Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 13/2026 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Silvií Svobodovou ve věci

žalobce: U. M., nar. X

st. příslušnost: X

posledně bytem v ČR: X

zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha

o žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne

25. 3. 2026, č. j. MV-22011-4/SO-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 4. 2026 u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2026, č. j. MV-22011-4/SO-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 12. 2025, č. j. OAM-3673-14/ZR-2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně zrušil žalobci povolení zaměstnanecké karty na území České republiky dle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť žalobce se dopustil výkonu nelegální práce na území České republiky. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně stanovil žalobci lhůtu 30 dnů k vycestování z území České republiky.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

2. Žalobce v žalobě brojil proti napadenému rozhodnutí tvrzením, že správní orgány vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z důkazů, které samy o sobě neunesou požadavek na prokázání rozhodných skutečností. Zejména s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. -66) namítal, že správní orgány přikládaly zásadní význam úředním záznamům z kontroly, aniž by tyto podklady ověřily dalším dokazováním. Podle žalobce tak nebylo spolehlivě prokázáno, že by vykonával nelegální práci, neboť existence dohody o provedení práce ještě o skutečném výkonu závislé činnosti nevypovídá. Současně poukázal na to, že jeho činnost mohla mít charakter samostatné výdělečné aktivity a že si mohl vedle zaměstnání přivydělávat jako osoba samostatně výdělečně činná, a to tím spíše, že je majitelem živnostenského oprávnění. Napadené rozhodnutí proto označil za nezákonné.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, přičemž žalobce byl při kontrole přímo zastižen při výkonu činnosti řidiče taxislužby pro společnost FAZO CARS s.r.o. (při kontrole doložil dohodu o provedení práce), používal její prostředky (aplikace Uber a automobil ve vlastnictví společnosti) a vykonával činnost jejím jménem (vystavoval vyúčtování jménem společnosti). Dle žalované tato zjištění tvoří ucelený řetězec důkazů prokazující výkon závislé práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Námitku žalobce, že činnost vykonával jako osoba samostatně výdělečně činná, označila žalovaná za účelovou, neboť žalobce nepředložil žádné důkazy svědčící o samostatnosti jeho činnosti; k tomu žalovaná poukázala na rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2018, č. j. -44).

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

4. Žaloba byla podána včas ve smyslu zákona o pobytu cizinců ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), osobou k tomu oprávněnou ( ) a je přípustná (, a ). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ( ), a to v mezích uplatněných žalobních bodů ( ), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (souhlas žalobce byl v souladu s věty druhé presumován). Soud v projednávané věci vyšel z podkladů obsažených ve správním spise, které pro posouzení a rozhodnutí věci shledal dostatečnými. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. –117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

6. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

7. Žalobce pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty vydané dle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců s platností od 20. 2. 2024 do 19. 2. 2026. Zaměstnanecká karta opravňovala žalobce k zaměstnání na pracovní pozici dělníka v oblasti výstavby a údržby budov u zaměstnavatele LAZER Development Company s.r.o. Oznámením ze dne 13. 12. 2024 oznámil žalobce změnu zaměstnavatele, konkrétně na pozici dělníci v oblasti výstavby a údržby budov (93130) pro zaměstnavatele Moral decision s.r.o. U tohoto zaměstnavatele byl oprávněn pracovat od 20. 1. 2025 do 30. 10. 2025. Oznámením ze dne 1. 12. 2025 oznámil žalobce další změnu zaměstnavatele na pozici řidiči osobních a malých dodávkových automobilů, taxikáři (8322) pro zaměstnavatele Hotei s.r.o., a to s účinností od 5. 1. 2026.

8. Dne 6. 1. 2026 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty.

9. Podnětem pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty bylo oznámení o podezření z výkonu nelegální práce spolu s přílohami fotografií od Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort č. j. KRPA-57370-16/ČJ-2025-000022. Z něj vyplynulo, že při kontrole, která proběhla dne 1. 3. 2025, byl zastaven osobní automobil Škoda Octavia, jehož provozovatelem je společnost FAZO CARS s.r.o., IČO: 22004742, které řídil žalobce. Vozidlo bylo řádně označené samolepkou taxislužby; provozovatelem taxislužby je dle výpisu z evidence vozidel taxislužby FAZO CARS s.r.o. Žalobce při kontrole uvedl, že vykonává pravidelně pracovní činnost jako řidič vozidla taxi pro společnost FAZO CARS s.r.o., přičemž předložil podepsanou Dohodu o provedení práce ze dne 1. 1. 2025 se zaměstnavatelem FAZO CARS s.r.o., na pozici řidič silniční motorové dopravy – osobní, na dobu od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 s maximálním rozsahem práce 80 hodin za měsíc. Kontrolou předložené aplikace UBER však bylo zjištěno, že žalobce používá tuto aplikaci pro společnost FAZO CARS s.r.o. v průměru 72 hodin týdně.

