Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63 A 1/2026 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
63 A 1/2026 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci
žalobce:
M. Z.
zastoupený JUDr. Emilem Fleglem, advokátem,
se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha,
proti
žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje,
se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, č. j. KK/371/DS/25-20,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, č. j. KK/371/DS/25-20, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404,10 Kč, a to k rukám jeho zástupce, JUDr. Emila Flegela, advokáta.
Odůvodnění:
Předmět řízení
1. Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2025, č. j. KK/371/DS/25-20 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“) zamítl žalovaný žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 18. 12. 2024, č. j. 51135/OD-P/24 (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Jím byl žalovaný shledán vinným jednak ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“), kterého se úmyslně dopustil tím, že dne 21. září 2024, v čase od 16:32 hodin do 16:35 hodin, v obci Dalovice, na ul. Borská a následně po odbočení z ul. Borská na účelové pozemní komunikaci, řídil osobní vozidlo zn. VW Passat, SPZ X. a po zastavení vozidla se na výzvu policisty odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem; jednak ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod ZSP, kterého se úmyslně dopustil tím, že dne 21. září 2024, v čase od 16:32 hodin do 16:35 hodin, v obci Dalovice, na ul. Borská a následně po odbočení z ul. Borská na účelové pozemní komunikaci, řídil osobní vozidlo zn. VW Passat, SPZ X. a při jízdě úmyslně nerespektoval pokyn policisty k zastavení vozidla dávaný zvukovým a světelným výstražným nápisem „STOP POLICIE“, kdy nezastavil a dál pokračoval v jízdě. Tím žalobce porušil § 4 písm. b) a § 5 odst. 1 písm. f) ZSP. Za to mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 32 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v délce trvání 22 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
2. Krajský soud v Plzni se věcí zabývá již podruhé. Předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. KK/371/DS/25-3, jímž žalovaný rovněž žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl a toto rozhodnutí potvrdil, zrušil rozsudkem ze dne 9. 7. 2025, č. j. 63 A 7/2025-36. Důvod kasačního rozhodnutí spočíval v tom, že ačkoliv žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, jež vykazovalo vady (jednalo se blanketní odvolání), správní orgány k odstranění těchto vad nevyzvaly žalobcova zmocněnce, ale přímo žalobce. Porušily tak žalobcovo právo na právní pomoc v přestupkovém řízení.
Obsah žaloby
3. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí mu nebylo řádně doručeno, neboť byl ve správním řízení zastoupen zmocněncem, avšak žalovaný doručoval pouze jeho advokátovi, který nebyl jeho zástupcem ve správním řízení. Podle § 34 odst. 2 správního řádu a ustálené judikatury musí být písemnosti doručovány výlučně zástupci, přičemž doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt. Žalobce proto tvrdí, že napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno a řízení nebylo na úrovni žalovaného platně ukončeno. Současně argumentuje, že vydání rozhodnutí předpokládá jeho předání k doručení osobě, které má být doručováno. Nebylo-li rozhodnutí předáno k doručení zmocněnci, nelze je podle žalobce považovat za řádně vydané, popřípadě minimálně nebylo účinně oznámeno. Na podporu tohoto závěru odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se rozdílu mezi vyhotovením, vydáním a oznámením správního rozhodnutí a významu doručení pro jeho účinky vůči adresátům.
4. Dále žalobce namítá, že mu nebyla prostřednictvím jeho zmocněnce dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a doplnit odvolání. Připomíná, že Krajský soud v Plzni již v předchozím řízení shledal závažnou procesní vadou skutečnost, že výzva k odstranění vad odvolání byla doručena přímo žalobci místo jeho zástupci. Žalovaný podle žalobce tuto vadu v navazujícím řízení neodstranil, neboť ani nyní nevyzval k doplnění odůvodnění odvolání jeho zmocněnce Radomila Nováka. Napadené rozhodnutí je tak podle žalobce zatíženo stejnou procesní vadou, pro kterou bylo předchozí rozhodnutí již jednou zrušeno.
