Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46 Ad 15/2026 - 62.pdf
PDF · 0 B
No categories available
46 Ad 15/2026 - 62
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci
žalobce: J. B.
bytem X
zastoupený advokátkou Mgr. Radkou Vajbarovou, LL.M
sídlem Na příkopě 1047/17, Praha 1
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2026, čj. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná k námitkám žalobce změnila své předchozí rozhodnutí ze dne 12. 11. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že se podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu zamítá pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění a žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalovaná vyšla z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) vypracovaného v řízení o námitkách ze dne 26. 1. 2026, podle něhož činil pokles pracovní schopnosti žalobce pouze 25 %.
Žaloba
2. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaná dostatečně nezjistila skutkový stav, neboť rozhodla na základě posudku, který je vadný, neúplný a nepřezkoumatelný. Posuzující lékař se vůbec nezabýval chronickým vertebrogenním algickým syndromem bederním páteře, který je hlavní příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ale zaměřil se jen na zranění způsobené pracovním úrazem. Zatímco předchozí posudek IPZS, z něhož vyšlo prvostupňové rozhodnutí, nedostatečně přihlédl ke zhoršení žalobcova zdravotního stavu v důsledku úrazu, posudek vypracovaný v řízení o námitkách se zaměřil pouze na úraz a ignoroval základní postižení. Žalobce je přesvědčen, že pokud by byla řádně zohledněna obě postižení, bylo by možné dospět k závěru, že jeho zdravotní stav odpovídal invaliditě třetího stupně. Poukazuje na to, že pokud by se sečetla míra poklesu pracovní schopnosti v důsledku základního chronického onemocnění podle prvního posudku ve výši 50 % a míra poklesu pracovní schopnosti v důsledku úrazu dle druhého posudku ve výši 25 %, pak by pokles jeho pracovní schopnosti dosahoval 75 %. Tyto vady měl žalovaný identifikovat a nikoli pouze převzít závěry posuzujícího lékaře, který žalobce nevyšetřil a posuzoval jeho zdravotní stav pouze na základě lékařských zpráv. Žalobce s ohledem na odlišné závěry obou posudků navrhl, aby soud ustanovil znalce či posudkovou komisi, která posoudí žalobcovu pracovní schopnost se zohledněním všech relevantních postižení a žalobce též osobně vyšetří.
3. Dále žalobce namítá, že žalovaná porušila zákaz reformationis in peius. Vytýká žalované, že se vůbec nezabývala jeho námitkami, ale pouze nechala zpracovat nový posudek o invaliditě, který byl vypracován na základě stejných podkladů, doplněných pouze o dvě lékařské zprávy, a v rozporu se zásadou zákazu změny k horšímu rozhodla v neprospěch žalobce. Dle žalobce nebyly splněny podmínky pro změnu prvostupňového rozhodnutí, žalovaná navíc rozhodla tak, že žalobce vůbec není invalidní a invalidní důchod mu odňala. Žalobce navrhl, aby soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se žalobci od 7. 10. 2025 zvyšuje invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, případně napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované
4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení je žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu, nikoli jeho odnětí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku o invaliditě, který má všechny zákonné náležitosti a dle žalované dostál požadavkům úplnosti a přesvědčivosti. S ohledem na nesouhlas žalobce s posouzením zdravotního stavu navrhuje důkaz posudkem posudkové komise ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Za stavu, kdy není posudkem prokázána invalidita druhého nebo třetího stupně, navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
Skutečnosti vyplývající ze správního spisu
5. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal dne 15. 7. 2019 žádost o invalidní důchod. Posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Mělník v posudku ze dne 17. 10. 2019 dospěla k závěru, že žalobce je invalidní v prvním stupni, neboť jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 35 %. Uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je bolestivý syndrom páteře, který hodnotila jako středně těžké funkční postižení podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) oddílu E (dorzopatie
a spondylopatie) položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének) písm. c) (se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Na základě tohoto posudku žalovaná žalobci rozhodnutím ze dne 26. 11. 2019 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
6. Dne 10. 9. 2025 žalobce podal žádost o změnu výše invalidního důchodu. V posudku ze dne 7. 10. 2025 posuzující lékařka IPZS dospěla k závěru, že žalobce je invalidní ve druhém stupni, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %. Uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je chronický bolestivý syndrom páteře podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila s ohledem na výrazné omezení pohybu na horní hranici rozpětí, tedy 40 %, kterou vzhledem k dalšímu postižení (pokročilé gonartróze) navýšila podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 procentních bodů.
