Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 A 10/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Hanou Janotovou v právní věci

žalobce: X. X.

státnost příslušnost X.

bytem X.

zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s.

sídlem Poděbradská 5, Praha 9

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany podle zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobce podle , o kterém se žalobce dozvěděl dne 31. 7. 2026, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Podstatou této věci je otázka, zda je důvod zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany spočívající v tom, že po dobu 90 dnů je místem pobytu cizince sídlo správního orgánu [ zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, „zákon o dočasné ochraně“] v souladu s právem Evropské unie.

2. Zdejší soud se touto otázkou již opakovaně zabýval, a to kupř. v rozsudcích ze dne 25. 9. 2025, č. j. -41, ze dne 20. 11. 2025, č. j. -45, ze dne 3. 12. 2025, č. j. -26, ze dne 22. 1. 2026, č. j. -22, ze dne 27. 2. 2026, č. j. -21, ze dne 14. 5. 2026, č. j. -37, či ze dne 18. 5. 2026, č. j. -23.

3. Dospěl k závěru, že § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně je pro rozpor s právem EU neaplikovatelný. I v této věci se soud s již učiněným závěrem ztotožňuje. Níže jej proto veskrze jen opakuje.

Žaloba

4. Žalobce je občan Ukrajiny. V ČR mu byla udělena dočasná ochrana podle zákona o dočasné ochraně, kterou si pravidelně prodlužoval. Dne 31. 7. 2026 obdržel e-mail, kterým ho žalovaný informoval o zániku dočasné ochrany z důvodu podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně s tím, že si o dočasnou ochranu může požádat znovu.

5. Žalobce v tomto prohlášení o zániku dočasné ochrany spatřuje nezákonný zásah.

6. Namítá, že § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně je v rozporu s čl. 8 odst. 2 směrnice 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.

(„směrnice o dočasné ochraně“) a s čl. 17 prováděcího rozhodnutí 2022/382 Prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.

(„prováděcí rozhodnutí“).

7. Má za to, že absence hlášené adresy pobytu nemůže být důvodem pro zánik dočasné ochrany, jelikož takový požadavek nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně. Tato směrnice neupravuje důvody pro odnětí dočasné ochrany. Zákon o dočasné ochraně jde nad její rámec. Fakticky rozšiřuje důvody pro neudělení, resp. zánik dočasné ochrany, které jsou taxativně vymezeny v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. Za rozporný s právem EU žalobce považuje již požadavek na předložení dokladu o ubytování, ačkoliv to směrnice o dočasné ochraně nepředpokládá. To však samo o sobě není předmětem zásahu správního orgánu v tomto případě.

8. Podle žalobce není přípustné, aby na základě směrnice o dočasné ochraně (viz recitál č. 12) byla přijata taková vnitrostátní úprava, která zhoršuje postavení vysídlených osob a klade jim další překážky k získání dočasné ochrany v členském státě EU. Zároveň Česká republika nezajistila ve smyslu čl. 17 prováděcího rozhodnutí žádná další doplňková práva oproti směrnici o dočasné ochraně. Žalobce se tak domnívá, že v jeho případě jde o tzv. acte clair, správná interpretace unijního práva je zřejmá, nevyvolává pochybnosti. Směrnice o dočasné ochraně žádné ustanovení o možnosti přijímat opatření zpřísňující podmínky udělení, prodloužení a zániku dočasné ochrany neobsahuje.

9. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024 č.j. -29, ve kterém Nejvyšší správní soud zdůraznil, že členské státy nemohou stanovit osobám požívajícím dočasné ochrany podmínky, které by byly méně příznivé, než jsou ty vymezené ve směrnici o dočasné ochraně.

Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Ke skutkovým okolnostem věci uvedl, že žalobce v ČR pobýval na základě oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany s platností od 26. 5. 2025 do 31. 3. 2026. Dne 13. 1. 2026 požádal o jeho prodloužení. Dne 18. 3. 2026 se dostavil na pracoviště žalovaného a ohlásil změnu místa pobytu na území ČR. Dne 27. 4. 2026 žalovaný obdržel čestné prohlášení žalobcova dosavadního ubytovatele, podle něhož žalobci ubytování na příslušné adrese již není poskytováno. Žalovaný proto podle § 6a odst. 2 zákona o dočasné ochraně ke dni 26. 4. 2026 zrušil údaj o místě hlášeného pobytu žalobce. Od 27. 4. 2026 je tak žalobcovým místem pobytu v ČR adresa plzeňského pracoviště žalovaného.

12. Žalovaný odkazuje na § 6 odst. 10 zákona o dočasné ochraně, podle kterého se na hlášení změny místa pobytu na území ČR přiměřeně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců na území ČR. Cizinec, kterému byla udělena dočasná ochrana, je povinen žalovanému hlásit změnu místa pobytu na území ČR do 3 pracovních dnů ode dne změny, a to doložením dokladu o ubytování. Pokud žalobce změnil místo pobytu, byl povinen to žalovanému ohlásit. Žalobcovo místo pobytu bylo po dobu 90 dnů (od 27. 4. 2026 do 26. 7. 2026) hlášeno v sídle pracoviště žalovaného. Žalobci tak zanikla dočasná ochrana, resp. oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany.

13. Ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně podle žalovaného neodporuje právu EU. Opačný výklad je důsledkem nerozlišování mezi dočasnou ochranou jako takovou vyhlášenou prováděcím rozhodnutím a oprávněním k pobytu za účelem dočasné ochrany podle zákona o dočasné ochraně. Podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně nezaniká dočasná ochrana jako taková, ale toliko pobytové oprávnění z jejího titulu. Cizinec je nadále osobou požívající dočasné ochrany a pobytové oprávnění z jejího titulu může znovu získat.

14. Směrnice o dočasné ochraně členským státům stanoví povinnost vydat osobám požívajícím dočasné ochrany povolení k pobytu. Proces získání tohoto pobytového oprávnění je však ponechán na vnitrostátní úpravě. Směrnice neupravuje konkrétní podobu pobytového oprávnění, jeho platnost či způsob prodlužování. Zakotvuje pouze povinnost takové oprávnění vydat. Členský stát je proto oprávněn stanovit, za jakých podmínek jeho platnost skončí. Členský stát v takovém případě nevylučuje osobu z dočasné ochrany ve smyslu prováděcího rozhodnutí. Cizinec může podat žádost o vydání oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany opakovaně, resp. znovu.

Posouzení věci soudem

15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu Účastníci se k výzvě stran nařízení jednání nevyjádřili. Veškeréy, které soudu předložil žalobce, resp. žalovaný, jsou oběma stranám známy. Dokazování soud neprováděl. Ostatně o skutkovém stavu spor není. Podstatou věci je jeho právní posouzení.

16. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Žalovaným je podle správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. Podle platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda byl zásah nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.

17. Žaloba je důvodná.

18. Pokud jde o skutkový stav, soud vychází z toho, že žalobce byl držitelem dočasné ochrany podle zákona o dočasné ochraně. Žalovanému předložil doklad o zajištění ubytování ze dne 17. 3. 2026. Příslušná ubytovatelka žalovanému dne 27. 4. 2026 sdělila, že žalobci ubytování již na příslušné adrese neposkytuje, neboť se odstěhoval. Dne 31. 7. 2026 obdržel žalobce od žalovaného e-mail oznamující mu zánik dočasné ochrany z důvodu podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně s tím, že si o dočasnou ochranu může znovu požádat.

19. Podle § 2 zákona o dočasné ochraně se dočasnou ochranou se rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky v návaznosti na [prováděcí rozhodnutí].

20. Zákon o dočasné ochraně v stanoví podmínky, za nichž oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniká. Novelou provedenou bylo do uvedeného ustanovení nově vloženo písm. e), podle něhož oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle téhož zákona (správně má být odkazováno na – pozn. soudu).

21. Citované ustanovení bylo do novely vloženo pozměňovacím návrhem (jednoho) poslance Viz https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=727 - Sněmovní tisk 727.