5. K otázce včasnosti žaloby žalobce uvádí, že rozhodnutí bylo doručeno pouze jeho advokátovi, který mu je předal. Žalobce však rozhodnutí svému zmocněnci nepřeposlal a ten se o jeho existenci dozvěděl až na základě dotazu žalobce dne 27. 5. 2026. Rozhodnutí mu bylo následně zasláno dne 29. 5. 2026, kdy se s ním fakticky seznámil. Protože zmocněnci nebylo rozhodnutí nikdy řádně doručeno, považuje žalobce žalobu za podanou v zákonné dvouměsíční lhůtě počítané od 29. 5. 2026. Současně uvádí, že k projednání věci je místně příslušný Krajský soud v Plzni, neboť v jeho obvodu sídlí správní orgán, který rozhodl v prvním stupni.
Vyjádření žalovaného
6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl jako opožděnou, případně zamítl. Uvedl, že žalobce byl v průběhu řízení zastupován několika osobami a po zrušujícím rozsudku krajského soudu považoval za jeho zmocněnce JUDr. Emila Flegela. Výzvu k doplnění blanketního odvolání proto dne 11. 9. 2025 doručil JUDr. Flegelovi a následně si u žalobce ověřoval jeho aktuální zastoupení. Žalobce dne 22. 9. 2025 sdělil, že nadále platí plná moc udělená JUDr. Flegelovi, aniž by zmínil R. N. Žalovaný proto vycházel z toho, že JUDr. Flegel je zástupcem žalobce, a napadené rozhodnutí mu dne 29. 9. 2025 doručil.
7. K otázce včasnosti žaloby žalovaný namítl, že rozhodnutí bylo doručeno žalobcovu zástupci dne 29. 9. 2025 a žalobci dne 30. 9. 2025, přičemž žalobce sám tvrdil, že mu je advokát bezprostředně předal. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby tak podle žalovaného uplynula počátkem prosince 2025 a žaloba podaná dne 3. 6. 2026 byla opožděná. Argument žalobce, že lhůta začala běžet až dne 29. 5. 2026 seznámením R. N. s rozhodnutím, označil za nesprávný, neboť R. N. již podle něj nebyl zmocněncem žalobce.
8. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že je vnitřně rozporný, neboť žalobce současně tvrdil, že rozhodnutí nebylo vydáno, a zároveň navrhoval jeho zrušení. Namítl rovněž, že rozhodnutí bylo řádně doručeno JUDr. Flegelovi, kterého žalobce sám označil za svého zmocněnce, a že podle § 33 odst. 1 správního řádu nemohl mít žalobce současně dalšího zmocněnce.
9. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že postupoval v souladu se zjištěným zastoupením žalobce, když výzvu k doplnění odvolání doručil JUDr. Flegelovi. Současně zdůraznil, že žalobce ani následně neuvedl žádné konkrétní odvolací důvody.
10. Žalovaný dále namítl možné zneužití práva, když podle jeho názoru žalobce účelově udržoval oddělené zastoupení R. N. ve správním řízení a JUDr. Flegelem v soudním řízení za účelem vytváření doručovacích vad. Poukázal také na to, že žalobce po celou dobu řízení neuvedl žádné věcné námitky proti správnosti rozhodnutí o přestupku. Z uvedených důvodů navrhl žalobu odmítnout jako opožděnou, případně ji zamítnout.
Replika žalobce
11. Žalobce v podané replice odmítl námitku opožděnosti jako jedinou podstatnou obranu žalovaného. Tvrdí, že žalovaný nesprávně vyložil jeho sdělení ze dne 22. 9. 2025, v němž potvrdil plnou moc JUDr. Emila Flegela výslovně pouze pro soudní řízení vedené u Krajského soudu v Plzni, nikoliv pro navazující správní řízení o přestupku. Žalovaný podle něj účelově pominul tento kontext a nesprávně dovodil, že JUDr. Flegel byl zmocněncem i ve správním řízení.
12. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný zaslal výzvu k doplnění odvolání JUDr. Flegelovi ještě předtím, než si vůbec ověřoval, kdo je zmocněncem žalobce. Ověření zastoupení následně provedl až dodatečně a na základě mylné interpretace odpovědi žalobce. Naproti tomu plná moc udělená R. N. nebyla nikdy odvolána ani nezanikla a žalovaný navíc nedisponoval žádnou plnou mocí opravňující JUDr. Flegela k zastupování žalobce ve správním řízení.
13. Z toho žalobce dovozuje, že napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno jeho skutečnému zmocněnci R. N., a doručení JUDr. Flegelovi proto nemohlo založit běh lhůty pro podání žaloby. Námitka opožděnosti je proto podle něj nedůvodná.
14. Žalobce dále poukazuje na rozpornost argumentace žalovaného, který na jedné straně tvrdí, že vady doručování nemají vliv na zákonnost rozhodnutí, avšak současně připouští, že předchozí rozhodnutí bylo soudem zrušeno právě pro obdobnou doručovací vadu.
15. Žalovaný se rovněž podle žalobce nevypořádal s tvrzením, že v novém řízení zopakoval stejnou procesní vadu, pro kterou bylo jeho předchozí rozhodnutí již zrušeno, a nerespektoval tak závazný právní názor soudu. Odmítl rovněž tvrzení žalovaného, že rozdělení zastoupení mezi zmocněnce ve správním řízení a advokáta v soudním řízení sloužilo k vytváření doručovacích vad. Naopak tvrdí, že za vznik namítaných vad odpovídá žalovaný, který opakovaně doručoval písemnosti nesprávné osobě.
Posouzení věci
16. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci výslovně souhlasili a dokazování nebylo nutno provádět.
17. Žaloba je důvodná.
18. Pro přehlednost věci soud stručně rekapituluje průběh správního řízení i před vydáním kasačního rozsudku ze dne 9. 7. 2025.
19. Přestupkové řízení se žalobcem bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení ze dne 12. 11. 2024, které bylo žalobci doručeno do jeho datové schránky téhož dne spolu s předvoláním k ústnímu jednání nařízenému na 11. 12. 2024.
20. Dne 10. 12. 2024 byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc ze dne 9. 12. 2024, kterou žalobce zmocnil ke svému zastupování v přestupkovém řízení pana R. N. s tím, že „zmocněnec může v souladu s ust. § 33 odst. 3 SprŘ udělit plnou moc jiné osobě, aby ve věci jednala místo něj.“ Současně byla správnímu orgánu I. stupně doručena i plná moc ze dne 10. 12. 2024, kterou pan R. N. zmocnil paní N. R. „k tomu, aby za něj jednala v řízení vedeném u správního orgánu: Magistrát města Karlovy Vary pod sp. zn. 43309/OD-P/24/Ka“.
21. N. R. pak zastupovala žalobcova zmocněnce během ústního jednání dne 11. 12. 2024. Následně žalobcův zástupce R. N. zaslal správnímu orgánu I. stupně dne 17. 12. 2024 vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dne 30. 12. 2024 mu rovněž bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 12. 2024.
22. Dne 7. 1. 2025 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno panem R. N. odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Jeho obsahem je rekapitulace obsahu výrokové části tohoto rozhodnutí, které následuje věta: „Pro náročnost věci žádám správní orgán o stanovení lhůty k doplnění v délce 30-ti dnů ode dne doručení podání usnesením vydaným správním orgánem a doručeným do datové schránky zmocněnce.“
23. Správní orgán I. stupně dne 8. 1. 2025 vyhotovil výzvu k doplnění podaného odvolání, a to s odkazem na § 82 odst. 2 správního řádu a § 37 odst. 3 správního řádu. K odstranění vad podaného odvolání stanovil žalobci lhůtu 5 pracovních dnů ode dne doručení výzvy. Jak se podává z doručenky datové zprávy, jíž byla tato výzva obsahem, byla výzva doručena tzv. fikcí dne 20. 1. 2025, a to přímo žalobci.
24. Na výzvu k odstranění vad odvolání nikdo nezareagoval; dne 31. 1. 2025 předává správní orgán I. stupně spisový materiál s odvoláním k rozhodnutí žalovanému. O tom správní orgán I. stupně vyrozuměl přípisem ze dne 30. 1. 2025 žalobcova zmocněnce, R. N.
