Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 33/2025 - 64

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci

žalobce: Y. G. G.

státní příslušnost X

zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s.

sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025, č. j. OAM-721/ZA-ZA11-P09-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025, č. j. OAM-721/ZA-ZA11-P09-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu v ČR podle , , a , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

II. Napadené rozhodnutí

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobcem v rámci řízení o mezinárodní ochraně. Bylo objasněno, že tvrzeným důvodem podání azylové žádosti žalobce je obava z uvěznění za jeho disidentskou činnost ve vlasti. Žalobce je členem politické punkrockové kapely „P.“, účastnil se veřejných protestů a také šířil informace ohledně situace politických vězňů na Kubě.

3. Žalovaný neshledal, že by žalobce splňoval podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce sice uvedl, že je disident, nicméně sám vyloučil, že by byl v minulosti členem jakékoli politické strany či skupiny. V rámci protestů byl žalobce vždy pouze řadovým účastníkem, na jejich organizaci se nijak nepodílel a přestože byl celkově třikrát či čtyřikrát zadržen policií, nikdy nebyl z ničeho obviněn, nebyl ve vlasti trestně stíhán ani odsouzen. Jeho poslední zadržení se navíc odehrálo před více než 10 lety. Od roku 2022 pak již žalobce nijak politicky aktivní nebyl, poněvadž ostatní členové kapely se rozutekli po světě, represe kubánské vlády zesílily a on chtěl mít do budoucna klid.

4. Uvedený příběh pak nesvědčí ani pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný dodal, že i když se žalobce od svých 15 let až do roku 2022 pravidelně scházel s lidmi z opozice, aby mezi nimi šířil informace o situaci politických vězňů na Kubě, tato skutečnost na něj neměla žádný negativní dopad, a to ani v nejaktivnějším období mezi lety 2010 až 2015, kdy žalobce sice byl zadržen, avšak bez jakýchkoli dalších důsledků. Navíc v únoru 2026 byl vydán žalobci nový oficiální kubánský cestovní doklad, na jehož základě zcela bez obtíží vycestoval z území Kuby skrz oficiální hraniční přechod na mezinárodním letišti. Žalobce tak zjevně nepatřil a nepatří mezi osoby, o něž by kubánský státní aparát projevoval zvýšený zájem.

5. Stran působení žalobce v protirežimní kapele P. žalovaný podotkl, že žalobce nikdy nečelil šikaně ze strany kubánských složek z důvodu své účasti v předmětné kapele. Veškerá jím tvrzená zadržení policií se totiž odehrála ještě dříve, než v kapele začal účinkovat (k čemuž došlo až v roce 2017). Žalobce navíc nedoložil žádné materiály potvrzující, že vystupoval s kapelou tzv. „živě“ a ani žalovaný nenarazil na žádnou veřejně dostupnou informaci dokládající veřejné vystupování žalobce. Žalobcem předložený článek z webu seznamzpravy.cz pak pojednává pouze o situaci ostatních členů kapely žijících aktuálně v exilu a osobu žalobce ani jeho roli v příslušné kapele nezmiňuje. V případě žalobce tak zjevně nejde o jakkoliv zásadního člena kapely.

6. Konečně žalovaný dodal, že pokud měl matku žalobce v době žalobcova pobytu v ČR navštívit muž v civilním oděvu, aby jí sdělil, že se žalobce nemá vracet domů, žalobce nedokázal danou osobu identifikovat a jen usuzuje, že šlo o policistu. Tuto část příběhu žalobce proto žalovaný vyhodnotil jako ničím nepodloženou domněnku uvedenou ve snaze posílit azylový příběh. Žalobce z Kuby vycestoval na pozvání, aby spolu s ostatními členy kapely zahrál v Praze na hudebním festivalu, nikoli proto, že by byl ve vlasti terčem pronásledování. V současnosti se žalobce neřadí ke známým aktivistům ani protirežimním hlasům na ostrově, jímž potenciálně může ze strany kubánských orgánů hrozit nebezpečí.

7. Jelikož uvedené důvody nezakládají ani udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 zákona o azylu, žalovaný žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil.

III. Žaloba

8. Žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho azylový příběh v kontextu možného pronásledování kvůli uplatňování politických práv a svobod jak v minulosti, tak hrozby dalšího pronásledování v budoucnu. Uvedl, že již několik let je členem protirežimní kubánské kapely P., která je dlouhodobě perzekuována režimem a všichni její členové kromě něho již z Kuby emigrovali. Žalobce byl s kapelou v kontaktu od jejího založení v roce 1998 a pomáhal jí s tvorbou či se šířením nahrávek, až se později v roce 2017 stal jejím baskytaristou. Jelikož je daná kapela obecně brána jako nebezpečná pro režim a její členové dříve čelili pronásledování, existuje dostatečná pravděpodobnost, že by v případě návratu na Kubu byl pronásledován i žalobce.

9. Zároveň žalobce namítal, že se v minulosti na Kubě účastnil demonstrací proti režimu a současně se podílel i na šíření informací o politických vězních, které předával dalším osobám dle pokynů, které obdržel od sítě disentů. I tyto aktivity je přitom potřeba považovat za politickou činnost, zvláště v situaci, pokud byl kvůli nim žalobce sledován bezpečnostními složkami a několikrát i zadržen a po několik dnů neoprávněně držen.

10. Žalobce rozsáhle poukázal na problematiku politického zřízení na Kubě, kde již řadu let vládne komunistický režim, který dlouhodobě potlačuje jakýkoliv disent a umlčuje umělce a intelektuály. V červenci 2021 navíc vypukly rozsáhlé protesty, kterých se žalobce taktéž zúčastnil. Kubánská republika je komunistickou zemí, v níž funguje omezování jiných politických názorů, s čímž je nutné přistupovat i k tvrzením žalobce. Žalovaný selhal, pokud nebral ohledy na historii Kuby a její současnou politickou situaci a nezajistil si za tímto účelem dostatek relevantních informací o zemi původu. Jím učiněné posouzení příběhu žalobce je proto nesprávné.

