstnanosti by mohlo jít jen v případě dlouhodobé či pravidelně se opakující práce mimo místo uvedené v povolení k zaměstnání. Přestupek proto spáchán nebyl. Žalobce má také za to, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku.
7. Žalovaný z důkazního materiálu prezentoval pouze ty skutečnosti, které měly vypovídat o vině žalobce, zatímco skutečnosti svědčící v jeho prospěch schválně opomíjel. Důvěryhodnosti a vážnosti závěrů správních orgánů nesvědčí ani hodnotící soudy úřední osoby, která napadené rozhodnutí vyhotovila.
8. Výše pokuty je podle žalobce nepřiměřená. Byl sankcionován poprvé, přičemž po celou dobu řízení se správním orgánem řádně spolupracoval, poskytoval součinnost a doložil rozsáhlé množství požadovaných podkladů. Jeho vina nebyla prokázána jednoznačně a účelu správního trestu by bylo možné dosáhnout uložením pokuty na spodní hranici zákonné sazby, nikoliv ve výši, která je způsobilá žalobci přivodit významné hospodářské obtíže.
III. Vyjádření žalovaného
9. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na odůvodnění obou rozhodnutí. Žalobce v žalobě nevysvětlil, v čem mají spočívat konkrétní pochybení správních orgánů při dokazování a v čem má spočívat nepřiměřenost pokuty. Námitkou administrativního pochybení a dočasností práce na jiném pracovišti se žalovaný zabýval v napadeném rozhodnutí. V posuzované věci nešlo o outsourcing, nýbrž o pronájem pracovní síly. Zaměstnanci žalobce vykonávali pouze doplňkové práce, pracovali společně se zaměstnanci různých společností apod. Pomocné práce nelze považovat za dílo, pokud zaměstnanci toliko pomáhají kmenovým zaměstnancům na témže pracovišti (doplňují je) a nevytvářejí tak samostatné, od zbytku oddělitelné dílo.
IV. Posouzení věci krajským soudem
10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
11. Žaloba není důvodná.
12. Zdejší soud v prvé řadě konstatuje, že si nelze nevšimnout podobnosti odvolání a žaloby. Jedná se o téměř doslovné kopie téhož, aniž by jedno či druhé podání žalobce skutečně reagovalo na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Takový postup sám o sobě snižuje šanci žalobce na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31).
13. V první řadě žalobce namítá, že se nedopustil zastřeného agenturního zaměstnávání. Správní orgány podle něj nesprávně zaměnily realizaci díla v provozovně odběratelů za (zastřené) zprostředkování zaměstnání. Žalovaný v napadeném rozhodnutí naopak dospěl k závěru, že o dílo šlo pouze po formální stránce, zatímco z materiálního hlediska představovala činnost žalobce zprostředkování zaměstnání. Vytvoření zdání, že jde o dílo, bylo právě oním zastřením skutečné činnosti. „Dílo“ nebylo oddělitelné, zaměstnanci se řídili pokyny odběratelů apod.
14. Podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti [ve znění účinném do 30. 6. 2023, nyní písm. f)] se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že zastřeně zprostředkovává zaměstnání podle § 5 písm. g) nebo výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání umožní.
15. Podle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti se zastřeným zprostředkováním zaměstnání pro účely tohoto zákona rozumí činnost právnické osoby nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b).
16. Podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti zprostředkováním zaměstnání se rozumí zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen „uživatel“).
17. Podle § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“).
18. Základním rozlišovacím znakem mezi pronájmem pracovní síly [agenturním zaměstnáváním ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti] a poskytnutím služby je komplexnost zajišťovaných činností. U poskytování služby se jedná o činnost prováděnou poskytovatelem pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Oproti tomu při pronájmu pracovní síly nemá pronajímatel – agentura práce – odpovědnost za výsledek práce a své zaměstnance při výkonu práce neřídí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 Ads 173/201428).
19. Pro posouzení, zda se jedná o zastřené zprostředkování zaměstnání, a tedy o pronájem pracovní síly, přitom není rozhodující formální vymezení a obsah smluvních vztahů, ale jejich faktický obsah (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 Ads 349/202153, bod 35). Byť tedy žalobce ve správním řízení i v žalobě zdůrazňuje, že podle rámcové smlouvy byla činnost zaměstnanců na pracovištích odběratelů, spočívající zejména v pomocných pracích ve výrobě (1CSC) a manipulaci se zbožím, jeho skladování, evidenci a přípravě k expedici (EC), zhotovením díla (resp. outsourcingem), rozhodující je, jak to bylo ve skutečnosti.
20. Orgány inspekce práce při posouzení žalobcovy činnosti jako zastřeného zprostředkování zaměstnání vycházely z výsledků kontroly provedené v areálech odběratelů 1CSC a EC (protokol o kontrole ze dne 31. 4. 2024) a dalších důkazů.