. V rámci legislativního procesu tak nebyl posuzován jeho soulad s evropským právem V rámci poslanecké rozpravy lze stran otázky souladu s evropským právem odkázat toliko na větu navrhujícího poslance Huberta Langa „protože přestože máme na to tu evropskou směrnici, na základě které jsme udělali lexy Ukrajina a ten zákon, lex Ukrajina, který takto slangově nazýváme, tak každý ten stát k tomu přistupuje trošičku odlišným způsobem.“

. Ze záznamu poslanecké rozpravy, resp. projevu navrhujícího poslance, je patrné, že smyslem příslušné novely bylo, aby poživatelé dočasné ochrany hlásili místo svého pobytu na území ČR a stát, aby tak měl přehled o tom, kteří poživatelé dočasné ochrany se na jeho území skutečně zdržují. Současně bylo smyslem bránit zneužívání čerpání dávek vyplácených z titulu dočasné ochrany PČR, PS 2021-2025, 115. schůze, část 42 (22. 10. 2024).

.

22. Podle § 6a odst. 2 zákona o dočasné ochraně Ministerstvo vnitra zruší cizinci, kterému byla udělena dočasná ochrana, v informačním systému cizinců údaj o místě hlášeného pobytu na území České republiky na základě prohlášení vlastníka nebo osoby oprávněné k užívání objektu nebo jeho vymezené části.

23. Podle § 6a odst. 4 zákona o dočasné ochraně místem pobytu cizince po zrušení údaje o místě hlášeného pobytu na území České republiky je sídlo správního orgánu, který tento údaj úředně zrušil; v informačním systému cizinců je tento údaj označen jako adresa úřadu.

24. Podle čl. 8 odst. 1 věty první směrnice o dočasné ochraně členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany.

25. Podle čl. 8 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou uvedeny v článcích 9 až 16.

26. Podle čl. 28 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy mohou vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany, pokud a) existují závažné důvody se domnívat, že i) tato osoba spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, jak jsou definovány v mezinárodních dokumentech vypracovaných za účelem přijetí předpisů týkajících se těchto zločinů; ii) tato osoba spáchala vážný nepolitický zločin mimo území hostitelského členského státu předtím, než na území tohoto státu byla přijata jako osoba požívající dočasné ochrany. Závažnost očekávaného trestního postihu se posoudí na základě povahy trestného činu, z něhož je daná osoba podezřelá. Mimořádně kruté činy mohou být kvalifikovány jako vážné nepolitické zločiny, přestože byly údajně spáchány s politickým cílem. Toto se vztahuje jak na účastníky trestných činů, tak na jejich návodce; iii) tato osoba je vinna činy proti cílům a zásadám Spojených národů; b) existuje důvodné podezření, že by tato osoba mohla ohrozit bezpečnost hostitelského členského státu nebo že vzhledem ke skutečnosti, že byla na základě pravomocného rozsudku odsouzena za mimořádně závažný trestný čin, představuje nebezpečí pro společnost hostitelského členského státu.

27. Podle čl. 28 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně důvody pro vyloučení podle odstavce 1 se posuzují pouze na základě osobního jednání dané osoby. Rozhodnutí a opatření o vyloučení se řídí zásadou přiměřenosti.

28. Podstatou ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně je ex lege zánik pobytového oprávnění vyplývajícího z dočasné ochrany ve smyslu prováděcího rozhodnutí za situace, kdy po uplynutí 90 dní bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu. Posuzované ustanovení je tedy na místě vnímat jako negativní následek (sankci) pro držitele dočasné ochrany, kteří místo hlášeného pobytu uvedli nesprávně či nepravdivě, případně se na hlášeném místě fakticky nezdržují déle než 15 dnů, a tuto vadu v zákonem předvídané lhůtě neodstranili. Je zjevné, že zákonodárce hrozbou zánikem oprávnění k pobytu chce držitele dočasné ochrany motivovat k tomu, aby včas, řádně a pravdivě hlásili místa svého pobytu, a stát tak měl přehled o tom, kde se na území ČR nacházejí.