11. Poněvadž žalobce v průběhu správního řízení doložil dostatek podkladů a v pohovoru vysvětlil svou tíživou životní situaci dostatečně podrobně, navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je povinen žalobci udělit v ČR azyl dle § 12 písm. a) či b) zákona o azylu.

IV. Vyjádření žalovaného

12. Ve vyjádření ze dne 4. 12. 2025 žalovaný setrval na správnosti svého rozhodnutí, ve kterém se podrobně zabýval všemi okolnostmi žalobcova příběhu a dostatečně zjistil skutkový stav věci. Žalobcem tvrzené působení v protirežimní kapele ani ve spojení s jeho dřívějšími disidentskými aktivitami nemůže odůvodnit udělení mezinárodní ochrany v ČR. V tomto ohledu pak žalovaný odkázal na příslušné pasáže napadeného rozhodnutí, kde zrekapituloval i žalobcem doložené materiály s logickým zdůvodněním svého stanoviska k jejich využitelnosti. V žalobě vznesené značně obecné námitky vůči podkladům i samotnému rozhodnutí žalovaný vnímá za nezpůsobilé zpochybnit správnost jeho rozhodnutí a v kontextu věci vyznívají účelově.

13. Žalovaný vyzdvihl, že od posledního zadržení žalobce kubánskými orgány uplynulo již 10 let, přičemž od té doby žalobce neměl žádné problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami, nebyl trestně stíhán ani odsouzen a nikdo na něj nevyvíjel žádný nátlak, aby z Kuby vycestoval nebo aby ji naopak neopouštěl. Současně žalovaný zdůraznil, že žalobce od roku 2022 ve vlasti nevyvíjel naprosto žádné politické či veřejné aktivity, kvůli nimž by se mohl dostat do hledáčku příslušných kubánských orgánů.

14. Konečně žalovaný s odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že skutečnost, že v některé zemi existuje autoritářský či nedemokratický režim, nutně neznamená, že každý občan takové země je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo nepřímo vystaven. Žalovaný nezpochybňuje, že politický režim na Kubě je uzavřený a setrvale potlačuje základní lidská práva. Tyto skutečnosti nicméně nedokládají, že by byl žalobce bez dalšího v případě návratu do vlasti vystaven riziku pronásledování či vážné újmy. Žalobce pouze domýšlí krajní scénáře po svém návratu na Kubu, které nemají reálnou spojitost s jeho azylovým příběhem. Žalovaný tak zdejšímu soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Správní spis

15. Správní spis tvoří zejména záznam o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 7. 7. 2025, jakož i protokol o pohovoru k dané azylové žádosti z téhož dne. Součástí správního spisu je i článek z internetového portálu Seznam Zprávy s názvem „I zločinci se báli našich textů“ ze dne 26. 6. 2025 pojednávající o historii a působení režimem zakázané kubánské punkrockové kapely P.

16. Za účelem posouzení důvodnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a zhodnocení současných politických a bezpečnostních poměrů na Kubě založil žalovaný do správního spisu následující podklady:

· Informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR: Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 15. 3. 2024 a;

· Informaci OAMP: Kuba: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 2. 12. 2024.

17. S podklady pro rozhodnutí se žalobce odmítl seznámit ani se k nim nevyjádřil. Zároveň nechtěl navrhnout jejich doplnění ani dodatečně neuvedl žádné skutečnosti či informace, které by měl vzít žalovaný při svém rozhodování do úvahy. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které je v současné době předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení.

VI. Řízení před krajským soudem

18. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] a ve lhůtě podle zákona o azylu.

19. V souladu s a 2 přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci krajský soud přihlédl rovněž k zákona o azylu, který provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Krajský soud vycházel při přezkumu rozhodnutí ze znění zákona o azylu platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného (srov. čl. II bod 5 přechodných ustanovení ).

20. Krajský soud ve věci rozhodl ve smyslu bez nařízení ústního jednání, jelikož v projednávané věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci řízení možnost se vyjádřit, a zároveň účastnici s tímto postupem souhlasili (v zákonné lhůtě nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem).

21. Pro účely řádného zjištění skutkového stavu a ověření současné politicko-bezpečnostní situace na Kubě opatřil krajský soud během soudního řízení sadu veřejně dostupných informací o zemi původu, jež zaslal účastníkům řízení, které současně vyzval, aby se s jejich obsahem podrobně seznámili a v případě potřeby k nim zaujali vlastní stanovisko. Jednalo se o tyto podklady:

· Výňatek z výroční zprávy Komise USA pro mezinárodní náboženskou svobodu (USCIRF): Countries of Particular Concern (CPC): Cuba z března 2026;

· Zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA (USDOS): 2024 Country Reports on Human Rights Practices: Cuba ze dne 12. 8. 2025;

· Zprávu organizace Human Rights Watch: World Report 2026: Cuba ze dne 4. 2. 2026;

· Zprávu organizace Amnesty International: The State of the World's Human Rights: Cuba 2025 ze dne 21. 4. 2026;

· Zprávu organizace Freedom House: Freedom in the World 2026 – Cuba z roku 2026;

· Informaci OAMP: Kuba: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 5. 1. 2026 a;

· Informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR: Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 26. 8. 2025.