25. Žalovaný vydal své první rozhodnutí dne 24. 2. 2025 a doručil je žalobcovu zástupci, R. N. Své rozhodnutí zaslal na vědomí také žalobci.
26. Rozsudkem ze dne 9. 7. 2025, č. j. 63 A 7/2025-36, zrušil Krajský soud v Plzni rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. KK/371/DS/25-3, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že správní orgán I. stupně procesně vážným způsobem pochybil, když výzvu k odstranění vad blanketního odvolání doručil přímo žalobci a nikoli jeho zmocněnci R. N. (odst. 29 a násl. citovaného rozsudku).
27. Ve správním spise se následně objevuje nedatovaná a vlastnoručně nepodepsaná listina, z níž se podává, že žalobce sděluje k dotazu, „že ve věci rozhodované Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 63 A 7/2025 nadále v plném rozsahu platí udělená plná moc (nebyla žádným způsobem vypovězena) a jsem i nadále zastupován JUDr. Emilem Fleglem.“ Na listině se nenachází žádný identifikátor, otisk prezenčního razítka ani jakákoli jiná značka, ze které by bylo patrné, kdy a jakým způsobem se tato listina dostala do dispozice žalovaného. Nadto se ve správním spise ani nenachází žádná listina obsahující „dotaz“, na který žalobce reaguje. Není proto ani zřejmé, jak byl tento dotaz formulován a na co se správní orgán I. stupně žalobce vlastně tázal.
28. Dne 11. 9. 2026 adresoval žalovaný výzvu k odstranění vad podaného odvolání advokátu JUDr. Emilu Flegelovi, jemuž byla doručena téhož dne.
29. Na výzvu nikdo nereagoval.
30. Nynější žalobou napadené rozhodnutí bylo žalovaným vydáno dne 29. 9. 2025 a doručeno advokátu JUDr. Emilu Flegelovi (29. 9. 2025) i žalobci (30. 9. 2025).
31. S ohledem na to, že žalobní body jsou do jisté míry provázané a odpovědi na ně od sebe nelze jednoduše oddělit, předestře soud nejprve svůj názor na situaci, která v projednávané věci nastala. Poté vypořádá uplatněnou argumentaci účastníků řízení.
32. Soud především znovu poukazuje na to, co uvedl již ve svém předchozím rozsudku o významu a smyslu zastoupení ve správním řízení (srov. odst. 30-31 citovaného rozsudku), která platí tím spíše, jde-li o řízení přestupkové. S ohledem na to, že je zachována totožnost účastníků, není třeba tato obecná východiska opakovat.
33. Podle § 33 odst. 1 správního řádu: „Účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“ Dle druhého odstavce téhož ustanovení pak: „Zmocnění může být uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení (…).“ Konečně dle třetího odstavce tohoto ustanovení může zmocněnec udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho za účastníka jednala, jen je-li v plné moci výslovně dovoleno, že tak může učinit, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
34. V průběhu předmětného přestupkového řízení udělil žalobce nejprve dne 14. 11. 2024 plnou moc k nahlédnutí do správního spisu paní N. B., která skutečně do spisu nahlédla dne 25. 11. 2024. Následně udělil dne 9. 12. 2024 plnou moc panu R. N., kterážto plná moc obsahovala doložku umožňující panu N. zmocnit k jednání za žalobce i jinou osobu ve smyslu § 33 odst. 3 správního řádu. Tohoto oprávnění jmenovaný využil dne 10. 12. 2024, kdy k zastupování žalobce na ústním jednání konaném dne 11. 12. 2024 zmocnil paní N. R. Dále v průběhu správního řízení žalobce zastupoval pouze pan R. N. a správní orgány obou stupňů s ním také řádně jednaly. To platilo s tou výjimkou, na které byl založen kasační důvod předchozího rozsudku v projednávané věci, a sice že správní orgán I. stupně nevyzval k odstranění vad podaného (blanketního) odvolání proti svému rozhodnutí žalobcova zástupce, ale přímo žalobce.