21. Během kontroly dne 24. 3. 2023 byli na pracovišti společnosti 1CSC mimo jiné přítomni zaměstnanci žalobce, pánové F., V., K., M. a H., kteří do seznamu kontrolovaných osob uvedli, že provádí různé činnosti v rámci výrobního procesu (zabrušování výrobku, skládání na palety, obsluha CNC stroje). A také zaměstnanci jiných společností pánové H. (JOB J-POWER s.r.o.), L. (družstvo Staves.cz), S. (JOB J-POWER s.r.o), B. (družstvo Staves.cz), a paní S. (JOB J-POWER s.r.o.)., kteří buď vykonávali stejné práce jako zaměstnanci žalobce nebo jiné pomocné a úklidové práce. Orgány inspekce práce pořídily během kontroly tzv. součinnosti [součinnost potřebná k výkonu kontroly ve smyslu § 8 písm. f) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)] s pány G., B., F., M., H., F. a s paní K.
22. Pan G. v rámci součinnosti uvedl, že pracuje pro společnost 1CSC jako vedoucí výroby. Dohlíží na splnění zakázek a BOZP, zadává práci všem pracovníkům na pracovišti bez ohledu na to, čí jsou zaměstnanci. Práci kontroluje on nebo mistr výroby bez ohledu na to, čí zaměstnanci ji vykonali. Doplnil, že zaměstnanci odběratele většinou pracují u strojů a zaměstnanci jiných společností vč. žalobce provádějí u těchto strojů spolu se zaměstnanci odběratele dočišťovací práce výrobků, které vyjedou ze stroje. Tyto pak pracovníci skládají na jednu paletu, a následně balí. Žádným způsobem se nerozlišuje mezi výrobky, které opracoval zaměstnanec odběratele, a těmi, které opracoval někdo jiný. Evidence pracovní doby je vedena elektronicky všem pracovníkům, funguje na senzor obličeje. Materiály vč. pracovních pomůcek vydává všem pracovníkům pan G.
23. Pan B. v rámci součinnosti uvedl, že pracuje jako vedoucí výroby pro odběratele. Má na starosti dohled nad výrobou a plnění zakázek, je nadřízeným směnového mistra, pana G., jehož výpověď v zásadě potvrdil. Pracovníci jiných firem i kmenoví pracovníci dělají stejné práce, všichni mají čipové karty a jejich pracovní výstupy se neodlišují.
24. Pan F. v rámci součinnosti uvedl, že pro odběratele pracuje na pozici kontrolora kvality. Předchozí výpovědi v zásadě potvrdil. Uvedl, že evidenci pracovní doby vede mistr všem zaměstnancům. Všechny výrobky se skládají do jedné krabice nebo na jednu paletu. Je jedno, jestli tyto výrobky opracoval zaměstnanec společnosti 1CSC nebo jiné společnosti. Závěrem dodal, že všechny pracovní prostředky, které pracovníci používají, patří společnosti 1CSC.
25. Pan M. uvedl, že je zaměstnancem žalobce. Pracuje u odběratele jako obsluha CNC stroje (montážní dělník), brousí, skládá a balí výrobky. Pracovní dobu mu určují pánové G. a Č., oba od odběratele. Pokyny k práci mu přiděluje mistr nebo vedoucí výroby odběratele. Díly mu přiváží skladník/operátor odběratele a zhotovené díly pak dávají na kontrolu kvality odběrateli.
26. Pan H. uvedl, že pracuje pro žalobce. U odběratele provádí broušení a čištění výrobků. Pokyny mu dává pan M. Výrobky po něm dočistí Filipínci a pak je kontroluje pan F. Dále popsal, že stroj plní materiálem skladník (Filipínec), poté dá někdo bednu zkontrolovaného materiálu na lokaci na podlaze. Pan H. se do práce a z práce dostává prostřednictvím čipové karty, kterou mu dal pan M.
27. Konečně pan F. uvedl, že pracuje pro žalobce. Dělá pomocné práce (brousí a začišťuje odlitky). Koordinuje jej pan M.
28. Do kontrolního spisu byla vložena také součinnost poskytnutá panem Š., pověřeným k zastupování odběratele. Ten mimo jiné uvedl, že všem pracovníkům bez ohledu na zaměstnavatele přiděluje práci pan B. na základě plánu výroby nebo jeho podřízení (zaměstnanci 1CSC). Uvedl, že agenturní pracovníci ze společnosti JOB J-POWER vykonávají kvalifikovanější práci než ti ze společností spolupracujících na základě smlouvy o dílo. Všichni pracovníci jsou podřízeni mistrům odběratele. Pracovní prostředky jsou od odběratele. Mistři odběratele určují pracovní dobu, přestávky a seznámili pracovníky s pracovištěm. Na konkrétní práce jsou pracovníci zaškoleni kvalitáři a kontrolory odběratele.
29. Následně dne 19. 5. 2023 provedl inspektorát kontrolu na pracovišti společnosti EC. Mezi zaměstnanci společnosti EC byli při výkonu práce skladníků zjištěni také zaměstnanci žalobce, pánové P. a S. Orgány inspekce práce pořídily během kontroly tzv. součinnosti s pány J. a P.
