Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 1/2022 - 208

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci

žalobce: Krajina pro život, spolek, IČO 27020886

sídlem Bohumila Kavky 933, 252 43 Průhonice

zastoupený advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D.

sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Městský úřad Říčany

Masarykovo náměstí 53/40, 251 01 Říčany

za účasti: 1) ANBEMO Invest s.r.o., IČO 06570691

sídlem Kupeckého 763/9, 149 00 Praha 4

zastoupená advokátem JUDr. Václavem Krondlem

sídlem Jiráskova 1343/2, 360 01 Karlovy Vary

2) CETIN a.s., IČO 04084063

sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9

3) Greenfield Čestlice s.r.o., IČO 09290541

sídlem Školská 689/20, 110 00 Praha 1

zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kaňkou

sídlem Pod Hybšmankou 19/2339, 150 00 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2021, č. j. 415744/2021-MURI/OSÚ/00496,

takto:

I. V řízení se pokračuje.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2021, č. j. 415744/2021-MURI/OSÚ/00496, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 500 Kč, a to k rukám JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) odeslanou dne 1. 1. 2022 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení č. 3 (dále jen „stavebník“) vydáno stavební povolení na stavbu Komerční plochy Čestlice na pozemcích p. č. 337/75, 337/105, 337/108, 337/144, 338/15 (dříve 338/5), 338/16 (dříve 338/5), 341/3 a 496/8, vše v k. ú. a obci Čestlice (dále jen „sporná stavba“, veškeré dále uváděné parcely se nacházejí v tomto katastrálním území), a stanoveny podmínky pro provedení stavby. Sporná stavba obsahuje příjezdovou komunikaci, opěrnou zeď, osvětlení, areálové komunikace, parkoviště a chodníky, výstavní plochu s prodejem vystaveného zboží (objekt A) a administrativní budovu (objekt B).

Obsah žaloby

2. Žalobce uvedl, že se proti napadenému rozhodnutí odvolal jako opomenutý účastník. Na jeho odvolání nebylo reagováno a výstavba sporné stavby již probíhá. Žalobce je přesvědčen, že má právo na soudní ochranu i bez vyčerpání řádných opravných prostředků, neboť přístup k nim je kvůli obstrukcím správních orgánů ztížený. K tomu poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 18. 4. 2014, č. j. -38, a Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) v nálezu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. .

3. K aktivní legitimaci žalobce citoval nálezy ÚS ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. , a rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2019, č. j. -68, z nichž vyplývá, že enviromentálním spolkům svědčí též ochrana hmotných práv a je třeba na ně nahlížet jako na rovnocenné subjekty práva bránící společné zájmy občanů. Účelem žalobce vyjádřeným ve stanovách je ochrana přírody a krajiny, životního prostředí a veřejného zdraví. Žalobce se aktivně účastní řízení, která se týkají vymezeného území. Žalobce i jeho členové jsou usazeni v Průhonicích a budou negativně dotčeni zhoršením životního prostředí v důsledku výstavby a provozu sporné stavby. Dotčení práva na příznivé životní prostředí spočívá v tom, že při realizaci sporné stavby bude provedena skrývka ornice, což je nevratný proces devastující biotop zvláště chráněných živočichů. Zprovoznění sporné stavby přispěje ke zvýšení automobilového provozu a tím i imisí.

4. Část ornice bude odvezena a zbytek deponován pro použití na nezpevněných plochách sporné stavby, přičemž dojde k částečnému smíchání a znehodnocení kamenitým podkladem. Souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) byl vydán bez potřebných náležitostí a pouze pro část rozlohy, která bude zastavěna. Nahrazení pole budovami a zpevněnými plochami bude znamenat likvidaci životního prostoru živočichů. Žalovaný pro povolení sporné stavby použil výjimku k jinému projektu, od jehož realizace bylo upuštěno. Současně dojde k překročení hlukových a imisních limitů s negativním dopadem na živočichy včetně člověka. Dojde k ohrožení ekosystému Průhonického parku (památka UNESCO) a vegetace navyšováním imisí z dopravy. Mnohonásobně se zvýší riziko povodní nahrazením orné půdy zpevněnými plochami. Při pracích bude usmrceno, vystresováno a vyhnáno mnoho živočichů. Obchodní centrum již nikdy nepůjde nahradit nezastavěnou krajinou.