7. Žalovaná na podkladě tohoto posudku prvostupňovým rozhodnutím zvýšila žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal námitky, v nichž namítal, že jeho stav odpovídá invaliditě třetího stupně. Vyjádřil nesouhlas s tím, že stav po tříštivé zlomenině patních kostí byl zohledněn pouze navýšením o 10 procentních bodů. Poukázal na to, že není schopen samostatné chůze na vzdálenost cca 200 m, některé dny není schopen se pro bolest postavit na dolní končetiny, je v péči neurologa a užívá silná analgetika. Má výrazný třes rukou, zhoršenou jemnou motoriku, zpomalené myšlení a není schopen samostatně zvládat většinu denních aktivit. Trpí bolestmi páteře a má výrazně poškozené oba kolenní klouby. Jeho stav dále komplikuje diabetická neuropatie. Dlouhodobě trpí poruchami spánku, výkyvy nálady a sociální izolací.
8. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobce dne 26. 1. 2026 posouzen lékařkou IPZS, která na základě doložených lékařských nálezů dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil pouze 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určila lehkou posttraumatickou poruchu funkce dolních končetin jako následek fraktury obou patních kostí v říjnu 2024. Po provedené osteosyntéze a spongioplastice byl stav zhojen a umožněna plná zátěž. Dále žalobce trpí chronickou bolestivou dysfunkcí bederní páteře při lehkých degenerativních změnách bez neurologického deficitu, neléčenou hyperfagickou obezitou, diabetem mellitus II. typu na perorálních antidiabetikách bez udávaných diabetických obtíží, oboustrannou artrózou kolenních kloubů III. stupně a syndromem spánkové apnoe na léčbě. Rozhodující postižení hodnotila lékařka IPZS podle kapitoly XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích) oddílu B (postižení končetin) položky 13 (funkční postižení po zlomeninách kostí dolní končetiny) písm. a) (lehké postižení, lehké deformity bérce nebo stehna, lehké hypotrofie svalů, omezení funkce končetiny pro delší chůzi a stání) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila dle této položky ve výši 15 % a dále navýšila vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 procentních bodů.
9. Žalovaná na podkladě naposledy uvedeného posudku napadeným rozhodnutím změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu zamítla.
Posouzení věci soudem
10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.
11. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
12. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.
13. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla stěžejním důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není důvod pro doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 5 Ads 22/2003-48, ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/200354, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
15. Soud si za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce a poklesu jeho pracovní schopnosti vyžádal v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudek posudkové komise v Praze.
16. Posudková komise v posudku ze dne 14. 7. 2025 ve složení předsedkyně – posudkové lékařky, dalšího lékaře v oboru ortopedie a tajemnice dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní v prvním stupni. Šlo pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.