35. Po kasačním zásahu zdejšího soudu bylo úkolem žalovaného (při vázanosti právním názorem soudu dle § 78 odst. 5 s. ř. s.) napravit vadu v předchozím procesním postupu a k odstranění vad odvolání podaného proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyzvat žalobcova zmocněnce.
36. Jelikož z obsahu správního spisu nelze dovodit žádnou skutečnost, jež by poukazovala na změnu v žalobcově zastoupení v přestupkovém řízení, měl tak žalovaný učinit výzvou adresovanou panu R. N. Žalobce totiž zmocnil právě jeho, aby jej v přestupkovém řízení zastupoval. Žalovaný však místo toho zřejmě o zastoupení žalobce zapochyboval s ohledem na to, že v soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 63 A 7/2025 byl žalobce zastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem. Ve správním spise sice příslušný dokument v rozporu s § 17 odst. 1 správního řádu absentuje (v tomto směru soud připomíná žalovanému zásadu řádného vedení spisu, srov. rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2013, č. j. 6 As 81/2013-56, odst. 25 a násl., resp. ze dne 3. 2. 2026, č. j. 6 As 79/2025-38, odst. 14; ostatně ani spisový přehled obsahující v závěru jakési „skupiny“ dokumentů, např. „vrácení spisu, rozsudek KS Plzeň, nové rozhodnutí KÚKK“, aniž by bylo patrné, co konkrétně je v nich obsaženo, zákonu neodpovídá), ale jeví se pravděpodobným (s ohledem na zřejmě žalobcovu odpověď, přičemž však z daného dokumentu s ohledem na nedostatek jakýchkoli identifikátorů není zřejmé, jak a od koho konkrétně se k žalovanému tento dokument dostal), že žalovaný vyzval přímo žalobce, aby mu sdělil, zda je nadále (tj. i v rámci dále vedeného přestupkového řízení) zastoupen advokátem, který jej zastupoval i v soudním řízení, tedy JUDr. Flegelem. Jak už soud uvedl, k takovému dotazu neexistoval právní důvod, jeho zaslání bylo tedy přinejmenším nadbytečné.
37. Nedosti však na tom, žalovaný z žalobcovy poměrně jednoznačně formulované odpovědi, podle níž jej „ve věci rozhodované Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 63 A 7/2025 nadále v plném rozsahu“ zastupuje JUDr. Flegel, dovodil, že jej JUDr. Flegel zastupuje i v dalším průběhu přestupkového řízení. Nic takového ovšem z dané odpovědi neplyne a žalobci vskutku nelze v tomto směru vytýkat ani snahu o nějaké zatemňování skutečnosti. Věc rozhodována Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 63 A 7/2025 zkrátka označuje příslušné soudní řízení, nikoli přestupkové řízení vedené žalovaným. Žalovaný si tak žalobcovu odpověď vyložil nesprávně a nadále jednal s JUDr. Flegelem, jako by to byl on, kdo byl žalobcovým zmocněncem v probíhajícím řízení. Jde tu o zcela jednoznačné pochybení žalovaného, neboť účastník správního řízení důvodně očekává od správních orgánů, že dokáží adekvátně vyložit srozumitelně uváděné skutečnosti. Pochybení žalovaného je pak podtrženo tím, že se žalovaný vůbec nezajímal o existenci případné plné moci, kterou by žalobce JUDr. Flegela ke svému zastupování v přestupkovém řízení zmocňoval. Přitom podle § 33 odst. 1 věta druhá správního řádu platí, že zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. V tomto směru se tu tedy jednalo dokonce o dvojí pochybení žalovaného.
38. Jaké z toho plynou pro projednávanou věc důsledky? Především je nutno uzavřít, že žalovaný skutečně nedodržel závazný právní názor zdejšího soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 9. 7. 2025, č. j. 63 A 7/2025-36, aby vyzval k odstranění vad podaného blanketního odvolání žalobcova zmocněnce. Místo toho žalovaný k odstranění vad odvolání vyzval opět osobu odlišnou od žalobcova zmocněnce, totiž jeho zástupce ze soudního řízení, advokáta JUDr. Flegela.