5. Sporná stavba je součástí komerční zóny Čestlice jih o rozsahu téměř 40 ha, která je povolována po jednotlivých projektech, aniž bylo zpracováno vyhodnocení vlivu na životní prostředí podle zjišťovacího řízení EIA č. STC1095. Záměry jsou povolovány jako podlimitní. Území sousedí s obytnou čtvrtí Průhonic. Komerční zóny obce Čestlice o rozloze přesahující 70 ha zatěžují automobilovým provozem i okolní obce. Celkem již proběhlo 7 územních řízení, které řešil nebo řeší Krajský soud v Praze (komunikace a inženýrské sítě pod sp. zn. a kasační stížnost pod sp. zn. ; komunikace a inženýrské sítě – výjezd na ulici Říčanská pod sp. zn. , kasační stížnost nepodána; CP Čestlice I pod sp. zn. , kasační stížnost nepodána; CP Čestlice II pod sp. zn. , kasační stížnost byla vzata zpět; Kostka Čestlice pod sp. zn. , kasační stížnost pod sp. zn. ; Novostavba autosalonu Čestlice jih pod sp. zn. ; Komerční plochy Čestlice pod sp. zn. ). Dále je zahájeno územní řízení ve věci prodloužení kolektoru z exitu 6. Soud též vede řízení ve věci kolaudace novostavby autosalonu Čestlice jih (sp. zn. ). Soud řešil i změnu č. 1 územního plánu Čestlic (sp. zn. ), kde obec požadovala rozšíření plochy zastavitelné komerčními zařízeními. Vede se v pořadí třetí řízení o vydání společného povolení pro stavbu Komunikace a inženýrské sítě Čestlice – propojení stávající místní komunikace na trasu silnice III/0039 (ul. Průhonická/Říčanská). Sporná stavba je umístěna na pozemcích původně určených pro CP Čestlice I a II.

6. Žalobce za tohoto stavu v žalobě namítá, že napadené stavební povolení je rozhodnutím podmíněným územním rozhodnutím, proti němuž brojí žalobou v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. . K tomu citoval bod 12 usnesení zdejšího soudu ze dne 8. 11. 2021, č. j. -41, v němž zdejší soud s odkazem na závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. -88, č. 3948/2019 Sb. NSS, zamítl návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Zdejší soud vyložil, že žalobci bude v případě vydání stavebního povolení zaručena účinná soudní ochrana, neboť může v případě zrušení napadeného územního rozhodnutí uplatnit námitku jeho nezákonnosti v žalobě proti stavebnímu povolení. Žalobce tedy žádá, aby soud vycházel ze svých budoucích závěrů ve věci sp. zn. týkajících se přezkumu územního rozhodnutí coby správního aktu předcházejícího vydání stavebního povolení. Poukazuje na to, že o zásazích do zájmů, jejichž ochrana je mu svěřena (zejména ochrana zvláště chráněných živočichů a ZPF), je rozhodováno v územním řízení, přímo vykonatelný právní titul k těmto zásahům, které se dotýkají práv žalobce, však představuje napadené stavební povolení. Žalobce považuje za nadbytečné, aby soud opakovaně posuzoval stejné žalobní body, které uplatnil již v žalobě ve věci sp. zn. . Dále žalobce s odkazem na přiložené odvolání namítl, že dochází k postupnému nelegálnímu odnímání půdy ze ZPF, developer i nadále počítá s realizací komerční zóny v plném rozsahu a napadené rozhodnutí nestanoví žádné podmínky pro nakládání s dešťovými vodami v období výstavby.