17. Posudková komise vyšla z podrobně rekapitulovaných odborných lékařských nálezů z chirurgie, ortopedie, neurologie, neurochirurgie, anesteziologie a diabetologie, z dokumentace praktické lékařky a vlastního přešetření žalobce u jednání posudkové komise odborným lékařem z oboru ortopedie. Vyložila, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl nadále bolestivý syndrom páteře na podkladě degenerativních změn. Jednalo se o polytopní deformační spondylózu od dvanáctého hrudního obratle až po první křížový obratel (Th12 až S1), s maximem v segmentech L4/5 a L5/S1, kde byla přítomna těžká osteochondróza a foraminostenóza, s hemangiomem v oblasti Th12 a vícečetným vyklenutím meziobratlových plotének. Páteř byla omezena, v oblasti bederní a v sakroiliakálním skloubení byla popsána těžká blokáda. Nebyly prokázány známky silného kořenového dráždění, známky ochrnutí končetin ani těžší svalové atrofie. Posudková komise vycházela mimo jiné ze zprávy z neurochirurgie ze dne 30. 3. 2026 doložené žalobcem v řízení před soudem, v níž byl popsán nález vyšetření bederní a křížové oblasti páteře magnetickou rezonancí a těžká blokáda v oblasti bederní a v sakroiliakálním skloubení. Byť je tato zpráva z doby po vydání napadeného rozhodnutí, osvědčuje míru postižení páteře, kterým žalobce trpěl v době vydání napadeného rozhodnutí. Toto postižení hodnotila posudková komise jako středně těžké postižení podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve středu rozmezí pro tuto položku, tedy 35 %, a to i s přihlédnutím k ostatním popsaným postižením, která by dle posudkové komise při samostatném posouzení nevedla k závěru o vzniku invalidity. Posudková komise vyložila, že míru poklesu pracovní schopnosti nehodnotila na horní hranici rozmezí, neboť u žalobce nebyl prokázán funkčně významný neurologický nález, s poškozením nervu. Stanovení míry poklesu pracovní schopnosti v posudku IPZS ze dne 7. 10. 2025 bylo s ohledem na nenaplnění některých kritérií položky 1 písm. c) posudkově nadhodnocené. Posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti i se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení. Zohlednila, že u žalobce byl EMG vyšetřením nově prokázán oboustranný syndrom karpálních tunelů, vpravo středně těžký, vlevo těžký, operační řešení nebylo zatím indikováno. Hybnost horních končetin byla zachována, svalová síla a čití byly bez deficitu. Pyramidové jevy iritační a zánikové byly negativní, taxe byla přesná. Na dolních končetinách byla hybnost zachována, pyramidové jevy iritační a zánikové byly negativní, Lasegueův příznak byl volný. Na ploskách byla popsána dysestezie, ladička byl snížena. EMG vyšetření prokázalo lehkou diabetickou polyneuropatii dolních končetin. Diabetes mellitus II. typu byl medikován a stavy hypoglykémií nebyly přítomny. Posudková komise též zohlednila, že žalobce utrpěl dne 11. 10. 2024 úraz, jehož součástí byly tříštivé zlomeniny obou pat a zlomenina 12. žebra vlevo, která byla řešena konzervativně. Zlomeniny pat byly řešeny osteosynteticky – spongioplasticky. Dle rentgenového nálezu byl osteosyntetický materiál ve vyhovujícím postavení bez známek uvolnění, zlomeniny byly zhojené ve správném postavení, hybnost v hlezenních kloubech byla volná. Byla popsána palpační citlivost za zevním kotníkem v místě fibulárního žlábku s podezřením na intermitentní subluxaci peroneální šlachy vlevo. Žalobci byla doporučena plná zátěž. Žalobce nezvládal stoj na patách a špičkách. Posudková komise též zohlednila, že na obou kolenních kloubech byla popsána artróza III. stupně, hybnost kloubů však byla dobře zachována (flexe 110 stupňů), výhledově byla doporučena implantace totálních kloubních náhrad, žalobce chodil bez opěrných pomůcek. Posudková komise též vzala v úvahu, že u žalobce byla popsána obezita, která nebyla léčena na odborném pracovišti, přičemž žalobce sám hmotnost úspěšně zredukoval ze 130 kg na 110 kg (BMI 39), syndrom spánkové apnoe byl léčen přetlakovou maskou. Posudková komise zdůraznila, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nelze sčítat. Uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí schopen výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byl schopen výkonu práce s využitím nabytých zkušeností (řídících a kontrolních, kdy žalobce od roku 2021 vykonával funkci jednatele a pracoval jako dohled staveb). Nevhodné byly fyzicky náročné práce spojené s přenášením těžkých břemen a vyžadující neporušené funkce dolních končetin a páteře.