30. Pan J. v rámci součinnosti uvedl, že pracuje pro společnost EC jako vedoucí skladu. Má na starosti organizaci práce a vedení všech skladníků vč. zaměstnanců žalobce. Všem dává pokyny k práci a eviduje jejich docházku. Zaměstnanci žalobce nemají na pracovišti svého vedoucího. Pokud jsou přítomni zaměstnanci společnosti EC, pracují spolu se zaměstnanci žalobce.
31. Pan P. uvedl, že pracuje pro žalobce jako skladník po dobu cca tří let. Celou dobu pracuje ve skladu společnosti EC. Jako svého šéfa označil pana J. Ten mu dává pokyny k práci a vede evidenci docházky. Na pracovišti není žádný šéf od žalobce. Zaměstnanci žalobce běžně pracují ve skladu společně se zaměstnanci společnosti EC.
32. Do kontrolního spisu byla vložena také součinnost poskytnutá panem V., prokuristou společnosti EC. Ten uvedl, že zaměstnanci žalobce realizují na pracovišti odběratele dílo. To spočívá v nakládce a vykládce, kompletování zakázek na základě výdajových listů a třídění balíků. Zaměstnanci žalobce vyloží palety na volnou plochu, následně zaměstnanec odběratele řekne panu S., co kam patří a on tyto informace předá ostatním pracovníkům. Pokyny dalším zaměstnancům žalobce a kontrolu jejich práce má na starosti koordinátor.
33. Zástupce žalobce v poskytnutí součinnosti ze dne 12. 7. 2023 uvedl, že se společnostmi 1CSC a EC spolupracuje na základě smluv o dílo. K pracovišti společnosti 1CSC uvedl, že jeden ze zaměstnanců žalobce na pracovišti je vedoucím, který může přijímat pokyny k dílu od zástupců odběratele nebo jednatele žalobce. Je to žalobce, kdo určuje, kdy mají jeho zaměstnanci pracovat, eviduje je pomoci evidenčních listů a poskytuje jim ochranné prostředky. Dodal také, že pracovníci by měli mít označeno své pracoviště, že fakturace probíhají na základě rozsahu provedeného díla dle předávacího protokolu, že zadávání objednávek probíhá mezi jednateli buď e-mailem nebo osobně na měsíční bázi. Počet pracovníků nutných k realizaci zakázky určuje žalobce. K pracovišti společnosti EC uvedl, že osobní ochranné prostředky mají jeho zaměstnanci od něj, objednávky za žalobce přijímá pouze jednatel (ačkoliv žalobce nevěděl s kým jedná na straně EC) a je to také žalobce, kdo určuje počet pracovníků nutný k realizaci zakázky.
34. V následném přípise ze dne 11. 8. 2023 žalobce doplnil, že ve vztahu k 1CSC k zajištění zakázek využíval vlastní zaměstnance. Uvedl, že pracovníci zhotovují přesně specifikované dílo v podobě výroby trubek, profilů, úpravy plechů, brousí, řezají, skládají a vykonávají s tím související pomocné práce. Dílo je vždy domluveno jednatelem společnosti, žalobce pověří koordinátora a ten je oprávněn přijímat podněty od odběratele a vést ostatní pracovníky žalobce. Pracovníci jsou tedy podřízení žalobci. Žalobce určuje, kdy mají jeho zaměstnanci pracovat (pracovní doba se liší od pracovní doby odběratele). Za jejich práci odpovídá žalobce. Materiál ke zhotovení díla dodává odběratel, stejně tak statické pracovní prostředky. Žalobce zajistil pro své zaměstnance drobné pracovní pomůcky. Pracoviště pro zaměstnance žalobce je vymezeno domluvou, pracovníky proškolil při nástupu do zaměstnání jednatel žalobce ve spojení se seniorním pověřeným zaměstnancem pracujícím na daném pracovišti. Zhotovená díla jsou předávána pověřenému pracovníkovi odběratele, tyto jsou užívány v rámci dalšího procesu výroby. Dílo je vždy měsíčně fakturováno na základě dílčího vymezení měsíčního zhotoveného díla. Co se týče EC, žalobcovi zaměstnanci zhotovují přesně specifikované dílo v podobě logistické činnosti, nakládky a vykládky zboží, dokončovacích a pomocných prací a kompletáže. Dílo je vždy domluveno jednatelem společnosti, žalobce pověří koordinátora (pan Sviridov) a ten je oprávněn přijímat podněty od objednatele a vést ostatní pracovníky žalobce. Ve zbytku uvedl v podstatě totéž, co v případě 1CSC.