22. Žalobce se k prvním pěti z výše citovaných podkladů vyjádřil přípisem ze dne 14. 8. 2026, v němž shrnul podstatné poznatky vyplývající z jednotlivých zpráv a zdůraznil jejich význam z hlediska svého azylového příběhu. Soudem shromážděné podklady podle žalobce prokazují, že situace na Kubě není taková, že by represím ze strany kubánských orgánů byly vystaveny pouze osoby formálně politicky činné nebo zastávající významnou funkci v opozici, ale terčem represí jsou i běžní občanští aktivisté, umělci, hudebníci a další osoby veřejně vyjadřující kritické postoje vůči režimu. Tyto závěry je třeba posuzovat ve spojení s individuálním příběhem žalobce, který byl v minulosti za svou protirežimní činnost opakovaně zadržen a dlouhodobě působil v režimem zakázané kapele. Ke svému vyjádření žalobce připojil rovněž podpůrný dopis Lia Villares, bývalé baskytaristky kapely P., která potvrdila jak žalobcovo působení v předmětné kapele, tak i jeho politickou angažovanost ve vlasti.

23. Žalovaný možnost vyjádřit se k soudem nashromážděným informacím o situaci v zemi původu žalobce k dnešnímu dni nevyužil.

VII. Posouzení věci krajským soudem

24. Po důsledném přezkoumání žalobních námitek krajský soud shledal, že žaloba není důvodná.

25. Žalobce považuje napadené rozhodnutí žalovaného za nezákonné, jelikož žalovaný nesprávně zhodnotil rozhodné okolnosti jeho azylového příběhu a jím tvrzené důvody v žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzoval ve světle totalitárního kubánského režimu a po vícero stránkách značně komplikované situace panující aktuálně na Kubě. Žalobce je přesvědčen, že individuální skutkové okolnosti jeho příběhu naplňují zákonné podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a) i b) zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026), či přinejmenším zakládají důvod pro udělení doplňkové ochrany v ČR podle § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona.

26. Jádro příběhu žalobce spočívá v tom, že v minulosti působil jako člen kubánské punkrockové kapely P., která svými protirežimně laděnými texty dlouhodobě vyjadřovala nesouhlas s vládnoucím (komunistickým) režimem a jako taková platila za součást širší politické opozice na ostrově. Kromě kariéry hudebníka se žalobce v rámci disidentské činnosti na Kubě účastnil též několika veřejných protestů proti režimu či se jako člen disentu spolu s ostatními lidmi z opozice podílel na šíření utajovaných informací týkajících se situace kubánských politických vězňů. Konečně poslední dějová linie příběhu žalobce se zakládá na události, při níž se měl do domu jeho matky na Kubě v době jeho pobytu v Praze dostavit muž v civilním oděvu, jenž matce sdělil, aby se žalobce z ČR již zpět na Kubu nevracel.

27. Již na tomto místě přitom zdejší soud uvádí, že účast žalobce na výše uvedených protirežimních aktivitách, včetně jeho působení v undergroundové kapele P., je v nyní řešené věci v zásadě nesporná. Žalovaný totiž existenci těchto disidentských aktivit v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nezpochybnil a žalobci je uvěřil (v tomto směru považoval výpověď žalobce za věrohodnou). Zdejší soud proto musí hned na úvod odmítnout tu část žalobní argumentace, jíž se žalobce snažil navodit dojem, že jej žalovaný neuznal za plnohodnotného člena příslušné kapely. Z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že žalovaný žalobce považoval za oficiálního člena kapely P. a s tímto (pro posuzovanou věc zcela zásadním) zjištěním poté pracoval jak při hodnocení podmínek pro udělení azylu, tak i doplňkové ochrany (viz níže).

28. V nyní projednávané věci je tedy mezi účastníky sporný toliko význam jednotlivých žalobcem tvrzených opozičně-disidentských aktivit na Kubě z hlediska jejich posouzení jako zákonných důvodů pro udělení azylu či doplňkové ochrany v ČR. Jinými slovy řečeno, předmětem sporu je v projednávané věci otázka, zda žalovaný správně vyhodnotil, že azylový příběh žalobce není po stránce skutkových okolností natolik mimořádný či výjimečný, aby dosáhl vysokého standardu pronásledování (§ 2 odst. 4 zákona o azylu) či v něm bylo možné spatřovat nebezpečí odpovídající bezprostředně a reálně hrozící vážné újmě tak, jak ji předpokládá zákon o azylu či na evropské úrovni tzv. kvalifikační směrnice (směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011).

29. V kontextu vznesené žalobní argumentace krajský soud přezkoumal závěry žalovaného týkající se neudělení mezinárodní ochrany žalobci v ČR, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný posoudil rozhodné události utvářející příběh žalobce korektně a zcela v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou správních soudů, pokud shledal, že žalobcem tvrzené skutečnosti nemají (a to ani ve vzájemné souvislosti) dostatečný potenciál naplnit zákonné důvody zakládající udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu či doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona. Úvahy žalovaného přitom krajský soud vnímá jako srozumitelné, logicky vyjádřené a v jejich ratiu se s nimi krajský soud plně ztotožnil. Níže soud uvádí konkrétní argumentaci k jednotlivým namítaným formám mezinárodní ochrany:

A) K neudělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu

30. Krajský soud nejprve systematicky přistoupil k hodnocení podmínek pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Podle citovaného ustanovení platí, že azyl se cizinci udělí, pokud bude v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že je cizinec v domovském státě pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Aby tedy bylo možné cizinci azyl podle tohoto ustanovení udělit, samo o sobě nepostačí, že je cizinec v zemi původu vystaven jednání naplňujícímu svou povahou a intenzitou znaky pronásledování, ale současně musí mít toto pronásledování příčinu ve výkonu politických práv nebo svobod cizincem v minulosti. To odpovídá tzv. retrospektivnímu pojetí azylu ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, dle něhož pronásledování cizince musí být vždy bezprostřední reakcí na dřívější uplatňování politických práv a svobod (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, č. j. -68; rozsudek je dostupný na www.nssoud.cz).