29. Udělení dočasné ochrany ve smyslu zákona o dočasné ochraně znamená „jen“ poskytnutí dílčích práv osobám požívajícím dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí, nikoli udělení, resp. přiznání dočasné ochrany jako takové. Dočasná ochrana ve smyslu českých právních předpisů je tedy pouze jakousi legislativní zkratkou pro oprávnění k pobytu na území ČR (jak je zřejmé z § 2 zákona o dočasné ochraně), tj. pobytové oprávnění, které jsou členské státy včetně ČR povinny držitelům dočasné ochrany vystavit a poskytnout jim toto oprávnění v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně.

30. Z podstaty minimálních norem vymezených ve směrnici o dočasné ochraně vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany. Pokud by však vnitrostátní systém byl méně příznivý, měl by členský stát zajistit doplňková práva stanovená směrnicí o dočasné ochraně (viz bod 12 preambule směrnice o dočasné ochraně a bod 17 preambule prováděcího rozhodnutí). „Již z této skutečnosti plyne, že členské státy mají pouze omezenou možnost odepřít práva plynoucí z dočasné ochrany osobám, které ji v Unii požívají na základě rozhodnutí Rady č. 2022/382. Podle článku 8 směrnice jsou totiž povinny přijmout opatření nezbytná k zajištění pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tím účelem jim musí vydat potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Jakékoli případné omezení v poskytnutí těchto práv tudíž musí být v souladu se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím, a to pochopitelně i v případech unijním právem výslovně neupravených. Systémově se totiž jedná o vnitrostátní realizaci nároků či oprávnění přímo plynoucích z unijního práva (viz bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č.j. -42).

31. Čl. 8 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně stanoví, že bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou vymezeny v článcích 9 až 16. Čl. 13 této směrnice přitom řeší otázku ubytování osob s dočasnou ochranou. V jeho odstavci 1 ukládá členským státům povinnost zajistit osobám požívajícím dočasné ochrany možnost přiměřeného ubytování, nebo v případě potřeby zajistit poskytnutí prostředků k obstarání ubytování. Čl. 13 odst. 3 této směrnice současně umožňuje členským státům přizpůsobit úroveň pomoci schopnosti zaměstnaného nebo samostatně výdělečně činného člověka uspokojit své vlastní potřeby. Ze směrnice o dočasné ochraně tedy jednoznačně plyne, že všichni držitelé dočasné ochrany mají mít zajištěné přiměřené ubytování, což je nejnižší přípustná hranice.

32. Soud nezpochybňuje, že stát by měl mít přehled o tom, kde jsou osoby disponující dočasnou ochranou ubytovány; bezesporu se v tomto ohledu jedná o veřejný zájem. Avšak jedině má-li stát přehled o tom, které prostory osoby disponující dočasnou ochranou obývají a kde se tedy nacházejí, může skutečně zajistit těmto osobám přiměřené ubytování, a dostát tak závazkům, které směrnice o dočasné ochraně a prováděcí rozhodnutí členským státům stanovily. Tento, byť svou podstatou legitimní cíl nelze vynucovat hrozbou zániku práv plynoucích z dočasné ochrany, neboť takto koncipovaná právní úprava se již dostává do přímého rozporu s minimálním standardem práv, které mají být dle směrnice o dočasné ochraně ve spojení s prováděcím rozhodnutím osobám, na něž se dočasná ochrana vztahuje, poskytnuty. Zákonodárce tedy v ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně nepřípustně vytvořil nový, na směrnici o dočasné ochraně nezávislý, důvod pro odnětí práv z dočasné ochrany. V této souvislosti lze argumentovat i čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, který obsahuje taxativní výčet případů, kdy mohou členské státy vyloučit osoby z dočasné ochrany. Je zřejmé, že obsah tohoto článku nekoresponduje s obsahem ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně.