35. Oblastní inspektorát v rozhodnutí o přestupku shrnul, že nemohl vycházet pouze z rámcových smluv o dílo. Nicméně ani ty neupravují závazek žalobce ke zhotovení konkrétního díla či k poskytnutí konkrétní služby, ale pouze obecný rámec spolupráce. Předmětem díla měly být činnosti jako logistická činnost, manipulace se zásilkami, jejich vykládka a nakládka, balení zboží a související pomocné a dokončovací práce (EC) nebo výroba trubek, profilů, povrchové úpravy plechů, svařovaní kovů, řezání a dělení materiálů, úprava svařovaných kalibrovaných trubek a související pomocné a dokončovací práce (1CSC). O vyčlenění konkrétního díla či služby nesvědčí ani doložené objednávky a přílohy k fakturám. V případě společnosti EC byly objednány a provedeny práce jako nakládka a vykládka auta, zatřídění balíků či kompletáž logistiky a v případě společnosti 1CSC byly objednány a provedeny pouze práce jako broušení výrobků, řezání výrobků, přesun hmot/ukládání materiálu, čištění, úpravy povrchů výrobků, balení, skládání či kompletace palety. Zaměstnanci žalobce prováděli činnosti, které práci zaměstnanců odběratelů doplňovaly, navazovaly na ni nebo s ní přímo souvisely a které jim zadávali odběratelé. Tedy běžné práce, které souvisejí s hlavní podnikatelskou činností odběratele (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2024, č. j. 1 Ads 240/2023-58, a ze dne 19. 1. 2023, č. j. 7 Ads 198/2022-21). Nebyl naplněn ani typický rys smlouvy o dílo, tedy že si zhotovitel obstará kromě pracovníků také materiál a potřebné vybavení k provedení díla. Žalobce zajistil pouze pracovní sílu, nikoliv pracovní prostředí, materiál nebo prostředky.
36. Žalobcův zástupce během řízení žádné výslechy svědků (ani jiné důkazy) nenavrhoval. Neuvedl ani, co mělo být na poskytnutých součinnostech nesprávně a proč. Oblastní inspektorát vyslechl pány J. a G., přičemž výslechy se nelišily od poskytnutých součinností tak, že by mohly zpochybnit doposud zjištěný skutkový stav. Zástupce žalobce svědkům žádné otázky nepoložil. Byť se pan Jenšík snažil korigovat svá tvrzení z kontroly, a to zejména ve vztahu k udělování pokynů na pracovišti společnosti EC a organizace práce zaměstnanců jiných společností, nemohla tato změna vést ke zpochybnění dosavadních zjištění. Žalobce tedy bezpochyby prováděl činnost spočívající v pronájmu pracovní síly v podobě vlastních zaměstnanců jiné právnické osobě. Nevznikly pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu ani nevyvstaly další okolnosti, které by bylo třeba dokazováním doplnit. Skutková verze předestřená žalobcem je oproti zjištěním správních orgánů založená pouze na jeho tvrzení. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s inspektorátem ztotožnil.
37. Zdejší soud závěry správních orgánů kvituje. Také nemá za to, že by výrobu trubek, profilů, úpravy plechů, broušení, řezání skládání a výkon pomocných prací ani logistické činnosti, nakládky a vykládky zboží, dokončovací a pomocné práce a kompletáž bylo možné označit za přesně specifikované dílo. Naopak takto vymezená činnost svědčí spíše o tom, že žalobce pouze propůjčuje své zaměstnance, aby vykonávali široku škálu činností pro odběratele tam, kde je to zrovna potřeba.
38. Verzi žalobce zpochybňuje také to, že jeho zaměstnanci pracovali u společnosti 1CSC i na strojích objednatele. Pokud mělo jít o specifické dílo (profesionální činnost žalobce), není zřejmé, proč to byl odběratel, kdo měl na svém pracovišti potřebné stroje, a proč na nich vedle zaměstnanců žalobce pracovali i zaměstnanci jiných společností. Tvrzení, že žalobce zajišťoval drobné pracovní pomůcky, pak vzhledem k poskytnutým součinnostem zaměstnanců žalobce a jejich nadřízených (zaměstnanců odběratele) neobstojí. Přesně jak uvedl inspektorát, zaměstnanci žalobce i jejich práce se mísila se zaměstnanci a prací odběratelů. Činnost zaměstnanců žalobce neodpovídá ani subdodavatelskému modelu tak, jak jej popsal žalobce v žalobě. Nešlo o vztah dvou společností, ve kterém jedna druhé zadává určité dílčí části zakázky. Plnění v nyní posuzované věci neodpovídá dílu ani podle žalobcem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2018, č. j. 2 Ads 25/2018-28, který za typické znaky považuje práci vykonávanou samostatně, dle vlastního rozvrhu, vlastními prostředky, na vlastní riziko a bez soustavného dozoru či řízení objednatele. Splnění byť jen jediné z uvedených podmínek nevyšlo během řízení najevo. Zaměstnanci žalobce pomáhali kmenovým zaměstnancům na témže pracovišti (doplňovali je) a nevytvářeli svébytné určitelné a oddělitelné dílo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2025, č. j. 7 Ads 244/2024-23). Konečně i vágní vymezení „díla“ v objednávkách a předávacích protokolech, kterých se žalobce dovolává, svědčí spíše o tom, že šlo o činnost – práci, nikoliv o dílo.