31. Žalobce v žalobě odůvodňoval potřebu udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu celkem třemi – relativně nezávislými – událostmi. Argumentoval jednak tím, že na Kubě působil jako člen protirežimní kapely P., jejíž členové byli sledováni a obtěžováni ze strany policie. Předtím se také zúčastnil několika veřejných občanských protestů a současně se podílel rovněž na šíření utajovaných informací týkajících se situace politicky vězněných osob na Kubě, přičemž za tyto aktivity se měl žalobce v minulosti dostat do pomyslného hledáčku kubánských bezpečnostních složek.

32. Ve vztahu k námitce žalobce přitom krajský soud předesílá, že pojem výkonu politických práv a svobod ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu je tradičně nutné vykládat extenzivně tak, aby zahrnoval veškeré legitimní projevy politického přesvědčení a politické angažovanosti jednotlivce. Ze samotné podstaty věci jej nelze redukovat pouze na formální (oficiální) členství cizince v politické straně či hnutí, příp. výkon stranických funkcí. Členství v politické straně je jen jednou, nikoli však jedinou možností, jak mohou být jednotlivci účastni veřejného života a dávat najevo své politické názory (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. -57, či ze dne 31. 7. 2014, č. j. -44).

33. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě potvrzuje, že pod hypotézu § 12 písm. a) zákona o azylu spadají rozličné formy politické participace zahrnující jak veřejné vyjadřování politických názorů, tak i jakékoli jiné projevy občanského aktivismu či podporu politických cílů, která může ve výsledku vést k pronásledování ze strany státních subjektů. Za výkon politických práv či svobod, za nějž lze cizinci v případě pronásledování v zemi původu udělit v ČR ochranu formou azylu ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, tudíž lze považovat např. účast na protivládní či jiné obdobné demonstraci (srov. např rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. -81, ze dne 16. 6. 2020, č. j. -41, či ze dne 4. 12. 2020, č. j. -41), vylepování plakátů či distribuci letáků s politickým podtextem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. -70), či za určitých podmínek rovněž novinářskou činnost, pokud svým obsahem a účelem slouží svobodě projevu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. -93).

34. S ohledem na shora uvedená východiska proto krajský soud souhlasí s žalobcem, že jím tvrzené aktivity (působení v protirežimní kapele, účast na protestech i podíl na rozšiřování zakázaných a politicky citlivých informací) obsahově spadají pod výkon politických práv či svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a jako takové mohou být relevantním důvodem vedoucím k udělení azylu podle tohoto ustanovení. Krajský soud konstatuje, že všechny žalobcem popsané aktivity představují činnosti, jež svou povahou zjevně přesahují rámec soukromého života jednotlivce, a je z nich patrný jasný politický motiv projevující se snahou veřejně projevit svůj politický názor, a contrario vyjádřit nesouhlas s panujícím režimem či výkonem státní moci. První ze zákonných podmínek ve smyslu citovaného ustanovení je tedy splněna.

35. Jakkoli přitom zdejší soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce za dobu svého pobytu na Kubě vyvíjel politicky motivované aktivity a byl politicky aktivní, po bližším přezkoumání žalobcovy výpovědi učiněné ve správním řízení krajský soud neshledal, že by byl žalobce v minulosti kvůli své disidentské činnosti příslušnými kubánskými státními orgány či bezpečnostními složkami pronásledován. Právě absence dřívějšího pronásledování ve vlasti představuje stěžejní důvod, proč žalobcem předkládaný příběh nesplňuje podmínky ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu a brání, aby mohl být žalobci azyl podle tohoto ustanovení udělen.

36. Pronásledováním se podle platné právní úpravy rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i jakékoliv opatření působící psychický nátlak či jiné obdobné jednání, pokud je toto prováděno, podporováno či trpěno původcem pronásledování, zpravidla pak státní mocí (srov. § 2 odst. 4 zákona o azylu či obdobně čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice). Hlavní opoziční aktivitou žalobce bylo jeho působení v punkrockové hudební kapele P. Byť krajský soud vnímá a chápe, že členství v rámci kapely, jež se (a to nejen) svými texty dlouhodobě aktivně vymezovala proti totalitnímu režimu bratří Castrů, vyžaduje nemalou dávku odvahy a z povahy věci s sebou může přinášet řadu rizik a negativních důsledků, je zdejší soud nucen konstatovat, že žalobce za celou dobu trvání své hudební kariéry nebyl kvůli svému působení v předmětné kapele kubánskými orgány žádným způsobem postižen či jinak sankcionován, natož aby v jeho případě bylo možné v této souvislosti hovořit o cíleném pronásledování.

37. Krajský soud uvádí, že žalobce působil na pozici baskytaristy v předmětné kapele od roku 2017, tedy svou kariéru hudebníka započal již v době, kdy stál v čele Kuby Raúl Castro, jehož kapela ve svých textech veřejně kritizovala. Přestože kapela P. zastávala protirežimní postoje a její tvorba nesla jasný politický podtext, žalobce v souvislosti se svou hudební činností nikdy nebyl zadržen, zatčen či policií nuceně vyslýchán s tím, že by byl z její strany současně podroben násilí (ve vztahu ke Kubě v tomto ohledu srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2022, č. j. -39, či i usnesení téhož soudu ze dne 28. 6. 2023, č. j. -43).

38. Podle krajského soudu je tedy situace žalobce zásadně odlišná od situace zbývajících členů kapely, jimž byla v předchozích letech (napříč různými státy) mezinárodní ochrana udělena. Především frontman P. G. Á. pak byl kvůli svému účinkování v kapele dle veřejně dostupných zdrojů (žalobcem předloženého článku z webu www.seznamzprávy.cz) v minulosti několikrát vzat do vazby a jednou byl kubánskými soudy dokonce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Takto význačné prvky žalobcův příběh prima facie nenese a ani v žalobě žalobce netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, na základě nichž by bylo možné dospět k závěru, že byl jako protirežimní hudebník před vycestováním z Kuby tamějšími orgány pronásledován ve smyslu azylového práva.