10. V rámci kontroly byla pořízena fotodokumentace z aplikace Uber se zaznamenaným uživatelským profilem s fotkou žalobce, seznamem uskutečněných jízd v den kontroly a evidencí zisků za únor 2025 do 1. 3. 2025, výpis z Evidence vozidel taxislužby pro dopravce FAZO CARS s.r.o., výpis z živnostenského rejstříku pro společnost FAZO CARS s.r.o., dále průkaz řidiče taxislužby č. 077904, řidičský průkaz žalobce EQ 078833 a průkaz o povolení k pobytu č. 001666445.

11. Přípisem ze dne 4. 4. 2025 oznámil správní orgán I. stupně žalobci zahájení řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců.

12. Správní orgán I. stupně následně po zhodnocení shromážděných podkladů rozhodnutím ze dne 15. 5. 2025, č. j. OAM-3673-5/ZR-2025, podle výroku I. zrušil platnost zaměstnanecké karty, neboť se žalobce dopustil výkonu nelegální práce, a podle výroku II. stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí (dále jen „první prvostupňové rozhodnutí“).

13. Proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, na základě kterého žalovaná uvedené rozhodnutí zrušila a věc vrátila k novému projednání, a to z důvodu absence hodnocení, zda činnost žalobce vykazovala znaky závislé práce.

14. Správní orgán I. stupně si v rámci nového projednání opatřil sdělení Úřadu práce ČR, ze kterého vyplynulo, že žalobci nebylo nikdy vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání u zaměstnavatele FAZO CARS s.r.o., IČO: 22004742.

15. Dne 30. 10. 2025 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, čehož žalobce nevyužil a ani nevznesl žádný další požadavek na dokazování.

16. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí, proti kterému žalobce podal včasné blanketní odvolání, které posléze doplnil o odvolací důvody.

17. O podaném odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím.

18. Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy:

19. Podle ustanovení § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců „ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem. Podle ustanovení odst. 2 citovaného ustanovení ministerstvo v rozhodnutí, kterým zruší platnost zaměstnanecké karty, stanoví lhůtu k vycestování z území; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.“

20. Podle ustanovení § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců „platí pro zaměstnaneckou kartu obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá pokud cizinec vykonával nelegální práci.“

21. Podle ustanovení bodu 2 , o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 9. 2025, se pro účely tohoto zákona rozumí „nelegální prací práce, která má znaky závislé práce podle a je konána cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle .“

22. Podstatou projednávané věci je přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí, kterým bylo žalobci pravomocně zrušeno povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu výkonu nelegální práce, přičemž žalobce zejména namítá, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn a prokázán ve smyslu , (dále jen „“), a závěry správních orgánů byly založeny převážně na úředních záznamech, aniž by se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádaly s obhajobou žalobce ve smyslu .

23. Úvodem posouzení soud předesílá, že správní soudnictví je ovládáno zásadami dispoziční a koncentrační, vyjádřenými rovněž v , podle jehož odst. 1 písm. d) musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. -58, č. 835/2006 Sb. NSS). Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tak oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Obsah, rozsah a kvalita žaloby předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí a míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Soud není povinen, ale ani oprávněn domýšlet za žalobce další argumenty či vybírat z reality skutečnosti, které žalobu podporují.

24. V daném případě žalobce dovozuje nedostatečnost skutkových zjištění z nepoužitelnosti důkazních prostředků provedených správními orgány – úředního záznamu o provedení kontroly a nezajištění dalších důkazů. Soud na tomto místě předesílá, že žalobce nekonkretizoval, které další důkazy měly být provedeny, nijak nezpochybnil například naplnění jednotlivých znaků nelegální práce, jak je vyhodnotily správní orgány (v žalobě se o nich ani nijak nezmiňuje) a nerozporoval konkrétní skutková zjištění správních orgánů.