18. Z výše uvedeného vyplývá, že posudková komise při posouzení zdravotního stavu vycházela z výsledků funkčních vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění) a žalobcův zdravotní stav posoudila komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace, včetně lékařských nálezů doložených žalobcem v řízení před soudem, dle kritérií stanovených v právní úpravě. Řádně odůvodnila, proč za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vzala postižení páteře, které podřadila pod položku 1 písm. c) oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a proč v rámci zde stanoveného rozpětí (30 až 40 %) stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %, a v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity zohlednila vliv dalších zdravotních postižení. Závěry posudkové komise logicky navazují na podrobně popsaná zjištění z lékařských nálezů.
19. Účastníci řízení nevznesli proti posudku posudkové komise žádné námitky, jimiž by zpochybnili jeho odůvodněné závěry, které potvrzují, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní v prvním stupni. Žalobce v podání ze dne 30. 7. 2026 uvedl, že nemá pochybnost o správnosti odborného závěru posudkové komise, že se jedná o invaliditu prvního stupně, který plně respektuje. Rovněž žalovaná ve vyjádření ze dne 7. 8. 2026 sdělila, že k posudku nemá žádné výhrady a považuje ho za správný, úplný a přesvědčivý. Soud neshledal v závěrech posudkové komise žádné rozpory či nedostatky, které by bylo třeba rozptýlit dalším dokazováním.
20. Soud na základě posudku posudkové komise dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále odpovídal invaliditě prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná proto postupovala správně, když žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu zamítla pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění. Ačkoli žalovaná vyšla z nesprávně zjištěného skutkového stavu, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo lehké funkční postižení podle kapitoly XV oddílu B položky 13 písm. a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a pokles pracovní schopnosti žalobce činil pouze 25 %, neměla tato vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Z hlediska rozhodnutí o žádosti žalobce o zvýšení invalidního důchodu, které je předmětem napadeného rozhodnutí, byl podstatný závěr, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce nedosahovala 50 %, a žalobce tedy nesplňoval podmínky § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění. V této části závěry žalované obstojí.
21. Skutečnost, že lékaři IPZS žalobce osobně nevyšetřili, sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ze zákona neplyne, že by posuzovaný musel být posudkovými lékaři osobně vyšetřen. Jedná se pouze o možnost, kterou posudkoví lékaři či posudková komise disponují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2012, čj. 6 Ads 21/2012-30, bod 14, či ze dne 24. 3. 2021, čj. 10 Ads 290/2019-27, body 22 až 24, jejichž závěry lze obdobně použít též ve vztahu k zákonu o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů). Úkolem lékařů IPZS a posudkové komise je hodnotit zdravotní stav posuzovaných podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře a lékařů odborných, u nichž se posuzovaný léčí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 91/2012-19).
22. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce týkající se porušení zákazu reformationis in peius v řízení o námitkách. Z § 88 odst. 4 a 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyplývá, že námitkové řízení je ovládáno úplným apelačním principem, což znamená, že v případě podání námitek účastníkem řízení je prvoinstanční rozhodnutí vždy přezkoumáváno v plném rozsahu a správní orgán rozhodující o námitkách není vázán podanými námitkami. Zásada úplné apelace může působit ve prospěch i v neprospěch účastníka řízení. Jak vysvětlila žalovaná v napadeném rozhodnutí, zákaz změny k horšímu zakotvený v ustanovení § 90 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se v řízení o námitkách neuplatní, neboť zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení obsahuje speciální úpravu, která použití tohoto ustanovení vylučuje (§ 88 odst. 8 zákona o sociálním zabezpečení) a sama žádné takové omezení nestanoví. Žalované tak nic nebránilo v tom, aby na základě žalobcových námitek rozhodla v jeho neprospěch o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu. Napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto o odnětí invalidního důchodu. Namítá-li žalobce, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, jednalo se o citaci § 90 odst. 3 správního řádu, o němž žalovaná s odkazem na § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení uvedla, že se v řízení o námitkách nepoužije. Na základě toho správně dovodila, že v řízení o námitkách je možné rozhodnout v neprospěch účastníka řízení, který podal námitky.