39. Ke zcela totožnému závěru poté zdejší soud dospěl i v případě dílčích dějových linek žalobcova příběhu spočívajících v účasti žalobce na protivládních protestech či šíření zakázaných informací o situaci kubánských politických vězňů. Pokud se jedná o roli žalobce při protirežimních protestech, krajský soud zdůrazňuje, že se žalobce na jejich organizaci dle svých slov nikdy nepodílel a vždy působil pouze v roli řadového účastníka. S tím pak plně koresponduje je i výpověď žalobce, dle níž sice byl v letech 2010 až 2015 z důvodu své účasti na protestech celkově třikrát či čtyřikrát zadržen policií a odvezen na místní policejní stanici k výslechu, avšak pokaždé byl zasahujícími policisty v podstatě obratem propuštěn na svobodu, aniž by bylo vůči němu vzneseno jakékoliv oficiální obvinění či byl za své činy následně trestně stíhán.

40. Shodně i role žalobce v opozičních strukturách, kdy měl žalobce mezi příslušníky opozice šířit po dobu zhruba 25 let (sic!) vládou cíleně utajované informace stran situace politicky vězněných osob na Kubě, v případě žalobce nevyústila v žádné závažnější obtíže s kubánskými úřady či policií. Za pronásledování zjevně nelze považovat skutečnost, že kubánská státní agentura odpovědná za vydávání povolení k veřejnému vystupování umělců nevyhověla žalobcově žádosti o vydání příslušného povolení, resp. na jím podanou žádost vůbec nereagovala. Jak navíc žalobce uvedl, o vydání tohoto povolení žádal za celou dobu pobytu na Kubě jen jednou, a to již v roce 2012 či 2013.

41. Co se přitom týče tvrzeného odposlechu mobilního telefonu, zdejší soud bezvýhradně souhlasí s žalobcem v tom, že jakékoliv bezdůvodné a svévolné odposlouchávání telefonického zařízení policií či jinými bezpečnostními složkami je v demokratickém právním státě zásadně nepřípustné a představuje závažný zásah do soukromí a osobní sféry jednotlivce, zejména jeho práva na respektování soukromého a rodinného života. Třebaže je takový postup z pohledu ochrany základních práv nepřijatelný a může nasvědčovat zvýšenému zájmu státních orgánů o osobu žalobce, zpravidla sám o sobě nevede k natolik závažnému omezení práv či svobod, aby jej bylo možno považovat za pronásledování podle zákona o azylu. K naplnění standardů pronásledování by bylo potřeba přistoupení dalších represivních opatření či existence souvislostí nasvědčujících tomu, že sledování představuje součást širšího systému postihů namířených proti žalobci. V posuzované věci však nic takového prokázáno nebylo.

42. Konečně v této souvislosti zdejší soud zvažoval, zda v případě žalobce eventuálně nejsou dány podmínky odůvodňující tzv. pronásledování na kumulativním základě. O této formě pronásledování lze hovořit tehdy, pokud cizinec v zemi původu čelil sérii ústrků, které samostatně nedosahují takové intenzity či systematičnosti, aby je bylo možno považovat za azylově relevantní, nicméně které požadované intenzity mohou dosáhnout ve svém souhrnu (v podrobnostech srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. -70, ze dne 22. 5. 2009, č. j. -98, nebo ze dne 14. 6. 2012, č. j. -67; ve vztahu ke Kubě pak srov. zejména usnesení ze dne 12. 9. 2024, č. j. -82).

43. Ve světle citované judikatury tedy zdejší soud posoudil azylový příběh žalobce, přičemž shledal, že ani při kumulativním posouzení událostí utvářejících rámec žalobcova příběhu nelze dospět k závěru, že byl žalobce během svého dosavadního pobytu na Kubě vystaven pronásledování. I pokud by krajský soud pomyslně sečetl dopady jednotlivých politických aktivit žalobce, tedy zejména krátkodobá zadržení, odposlouchávání jeho telefonních hovorů a neudělení povolení k veřejnému vystupování, nedosahuje souhrnný účinek všech těchto opatření intenzity závažného porušení lidských práv, které se v případě pronásledování vyžaduje. Uvedené zásahy sice mohly být pro žalobce obtěžující a znepříjemňovat mu běžný způsob vedení života, nepřesáhly ovšem míru nutnou pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu.

44. Veškeré žalobní námitky směřující proti nesprávnému posouzení podmínek udělení politického azylu ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu tudíž krajský soud vyhodnotil jako nedůvodné.

b) K neudělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu

45. V kontextu žalobní argumentace následně krajský soud upřel svou pozornost na možnost udělit žalobci azyl v ČR dle § 12 písm. b) zákona o azylu.

46. Podle tohoto ustanovení se cizinci udělí v ČR azyl, bude-li během řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má v domovském státě odůvodněný strach z pronásledování kvůli rase, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání určitých politických názorů. V daném případě se jedná o tzv. konvenční azyl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, č. j. -68), jehož účelem je poskytnout cizinci ochranu v případě odůvodněného strachu z budoucího pronásledování v případě návratu zpět do vlasti. Z tohoto důvodu má azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu (obdobně jako i doplňková ochrana) ryze prospektivní povahu vystavěnou na potencialitě pronásledování v budoucnu (srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. -60, či ze dne 9. 6. 2008, č. j. -83).

47. Co se přitom týče skutečností, jež je zapotřebí při hodnocení potenciality možného budoucího pronásledování cizince zkoumat, lze tyto zredukovat na tři základní okruhy (oblasti). Předně je potřeba zohlednit individuální situaci žadatele a vzít do úvahy jeho osobní charakteristiky i azylově relevantní důvody. Současně je nutné posoudit aktuální situaci v zemi původu žadatele a porovnat, zda od okamžiku vycestování žadatele z vlasti došlo v jeho domovském státě k určitým azylově relevantním změnám. Konečně poslední skutečnost, jež hraje při posuzování významnou roli, je existence pronásledování žadatele v minulosti, resp. jeho historická zkušenost s pronásledováním či jiným obdobným negativním jednáním v zemi původu. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje, že ačkoli skutečnost, zda žadatel byl či nebyl dříve v domovském státě pronásledován, není nutnou podmínkou pro závěr o jeho možném budoucím pronásledování, je v tomto ohledu velmi významnou indicií a důležitým identifikátorem (viz např. rozsudky ze dne 31. 1. 2020, č. j. -46, ze dne 18. 9. 2023, č. j. -32).