25. Správní orgán I. stupně přitom uvedl, že na základě skutečností popsaných při pobytové kontrole v rámci policejní akce, která proběhla dne 1. 3. 2025 v kontrolním čase 22:15 hod, je osobní výkon práce žalobce zcela nezpochybnitelný, neboť byl při výkonu přímo zastižen. Vztah nadřízenosti a podřízenosti byl dle hodnocení správního orgánu I. stupně prokázán žalobcem předloženou dohodou o provedení práce uzavřenou mezi žalobcem a společností FAZO CARS s.r.o., na dobu od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025, s druhem výkonu práce řidič silniční motorové dopravy – osobní v rozsahu 80 hodin za kalendářní měsíc a sjednanou odměnou ve výši 125 Kč/hodinu s osobním ohodnocením až do výše 9 900 Kč; dále potvrzením o přepravě, které bylo vystaveno koncovému zákazníkovi jménem dopravce, a nikoliv jménem žalobce; a dále obrazovou dokumentací z aplikace UBER. Správní orgán I. stupně si rovněž opatřil sdělení Úřadu práce ČR, ze kterého je zřejmé, že žalobci nebylo nikdy vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání u zaměstnavatele FAZO CARS s.r.o. Správní orgán I. stupně dále podpůrně odkázal na příkaz OIP č. j. 17239/3.30/25-4, který na základě dokladů stejného charakteru, poskytnutých Policií ČR, dospěl ve skutkově srovnatelné věci ke stejnému závěru stran nelegální práce. Správní orgán I. stupně rovněž poukázal na to, že zákon o silniční dopravě neumožňuje, aby osoba, která sama není dopravcem, vykonávala činnost řidiče taxislužby v jiném než základním pracovněprávním poměru. Nelze pominout ani fakt, že sám žalobce během pobytové kontroly uvedl, že vykonává pravidelně pracovní činnost jako řidič taxislužby pro společnost FAZO CARS s.r.o., a tuto skutečnost deklaroval již zmiňovanou dohodou o provedení práce.

26. Soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu k pojmu nelegální práce, podle níž je za nelegální práci třeba považovat i situaci, kdy cizinec vykonává práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou, a to bez ohledu na její formální označení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2020, č. j. -26). O rozpor se zaměstnaneckou kartou se přitom jedná zejména tehdy, pokud cizinec vykonává práci pro jiného zaměstnavatele, na jiné pracovní pozici nebo za odlišných podmínek, než na jaké je jeho pobytové oprávnění vázáno.

27. Současně je na tomto místě nutné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž jsou pro posouzení existence závislé práce rozhodné její faktické znaky, spočívající zejména v osobním výkonu práce, jejím vykonávání jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a za odměnu. Podle právní věty uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. -35, č. 3027/2014 Sb. NSS, platí, že „společným rysem všech znaků závislé práce vymezených v z roku 2006 je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). Proto musí správní orgány při postihování nelegální práce [ bodu 1 , o zaměstnanosti] obviněnému prokázat naplnění všech těchto znaků – zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu.“

28. Soud připomíná, že podle je správní orgán povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž rozsah dokazování určuje s ohledem na konkrétní okolnosti případu. V judikatuře Nejvyššího správního soudu je ustáleno, že tato povinnost neznamená provedení všech myslitelných důkazů, nýbrž provedení takových, které umožní spolehlivé posouzení věci v jejich vzájemné souvislosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. ).

29. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce pobýval na území České republiky na základě zaměstnanecké karty vydané podle § 42g zákona o pobytu cizinců s platností od 20. 2. 2024 do 19. 2. 2026, která jej původně opravňovala k výkonu zaměstnání na pracovní pozici dělníka v oblasti výstavby a údržby budov u zaměstnavatele LAZER Development Company s.r.o. Následně byl žalobce oprávněn (na základě sdělení Ministerstva vnitra ze dne 9. 1. 2025) k výkonu zaměstnání na pracovní pozici dělník v oblasti výstavby a údržby budov u zaměstnavatele Moral decision s.r.o. s platností od 20. 1. 2025 do 30. 10. 2025. Při pobytové kontrole dne 1. 3. 2025 byl žalobce Policií ČR zastižen při osobním výkonu činnosti řidiče taxislužby ve vozidle provozovaném společností FAZO CARS s.r.o. Žalobce sdělil, že vykonává pravidelně pracovní činnost jako řidič vozidla taxislužby pro společnost FAZO CARS s.r.o. a doložil dohodu o provedení práce se zaměstnavatelem ze dne 1. 1. 2025, uzavřenou na dobu od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. Součástí spisu je dále fotodokumentace pořízená při kontrole, zejména záznamy z aplikace Uber zachycující uživatelský profil žalobce, seznam uskutečněných jízd a evidenci jeho výdělků za určité období. Ve spisu jsou rovněž založenyy předložené žalobcem při kontrole, kromě již citované dohody o provedení práce se jedná o průkaz řidiče taxislužby a doklady totožnosti žalobce (řidičský průkaz a průkaz o povolení k pobytu). Dále správní orgán vycházel z výpisu z evidence vozidel taxislužby vztahujícího se ke společnosti FAZO CARS s.r.o. a z výpisu z živnostenského rejstříku této společnosti. Součástí podkladů je rovněž sdělení Úřadu práce ČR ze dne 27. 10. 2025 o tom, že žalobci nebylo vydáno povolení k zaměstnání pro společnost FAZO CARS s.r.o.

30. Správní orgány tak učinily své závěry o nelegální práci žalobce primárně na základě podkladů obsažených ve správním spise, zejména oznámení Policie ČR o podezření z výkonu nelegální práce, úředního záznamu o provedené kontrole ze dne 1. 3. 2025, fotodokumentace pořízené při této kontrole (včetně záznamů z aplikace Uber zachycujících uživatelský profil žalobce včetně jeho fotky a jména, uskutečněné jízdy a evidenci výdělků fakturovaných jménem společnosti FAZO CARS s.r.o.), dále z výpisu z evidence vozidel taxislužby (prokazující, že provozovatelem předmětného automobilu taxislužby byla společnost), výpisu ze živnostenského rejstříku společnosti FAZO CARS s.r.o., listinných dokladů předložených žalobcem při kontrole (zejména dohody o provedení práce uzavřené s touto společností, průkazu řidiče taxislužby a dokladů totožnosti), a rovněž z informací poskytnutých Úřadem práce ČR o tom, že žalobci nebylo vydáno povolení k zaměstnání pro tuto společnost. O zjištěném stavu věci v souladu s tak nemá ani soud důvodné pochybnosti.

31. Soud ke skutkovým zjištěním konstatuje, že žalobce vykonával činnost v rozporu se svou zaměstnaneckou kartou, neboť tato jej opravňovala k výkonu práce pro jiného zaměstnavatele (společnost Moral decision s.r.o.) a na odlišné pracovní pozici (dělník), zatímco fakticky vykonával činnost řidiče taxislužby pro společnost FAZO CARS s.r.o., aniž by k tomu měl příslušné oprávnění. Za této situace správní orgány nepochybily, pokud jeho jednání kvalifikovaly jako výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti.

32. Současně správní orgány nepochybily ani v závěru, že se jednalo o závislou práci. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobce byl při kontrole osobně zastižen při výkonu činnosti řidiče taxislužby (činnost dle pořízené fotodokumentace aplikace Uber vykonával minimálně od 9. 2. 2025 do 1. 3. 2025), tuto činnost vykonával jménem společnosti FAZO CARS s.r.o., využíval její prostředky a plnil zakázky jí zprostředkované, přičemž výsledky své práce vykazoval jménem této společnosti (jak plyne z pořízené fotodokumentace z aplikace Uber zobrazující elektronické faktury konečnému zákazníkovi, které byly vystavovány na jméno zaměstnavatele, nikoliv žalobce). Žalobce rovněž při kontrole doložil dohodu o provedení práce a výslovně uvedl, že vykonává pravidelně pracovní činnost jako řidič taxislužby pro společnost FAZO CARS s.r.o. Uvedené skutečnosti ve svém souhrnu naplňují znaky závislé práce, jak je vymezil Nejvyšší správní soud, zejména osobní výkon činnosti, její vykonávání jménem zaměstnavatele, za odměnu (jak plyne z dohody o provedení práce) a v rámci jeho organizační struktury. Nelze přitom přehlédnout, že podle , o silniční dopravě, lze činnost řidiče taxislužby vykonávat zásadně v pracovněprávním vztahu k dopravci (pokud není žalobce sám dopravcem), což dále podporuje závěr o závislé povaze vykonávané činnosti.

