Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 29/2026 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Silvií Svobodovou v právní věci

žalobce: a) Y. K, nar. X

zastoupen zákonným zástupcem X

b) I. K., nar. X

oba st. příslušnost: X

oba bytem v ČR: X

oba zastoupeni advokátem Mgr. Oleksandrem Spitsynem

sídlem Mánesova 1175/48, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v tom, že žalovaný zrušil žalobci a) v informačním systému cizinců údaj o místě hlášeného pobytu na adrese X, v důsledku čehož se místem pobytu žalobce a) stalo sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil, a dále v tom, že žalovaný následně prohlásil zánik oprávnění žalobce a) k pobytu za účelem jeho dočasné ochrany,

takto:

I. Žaloba žalobce b) se odmítá.

II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalovaný zrušil žalobci a) v informačním systému cizinců údaj o místě hlášeného pobytu na adrese X, v důsledku čehož se místem pobytu žalobce a) stalo sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil, a dále v tom, že žalovaný následně prohlásil zánik oprávnění žalobce a) k pobytu za účelem jeho dočasné ochrany, byl nezákonný.

III. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před zrušením údaje o místě hlášeného pobytu žalobce na adrese X a nakládal s žalobcem a) jako s držitelem oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, jež nikdy nezaniklo.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce a) Mgr. Oleksandra Spitsyna, advokáta.

V. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobci se žalobou podanou dne 5. 8. 2026 u Městského soudu v Praze domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že žalovaný podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) zrušil žalobci a) v informačním systému cizinců údaj o místě hlášeného pobytu na adrese X, v důsledku čehož se místem pobytu žalobce a) stalo podle sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil (tj. pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra), a dále v tom, že žalovaný následně podle prohlásil zánik oprávnění žalobce a) k pobytu za účelem jeho dočasné ochrany (dále jen „“). Žalobci se podanou žalobou domáhali vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že žalovaného byl nezákonný. Zároveň požadovali, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před zásahem, a to tak, že jako místo pobytu žalobce a) zaznamená s účinky ode dne provedení zásahu adresu X, a že žalobce a) povede jako držitele dočasné ochrany udělené Českou republikou nepřetržitě ode dne jejího udělení.

II. Obsah žaloby

2. Žalobci namítali, že v jejich věci nebyl naplněn skutkový předpoklad pro změnu evidovaného místa pobytu žalobce a) a následného zániku jeho dočasné ochrany, neboť žalobce a) od svého narození bydlel a nadále bydlí se svými rodiči v bytě č. 9A ve 3. nadzemním podlaží domu na adrese X, a to na základě podnájemní smlouvy ze dne 23. 10. 2023, prodloužené dodatkem č. 2 do 30. 3. 2026 a dodatkem č. 3 do 31. 3. 2027. Žalobce b) na území České republiky pobývá nepřetržitě od roku 2022 na základě dočasné ochrany. Žalobci a) byla udělena dočasná ochrana dne 24. 3. 2025 z důvodu sloučení rodiny s žalobcem b). Oběma žalobcům byla dočasná ochrana prodloužena do 31. 3. 2027. V dubnu 2026 vyjádřil žalobce b) prostřednictvím Informačního portálu pro cizince zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt, a to za sebe i za žalobce a) jako společně registrovanou osobu.

3. Žalobci uvedli, že dne 17. 7. 2026 obdrželi hromadné e-mailové sdělení žalovaného upozorňující na možnost zániku dočasné ochrany. Evidenční změna i zánik dočasné ochrany se týkal pouze žalobce a). Žalobci dodali, že v jejich bydlišti na adrese X nikdy nebyla provedena pobytová kontrola, nebyli o jakýchkoli pochybnostech ohledně místa pobytu vyrozuměni a ubytovatel naopak podnájemní vztah dodatkem č. 3 ze dne 17. 3. 2026 prodloužil do 31. 3. 2027. Změnu evidovaného místa pobytu žalobce a) na adresu sídla správního orgánu proto považují za nezákonnou. Současně poukazovali na to, že žalovaný neuvedl, z jakých konkrétních podkladů při provedení této změny vycházel.

4. Postup žalovaného je proto podle žalobců vnitřně rozporný a ve svých důsledcích absurdní. Žalobci zpochybnili důvody, na jejichž základě žalovaný změnil evidované místo pobytu žalobce a), neboť podle jejich názoru v daném případě nemohlo dojít ani k oznámení ubytovatele o nezdržování se na adrese, ani k oznámení policejního orgánu (nebyla provedena žádná pobytová kontrola) či k vadnému oznámení změny adresy. Tvrdili, že evidenční změna byla důsledkem administrativního pochybení žalovaného. Poukazovali přitom na skutečnost, že změna evidence a navazující závěr o zániku dočasné ochrany se dotkli pouze žalobce a), zatímco jeho rodičů (tj. žalobce b) a paní D. S.), kteří pobývají na téže adrese, nikoliv. Za rozporný označili rovněž postup žalovaného, který žalobci a) na jednu stranu prodloužil dočasnou ochranu a vyznačil vízový štítek s platností do 31. 3. 2027, avšak zároveň s ním nakládal jako s osobou bez pobytového oprávnění.