48. Tentýž závěr pak vyplývá rovněž z kvalifikační směrnice. Podle čl. 4 odst. 4 citované směrnice totiž skutečnost, že žadatel již v minulosti byl pronásledován nebo utrpěl vážnou újmu či byl vystaven přímým hrozbám pronásledování nebo způsobení vážné újmy, je závažným ukazatelem odůvodněnosti jeho obav z pronásledování či reálného nebezpečí utrpění vážné újmy v budoucnosti, neexistují-li závažné důvody vedoucí k domněnce, že pronásledování či způsobení vážné újmy se již nebude opakovat.

49. K určení míry rizika budoucího pronásledování žadatele v zemi původu formulovala judikatura tzv. test přiměřené pravděpodobnosti. Ten spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že negativní následek v podobě pronásledování, jehož se cizinec obává, nesmí být v obdobných případech jen ojedinělý či hypotetický. Neznamená to však, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82, či ze dne 21. 5. 2008, č. j. -71). V praxi se tudíž daný následek musí objevovat natolik často, že s ním žadatel musí počítat jako s vcelku běžným, nikoliv výjimečným jevem (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2009, č. j. -129, či ze dne 16. 6. 2010, č. j. -45).

50. Ve smyslu citované judikatury tedy krajský soud posoudil, jestli je dostatečně pravděpodobné, že by žalobci po návratu na Kubu hrozilo pronásledování, přičemž shledal, že pro tento závěr neexistují v příběhu žalobce dostatečně silné a jednoznačné indicie. Ve svých úvahách přitom krajský soud vycházel jak z absence osobní zkušenosti žalobce s pronásledováním v minulosti, tak přihlédl rovněž ke skutečnosti, že se politicko-bezpečnostní poměry na Kubě ani povaha zde panujícího komunistického režimu, resp. způsob, jakým režim vystupuje proti svým kritikům či aktivistům z řad občanské společnosti, v posledních letech žádným zásadním způsobem nezměnily (viz níže).

51. Zdejší soud připouští a nijak nezpochybňuje, že žalobce je jako člen protirežimní kapely P. v kubánských opozičních (tj. disidentských) kruzích poměrně známou personou, a tudíž je v jeho případě míra potenciální hrozby pronásledování ze strany kubánských státních orgánů z podstaty věci vyšší v porovnání s řadovými kritiky režimu, což ostatně potvrzují i soudem shromážděné zprávy o zemi původu. Navzdory této obecné výchozí premise však individuální okolnosti příběhu žalobce nenasvědčují tomu, že by se měl žalobce po svém návratu na Kubu stát terčem zavrženíhodného jednání, které by dosáhlo intenzity pronásledování. Níže krajský soud shrnuje stěžejní události a momenty žalobcova příběhu, jež považuje z hlediska neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu za podstatné a rozhodující:

52. Nejprve pokud se týče činnosti žalobce v rámci kapely P. Krajský soud uvádí, že ačkoli se žalobce v prostředí zakázané undergroundové kapely pohyboval po dobu 25 let (činnost kapely byla oficiálně ukončena v roce 2023), ať již jako podporovatel, který pomáhal se šířením nahrávek, či později jako její oficiální člen, nebyl ze strany kubánských státních orgánů za svou činnost nikdy perzekuován či sankcionován. Krajský soud rovněž připomíná, že žalobce během své hráčské kariéry vystupoval s kapelou též v zahraničí (v roce 2019 odehrál koncert v Kolumbii), přičemž i po této události mu bylo bez obtíží umožněno vrátit se do vlasti a dále pokračovat ve svých hudebních aktivitách. Jestliže tedy kubánský státní režim aktivity žalobce spojené s působením v kapele P. po dobu více než dvou desetiletí fakticky toleroval a nepovažoval za nutné proti žalobci zasáhnout, zdejší soud nevidí žádný rozumný důvod, proč by se tento přístup měl v dohledné době změnit. To platí tím spíše za situace, kdy ostatní členové kapely již z Kuby emigrovali do zahraničí a kapela tak v současné době na Kubě nevystupuje ani nevyvíjí žádnou jinou činnost.

53. Obdobně krajský soud posoudil také další protirežimní aktivity žalobce. Třebaže se měl žalobce dlouhodobě (již od svých 15 let až do roku 2022) podílet na Kubě na disidentské činnosti, kdy měl distribuovat zakázané materiály a neveřejné informace týkající se situace politických vězňů, ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce byl při těchto aktivitách kubánskou policií přistižen či odhalen, natož aby za ně čelil jakýmkoliv negativním následkům. Nebylo-li přitom prokázáno a ani žalobce netvrdil, že by vládnoucí režim o těchto aktivitách věděl, není zdejšímu soudu zřejmé, z jakého důvodu by se o nich měly kubánské orgány dozvědět nyní a v návaznosti na to uplatnit vůči žalobci odpovídající represivní opatření. Tento scénář se krajskému soudu jeví o to méně realistickým v situaci, pokud žalobce veškeré své aktivity v rámci disentu definitivně ukončil již v roce 2022, a tedy již téměř čtyři roky zůstává stranou pozornosti státních orgánů.