39. Zdejší soud neshledal, že by byl názor žalobce, že je výlučně na smluvních stranách, aby si určily cenu díla a metodu jejího výpočtu, jakkoliv v rozporu s názory správních orgánů. Ani inspektorát, ani žalovaný ve svých rozhodnutích možnost stran nastavit si podmínky spolupráce nijak nepopírají. Oba správní orgány ale správně uvedly, že formální nastavení kritérií a podmínek spolupráce není v případě, že neodpovídá skutečnosti, podstatné. Inspektorát také správně připomněl (str. 15 prvostupňového rozhodnutí), že se za pomoci smluvní volnosti nelze vyhnout kogentním normám soukromého práva ani veřejnoprávním omezením. Výpočet ceny pak inspektorát zmínil pouze s ohledem na to, že způsob určení ceny (podle množství odvedené práce) nesvědčí o jasně definovaném díle, s čímž se zdejší soud již výše ztotožnil.
40. Co se týče zhotovení díla v prostorách odběratele, samo o sobě vskutku nejde o zásadní neobvyklost. V souhrnu s tím, že se v prostorách odběratelů (nijak neodlišených od ostatních prostor) při obdobné práci míchali zaměstnanci různých subjektů pracujících s vybavením odběratelů na činnostech odpovídajících hlavní podnikatelské činnosti odběratelů a na pokyny zaměstnanců odběratelů, se však o neobvyklou situaci při zhotovování díla jedná. Obdobně, tedy v kontextu řízení práce, evidence docházky, kontroly výstupů práce ad., je nutné nahlížet také na určení maximálního počtu zaměstnanců. Názor, „že subjekt, jemuž je outsourcingová služba poskytována, nesmí určovat počet pracovníků, kteří mají danou činnost vykonávat, ani způsob jejího provedení“, totiž v rozhodnutích správních orgánů vysloven nebyl.
41. Zdejší soud přitom nepopírá, že je možné, aby společnost outsourcovala i svou hlavní činnost, ačkoliv je to v rozporu s outsourcingem tak, jak jej žalobce definuje v žalobě. Jak již bylo vysvětleno výše, stěžejní je, že nešlo o jasně vymezenou část činnosti, která by byla oddělena a určena k realizaci žalobcem. Stejně tak ani tvrzení o nedostatečných kapacitách odběratelů není se závěry správních orgánů v rozporu. Logickým důsledkem nedostatečných kapacit může být vedle outsourcingu stejně tak najmutí pracovní síly od agentury práce.
42. Na povaze spolupráce žalobce a jeho odběratelů nic nemění ani určení plnění počtem zhotovených kusů nebo rozsahem práce. Z povahy věci je zřejmé, že takové určení neodděluje činnost zaměstnanců žalobce od zaměstnanců odběratelů, a navíc je lze velmi jednoduše provést až ex post na základě již vykonané práce. Tak jako tak, zaměstnanci žalobce dle svých vyjádření během kontroly o tomto určení neměli tušení a řídili se při práci konkrétními pokyny od zaměstnanců odběratelů, nikoliv předem určeným dílem, které měli zhotovit.
43. Možnost v rámci jazykového výkladu zahrnout žalobcem dodaná plnění pod obecnou definici díla dle § 2587 občanského zákoníku svědčí spíše o snaze agenturní zaměstnávání zastřít, nikoliv o faktické povaze žalobcovy činnosti. Činnost s konkrétním výsledkem totiž sice může být dílem, ale také jím být nemusí, což soud už vysvětlil výše.
44. Tvrzení, že zaměstnanci žalobce pracovali na jeho pokyn, pod jeho dohledem a na jeho odpovědnost, neobstojí. V řízení pan G. (1CSC) vypověděl, že pokyny udílel zaměstnancům žalobce on. Kontroloval, zda se odvádí, co má, rozděloval práci a kontroloval dodržování BOZP. Zaměstnanci jiných společností tam podle výpovědi dělali práci, kterou jim zadali (protokol o výslechu ze dne 25. 11. 2024). Obdobně i pan J. (EC) vypověděl, že práci zaměstnancům žalobce udíleli jeho podřízení, tedy zaměstnanci odběratele (protokol o výslechu ze dne 21. 11. 2024). Žalobcem zmíněná součinnost pana V. (EC) ze dne 14. 11. 2023 výpověď pana J. v zásadě nevyvrací. Pan V. sice uvedl, že zaměstnanci žalobce realizují dílo, které je specifikováno smlouvami o dílo, dále ale objasnil, že jde zejména o nakládání a vykládání palet, kompletování zakázek a třídění balíků a že pokyny kde co patří udílí jednomu ze zaměstnanců žalobce pan Jenšík nebo jiný zaměstnanec odběratele. I podle něj tedy práci zaměstnanců žalobce řídil odběratel. Zdejší soud také nemá za to, že by se výpovědi svědků v podstatných rysech lišily od poskytnutých součinností. Pan J. sice ve výpovědi uvedl, že docházku vedl jen pro sebe, aby „měl přehled, kdo je a není na pracovišti“. U zaměstnanců žalobce (na rozdíl od kmenových zaměstnanců, kde byl uveden čas příchodu a odchodu) však pan Jenšík evidoval pouze počet odpracovaných hodin. V konfrontaci s ostatními zjištěnými skutečnostmi a podklady rozhodnutí se tudíž tvrzení o evidenci docházky pouze pro vlastní potřeby nejeví věrohodně. Jak plyne ze shora uvedeného shrnutí, oblastní inspektorát si byl vědom, že pan Jenšík během své výpovědi měnil některá svá tvrzení uvedená při poskytnutí součinnosti, avšak dle inspektorátu nemohla tato změna vést ke zpochybnění dosavadních zjištění. Žalovaný se s tímto hodnocením ztotožnil. A rovněž dle zdejšího soudu dílčí změna ve výpovědi oproti předchozímu poskytnutí součinnosti ze strany pana Jenšíka neznamená, že by výpověď nebyla důkazně použitelná, resp. že by pana J. zcela znevěrohodnila. Ve výpovědi pan J. mimo jiné ke čtyřem pracovníkům (tři z nich byli zaměstnanci žalobce) uvedl, že „všichni dělají to stejný, máme více zákazníků, každý byl na balení palet, vychystávání, každý byl určen na jistou věc“, a práci jim určili kolegové, které má pan J. pod sebou. To zcela odpovídá ostatním zjištěním správních orgánů.
