Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 A 25/2026 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 25/2026 - 42
7
č. j. 31 A 25/2026
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci
žalobce U. M., st. obč. Republika Uzbekistán
zastoupeného Mgr. Václavem Slukou, advokátem
se sídlem Hartigova 128/1715, Praha 3 – Žižkov,
proti
žalovanému Ředitelství služby cizinecké policie
Olšanská 2, Praha 3
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2026, č. j. CPR-21704-3/ČJ-2026-930310-V241,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, jako správního orgánu prvního stupně, ze dne 20.5.2026, č. j. KRPA-168376-14/ČJ-2026-000022-SV, bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo zákon č. 326/1999 Sb.“), uloženo správní vyhoštění. Současně mu byla stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území členských států“). Počátek této doby byl určen ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států. Žalobci byla dále stanovena lhůta k vycestování z území v délce 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
2. Správní orgán prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že žalobce byl při kontrole ztotožněn a měl u sebe cestovní doklady. Jeden z nich byl vydávajícím státem, Bulharskou republikou, zneplatněn; v Schengenském informačním systému byl k tomuto dokladu veden záznam podle čl. 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862. Žalobce dále předložil cestovní pas, v němž nebylo vyznačeno platné vízum ani jiné platné pobytové oprávnění pro pobyt na území České republiky.
3. Bylo rovněž ověřeno, že žalobci bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území Bulharské republiky, původně platné do 31. 7. 2028, toto oprávnění však bylo bulharským policejním orgánem zrušeno dne 22. 4. 2026. Správní orgán proto uzavřel, že žalobce od tohoto dne pobývá na území členských států neoprávněně.
4. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný o něm rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že je zamítl.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
5. Žalobce v žalobě, resp. v jejím doplnění, namítal, že stanovením doby správního vyhoštění v délce jednoho roku se správní orgány odchýlily od ustálené správní praxe, a jejich rozhodnutí je proto nezákonné.
6. Dále vytkl, že v řízení před správním orgánem prvního stupně nebylo respektováno jeho právo na tlumočení úkonů státních orgánů do jeho rodného jazyka. Při předání rozhodnutí žalobci nebyl přítomen soudní tlumočník pro jazyk uzbecký. Tím mělo dojít k neodstranitelnému porušení jeho práva na spravedlivý proces.
7. Žalobce proto navrhl, aby soud nařídil jednání za účasti soudního tlumočníka, přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a zajistil tak ochranu jeho práva na spravedlivý proces.
8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce totožné námitky uplatnil již v odvolání, a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.
III.
Posouzení žaloby
9. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
10. Žalobce ve věci požadoval konání ústního jednání, které bylo proto nařízeno na den 4. 9. 2026, zástupce žalobce se omluvil z důvodu čerpání dovolené, rovněž žalovaný omluvil svou nepřítomnost. K jednání se nedostavil ani žalobce, ani předvolaný tlumočník. Jednání soud proto konal v nepřítomnosti předvolaných účastníků.
11. Z obsahu správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí plyne, že dne 20. 5. 2026 v 6:00 hod. provedl správní orgán prvního stupně pobytovou kontrolu na adrese X. Při kontrole byl ztotožněn též žalobce, který k prokázání totožnosti předložil cestovní doklad Republiky Uzbekistán X a povolení k pobytu vydané Bulharskou republikou č. X, s vyznačenou platností do 31. 7. 2028.
12. Z dostupných evidencí a na základě mezinárodní výměny informací prostřednictvím národního kontaktního bodu správní orgán zjistil, že bulharské orgány uvedené povolení k pobytu dne 22. 4. 2026 zrušily. Důvodem bylo neplnění podmínek, za nichž bylo povolení uděleno, zejména ukončení zaměstnání, k jehož výkonu bylo pobytové oprávnění vydáno.
13. Žalobce vstoupil do schengenského prostoru dne 15. 7. 2025 přes území Bulharské republiky, kde setrval do 20. 3. 2026. Následně přicestoval do České republiky a setrval zde až do provedení pobytové kontroly, aniž by disponoval jiným pobytovým oprávněním. Správní orgán proto uzavřel, že žalobce od 22. 4. 2026 do dne kontroly pobýval na území členských států bez platného oprávnění k pobytu. Tím naplnil podmínky pro postup podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, a správní orgán s ním zahájil řízení o správním vyhoštění.
14. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 20. 5. 2026 soud ověřil, že výslechu byl přítomen soudní tlumočník pro jazyk uzbecký RNDr. Sodikjon Kurbanov, Ph.D., zapsaný v seznamu tlumočníků. Žalobce při výslechu uvedl, že do České republiky přicestoval za prací a výdělkem. O pobytové oprávnění zde nepožádal, neboť nevěděl, jak má postupovat, a neznal českou právní úpravu. Současně uvedl, že nevěděl o zrušení svého pobytového oprávnění v Bulharské republice.