23. Soud dodává, že napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností, která by soudu bránila v jeho věcném přezkumu. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Současně platí, že správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každým dílčím tvrzením, pokud proti němu postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (viz např. 23 bod rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2024, čj. 5 Afs 86/2022-32, a tam citovanou judikaturu týkající se i rozhodnutí správních orgánů). Žalovaná postavila odůvodnění napadeného rozhodnutí na posudku o invaliditě vypracovaném IPZS, který zhodnotil žalobcův zdravotní stav a posoudil jej dle posudkových hledisek podle zákona o invaliditě a vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek zohlednil i postižení páteře, degenerativní postižení však hodnotil pouze jako lehké a neurčil je za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudek současně odkazuje na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle něhož v případě, že je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro jednotlivá postižení nesčítají a pokles pracovní schopnosti se určí dle zdravotního postižení, které je rozhodující příčinou. Tím žalovaná implicitně reagovala na námitky, které se týkaly nesouhlasu žalobce s posouzením jeho zdravotního stavu. Z napadeného rozhodnutí je patrné, z jakých podkladů žalovaná vyšla, k jakým dospěla skutkovým závěrům a jak je právně posoudila. K námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu se soud vyjádřil výše.
24. Žalobce v podání ze dne 30. 7. 2026 navrhl, aby soud řízení zastavil podle § 62 odst. 4 s. ř. s. Uvedl, že žalovaná po podání žaloby rozhodnutím ze dne 16. 6. 2026, čj. X, v řízení o námitkách žalobce proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu na základě posudku o invaliditě ze dne 3. 6. 2026 toto rozhodnutí změnila tak, že žalobci opětovně zpětně přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobce uvádí, že tím byl uspokojen ve smyslu § 153 správního řádu, resp. ve smyslu § 62 s. ř. s., neboť jeho zdravotní stav byl po podání žaloby za účelem určení stupně invalidity řádně posouzen. S ohledem na řádné odůvodnění posudků zpracovaných po podání žaloby je ochoten akceptovat závěr o invaliditě prvního stupně, přestože se žalobou domáhal určení invalidity třetího stupně.
25. Jak soud žalobci sdělil již v přípisu ze dne 3. 8. 2026, předpoklady pro procesní postup podle § 62 odst. 4 s. ř. s. nebyly v tomto případě naplněny. Aplikace institutu uspokojení navrhovatele zakotveného v § 62 s. ř. s. je vázána na procesní aktivitu žalované (odpůrce) vůči soudu (§ 62 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaná neoznámila soudu záměr uspokojit žalobce a soudem jí nebyla poskytnuta lhůta k vydání rozhodnutí za účelem uspokojení žalobce. Žalobcem předloženým rozhodnutím ze dne 16. 6. 2026 žalovaná na základě námitek žalobce proti rozhodnutí ze dne 25. 2. 2026, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod, tedy řádného opravného prostředku, toto rozhodnutí podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnila tak, že žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Ani z tohoto rozhodnutí tedy nelze dovodit, že by mělo být vydáno v návaznosti na zahájení řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu, v rámci postupu dle § 62 s. ř. s., resp. dle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu. Podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu, domáhá-li se žalobce ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí správního orgánu, lze jej uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení. K tomu v daném případě nedošlo, neboť žalobcem odkazované rozhodnutí ze dne 16. 6. 2026 neměnilo ani nerušilo nyní napadené rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o zvýšení invalidního důchodu, a nebylo vydáno v přezkumném řízení, ale v řízení o řádném opravném prostředku proti zcela jinému rozhodnutí (o odnětí invalidního důchodu). Neplyne z něj též, že by snad jeho právní moc měla být vázána na právní moc usnesení soudu o zastavení řízení (§ 62 odst. 5 s. ř. s.). Není-li úkon veřejné správy učiněn postupem dle § 62 s. ř. s., nepředstavuje naplnění institutu uspokojení navrhovatele a nemůže vést k zastavení řízení dle § 47 písm. b) s. ř. s. (viz též Kocourek, T. in Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k § 62, body 3 a 6). Soud současně žalobce upozornil, že k zastavení řízení může dojít pouze na základě zpětvzetí žaloby [§ 47 písm. a) s. ř. s.], a dal žalobci prostor ke zvážení tohoto postupu. K tomu žalobce nepřistoupil. V dalším podání žalobce argumentoval, že žaloba je důvodná, a odkázal na své procesní stanovisko v podání ze dne 30. 7. 2026 s tím, že další postup ponechává na úvaze soudu. Byť žalobce v podání ze dne 30. 7. 2026 uvedl, že vzhledem ke skutečnostem nastalým po zahájení řízení nepovažuje další vedení řízení za rozumné a účelné, výslovně žádal, aby soud řízení zastavil postupem podle § 62 odst. 4 s. ř. s. Ani z následného podání neplyne, že by žalobce mínil vzít žalobu zpět.