54. Jako možnou příčinu budoucího pronásledování žalobce pak konečně zdejší soud nepovažuje ani účast žalobce na protivládních protestech. Předně zdejší soud zdůrazňuje, že k té mělo dojít již mezi lety 2010 až 2015, tedy před více než deseti lety. Současně soud poukazuje na to, že žalobce sice byl v souvislosti se svou účasti na protestech zadržen policí a odvezen na stanici k výslechu, vždy byl nicméně policisty po relativně krátké době propuštěn na svobodu. Žalobci tedy v této souvislosti reálně nevznikla žádná újma a kromě jednorázové povinnosti zaplatit pokutu ve výši 1 000 pesos mu nebyla uložena ani žádná veřejnoprávní sankce. To vede krajský soud k závěru, že pokud by se žalobce v budoucnosti rozhodl opět zúčastnit veřejných demonstrací či jiných obdobných akcí, je přiměřeně pravděpodobné, že by kubánské policejní a bezpečnostní složky v jeho případě postupovaly obdobným způsobem jako dříve, kdy jimi přijatá opatření zjevně nebyla natolik závažná, aby v nich bylo možné spatřovat pronásledování.

55. K tomu všemu krajský soud souhrnně dodává, že žalobce od roku 2023 přestal vykonávat veškeré politicky motivované aktivity a svou disidentskou činnost definitivně utlumil. Od roku 2023 se tedy již neprofiloval jako opoziční aktivista, ale jako běžný kubánský občan, přičemž si našel rovněž nové zaměstnání a pracoval jako pomocník na stavbách či v pekárně. S tím pak koresponduje i tvrzení žalobce, že při svém recentním vycestování z Kuby v červnu 2025 neměl žádné problémy, třebaže Kubu opustil skrze oficiální hraniční přechod na mezinárodním letišti v Havaně poté, co úspěšně podstoupil výjezdovou hraniční kontrolu. Krátce předtím (v únoru 2025) mu navíc byl kubánskými orgány na jeho žádost bez jakýchkoli obtíží vydán i oficiální nový cestovní pas s platností na dalších 10 let. Uvedené skutečnosti podle zdejšího soudu ve vzájemném souhrnu nenasvědčují tomu, že by kubánské státní orgány žalobce nadále považovaly za osobu hodnou zvláštní pozornosti, pročež se jeho případné budoucí pronásledování krajskému soudu jeví jako málo pravděpodobné

56. Veškeré výše uvedené úvahy přitom zdejší soud činil na základě recentních podkladových zpráv o zemi původu, které si soud pro účely řádného přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného opatřil a po jejich předložení účastníkům řízení k nim při svém rozhodování přiměřeně přihlédl. Z nashromážděných zpráv v podstatných rysech vyplývá, že politická ani bezpečnostní situace na Kubě nedoznala v posledních letech zásadnějších změn. Také v roce 2026 zůstávala Kuba unitárním komunistickým státem, v němž si faktický politický monopol uchovávala Komunistická strana Kuby (tzv. PCC) jako jediný oficiálně povolený politický subjekt v zemi. Soudem shromážděné zprávy, stejně jako i podkladové informace použité žalovaným v rámci správního řízení, shodně potvrzují, že kubánský režim nadále vykazuje závažné nedostatky v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod. Ty se projevují především omezením svobody projevu, shromažďování, sdružování či pohybu. Současně si vládnoucí režim udržuje dohled nad občanskou společností, přičemž za tímto účelem kubánské státní orgány neváhají přistupovat k svévolnému zadržování a represím politických odpůrců a občanských aktivistů (srov. např. Zprávu organizace Amnesty International: The State of the World's Human Rights: Cuba 2025 ze dne 21. 4. 2026).

57. Podle nashromážděných materiálů došlo k jediné výraznější změně v poměrech na Kubě pouze v ekonomické oblasti, kde se už tak vnitřně značně napjatá a nevyhovující ekonomická situace dále zhoršila. K prohloubení vleklých ekonomických potíží Kuby přispěla dle soudem opatřených zdrojů kromě pandemie onemocnění covid-19 v roce 2019 především celosvětová ekonomická krize umocněná aktivní protikubánskou politikou USA řízenou Donaldem Trumpem. Ta měla za následek další pokles životní úrovně kubánského obyvatelstva a projevila se v razantním nedostatku základních zboží i služeb, včetně nedostatku elektrické energie či pohonných hmot (srov. např. Výňatek z výroční zprávy Komise USA pro mezinárodní náboženskou svobodu (USCIRF): Countries of Particular Concern (CPC): Cuba z března 2026).

58. Zdejší soud nepopírá, že situace na Kubě je v mnoha ohledech značně komplikovaná a složitá a zejména úroveň ochrany lidských práv nelze srovnávat s poměry panujícími v demokratických státech západního typu. Přesto je nicméně zdejší soud v souladu s ustálenou judikaturou nucen konstatovat, že všeobecně horší (až nedostatečná) úroveň ochrany lidských práv na Kubě, která se stejnou měrou dotýká a postihuje v podstatě všechny místní obyvatele, tradičně není dostatečně individualizovaným důvodem pro udělení azylu v ČR (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. -79, či též usnesení ze dne 7. 5. 2015, č. j. -27). To samé platí rovněž ve vztahu k obecně nepřiznivé ekonomické situaci panující na ostrově (srov. tady např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2017, č. j. -24). Citované závěry se přitom dle judikatury Nejvyššího správního soudu v plném rozsahu uplatní taktéž při posuzování situace na Kubě (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2021, č. j. , či recentní usnesení téhož soudu ze dne 16. 7. 2024, č. j. -31, či ze dne 22. 9. 2025, č. j. -39).