15. Žalobce dále vypověděl, že v České republice nemá rodinné, sociální ani jiné zázemí, závazky či pohledávky a nebyl zde odsouzen. V Uzbekistánu má rodinu; je ženatý a má dvě děti. Uvedl, že jeho manželka je nemocná, a proto pracuje a zasílá jí peníze. Návratu do Uzbekistánu se neobává, považuje jej za bezpečnou zemi a má zde zázemí, kam se může vrátit. Výslovně prohlásil, že mu v zemi původu nehrozí ohrožení života, mučení, nelidské či ponižující zacházení, otroctví, nucené práce, svévolné zbavení svobody ani ohrožení práva na osobní bezpečnost, účinnou právní ochranu či spravedlivý proces. Přislíbil rovněž respektovat postup českých správních orgánů.
16. Téhož dne bylo žalobci za přítomnosti tlumočníka oznámeno zahájení řízení o správním vyhoštění. Ze záznamu národního situačního centra dále vyplynulo potvrzení bulharského policejního partnera, že žalobce nemá v Bulharské republice platné pobytové oprávnění, neboť bylo ukončeno. Součástí správního spisu je též fotokopie cestovního pasu žalobce vydaného Republikou Uzbekistán.
17. Správní orgán prvního stupně následně vydal rozhodnutí o správním vyhoštění a stanovil žalobci povinnost vycestovat. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, v němž namítal, že tlumočníkovi dostatečně nerozuměl. Navrhoval proto řízení před správním orgánem prvního stupně doplnit nebo zopakovat za účasti řádně ustanoveného soudního tlumočníka pro jazyk uzbecký. Dále považoval dobu správního vyhoštění za nepřiměřeně dlouhou.
18. Žalovaný odvolání zamítl. Konstatoval, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s § 174a zákona o pobytu cizinců, žalobce byl řádně poučen o procesních právech a při výslechu byl přítomen řádně ustanovený tlumočník pro jazyk uzbecký, zapsaný v seznamu znalců a tlumočníků. Žalobce v průběhu výslechu nevznesl žádnou námitku týkající se srozumitelnosti tlumočení nebo jazykové způsobilosti tlumočníka; na položené otázky reagoval věcně a bezprostředně. Žalovaný proto neshledal žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že žalobce obsahu úkonu nerozuměl.
19. K délce uloženého správního vyhoštění žalovaný uvedl, že doba jednoho roku odpovídá povaze a závažnosti protiprávního jednání žalobce. Zohledňuje polehčující i přitěžující okolnosti, plní preventivní i represivní funkci a je přiměřeně individualizována. Přestože doba neoprávněného pobytu byla relativně krátká, správní orgán přihlédl k vědomému protiprávnímu jednání žalobce. Vycestování žalobce nebrání žádné konkrétní okolnosti.
20. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.
21. Správní soudy se obdobnou situací, jaká je řešena v případě žalobce, zabývaly opakovaně. Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 5.5.2025, č. j. 54 A 4/2025-18, dovodil, že pro naplnění § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců není rozhodné, zda cizinec o neoprávněnosti pobytu věděl ani jak dlouho neoprávněný pobyt trval. Zavinění není podmínkou uložení správního vyhoštění. Tyto okolnosti lze zohlednit až při hodnocení přiměřenosti a stanovení délky zákazu vstupu. Soud zároveň akceptoval, že při absenci rodinných a sociálních vazeb v České republice převáží veřejný zájem na dodržování pobytových pravidel. Týž soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2025, č. j. 41 A 6/2025–22, uzavřel, že jsou-li splněny znaky § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 a vyhoštění nepředstavuje nepřiměřený zásah do soukromého či rodinného života, policie správní vyhoštění uložit musí. Krátká doba neoprávněného pobytu, dosavadní bezúhonnost nebo příslib vycestování mohou ovlivnit délku zákazu vstupu, nikoliv však samy o sobě vyloučit správní vyhoštění.
22. Žalobce namítal porušení práva na tlumočení; tato námitka však zůstala v obecné rovině. Žalobce neuvedl, kterým konkrétním úkonům, otázkám či poučením při výslechu nerozuměl, zda tuto okolnost v průběhu správního řízení namítal ani jaké konkrétní skutečnosti by při řádném tlumočení uvedl odlišně. Neoznačil ani žádné tvrzení či důkaz, který by nemohl v důsledku tvrzené vady tlumočení uplatnit a jenž by mohl být významný pro posouzení zákonnosti správního vyhoštění nebo jeho přiměřenosti.
23. Žalobní body přitom musí obsahovat konkrétní skutkové a právní důvody, pro něž žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Soud přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích takto vymezených žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Obecně formulovaná výtka proto umožňuje pouze stejně obecné posouzení.
24. Ze správního spisu se podává, že výslechu žalobce byl přítomen tlumočník pro jazyk uzbecký, zapsaný v seznamu soudních tlumočníků. Žalobce při výslechu nevznesl výhradu proti kvalitě nebo srozumitelnosti tlumočení; na otázky reagoval věcně, souvisle a bezprostředně. Současně se podrobně vyjádřil k účelu svého pobytu, okolnostem svého příjezdu, rodinným, osobním a ekonomickým poměrům, jakož i k podmínkám možného návratu do země původu. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by obsahu prováděných úkonů nerozuměl.