45. Existence prostředníka/koordinátora z řad zaměstnanců žalobce také z pronájmu pracovní síly zhotovení díla nečiní. To, zda odběratel udílel pracovní pokyny každému zaměstnanci zvlášť nebo prostřednictvím jednoho z nich, nic nemění na tom, že to byl odběratel, nikoliv žalobce, kdo zaměstnancům pokyny dával a kdo je na pracovišti řídil. Inspektorát ostatně popsal roli prostředníků tak, jak vyplynula z poskytnutých součinností, a dospěl k závěru, že „tvrzení koordinátoři tak mohli být jen organizačně zařazení do hierarchie pracovišť, kdy byli povinni poslouchat a plnit zadané pokyny mistrů společnosti EC a společnosti 1CSC a tyto případně jen předat dalším zaměstnancům obviněného.“ Tvrzení koordinátoři tedy nerozhodovali samostatně o organizaci práce zaměstnanců žalobce. V případě společnosti EC pak tento koordinátor předával pokyny i zaměstnancům další společnosti – MORA Product s.r.o. Ani poskytnuté součinnosti pánů H. a F., zmiňující, že jim práci přiděluje koordinátor (pan M.), tedy na věci nic nemění. Sám koordinátor totiž během poskytnutí součinnosti dne 24. 3. 2023 uvedl, že pokyny k práci přicházely od odběratelů. Zaměstnanci žalobce pracující ve skladech společnosti EC pak prostředníka vůbec nezmiňují a pan Jenšík přítomnost takové osoby výslovně popřel. Zdejší soud tedy nedospěl k závěru, že by odběratelé pouze dohlíželi nad řádným průběhem zhotovení díla.
46. Během řízení nevyšlo najevo, že by žalobce své zaměstnance školil (na opaku ale nestojí ani rozhodnutí správních orgánů), ani že by jim přiděloval práci. Co se týče evidence docházky, žalobce sice předložil tabulky se začátkem a koncem pracovní doby (každý den v totožný čas), z převážné většiny poskytnutých součinností ale vyplývá, že fakticky docházku evidovali zaměstnanci odběratelů nebo k ní docházelo elektronicky přímo u odběratele.
47. Zdejší soud nemá pochybnosti ani o věrohodnosti vyslechnutých svědků. Část výpovědi pana Jenšíka sice obsahuje rozpory s jeho vyjádřením v rámci součinnosti (viz výše), to ale samo o sobě neznamená, že by byl apriori nevěrohodným svědkem. Výpověď pana G. nepůsobí ani příliš obecně, ani rozporně. Výrok, že zaměstnanci žalobce vykonávali stejnou ale i jinou práci než kmenoví zaměstnanci, je naprosto pochopitelný a svědčí ve prospěch závěru správních orgánů, že žádné jasně definované dílo zhotovováno nebylo.
48. Není navíc zřejmé, proč žalobce, pokud podle něj byly odpovědi svědků obecné či rozporné, nepoložil prostřednictvím svého zástupce doplňující otázky. Ostatně tutéž otázku si v napadeném rozhodnutí položil také žalovaný. Zdejší soud to nepovažuje za nepřípustné vytýkání pasivity žalobci, ale za pochopitelné zhodnocení situace. Ani správní orgány ani zdejší soud totiž žalobci neupírají právo být pasivní. Jeho obecná tvrzení o rozporech a nekonkrétnosti svědeckých výpovědí pak ale v důsledku jeho jednání působí těžkopádně. Co se týče školení BOZP, na tom, kdo jej prováděl, správní orgány svá rozhodnutí nepostavily a nejasnost výpovědi pana G. tak nehraje zásadní roli. Inspektorát navíc správně uvedl, že je běžné, aby se i (zastřená) agentura na některých činnostech, například školení BOZP, podílela (str. 21 prvostupňového rozhodnutí).