59. Krajský soud tedy uzavírá, že vzhledem k dosavadnímu vývoji žalobcova příběhu a tomu, že se situace na Kubě od doby jeho vycestování z vlasti v relevantních ohledech nezměnila, nespatřuje v případě žalobce existenci odůvodněného strachu z pronásledování, jak jej nutně předpokládá ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Na tomto závěru krajského soudu nemůže nic změnit ani žalobcem předložené vyjádření bývalé kubánské aktivistky a dřívější členky skupiny para Ricardo Liay Villares ze dne 22. 11. 2025, které ve své podstatě pouze potvrzuje úlohu žalobce v příslušné kapele a shrnuje rizika s touto činností spojená. O této části azylového příběhu žalobce krajský soud nijak nepochybuje, neshledal ovšem, že by okolnosti provázející působení žalobce v dané kapele byly důvodem pro udělení azylu. Závěr žalovaného stran neudělení azylu žalobci dle § 12 písm. b) zákona o azylu tak krajský soud považuje za korektní a v souladu se zákonem.

c) K neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu

60. Závěrem se zdejší soud zabýval také tím, zda případně (ne)lze žalobci na základě jeho azylového příběhu udělit v ČR doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. Této formě mezinárodní ochrany se však soud věnoval jen okrajově v rozsahu odpovídajícím žalobní argumentaci, která z převážné části směřovala proti neudělení vyšší formy mezinárodní ochrany – azylu.

61. Žalobce v žalobě pouze obecně poukazoval na hrozbu vážné újmy spočívající v riziku nelidského a ponižujícího zacházení kvůli svému vycestování do ČR a dřívějšímu protirežimnímu vystupování.

62. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, jestli bude v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je státním občanem, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a současně tento cizinec nemůže či není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany domovského státu. Za vážnou újmu se přitom dle odst. 2 citovaného ustanovení považuje a) trest smrti či poprava, b) mučení nebo nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo také c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti kvůli svévolnému násilí v situaci mezinárodního či vnitřního ozbrojeného konfliktu.

63. Judikatura správních soudů již před časem dovodila, že nepostačí, aby újma, která cizinci v zemi původu hrozí, byla pouze hypotetická či závislá na dalších, dosud nenastalých okolnostech, ale je nezbytně potřeba, aby nebezpečí vážné újmy hrozilo cizinci reálně a bezprostředně. To v případě žalobce znamená, že skutečně musí hrozit bezprostřední riziko, že by byl po svém návratu zpět na Kubu vystaven nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestání a zároveň není reálně možné, aby se tomuto nebezpečí vyhnul či jej jinak odvrátil (viz k tomu např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82, či ze dne 12. 12. 2013, č. j. -20). Pro účely posouzení „reálnosti“ hrozícího nebezpečí přitom judikatura využívá tzv. test reálného nebezpečí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2014, č. j. -21).

64. Citovaný test zdejší soud provedl, přičemž v případě žalobce soud bezprostřední a reálné riziko vážné újmy nevidí. V řešené věci krajský soud postrádá především bezprostřednost hrozby žalobcem tvrzeného nelidského nebo ponižujícího zacházení. Ta není dána již z toho důvodu, že žalobce v roce 2023 definitivně přestal vyvíjet jakoukoli politicky exponovanou činnost a od té doby se veřejně nijak neprofiluje. Tento vývoj událostí opakovaně potvrdil žalobce též v podané žalobě, kde uvedl, že se v posledních letech stáhl z veřejného života a vědomě se snaží být méně viditelný. Takové okolnosti dle soudu nenasvědčují závěru, že by žalobci aktuálně hrozilo bezprostřední a reálné nebezpečí vážné újmy. Ostatně ani v době, kdy žalobce svou činností na sebe výrazněji upozorňoval, zakročily kubánské orgány proti žalobci pouze značně omezeně (viz výše). Jestliže režim nepřikročil k represivním opatřením dříve, tím méně lze bez dalších konkrétních indicií dovozovat, že by tak učinil nyní, kdy pro něj již žalobce představuje zcela minimální hrozbu.

65. Při hodnocení podmínek doplňkové ochrany konečně vzal krajský soud do úvahy též žalobcem popisovanou návštěvu neznámého muže v domě jeho matky v okamžiku, kdy žalobce se svou kapelou vystupoval v ČR. K této příběhové lince zdejší soud předně uvádí, že tvrzení žalobce je značně obecné a neurčité, poněvadž ani sám žalobce si nebyl jistý totožností daného muže a jen se domníval, že by mohlo jít o policistu v civilním oděvu. Dotyčný pak měl matce žalobce jen vyřídit, aby se žalobce již zpět na Kubu nevracel, aniž by blíže specifikoval, jaká újma, příp. konkrétní následky v případě neuposlechnutí tohoto příkazu žalobci (in eventum jeho matce) hrozí. Současně matce žalobce nepředal žádný oficiální dokument či jiný podklad, z nějž by bylo možné bezprostřední nebezpečí dovodit.

66. Aniž by zdejší soud zpochybňoval věrohodnost této části žalobcova příběhu, uvádí, že v tomto ohledu se jedná o poměrně časté tvrzení osob žádajících v ČR o mezinárodní ochranu uváděné ve snaze vyzdvihnout a podpořit hlavní linii jejich příběhu. S ohledem na individuální okolnosti projednávané věci však krajský soud dospěl k závěru, že jediná návštěva blíže neidentifikované osoby, která nebyla spojena s konkrétními výhružkami či donucovacími prostředky, sama o sobě nesvědčí o existenci nebezpečí vážné újmy a per se nemá potenciál odůvodnit udělení doplňkové ochrany žalobci podle 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Ani v rozsahu posouzení podmínek doplňkové ochrany proto zdejší soud neshledal v postupu žalovaného žádná pochybení.

VIII. Závěr a náklady řízení

67. Poněvadž krajský soud neshledal námitky žalobce důvodnými a napadené rozhodnutí považuje jako celek za zcela přezkoumatelné a zákonné, žalobu postupem dle v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

68. O náhradě nákladů řízení zdejší soud rozhodl podle , dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v posuzované věci úspěch nezaznamenal, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalovanému potom žádné náklady řízení v souvislosti s tímto soudním řízením nevznikly, resp. ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení přímo u Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to však neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 3. září 2026

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.

samosoudce