33. V případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči státu, a to v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva nebo i v případě, že ji provedl nesprávně (viz například rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. 11. 2018, Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften, C-684/16, bod 63). V nyní posuzované věci zákonodárce nad rámec směrnice o dočasné ochraně přidal podmínku, na základě níž může dojít k odnětí pobytového práva vyplývajícího z dočasné ochrany, přičemž vnitrostátní úpravu pozměnil způsobem, který neodpovídá obsahu směrnice o dočasné ochraně, tj. ji provedl nesprávně. Na uvedeném proto nemůže nic změnit ani skutečnost, že cizinec může svou žádost o udělení pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany podat znovu, resp. že ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně neobsahuje explicitní zákaz možnosti získat opětovně pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany.

34. Je-li tedy směrnice o dočasné ochraně postavena na konstrukci, že členské státy mohou být vůči vysídleným osobám vstřícnější, nemohou se však vydat opačným směrem a stanovit těmto osobám podmínky méně příznivé. Právě to však ČR samovolným, na evropské legislativě nezávislým rozšířením důvodů pro zánik pobytového oprávnění vyplývajícího z dočasné ochrany učinila vložením ustanovení § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně. Toto ustanovení je proto pro rozpor s právem EU neaplikovatelné (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017 č.j. -20, body 71 a 72).

35. Argumentaci žalovaného, že žalobce fakticky z dočasné ochrany „jako takové“, tedy dočasné ochrany ve smyslu prováděcího rozhodnutí, vyloučen nebyl, jelikož si může znovu pořádat o pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany, soud jako relevantní nesdílí. To, že si cizinec může o dočasnou ochranu znovu požádat, nic nemění na tom, že § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně jde nad rámec směrnice o dočasné ochraně a je v rozporu s požadavkem, aby členský stát zajistil trvání povolení k pobytu na celé období trvání dočasné ochrany. Bylo by v rozporu s citovaným ustanovením, pokud by jednotlivé členské státy mohly ve svých vnitrostátních úpravách stanovit rozličné podmínky, za nichž cizinci pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany zanikne či pozbude platnosti, jak argumentuje žalovaný. Soud argumentaci žalovaného, že členské státy disponují takovým prostorem pro vlastní úpravu stran podmínek pro zánik pobytového oprávnění, nesdílí. Takový výklad by totiž vedl k tomu, že by členské státy vlastními podmínkami mohly v rozpory s ustanoveními směrnice o dočasné ochraně a v rozporu s jejím smyslem veskrze zcela některé žadatele o dočasnou ochranu z práva na pobytové oprávnění vyloučit a odejmout jim tak práva z dočasné ochrany ve smyslu prováděcího nařízení.

36. Zájem státu na tom, aby měl relevantní informace o tom, kteří poživatelé dočasné ochrany se na jeho území skutečně nacházejí (a zda tak kupř. již jeho území fakticky neopustili) je legitimní. Je však třeba, aby zákonodárce nalezl jiný (legislativní) způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, aniž by držitele dočasné ochrany v rozporu s ustanoveními směrnice připravil o pobytové oprávnění, na které mají právo po celou dobu trvání dočasné ochrany.

37. Soud uzavírá, že v důsledku uplynutí doby podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně nemohlo žalobci zaniknout oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, neboť uvedené ustanovení nelze pro jeho rozpor s unijním právem aplikovat. Soud proto výrokem I. určil, že prohlášení žalovaného o zániku dočasné ochrany žalobce je nezákonné. Výrokem II. soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany, tedy aby obnovil stav před datem 31. 7. 2026, kdy měla uplynout lhůta 90 dní ve smyslu § 5 odst. 8 písm. e) zákona o dočasné ochraně.

38. Soud nerozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, neboť o žalobě rozhodl meritorně bez zbytečného odkladu po obstarání podkladů nutných pro rozhodnutí a ve lhůtě 30 dnů od podání žaloby ve smyslu Podle věty druhé zaniká předběžné opatření nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. V této situaci by tedy již rozhodování o předběžném opatření bylo bezpředmětné.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, v řízení úspěšný žalobce je zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, tedy právnickou osobou, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům. Tento zástupce nemá právo na odměnu za zastupování, má pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. ), které však neprokázal. V řízení před zdejším soudem tak náklady řízení žalobci nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Praha 7. září 2026

Hana Janotová

soudkyně