5. Žalobci dále namítali, že žalobce a) jako třináctiměsíční dítě nemohl být nositelem povinnosti ohlásit změnu místa pobytu. Poukázali na to, že nezletilé dítě není způsobilé činit úkony vůči správním orgánům a jedná za něj zákonný zástupce. Podle jejich názoru proto nelze zánik dočasné ochrany žalobce a) spojovat s porušením povinnosti, kterou žalobce a) nemohl sám splnit. Dovozovali, že by tím byl postižen buď za jednání jiných osob, nebo za nesplnění objektivně nesplnitelné povinnosti. Současně zdůraznili, že ani jeho rodiče žádnou změnu adresy neprovedli a pobyt na hlášené adrese řádně zachovali.

6. Žalovaný podle žalobců nerespektoval nejlepší zájem dítěte a nepřiměřeně zasáhl do práva žalobce a) na rodinný život, neboť vůbec nezohlednil jeho věk, rodinnou situaci ani důsledky ztráty pobytového oprávnění, které jsou ve zjevném nepoměru ke sledovanému účelu právní úpravy.

7. Žalobci rovněž poukazovali na to, že žalovaný nerespektoval základní zásady činnosti správních orgánů, neboť řádně nezjistil skutkový stav, neumožnil jim uplatnit jejich práva a postupoval vůči členům téže rodiny rozdílně. Dále namítali, že zánik dočasné ochrany žalobce a) nebyl dostatečně odůvodněn ani předvídatelný, čímž podle nich došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces.

8. Žalobci dále tvrdili, že postup žalovaného je v rozporu s právem Evropské unie. Poukazovali na to, že institut dočasné ochrany vychází ze směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a že tato směrnice spojuje její skončení pouze s uplynutím doby trvání ochrany, případně s taxativně vymezenými důvody vyloučení. Dle jejich názoru proto členský stát nemůže zavést další důvod zániku dočasné ochrany založený výlučně na evidenčním údaji o místu pobytu.

9. Z výše uvedených důvodů tak žalobci měli za to, že postup žalovaného představuje nezákonný , přičemž aktivní legitimace svědčí oběma žalobcům, neboť tvrzený má podle jejich názoru přímé dopady nejen do právního postavení žalobce a), ale i žalobce b). V důsledku zániku dočasné ochrany žalobce a) by totiž mohl žalobce b) pozbýt možnost získat zvláštní dlouhodobý pobyt, o který řádně projevil zájem podle a jehož podmínky podle svého tvrzení splňuje.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dne 5. 5. 2026 obdržel od Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, souhrnný přehled výsledků pobytových kontrol provedených u osob požívajících dočasné ochrany v Brně. V seznamu osob, které se podle pobytové kontroly provedené dne 13. 4. 2026 nezdržovaly v místě hlášeného pobytu na adrese X, byl uveden rovněž nezletilý žalobce a). Na základě tohoto oznámení žalovaný postupem podle zrušil místo hlášeného pobytu nezletilého žalobce a) a podle téhož zákona za místo jeho pobytu evidoval sídlo žalovaného, resp. adresu jeho pracoviště v Brně. Jelikož tento stav trval po dobu 90 dnů, zaniklo nezletilému žalobci a) v souladu s oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany.

11. Žalovaný odmítl tvrzení žalobců, že ke změně místa hlášeného pobytu nezletilého žalobce a) došlo v důsledku administrativního pochybení, a zopakoval, že se tak stalo na základě pobytové kontroly provedené policií. Současně zdůraznil, že rozhodující je faktické zdržování se na adrese, nikoli pouze existence oprávnění v místě bydlet, a že e-mailové oznámení o zániku dočasné ochrany je automaticky generovanou informací zasílanou držitelům dočasné ochrany po zániku jejich pobytového oprávnění.

12. Žalovaný rovněž odmítl námitku, že odporuje právu Evropské unie. Podle jeho názoru žalobci nerozlišují mezi dočasnou ochranou jako institutem unijního práva a oprávněním k pobytu za účelem dočasné ochrany podle vnitrostátní právní úpravy. Uvedl, že unijní právo ukládá členským státům povinnost vydat osobám požívajícím dočasné ochrany pobytové oprávnění, zatímco podmínky jeho trvání a zániku ponechává na vnitrostátním právu. Podle žalovaného zánik oprávnění k pobytu podle nepředstavuje odnětí dočasné ochrany jako takové ani rozšíření důvodů uvedených ve směrnici o dočasné ochraně, neboť dotčená osoba může při splnění zákonných podmínek požádat o vydání nového oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany.

13. Ve vztahu k žalobci b) žalovaný namítl předčasnost žaloby. Uvedl, že oba žalobci řádně projevili zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt a tento zájem je nadále evidován. Pro posouzení splnění podmínek pro registraci ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu bude rozhodný až stav existující ke dni vyhotovení příslušného seznamu, tedy k 1. 10. 2026. Teprve tehdy by podle žalovaného mohlo dojít k případnému zásahu do práv žalobce b).

14. Žalovaný proto uzavřel, že k nezákonnému zásahu nedošlo, neboť postupoval v souladu se zákonem, a navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud v souladu s a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) přezkoumal tvrzený , přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ( ). Soud ve věci rozhodl bez jednání podle , jelikož žalobci i žalovaný vyslovili s takovým vyřízením věci souhlas. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani za účelem dokazování, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, nebo jim jsou známy.