25. Ani v žalobě pak žalobce netvrdí, že by správnímu orgánu zamýšlel sdělit konkrétní skutečnosti vztahující se k platnosti jeho pobytového oprávnění, k době a důvodům neoprávněného pobytu nebo k přiměřenosti dopadů správního vyhoštění, avšak v důsledku vadného tlumočení tak neučinil. Nadto nenamítá, že by jeho vyjádření zachycená v protokolu neodpovídala tomu, co správnímu orgánu skutečně uvedl. Tvrzená procesní vada tedy není nijak konkretizována a žalobce ani netvrdí její možný vliv na zákonnost rozhodnutí. Taková námitka nemůže obstát. Ani pokud by soud připustil existenci dílčích nedostatků při tlumočení, žalobce netvrdí a ze spisu neplyne, jakým způsobem mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
26. Soud dále připomíná, že žalobce pobýval na území členských států bez platného oprávnění k pobytu. Tím byly naplněny podmínky § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Pro samotné naplnění této skutkové podstaty není rozhodné, zda si cizinec neoprávněnosti svého pobytu byl vědom ani jak dlouho neoprávněný pobyt trval; uložení správního vyhoštění není podmíněno zaviněním. Tyto okolnosti se mohou projevit při stanovení délky zákazu vstupu a při posouzení přiměřenosti rozhodnutí.
27. Tento závěr odpovídá shora uvedeným rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 41 A 6/2025, a ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 54 A 4/2025. Podle nich krátká doba neoprávněného pobytu, součinnost se správním orgánem, doznání, příslib vycestování nebo tvrzená nevědomost o neplatnosti pobytového oprávnění samy o sobě nevylučují uložení správního vyhoštění. Tyto okolnosti mohou být zohledněny pouze v rámci individuálního posouzení přiměřenosti a při určení délky zákazu vstupu.
28. Správní orgány v nyní posuzované věci hodnotily okolnosti významné podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Přihlédly zejména k relativně krátké době neoprávněného pobytu, ale také k tomu, že žalobce v České republice nemá rodinné, sociální ani majetkové vazby, zatímco jeho rodina a zázemí se nacházejí v Uzbekistánu. Žalobce rovněž potvrdil, že mu v zemi původu nehrozí žádné konkrétní nebezpečí a že mu v návratu nic nebrání. Stanovená doba zákazu vstupu v délce jednoho roku proto nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého nebo rodinného života.
29. Žalobce toliko obecně tvrdil existenci ustálené správní praxe, od níž se měly správní orgány odchýlit, aniž by označil jediný srovnatelný případ, interní metodický postup či rozhodovací praxi správních orgánů, z níž by taková praxe vyplývala. Soud proto nemá k dispozici podklad, na jehož základě by mohl tvrzené odchýlení ověřit.
30. K námitce nepřiměřenosti stanovené doby zákazu vstupu soud dále uvádí, že § 119 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců umožňuje uložit zákaz vstupu až na dobu pěti let. Skutečnost, že uložená doba zákazu vstupu představuje jednu pětinu zákonem předpokládané maximální délky, sama o sobě nepředurčuje její přiměřenost; v nyní posuzované věci však správní orgány její délku odůvodnily individuálními okolnostmi případu a soud jejich úvahu neshledal excesivní ani nepřiměřenou.
31. Správní orgány při jejím stanovení přihlédly jak k relativně krátké době neoprávněného pobytu, tak k okolnostem, za nichž žalobce na území setrval, jeho osobním, rodinným a sociálním vazbám a k intenzitě jeho vztahu k zemi původu. Žalobce v České republice nemá rodinné ani jiné pevnější vazby, zatímco jeho rodina a zázemí jsou v Uzbekistánu; sám uvedl, že mu ve vycestování ani návratu do země původu nic nebrání. Stanovená doba proto odpovídá zjištěným okolnostem věci a dostatečně zohledňuje požadavek individualizace.
32. Žalobce nadto neuvedl žádné konkrétní okolnosti, pro které by právě v jeho případě měla být doba zákazu vstupu kratší. Neodkázal ani na srovnatelné případy či soudní rozhodnutí, z nichž by vyplýval nepoměr mezi jeho situací a uloženou délkou vyhoštění. Jeho námitka proto zůstává toliko obecná.
33. Žalobce rovně toliko obecně tvrdil existenci ustálené správní praxe, od níž se měly správní orgány odchýlit, aniž by označil jediný srovnatelný případ, interní metodický postup či rozhodovací praxi správních orgánů, z níž by taková praxe vyplývala. Soud proto nemá k dispozici podklad, na jehož základě by mohl tvrzené odchýlení ověřit.
34. V mezích soudního přezkumu soud shledal, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, zohlednil relevantní hlediska přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců a učiněné závěry řádně a logicky odůvodnil. Napadené rozhodnutí je proto zákonné.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
35. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.
36. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 4. září 2026
Mgr. Jana Jurečková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.