39. Platí-li pak podle § 34 odst. 2 správního řádu, že s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci, přičemž doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak, nutno z toho dovodit, že i nynější žalobou napadené rozhodnutí žalovaného mělo být řádně žalobci doručeno k rukám jeho zástupce. Tím byl i v příslušné době pan R. N. Žalovaný však napadené rozhodnutí doručil jednak jen domnělému žalobcovu zmocněnci (za něhož mylně považoval JUDr. Flegela) a jednak samotnému žalobci.
40. Podle § 72 odst. 1 věta prvá s. ř. s.: „Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.“ Z pohledu citovaného ustanovení však z výše uvedených skutečností plyne, že doručení nyní žalobou napadeného rozhodnutí nebylo řádné ve smyslu pravidel stanovených správním řádem, konkrétně § 34 odst. 2 správního řádu. Přestože tedy žalovaný toto napadené rozhodnutí doručil i přímo žalobci, takové doručení nebylo způsobilé spustit plynutí lhůty k podání správní žaloby proti němu. Že skutečnost, se kterou zákon spojuje počátek plynutí této lhůty, nastala v důsledku toho, co tvrdí žalobce (resp. jeho zástupce JUDr. Flegel) v podané žalobě, totiž že bezprostředně po tom, co mu (rozuměj: JUDr. Flegelovi) bylo napadené rozhodnutí nesprávně doručeno, jej předal žalobci, rovněž není možno uzavřít. Ani v tomto případě se totiž nejedná o doručení napadeného rozhodnutí jeho zákonnému adresátovi, tj. žalobcovu zmocněnci, panu R. N. Sám žalobce přitom napadeným rozhodnutím disponoval již 30. 9. 2025, neboť tehdy mu bylo doručeno prostřednictvím jeho datové schránky, a není proto vůbec důvod zabývat se tím, kdy snad JUDr. Flegel dané rozhodnutí žalobci následně předal.
41. Soud tak v tomto směru mohl vyjít buď z toho, co tvrdí žalobce, totiž že svému zmocněnci R. N. napadené rozhodnutí zaslal dne 29. 5. 2026, případně uzavřít, že žalobcovu zmocněnci bylo napadené rozhodnutí doručeno materiálně ke dni podání správní žaloby (analogicky ve smyslu závěrů rozšířeného senátu NSS obsažených v jeho usnesení ze dne 5. 11. 2025, č. j. 1 Afs 206/2023-103). Buď jak buď, žalobu podanou dne 3. 6. 2026, je proto nutno z hlediska lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s. považovat za včasnou. K tomu, aby bylo možno uzavřít, že se žalobcův zmocněnec seznámil s napadeným rozhodnutím dříve, a že tak snad již lhůta k podání žaloby marně uplynula, schází ve správním spise jakékoli podklady. Současně by ale nebylo ani praktické uvažovat o tom, že se snad žalobcův zmocněnec s napadeným rozhodnutím dosud vůbec neseznámil, pročež by žaloba byla podána fakticky předčasně. Takový závěr by bezdůvodně oponoval tomu, co sám žalobce tvrdí, navíc jen s tím důsledkem, že žalovaný by musel napadené rozhodnutí znovu (tentokrát však již řádně) doručovat a žaloba by byla následně také projednána. Jinak řečeno: takové stanovisko by žádnému účastníku nepřineslo nic pozitivního, jen by na všech stranách zvýšilo vynaložené náklady. Proto soud učinil dílčí závěr, podle něhož je žaloba podána včasně.