16. Soud v projednávané věci vyšel z mezi stranami nesporných skutečností stran skutkového stavu:

17. Žalobce b), státní příslušník Ukrajiny, pobývá na území České republiky od roku 2022 na základě dočasné ochrany, která mu dosud trvá. Žalobce a) se narodil dne 1. 3. 2025 v Brně jako syn žalobce b) a paní D. S. (D. O. S.). Otcovství žalobce b) bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným dne 30. 12. 2024 před matričním úřadem. Nezletilému žalobci a) byla dne 24. 3. 2025 udělena dočasná ochrana z důvodu uvedeného v , o dočasné ochraně cizinců, tedy z důvodu sloučení rodiny s rodiči, kteří již držiteli dočasné ochrany byli. Dočasná ochrana byla žalobci a) vydána s platností do 31. 3. 2026. Následně dne 14. 1. 2026 rodiče nezletilého žalobce a) registrovali k prodloužení dočasné ochrany a dne 25. 2. 2026 byla nezletilému žalobci a) prodloužena platnost jeho dočasné ochrany do 31. 3. 2027, a to vyznačením štítku prodloužené dočasné ochrany do jeho cestovního pasu. V dubnu 2026 vyjádřil žalobce b) prostřednictvím elektronického formuláře na Informačním portálu pro cizince zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt, a to za sebe i za žalobce a) jako povinně společně registrovanou osobu (, 2 ).

18. Z předložených listin vzal soud dále za prokázané následující skutečnosti:

19. Ze sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, ze dne 5. 5. 2026, č. j. KRPB-5008-13/ČJ-2026-060026, vyplývá, že policie podala žalovanému podnět ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu osob s udělenou dočasnou ochranou, mezi nimiž byl evidován i žalobce a). Z přílohy ke sdělení pak plyne, že dne 13. 4. 2026 byla na adrese X, provedena pobytová kontrola, při níž měl být žalobce a) vyhodnocen jako cizinec, který se v místě hlášeného pobytu již nezdržuje – viz poznámka „ubytovatel potvrdil, že osoba na této adrese již nepobývá.“

20. Na základě podnájemní smlouvy uzavřené dne 23. 10. 2023 se společností Pekařská 10 s. r. o., IČO 054 88 095, sídlem Radnická 376/11, 602 00 Brno, užívají žalobci pro účely bydlení byt č. 9A ve 3. nadzemním podlaží domu na adrese X, k. ú. X. Dodatkem č. 2 k podnájemní smlouvě ze dne 20. 3. 2025 byla podnájemní smlouva prodloužena do 30. 3. 2026 a dodatkem č. 3 k podnájemní smlouvě ze dne 17. 3. 2026 byla prodloužena do 31. 3. 2027. V obou dodatcích č. 2 a 3 je žalobce a) výslovně (vedle svých rodičů) uveden jako podnájemce.

21. Hromadným e-mailovým sdělením ze dne 17. 7. 2026 byli žalobci informováni, že „některé z osob, která byla registrována k dočasné ochraně z tohoto emailu“ mohla dočasná ochrana zaniknout z důvodu

22. Při posouzení žaloby soud vycházel z následující právní úpravy:

23. Podle „[m]inisterstvo vnitra dále zruší údaj o místě hlášeného pobytu, jestliže se cizinec na místě hlášeného pobytu nezdržuje déle než 15 dnů, a to na základě informace Policie České republiky.“

24. Podle „[m]ístem pobytu cizince po zrušení údaje o místě hlášeného pobytu na území České republiky je sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil; v informačním systému cizinců je tento údaj označen jako adresa úřadu.“

25. Podle „[o]právnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle .“

26. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně „[č]lenské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady.“

27. Podle čl. 28 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně „[č]lenské státy mohou vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany, pokud

a) existují závažné důvody se domnívat, že

i) tato osoba spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, jak jsou definovány v mezinárodních dokumentech vypracovaných za účelem přijetí předpisů týkajících se těchto zločinů;

ii) tato osoba spáchala vážný nepolitický zločin mimo území hostitelského členského státu předtím, než na území tohoto státu byla přijata jako osoba požívající dočasné ochrany. Závažnost očekávaného trestního postihu se posoudí na základě povahy trestného činu, z něhož je daná osoba podezřelá. Mimořádně kruté činy mohou být kvalifikovány jako vážné nepolitické zločiny, přestože byly údajně spáchány s politickým cílem. Toto se vztahuje jak na účastníky trestných činů, tak na jejich návodce;

iii) tato osoba je vinna činy proti cílům a zásadám Spojených národů;

b) existuje důvodné podezření, že by tato osoba mohla ohrozit bezpečnost hostitelského členského státu nebo že vzhledem ke skutečnosti, že byla na základě pravomocného rozsudku odsouzena za mimořádně závažný trestný čin, představuje nebezpečí pro společnost hostitelského členského státu.“

28. Podle čl. 8 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně „[b]ez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou stanoveny v článcích 9 až 16.“

29. Podle „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že byl nezákonný.“

30. Podle „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.“

31. Soud se nejprve zabýval naplněním podmínek řízení, neboť jejich splnění je nezbytným předpokladem pro připuštění věcného přezkumu žaloby ze strany soudu. Součástí tohoto posouzení je i otázka aktivní legitimace žalobců k ochraně před tvrzeným nezákonným zásahem.