Závěr a náhrada nákladů řízení
26. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu podle 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
27. Soud vycházel z posudku posudkové komise, který byl účastníkům zaslán k vyjádření, a z obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Obsahem správního spisu je též prvostupňové a napadené rozhodnutí a posudky IPZS, které žalobce navrhl k důkazu. Soud neprovedl dokazování žalobcem předloženými lékařskými zprávami, fotografiemi z rentgenu po operaci zlomenin patních kostí a znaleckým posudkem vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, a stanovení nemateriální újmy na zdraví, jehož předmětem bylo ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění v souvislosti s úrazem ze dne 11. 10. 2024, neboť měl pro účely tohoto řízení zdravotní stav žalobce za dostatečně zjištěný posudkem posudkové komise, který si vyžádal. Posudková komise měla výše uvedené podklady při svém posouzení k dispozici. Soud opakuje, že nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem a soud nemá potřebné odborné znalosti k tomu, aby z lékařských zpráv sám vyvodil relevantní skutkové závěry ohledně míry poklesu pracovní schopnosti.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná nemá v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení nárok, neboť projednávaná věc je věcí důchodového pojištění. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že řízení nebylo zastaveno pro uspokojení navrhovatele a žalobce nevzal žalobu zpět, nebylo možné rozhodnout o nákladech řízení podle § 60 odst. 3 s. ř. s., jak žádal žalobce v podání ze dne 30. 7. 2026. Soud na okraj dodává, že nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že pokud by se postupu žalované nebránil, byl by mu invalidní důchod bezdůvodně odejmut, a že aktuálního pro žalobce uspokojivého stavu bylo dosaženo jen z důvodu podání žaloby. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto o odnětí žalobcova invalidního důchodu, ale pouze o zamítnutí žádosti o jeho zvýšení. Jak bylo výše uvedeno, podmínky pro zvýšení invalidního důchodu žalobce nesplňoval. K nápravě nezákonného prvoinstančního rozhodnutí o odnětí žalobcova invalidního důchodu žalovaná přistoupila nikoli v důsledku podané žaloby (či posudku posudkové komise, který si soud v tomto řízení vyžádal), ale pouze na základě řádného opravného prostředku (námitek) a posudku, který byl vypracován v řízení o námitkách. Zrušení rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu rozhodnutím žalované ze dne 16. 6. 2026 nemá souvislost s tímto soudním řízení. Současně jím nebylo dosaženo stavu, jehož se žalobce touto žalobou domáhal (zrušení napadeného rozhodnutí ani přiznání invalidního důchodu vyššího stupně). Soud neshledal důvod k mimořádnému prolomení obecného principu procesního úspěchu a aplikaci pravidla zavinění dle § 60 odst. 6 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení soud může uložit účastníkovi, svědkovi, znalci, tlumočníkovi nebo osobě, která měla při dokazování nějakou povinnost, aby státu nebo druhému účastníkovi nahradila náklady, které vznikly jejím zaviněním. Uvedené ustanovení míří na případy, kdy některá z uvedených osob porušením své povinnosti v řízení způsobí zbytečné vynaložení nákladů, které by jinak nevznikly. Soud neshledal, že by ke vzniku nákladů na právní zastoupení žalobce v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí došlo zaviněním žalované.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 8. září 2026
Lenka Oulíková v. r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.