49. Zdejší soud nemá ani za to, že by byly poskytnuté součinnosti výslechy v převleku. Žalobce přitom v žalobě nevysvětluje, jak k tomuto závěru dospěl, a pouze cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č. j. 6 Ads 344/2023-30. Ten ovšem není v nyní posuzované věci přiléhavý. Nejvyšší správní soud v něm vycházel z premisy, že záznam o podání vysvětlení nemůže být jediným podkladem pro rozhodování a že jeho obsah nemůže ve správním řízení nahradit plnohodnotnou svědeckou výpověď. V nyní posuzované věci ale vycházely správní orgány mimo poskytnutých součinností také z plnohodnotných svědeckých výpovědi (svědků G. a J.) a z listinných důkazů (fotografie, evidence docházky poskytnutá odběratelem ad.) a nijak se nesnažily svědecké výpovědi „nahradit“. Navíc v tam posuzované věci účastník řízení během řízení před správními orgány navrhoval výslechy konkrétních osob, které předtím poskytly součinnost, a správní orgány je odmítly bez adekvátního odůvodnění provést.
50. Žalobce ani v odvolání, ani v žalobě nezpochybnil v konkrétní rovině obsah poskytnutých součinností (v případě zaměstnanců žalobce byl zástupce žalobce účasten již poskytnutí součinnosti) ani nenavrhl výslechy svých zaměstnanců či kohokoliv jiného. U výslechů, které provedeny byly, přítomný zástupce žalobce žádné otázky nekladl (ačkoliv podle něj výpovědi obsahovaly rozpory). Není tedy zřejmé, v čem měl inspektorát pochybit, pokud nevyslechl žalobcovy zaměstnance. Jak zdejší soud shrnul výše, skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Nebylo tedy povinností správních orgánů v situaci, kdy o zjištěném skutkovém stavu neměl pochybnosti, vyslýchat z vlastní iniciativy další svědky (nebo provádět jiné dokazování). Zdejší soud proto nemá pochybnosti, že správní orgány žalobci spáchání přestupku (včetně všech formálních znaků) prokázaly. Ostatně žalobce ani neuvedl, který z formálních znaků podle něj prokázán nebyl.
51. Co se týče přestupku umožnění výkonu nelegální práce, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce sice v odvolání (stejně jako v žalobě) cituje judikaturu týkající se tzv. vyslání k výkonu práce, nicméně netvrdí, že by o takové vyslání v nyní posuzované věci šlo. Naopak jde podle něj pouze o administrativní chybu. Žalovaný přesto v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že se nemohlo jednat o vyslání (pracovní cestu), protože nebyly splněny požadované náležitosti. Vzhledem k tomu, že byl zaměstnanec žalobce přidělen k práci k jinému zaměstnavateli a na jinou pracovní pozici, nemohlo jít o využití zaměstnance na dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele (typicky konkrétní úkol), nýbrž šlo o faktickou změnu místa výkonu práce. Ve zbytku odkázal na prvostupňové rozhodnutí. V něm inspektorát mimo jiné uvedl, že pan P. pracoval na pracovišti společnosti EC minimálně od 1. 3. 2023 do 19. 5. 2023. Pan P. přitom pracoval pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2023.
52. Zdejší soud má proto ve shodě se žalovaným za to, že v kontextu délky pracovního poměru zjevně šlo o dlouhodobou práci mimo místo uvedené v povolení k zaměstnání (šlo o téměř celou dobu zaměstnání u žalobce). I bez ohledu na délku pracovního poměru pak období delší než dva měsíce s ohledem na náplň práce lze považovat za dlouhodobou práci. Neobstojí proto žalobcovy odkazy na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 25. 7. 2013, č. j. 9 As 48/2013-46, ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Ads 130/2020-24, či ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 67/2013-42. Ty se týkají krátkodobého vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo místo uvedené v povolení k zaměstnání. V nyní posuzované věci přitom o krátkodobosti tohoto vyslání nic nesvědčí. Navíc žalobce pomíjí, že kromě toho, že pan P. vykonával v rozporu s povolením práci jiného druhu a na jiném místě, dospěl žalovaný též k závěru, že byl fakticky dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli. Již to by samo o sobě bylo dostačující pro závěr o tom, že žalobce svého zaměstnance nevyslal na pracovní cestu, nýbrž umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti (jak plyne i z odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2023, č. j. 7 Ads 198/2022-21). I pokud by zdejší soud ve prospěch žalobce připustil, že co do druhu práce se z jeho strany jednalo o pouhé administrativní pochybení, na závěru o spáchání přestupku to nic nemění.
53. Materiální stránce přestupku se inspektorát také věnoval a žalobce s jeho závěry nijak nepolemizuje. Lze proto ve stručnosti dodat, že jednání, které naplní formální znaky přestupku, naplňuje v běžně se vyskytujících případech i materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45). V nyní posuzované věci nebyly zjištěny žádné zvláštní okolnosti, které by naplnění materiálního znaku přestupku vylučovaly. Lítost a pozdější dílčí náprava ve vztahu k tvrzenému administrativnímu pochybení takovými okolnostmi nejsou.