32. Soud o věci uvážil následovně:

33. Žalobci podali k soudu společnou zásahovou žalobu, v níž se domáhali ochrany před nezákonným zásahem, vztahujícím se dle žalobního petitu výlučně k žalobci a). Tvrzený měl konkrétně spočívat ve zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalobce a), v důsledku čehož se místem pobytu žalobce a) stalo sídlo správního orgánu, a v následném nakládání s žalobcem a) jako s osobou, jejíž oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniklo. Žalobci přitom tvrdili, že tímto zásahem byla přímo dotčena také právní sféra žalobce b), neboť zánik oprávnění k pobytu žalobce a) může mít podle a dopad na možnost žalobce b) získat zvláštní dlouhodobý pobyt.

34. Jak plyne z výše uvedeného, o ve smyslu se v prvé řadě jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobce mohl být alespoň potenciálně přímo zkrácen na svých právech. To konkrétně znamená, že mezi napadeným zásahem a tvrzeným zkrácením na veřejných subjektivních právech musí existovat bezprostřední vztah. Zákon pojem nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení blíže nedefinuje. Jde o vcelku různorodou skupinu úkonů, které nenaplňují znaky rozhodnutí, a přesto jsou způsobilé zasáhnout do právní sféry konkrétních jedinců, přímo je zkrátit na právech (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2007, č. j. -58). Musí se jednat o opatření, které je závazné a lze jej vynutit (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2008, č. j. 2 Aps 3/2007-91).

35. Odmítnutí žaloby pro její podání osobou zjevně neoprávněnou je nicméně třeba vždy pečlivě uvážit, neboť „[o]dmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [ ], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, rozhodne o věci rozsudkem“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j.4 As 50/2004-59, č. 1043/2007 Sb. NSS). Postup podle je tak přípustný pouze tehdy, je-li neoprávněnost osoby, která návrh na zahájení řízení podala, zcela zjevná. Základním předpokladem pro aktivní legitimaci v řízení o žalobě proti rozhodnutí je přímé dotčení na právech toho, kdo žalobu k soudu podává. Naopak sekundární dopad do právní sféry oprávněnosti podání žaloby nesvědčí.

36. V otázce přímého myslitelného zkrácení na veřejných subjektivních právech žalobce b) soud přihlédl rovněž k závěrům vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, č. j. -24. Přestože skutkové okolnosti nyní projednávané věci nejsou totožné, závěry uvedeného rozsudku jsou na posuzovaný případ přiměřeně použitelné. V obou věcech totiž jde o posouzení, zda spočívající ve vedení či změně údajů v evidenci správního orgánu bezprostředně zasahuje do právní sféry rodiče, anebo toliko do právní sféry dítěte. V citované věci tamní soud dovodil, že samotné vedení nezletilého v evidenci nezakládá bez dalšího přímou dotčenost rodiče na jeho veřejných subjektivních právech.

37. Obdobně i v nyní projednávaném případě změna údaje o místě pobytu nezletilého žalobce a) v evidencích správního orgánu představuje úkon, který se bezprostředně vztahuje toliko k nezletilému žalobci a), nikoliv k jeho otci, tj. k žalobci b). Soud proto dospěl k závěru, že samotné zrušení údaje o místě hlášeného pobytu nezletilého v evidencích vedených správním orgánem (spojené s evidenční změnou na místo pobytu do sídla správního orgánu) nezakládá přímou nezprostředkovanou dotčenost otce na jeho veřejných subjektivních právech. Napadený postup správního orgánu se totiž bezprostředně vztahuje toliko k evidenčnímu údaji nezletilého žalobce a), nikoliv k právní sféře žalobce b).

38. Odlišná situace by nastala tehdy, pokud by žalobce b) namítal směřující přímo vůči své osobě, případně ukládající mu konkrétní povinnosti či jinak bezprostředně zasahující do jeho právního postavení. V takovém případě by bylo možné uvažovat o přímém zásahu do jeho veřejných subjektivních práv. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci nejedná.

39. Žalobce b) dovozoval své přímé dotčení z toho, že v důsledku zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany žalobce a) může podle a pozbýt možnost získat zvláštní dlouhodobý pobyt, o který projevil zájem společně se žalobcem a). Tato skutečnost však sama o sobě aktivní legitimaci žalobce b) nezakládá. Napadený nesměřoval vůči jeho osobě, neměnil jeho evidenční údaje ani se nijak nedotkl jeho stávajícího pobytového oprávnění, které nadále trvá. Tvrzený do právní sféry žalobce b) je založen výlučně na jeho úvaze o možných budoucích důsledcích postupu žalovaného v jiném správním řízení o udělení zvláštního dlouhodobého pobytu. Takový následek je od napadeného zásahu oddělen řadou dalších skutečností a budoucích úkonů správních orgánů, zejména posouzením splnění podmínek pro registraci ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Ostatně i žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že projevený zájem obou žalobců o zvláštní dlouhodobý pobyt je nadále evidován a že registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu bude cizincům v souladu s umožněna až ode dne 1. 10. 2026, kdy bude existovat seznam zájemců, kteří splnili podmínky uvedené v Teprve až poté by se teoreticky žalovaný mohl ve vztahu k žalobci b) dopustit nezákonného zásahu, pokud by žalobce b) nebyl vyznačen v seznamu osob, které tyto podmínky splnily, pouze kvůli tomu, že nezletilý žalobce a) nesplňuje podmínku uvedenou v zákona