33. Soud se ztotožňuje i se závěrem správních orgánů, že se nejednalo o výkon samostatné výdělečné činnosti. Žalobce neprokázal existenci žádných znaků samostatnosti (srov. žalovanou citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. -44), naopak všechny zjištěné okolnosti svědčí o jeho začlenění do struktury společnosti FAZO CARS s.r.o. Nadto je nutno zdůraznit, že žalobce nebyl dopravcem ve smyslu zákona o silniční dopravě a nevlastnil oprávnění k provozování taxislužby, a tudíž by ani nemohl tuto činnost vykonávat samostatně vlastním jménem. Za těchto okolností nelze jeho činnost kvalifikovat jako podnikání, nýbrž jako výkon závislé práce.

34. K námitce žalobce, že disponoval živnostenským oprávněním a uzavřená dohoda o provedení práce sama o sobě neprokazuje existenci závislé práce, soud konstatuje, že samotná existence živnostenského oprávnění není rozhodná pro posouzení skutečné povahy vykonávané činnosti. Pro právní kvalifikaci je určující faktický výkon práce a jeho znaky, nikoliv formální označení právního vztahu. Žalobci lze přisvědčit v tom, že pouhá existence dohody o provedení práce bez dalšího neznamená, že podle ní byla fakticky vykonávána závislá práce. V projednávané věci však správní orgány nevycházely pouze z této dohody, nýbrž z celého souboru skutkových zjištění, která ve svém souhrnu svědčí o výkonu práce v postavení závislé činnosti.

35. Na základě výše uvedeného proto soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že správní orgány vycházely jen z úředního záznamu z provedené kontroly. Soud dospěl k závěru, že správní orgány vycházely z vlastních zjištění učiněných v průběhu řízení a z celkového vyhodnocení jednotlivých podkladů v jejich souhrnu, přičemž tyto považovaly za logicky provázaný soubor důkazů, který dle jejich názoru dostatečně prokazuje, že žalobce vykonával závislou práci pro společnost FAZO CARS s.r.o. v rozporu s podmínkami jeho zaměstnanecké karty, tj. že byly v projednávané věci splněny podmínky pro kvalifikaci jednání žalobce jako výkonu nelegální práce.

36. K námitce žalobce směřující proti nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí podle soud uvádí, že ji rovněž neshledal důvodnou. Žalobce v tomto směru namítal, že správní orgány dostatečně nevysvětlily své závěry, neprovedly jeho výslech a nevypořádaly se s jeho argumentací, zejména pokud jde o charakter jím vykonávané činnosti. Z obsahu napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že žalovaná v napadeném rozhodnutí přehledně shrnula skutková zjištění, uvedla podklady, o které své závěry opřela, a podrobně se vypořádala se všemi podstatnými námitkami uplatněnými žalobcem již v odvolacím řízení. Pokud jde o neprovedení výslechu žalobce, soud konstatuje, že provedení tohoto důkazu nebylo nezbytné, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z jiných podkladů, zejména z výsledků kontroly, listinných důkazů a veřejných evidencí; správní orgán je přitom oprávněn posoudit, které důkazy jsou potřebné k objasnění věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. -32). Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak odpovídá požadavkům , neboť z něj jednoznačně plyne, z jakých skutkových a právních úvah správní orgány vycházely, jak hodnotily provedené důkazy a proč nepřisvědčily obhajobě žalobce. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, dostatečně úplné a netrpí vadami, které by odůvodňovaly jeho zrušení. Lze doplnit, že žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. -66, se primárně vztahuje k požadavkům na náležitosti a strukturu odůvodnění správního rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno, v projednávané věci soud žádné pochybení neshledal, neboť napadené rozhodnutí těmto požadavkům dostojí.

IV. Závěr a náklady řízení

37. Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Ve věci byla úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je kasační stížnost přípustná ( ). Nepřípustná je však taková kasační stížnost, na niž dopadají výluky z přípustnosti stanovené v Kasační stížnost se podává ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 8. září 2026

Mgr. Ing. Silvie Svobodová v. r.

samosoudkyně