54. Žalobce dále namítá, že správní orgány postupovaly účelově a nepřihlížely ke skutečnostem svědčícím ve prospěch žalobce. Zdejší soud tento názor nesdílí. Naopak, správní orgány přesvědčivě vyvrátily všechna relevantní tvrzení žalobce nebo vysvětlily, proč nejsou jím zdůrazňované okolnosti pro posuzovanou věc podstatné. Zjištěné skutečnosti posuzovaly ve vzájemné souvislosti. Je to naopak žalobce, kdo vypíchl z každé výpovědi, součinnosti či jiného důkazu jen tu část, která svědčí v jeho prospěch. Žádné hodnotící soudy, které by zavdávaly pochybnosti o nestrannosti správních orgánů, pak zdejší soud v rozhodnutích nenalezl a ani žalobce je konkrétně neoznačil.
55. Žalobce konečně namítá, že je uložená sankce nepřiměřeně vysoká, neboť byl sankcionován poprvé, po celou dobu řízení se správním orgánem řádně spolupracoval, poskytoval součinnost a doložil rozsáhlé množství požadovaných podkladů. Oblastní inspektorát k výši pokuty uvedl, že pro oba přestupky zákon stanovuje sazbu v rozmezí nejméně 50 000 Kč a nejvíce 10 000 000 Kč. Žalobce se dopustil dvou přestupků, proto inspektorát v souladu se zásadou absorpce druhý přestupek posoudil jako přitěžující okolnost.
56. K přestupku umožnění výkonu nelegální práce uvedl, že i přes tvrzení žalobce, že šlo o administrativní pochybení, považuje za naplněnou jak formální, tak materiální stránku přestupku. Samo o sobě je zaměstnávání cizinců na jiných místech a jiné pracovní pozici závažným narušením trhu a jistoty cizinců na pracovním trhu. Závažnost je o to vyšší, že k němu docházelo více než dva měsíce. Nedodržováním zákonných povinností při umožnění výkonu nelegální práce panu Proskurnia byl navíc žalobce konkurenčně zvýhodněn na poli pracovního trhu oproti jiným zaměstnavatelům, kteří zákonné povinnosti při zaměstnávání cizinců dodržují.
57. K zastřenému zprostředkování práce inspektorát uvedl, že významným způsobem narušuje trh práce a nedodržování podmínek při tomto způsobu podnikání oklešťuje práva zaměstnanců z pohledu rovného odměňování, zajištění účasti na sociálním a zdravotním pojištění ad. Dočasně přidělování zaměstnanci přitom obecně mají zájem vykonávat práci, zajistit si příjem a spoléhají na to, že jejich výkon práce u jiného subjektu je v souladu se zákonem a nejsou kráceni na svých právech (to zohlednil inspektorát u obou přestupků). Potenciálně nerovné odměňování a neúčast na zákonném pojištění v rámci zastřeného agenturního zaměstnávání tak dopadá i na veřejné finance. Žalobce přitom zastřeně zprostředkoval zaměstnání 7 osob na dobu více než pěti měsíců ve dvou různých společnostech.
58. Jako mírně polehčující okolnost inspektorát vyhodnotil to, že se žalobce přestupku dopustil poprvé. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil doklady o svých osobních a majetkových poměrech ani přes opakované upozornění, oblastní inspektorát vycházel ze skutečností známých mu z veřejně přístupných rejstříků. Žalobce působí na trhu téměř 7 let a zaměstnává desítky zaměstnanců (je velkým zaměstnavatelem). Dle poslední zveřejněné účetní závěrky (r. 2023) je podnikání žalobce značně ziskové (zisk v roce 2023 činil 2 538 307 Kč) a žalobce disponoval prostředky v řádech milionů korun, které vykazovaly růst. Oblastní inspektorát proto shledal přiměřenou výši pokuty 440 000 Kč. Připomněl, že uložená pokuta musí citelně zasahovat do majetkové sféry pachatele přestupku, aby naplnila svou represivní a preventivní funkci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs 50/2005-97). Žalovaný se i v tomto ohledu s inspektorátem ztotožnil. Uzavřel, že sankce musí plnit i svou represivní funkci. Ani ze zkrácené rozvahy žalobce nezjistil, že by pro něj mohla být pokuta likvidační.
59. Zdejší soud shledal úvahy správních orgánů dostatečně odůvodněnými. Uložená pokuta představuje 4,4 % zákonem stanovené sazby a ani její celková výše nesvědčí s ohledem na zjištěné majetkové poměry žalobce o nepřiměřenosti. Oblastní inspektorát také zohlednil, že byl žalobce sankcionován poprvé. To, že žalobce ve správním řízení spolupracoval a předkládal podklady, nelze hodnotit jako polehčují okolnost, stejně jako by nebylo možné mu při úvaze o sankci klást k tíži případnou pasivitu. Relevantní jsou totiž zejména okolnosti spáchání přestupku. Žalobce ani na výzvu oblastního inspektorátu své osobní a majetkové poměry nedoložil a neučinil tak ani v řízení před soudem. Zdejší soud tedy nedospěl (ani nemohl dospět) k závěru, že pokuta je mimořádným zásahem do jeho poměrů a může ohrozit jeho hospodářskou činnost.
V. Závěr a náklady řízení
60. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 3. září 2026
David Raus v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.