40. Soud proto uzavírá, že žalobce b) myslitelně netvrdil do vlastních veřejných subjektivních práv, nýbrž brojil proti postupu správního orgánu ve vztahu k nezletilému synovi. Taková skutečnost sama o sobě aktivní procesní legitimaci nezakládá. Žaloba žalobce b) je proto podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou a je ve vztahu k němu nepřípustná. Soud proto žalobu vůči žalobci b) odmítl podle

41. Je-li podán společný návrh více žalobci, posuzuje se aktivní legitimace každého z nich samostatně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. -127). Žaloba je ve vztahu k žalobci b) podána osobou zjevně neoprávněnou. Tato skutečnost však nebrání věcnému posouzení žaloby ve vztahu k žalobci a), jehož aktivní procesní legitimace je nepochybně dána. Napadený postup správního orgánu se bezprostředně dotýká právní sféry žalobce a), neboť právě ve vztahu k jeho osobě mělo dojít k evidenční změně pobytových údajů.

42. Žaloba je ve vztahu k žalobci a) přípustná. Žalobce a) neměl k dispozici žádný jiný právní prostředek ochrany [ ]. O zásahu (resp. jeho důsledku) se dozvěděl až z hromadného e-mailového sdělení ze dne 17. 7. 2026. Je proto evidentní, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce a) o nezákonném zásahu dozvěděl a ve lhůtě dvou let, kdy k němu došlo [ ]. Žaloba žalobce a) tedy byla podána včas.

43. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení žalobcem a) uplatněných námitek směřujících proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného.

44. Podle již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu kumulativní naplnění následujících pěti podmínek – žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka) (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012, č. j. -38). Není-li tedy byť jen jediná ze zákonných podmínek splněna, nelze ochranu před zásahem správního orgánu poskytnout (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. -65, či rozsudek ze dne 9. 1. 2013, č. j. -20).

45. První podmínka, tedy přímé dotčení žalobce a) na jeho právech, je splněna již tím, že napadený postup žalovaného bezprostředně zasáhl do jeho právního postavení. Evidenční změna pobytových údajů žalobce a) na adresu správního orgánu nebyla úkonem abstraktní povahy ani postupem dopadajícím na neurčitý okruh osob, nýbrž individuálním zásahem směřujícím vůči žalobci a). Následné vyznačení zániku jeho oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany se bezprostředně promítlo do údajů o pobytovém oprávnění žalobce a) a bylo způsobilé ovlivnit výkon dalších práv, která jsou s pobytovým statusem cizince spojena.

46. Naplněna je rovněž druhá podmínka, neboť v důsledku uvedeného postupu došlo ke zkrácení veřejných subjektivních práv žalobce a). Žalobce a) byl dotčen na svém právu na správné vedení údajů ve státní evidenci a současně na svém právním postavení osoby požívající dočasné ochrany. Nešlo přitom o pouze hypotetický či zanedbatelný, ale o způsobilý bezprostředně vyvolat právní následky v jeho pobytovém statusu.

47. Pokud jde o čtvrtou podmínku, předmět řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem vymezí žalobce tím, jaké jednání veřejné správy označí za nezákonný , tedy jak zejména po skutkové stránce popíše (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. -160, č. 3687/2018 Sb. NSS). V uvedené věci soud posuzuje zákonnost postupu žalovaného, který vedl k evidenční změně pobytových údajů žalobce a) a k zániku jeho oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Jde-li o povahu takového postupu, lze vyjít z rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2025, č. j. -41, v němž soud shledal nezákonným spočívající v zániku dočasné ochrany v návaznosti na výmaz místa hlášeného pobytu, a podle nějž „žalobce brojí a domáhá se ochrany proti oběma výše uvedeným jednáním žalovaného, které na sebe ve své posloupnosti navzájem navazují a vedou ke konečnému stavu – tj. k zániku dočasné ochrany uplynutím doby, kdy bylo místo pobytu žalobce vedeno na adrese sídla správního orgánu. Jde totiž o jednání a jeho následek, mezi kterými je zjevná příčinná souvislost, bez jednoho by nebylo druhé (tj. bez zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalobce by nemohlo dojít k následnému zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany žalobce a naopak). Žalobce v žalobě zkrátka namítá jak to, že důvody pro zrušení místa hlášeného pobytu nemohou obstát a stejně tak napadá nezákonnost samotného zániku dočasné ochrany.“ Nadto Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, srov. rozsudek ze dne 19. 2. 2015, č. j. , že za se běžně považují i záznamy a údaje vedené v určité veřejnoprávní evidenci; tento názor dále následoval například rozsudek ze dne 26. 5. 2023, č. j. , který shrnul, že „nesprávnost údajů ve veřejnoprávní evidenci a jejich vedení mohou samy o sobě přestavovat nezákonný , bez ohledu na jakékoliv (ne)navazující řízení z těchto údajů vycházející.“ I čtvrtá podmínka zásahové žaloby je proto splněna.

48. Splněna je konečně i pátá podmínka, jelikož napadený postup byl zaměřen přímo vůči žalobci a) a jeho důsledky se přímo promítly do jeho právního postavení. Nešlo o zprostředkovaný ani o pouhý dopad do právní sféry třetích osob.

49. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že byly splněny podmínky č. 1, 2, 4 a 5. Zbývá posoudit třetí podmínku, tedy zda byl nezákonný.

50. Žalobce v této souvislosti namítal, že ustanovení odporuje právu EU.

51. Soud k tomu předesílá, že citované ustanovení bylo do vloženo recentní novelou skrze , a to s účinností od 11. 2. 2025. Z důvodové zprávy novelizačního se k novému ustanovení nepodávají žádné bližší informace. Podstatou tohoto ustanovení je ex lege zánik pobytového oprávnění vyplývajícího z dočasné ochrany za situace, kdy po uplynutí 90 dní bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu. Posuzované ustanovení je tedy na místě vnímat jako negativní následek (sankci) pro držitele dočasné ochrany, kteří místo hlášeného pobytu uvedli nesprávně či nepravdivě, potažmo po získání práv z dočasné ochrany na území České republiky přišli o právo či možnost objekt, ve kterém svůj pobyt původně nahlásili, případně se na hlášeném místě fakticky nezdržují déle než 15 dnů, a tuto vadu v zákonem předvídané lhůtě neodstranili (srov. až 3 ). Je evidentní, že zákonodárce hrozbou zánikem oprávnění k pobytu chce držitele dočasné ochrany motivovat k tomu, aby včas, řádně a pravdivě hlásili místa svého pobytu a stát tak měl přehled o tom, kde se na území České republiky nacházejí.

52. Nejvyšší správní soud tzv. „dubnové“ judikatuře (rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. – 27, č. 4683/2025 Sb. NSS; ze dne 3. 4. 2025, č. j. – 42; ze dne 3. 4. 2025, č. j. – 42; a ze dne 8. 4. 2025, č. j. – 37) a na ni navazujících rozhodnutích opakovaně konstatoval, že udělení dočasné ochrany podle ve skutečnosti znamená toliko poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. „Dočasná ochrana“ ve smyslu českých právních předpisů je tedy pouze jakousi legislativní zkratkou pro oprávnění k pobytu na území České republiky (jak je i zřejmé z a zákona o dočasné ochraně), tj. pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně České republiky povinny držitelům dočasné ochrany vystavit a poskytnout jim v souladu s směrnice o dočasné ochraně.

53. Členské státy však nemohou zavést opatření méně příznivá než výše uvedené minimální normy, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. -42, jelikož „[č]lenské státy mají pouze omezenou možnost odepřít práva plynoucí z dočasné ochrany osobám, které ji v Unii požívají na základě rozhodnutí Rady č. 2022/382. Podle článku 8 směrnice jsou totiž povinny přijmout opatření nezbytná k zajištění pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tím účelem jim musí vydat potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Jakékoli případné omezení v poskytnutí těchto práv tudíž musí být v souladu se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím, a to pochopitelně i v případech unijním právem výslovně neupravených. Systémově se totiž jedná o vnitrostátní realizaci nároků či oprávnění přímo plynoucích z unijního práva.“ (zvýraznění doplněno soudem). Z podstaty minimálních norem vymezených ve směrnici o dočasné ochraně tedy vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat toliko opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany. Vnitrostátní systém naopak nelze nastavit méně příznivě než režim směrnice, neboť v takovém případě by ji členský stát prováděl nesprávně.

54. Na tento právní názor ve vztahu k navázal zdejší soud v rozsudku ze dne 20. 11. 2025, č. j. -45: „[t]axativní výčet v směrnice o dočasné ochraně ve spojení s tím, že směrnice stanoví minimální normy a členské státy mohou poskytovat pouze příznivější podmínky pro osoby, kterých se směrnice a prováděcí rozhodnutí týkají, tvoří dohromady jasnou a bezpodmínečnou právní normu, která zakazuje členským státům vyloučit z poskytnutí dočasné ochrany osoby, které měly po dobu 90 dní místo pobytu v sídle správního orgánu, přičemž na toto místo byly přihlášeny z toho důvodu, že nedodaly doklad o ubytování dle spolu s oznámením o změně bydliště na území státu poskytujícího jim dočasnou ochranu.“ (obdobně též rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2025, č. j. -41, body 62 až 65, nebo ze dne 27. 2. 2026, č. j. -21, body 22 až 29). Do jisté míry lze též odkázat na závěry rozsudku ze dne 5. 9. 2024, č. j. -29, č. 4638/2024 Sb. NSS, byť se týkal zániku dočasné ochrany na základě udělení dlouhodobého víza v jiné zemi (Kanadě) na základě , v rozhodném znění. Obecně však lze aplikovat v něm vyslovený závěr, že nejsou-li určité podmínky pro vyloučení z dočasné ochrany uvedeny již přímo ve směrnici, nelze jejich okruh rozšiřovat pouze národní legislativou a konstruovat nové důvody pro takový postup. Rozpor se směrnicí o dočasné ochraně soud dovodil i zde.

55. Výčet v směrnice o dočasné ochraně, pro něž lze osobu z jejího poskytnutí vyloučit, je taxativní, a nelze se od něj odchýlit. To však činí, a tím odporuje unijnímu právu. Soud proto připomíná ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), podle níž jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se ustanovení směrnice před vnitrostátními soudy vůči státu, a to ať již v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva, tak i v případě, že ji provedl nesprávně, a to vždy, když se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná (tzv. acte clair, viz rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 1982, sp. zn. 283/81, CILFIT, nebo ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. C-684/16, Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften, bod 63).