42. Pokud pak jde o žádost žalovaného, aby soud vyhodnotil žalobcův postup i z hlediska zákazu zneužití práva, je nutno uvést, že soud v tomto případě nespatřuje žádný důvod k úvahám v tomto směru. Samotné „rozdělení“ zastoupení mezi soudní řízení a správní řízení (ve skutečnosti jde o zastoupení ve dvou odlišných řízeních vedených odlišnými orgány, což žalovaný zřejmě plně nedoceňuje, jak se ukázalo z jeho postupu, kdy si vyžaduje „potvrzení“ o tom, kdo vlastně žalobce zastupuje v přestupkovém řízení, přestože má ve spise založenou platnou plnou moc), není nic neobvyklého a rozhodně nejde o nic, co by mělo správní orgán jakkoli rozkolísat, pokud jde o řešení otázky, s kým má jednat. Pokud by navíc žalovaný aplikoval jednoduchá a jistě zažitá pravidla obsažená ve správním řádu (např. že se existence zmocnění prokazuje předložením plné moci, viz § 33 odst. 1 věta druhá správního řádu), vůbec by nemohl v přestupkovém řízení jednat s JUDr. Flegelem coby se zmocněncem žalobce. Pochybení v této věci tak jde plně na vrub žalovaného.
43. Jde přitom o pochybení závažné. Jak už bylo výše řečeno, žalovaný neodstranil závažnou procesní vadu, pro kterou soud jeho předchozí rozhodnutí rozsudkem ze dne 9. 7. 2025, č. j. 63 A 7/2025-36, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Naopak, tuto vadu v podstatě zopakoval. I v tomto směru lze s ohledem na totožnost účastníků pro osvětlení závažnosti dané procesní vady poukázat na to, co bylo řečeno ve shora zmíněném předchozím rozsudku zdejšího soudu (odst. 34-36). Žalobce má právo na právní pomoc s formulováním odvolacích důvodů v přestupkovém řízení. Realizace tohoto jeho práva byla postupem žalovaného, který žalobcovu zmocněnci řádně nedoručil výzvu k odstranění vad podaného odvolání, znemožněna. K tomuto závěru v obdobném případě viz také rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016-26.
44. Tím se však důsledky vadného postupu žalovaného vyčerpávají. Uvažovat o tom, že snad v důsledku vadného doručení samotného napadeného rozhodnutí (rovněž jak JUDr. Flegelovi, tak i žalobci) nebylo napadené rozhodnutí fakticky ani vydáno, není podle mínění zdejšího soudu možné. Napadené rozhodnutí bylo vydáno, neboť bylo doručováno a doručeno do právní sféry toho, jehož se týká, tj. žalobce. Bylo tak nepochybně doručováno z hlediska § 71 odst. 2 písm. a) ve spojení § 19 ve spojení a § 34 odst. 2 správního řádu vadně (neboť mělo být doručeno žalobcovu zmocněnci), ale nejde o vadu takovou, která by mohla být srovnávána se situací, kdy je rozhodnutí doručováno „komukoliv“, jak o tom hovoří žalobce na str. 3 své žaloby. Za této situace považuje soud úvahy o tom, že napadené rozhodnutí fakticky nebylo ani vydáno, za přepjaté.
Závěr a náklady řízení
45. Žalovaný nesplnil závazný právní názor vyslovený zdejším soudem v předchozím kasačním rozsudku. Své procesní pochybení fakticky zopakoval, čímž zatížil řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí natolik závažnou procesní vadou, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení. To soud vyslovil ve výroku I. tohoto rozsudku dle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.
46. V dalším průběhu řízení již žalovaný vytknutou procesní vadu řádně odstraní v intencích závazného právního názoru soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
47. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož: „Nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalobce, neboť bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno. Žalobce ani přes výzvu soudu náklady řízení nevyčíslil, proto soud přistoupil k jejich vyčíslení na základě obsahu soudního spisu.
48. Přiznaná náhrada nákladů řízení je představována uhrazeným soudním poplatkem za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč, odměnou za právní zastoupení žalobce za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč: příprava a převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a sepis a podání žaloby a podání repliky dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, celkem 13 860 Kč. Dále třikrát náhradou hotových výdajů po 450 Kč, celkem 1 350 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátce daně z přidané hodnoty, byla odměna zástupce za poskytnuté úkony právní služby a náhrada hotových výdajů navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy o 3 194,10 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 21 404,10 Kč.
49. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalované tuto platbu realizovat).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.).
Plzeň 4. září 2026
JUDr. Ondřej Szalonnás v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.