56. Soud je obecně oprávněn nesoulad s právem EU posoudit, a pokud jej zjistí, je v takovém případě v zásadě povinen nonkonformní normu neaplikovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. -20, body 71 a 72).

57. To je i zde posuzovaný případ, neboť zákonodárce tím, že nad rámec směrnice o dočasné ochraně přidal podmínku, na jejímž základě může dojít k odnětí pobytového práva vyplývajícího z dočasné ochrany, pozměnil vnitrostátní úpravu způsobem, který neodpovídá požadavkům směrnice, tj. ji provedl nesprávně. tedy je nezákonný již kvůli výše uvedenému rozporu vnitrostátního předpisu aplikovaného žalovaným s unijním právem, bez ohledu na to, zda se žalobce a) na adrese skutečně zdržoval či nikoliv a zda byly splněny podmínky pro provedení záznamu podle vnitrostátní právní úpravy.

58. Tvrzený žalovaného je však dle stanoviska soudu nezákonný, i kdyby výše uvedeného rozporu s unijním právem nebylo. Nezletilý žalobce a) měl od udělení dočasné ochrany evidováno místo hlášeného pobytu na adrese X, kde žil společně se svými rodiči od narození. Dodatkem č. 3 k podnájemní smlouvě ze dne 17. 3. 2026 byl prodloužen podnájemní vztah až do 31. 3. 2027 a žalobce a) byl v tomto dodatku výslovně uveden jako podnájemce. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dne 5. 5. 2026 obdržel od policie souhrn výsledků pobytových kontrol provedených v X a že podle tohoto podnětu se nezletilý žalobce a) ke dni 13. 4. 2026 na adrese X trvale nezdržoval.

59. Z obsahu žalovaným předložených podkladů však není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutkových zjištění byl učiněn závěr, že se nezletilý žalobce a) na uvedené adrese již nezdržoval. Přípis policie obsahuje pouze hromadný podnět ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu osob s dočasnou ochranou a neobsahuje bližší popis průběhu kontroly ani dostatečně konkrétní zjištění vztahující se k nezletilému žalobci a). Žalovaným vyslovený závěr tak vyplývá především z toho, že hromadné sdělení od policie obsahovalo poznámku: „ubytovatel potvrdil, že osoba na této adrese již nepobývá.“. Jak již bylo uvedeno, dne 17. 3. 2026, tedy v době bezprostředně předcházející rozhodným skutečnostem, z nichž žalovaný vycházel, došlo dodatkem č. 3 k podnájemní smlouvě k prodloužení podnájemního vztahu žalobce a) a jeho obou rodičů do 31. 3. 2027. Nezletilý žalobce a) byl navíc i nadále evidován jako podnájemce předmětného bytu. Tato okolnost naopak nasvědčuje tomu, že ubytovatel počítal s dalším trvalým užíváním předmětného bytu na uvedené adresy i ze strany nezletilého žalobce a).

60. Nadto žalobci od počátku řízení konzistentně tvrdili, že žádná pobytová kontrola na uvedené adrese nikdy provedena nebyla. Není tedy zřejmé, zda byl závěr o tom, že nezletilý žalobce a) na uvedené adrese již nepobývá, výsledkem vlastní pobytové kontroly policie, anebo zda vycházel toliko ze sdělení ubytovatele, které však jako takové není v předložených podkladech zachyceno a není tak jednoznačné, kdy, jakou formou a zda vůbec k němu došlo. Skutková zjištění žalovaného jsou přitom v rozporu s listinami předloženými žalobci. Podklady předložené žalovaným rovněž neumožňují ověřit průběh případné pobytové kontroly v místě bydliště žalobců ani konkrétní okolnosti, na nichž byl závěr o tom, že se nezletilý žalobce a) ke dni 13. 4. 2026 na adrese X, již trvale nezdržoval, založen.

61. Soud rovněž považuje za obtížně vysvětlitelné, že důsledky údajného zjištění o nezdržování se na adrese byly vyvozeny pouze vůči nezletilému žalobci a), nikoliv vůči jeho rodičům, kteří měli podle žaloby i podle údajů evidovaných žalovaným pobývat na téže adrese ve společné domácnosti. Pokud by byla provedena pobytová kontrola a jejím výsledkem bylo zjištění, že se osoby hlášené na uvedené adrese v místě nezdržují, bylo by logické očekávat, že obdobné důsledky budou vyvozeny rovněž vůči rodičům nezletilého žalobce a). Tuto rozdílnost postupu žalovaný nijak nevysvětlil. Žalovaný neposkytl žádné rozumné vysvětlení, jak se mohl třináctiměsíční žalobce a) fakticky trvale nacházet mimo místo svého hlášeného pobytu, aniž by se mimo toto místo současně nacházeli také jeho rodiče či alespoň jeden z nich. Absence přesvědčivého vysvětlení této skutečnosti proto vyvolává vážné pochybnosti o správnosti a dostatečnosti skutkových zjištění, z nichž žalovaný při svém postupu vycházel, a oslabuje věrohodnost tvrzení žalovaného o provedené pobytové kontrole a o jejích údajných výsledcích.

62. Naopak, uvedené okolnosti podporují tvrzení žalobce a), že k zásahu do jeho právního postavení došlo v důsledku administrativního pochybení správního orgánu, tj. že změna údaje o místě hlášeného pobytu a na ni navazující zánik pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany byly výsledkem nesprávně vedené evidence, nikoli právně relevantního jednání žalobce a).

63. Za této situace soud uzavírá, že skutkový stav, z něhož žalovaný při změně evidovaného místa hlášeného pobytu nezletilého žalobce a) vycházel, nebyl dostatečně zjištěn. Žalovaný proto neměl ke zrušení údaje o místě hlášeného pobytu nezletilého žalobce a) na adrese X dostatečný skutkový základ a následné vedení nezletilého žalobce a) na adrese správního orgánu a dovozování důsledků s tím spojených tak představovalo nezákonný do právní sféry žalobce a). Tyto úkony na sebe bezprostředně navazovaly a je třeba je posuzovat jako jeden celek, neboť bez změny údaje o místě hlášeného pobytu žalobce a) na adresu správního orgánu by k následnému zániku jeho pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany nedošlo.

64. Lze tak shrnout, že pro zrušení údaje o místě hlášeného pobytu žalobce a) ani pro navazující prohlášení zániku jeho pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany nebyly splněny zákonné podmínky. Žalovaný neprovedl dostatečné zjištění skutečného stavu věci a dostatečně neověřil, zda nezletilý žalobce a) na uvedené adrese fakticky bydlí.

65. Soud pro úplnost doplňuje, že správní soud je vázán podstatou žalobního návrhu (vymezením zásahu), nikoli jeho doslovným zněním. Správní soud nemůže zamítnout zásahovou žalobu jen proto, že žalobce nevyjádřil svůj požadavek právně bezchybně, je-li zřejmé, čeho chce dosáhnout. To znamená, že soud může výrok rozsudku formulovat odlišně od znění žalobního návrhu, musí však setrvat v mezích a šetřit podstatu zásahu (srov. body [181] a [182] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2023, č. j. -166, č. 4459/2023 Sb. NSS., nebo bod [28] rozsudku kasačního soudu ze dne 27. 8. 2014, č. j. -109).

V. Závěr a náklady řízení

66. Vzhledem ke shora uvedenému soud dle věty první určil, že žalovaného spočívající v tom, že zrušil žalobci a) v informačním systému cizinců údaj o místě hlášeného pobytu na adrese X, v důsledku čehož se místem pobytu žalobce a) stalo sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil, a dále v tom, že žalovaný následně prohlásil zánik oprávnění žalobce a) k pobytu za účelem jeho dočasné ochrany, byl nezákonný.

67. Soud současně žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a) a přikázal mu, aby obnovil stav před zrušením údaje o místě hlášeného pobytu žalobce a) a nakládal s žalobcem a) jako s držitelem oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, jež nikdy nezaniklo. Tímto bude navrácen stav před počátkem nezákonného zásahu.

68. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný vázán ( ). Platí přitom, že rozsudek je individuální právní akt, jímž soud vrchnostenským způsobem vyslovuje svůj právní názor; tato forma rozhodnutí je tudíž závazná jako celek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2008, č. j. ). Nejvyšší správní soud též vysvětlil, že výrok rozsudku ve věci žaloby proti nezákonnému zásahu „je třeba vykládat v návaznosti na odůvodnění rozsudku“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2022, č. j. -56). V bodě 33 právě citovaného rozsudku je vysvětleno, že zavázalli správní soud žalovaného k určitému postupu za určitých podmínek, je žalovaný povinen se tohoto postupu držet. Opačný závěr by popíral smysl a význam zásahové žaloby.

69. Soud doplňuje, že samostatně nerozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, který byl součástí podané žaloby, neboť ve věci samé rozhodl v zákonem stanovené lhůtě podle Za této situace odpadl účel předběžné ochrany, jejímž smyslem je pouze dočasně upravit poměry účastníků do vydání rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k tomu, že soud meritorně rozhodl bez zbytečného odkladu, nebylo již třeba o návrhu na předběžné opatření samostatně rozhodovat, neboť požadovaná ochrana byla poskytnuta přímo rozhodnutím ve věci samé.

70. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a) a žalovaným je odůvodněn dle Žalobce a) měl ve věci plný úspěch, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem. Zástupce žalobce a) učinil v řízení 2 úkony právní služby ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby [, d) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu činí 4.620 Kč (, advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 9 240 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Zástupce žalobce a) soudu nedoložil, že by byl plátcem DPH, a tuto skutečnost soud ověřil rovněž ve veřejně dostupném registru plátců. Odměnu a náhradu hotových výdajů o tuto daň proto nenavyšoval. Žalovaný je povinen žalobci a) prostřednictvím jeho zástupce zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 140 Kč (9 240 Kč + 900 Kč), a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

71. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem b) a žalovaným je odůvodněn , dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

72. Pro pořádek soud uvádí, že od soudního poplatku byli žalobci osvobozeni ex lege dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je kasační stížnost přípustná ( ). Nepřípustná je však taková kasační stížnost, na niž dopadají výluky z přípustnosti stanovené v Kasační stížnost se podává ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 3. září 2026

Mgr. Ing. Silvie Svobodová v. r.

samosoudkyně