7. V přiloženém odvolání proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že se jedná o salámizovaný projekt, který je povolován po menších částech tak, aby bylo možné tvrdit, že mají malý nebo zanedbatelný vliv na životní prostředí. K tomu poukázal na souhrnné vyjádření k projektové dokumentaci pro vydání společného povolení ke stavbě LSK Čestlice ze dne 8. 11. 2021 a článek s vizualizací znázorňující prostorové řešení budoucí Obchodní a zábavní zóny Čestlice. Ze ZPF byla odňata pouze část pozemků, které developer hodlá zastavět. Ve skutečnosti bude překročen zákonný limit 10 000 m2, tudíž by měl o odnímání půdy ze ZPF rozhodovat krajský úřad, případně Ministerstvo životního prostředí. Rovněž měla být zpracována hluková a rozptylová studie minimálně pro dílčí záměry Komerční plochy Čestlice a LSK Čestlice. Správně by měla být posouzena celá zóna. Souhlasné stanovisko orgánu ochrany ZPF ze dne 3. 7. 2020 se o celkovém rozsahu sporné stavby nezmiňuje a nepředkládá zdůvodnění, proč je odnětí v souladu se zásadami ochrany ZPF. Dále žalobce v odvolání namítl, že napadené rozhodnutí nestanoví podmínky pro nakládání s dešťovými vodami v průběhu výstavby, pouze podmínku pro nakládání se spodní vodou. Není zřejmé, jak bude řešen odtok dešťové vody v případě déletrvajících intenzivních srážek. Bez dostatečných opatření mohou dešťové vody odtékat na sousední pozemky, kde mohou znehodnotit ornou půdu a ohrozit živočichy. Tato situace reálně hrozí v průběhu stavebních prací, kdy dojde ke zhutnění pozemku, vybudování základových desek a zhoršení vsakovacích poměrů, když ještě nebude vybudována areálová kanalizace.

Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nepřípustná odmítnuta. Napadené rozhodnutí se nemůže dotknout práva členů spolku na příznivé životní prostředí. Žalobci nepřísluší hájit ochranu ZPF.

9. Žalobní námitky žalovaný označil za příliš obecné. Řada námitek se netýká sporné stavby, ale brojí obecně proti zástavbě dané lokality. Námitky proti skrývce ornice jsou mimoběžné s předmětem řízení, týkají se umisťování stavby. Námitky hlukové zátěže a obecně zvýšení všech imisí jsou nekonkrétní a netýkají se provádění sporné stavby. Provádění sporné stavby nemůže způsobit lokální povodně a zhoršit ovzduší nebo dlouhodobě zvýšit hlukovou zátěž. Žalobce sám spojuje přímé dotčení na právech s umístěním sporné stavby.

10. Pokud má žalobce dojem, že pochybil orgán ochrany přírody a nebyla vydána výjimka podle , o ochraně přírody a krajiny, ve znění (dále jen „“), nelze proti tomu nyní brojit. Předmětem stavebního řízení není hodnocení výskytu druhů. Sporná stavba je umístěna a výskyt byl vyloučen znaleckým posudkem, což potvrdil závazným stanoviskem Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) jako dotčený orgán. Podle znaleckého posudku se vzácné druhy organismů v předmětném území nemohou vyskytnout ani teoreticky. Proto není nutné žádat o výjimku. Zbylé důvody žalovaný označil za ryze spekulativní.

Vyjádření stavebníka

11. Stavebník navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobní bod, v němž žalobce dovozuje nezákonnost napadeného rozhodnutí z totožných důvodů, pro které se domáhá zrušení územního rozhodnutí ve věci sp. zn. , je formulován zcela obecně a není způsobilý k projednání.

12. Ne každé zrušení územního rozhodnutí automaticky znamená také zrušení stavebního povolení. Vždy je třeba zkoumat důvod, proč došlo ke zrušení územního rozhodnutí, a ten poměřovat se zásahem do ústavně zaručených práv žalobce podmíněných stavebním povolením. Žalobce ve skutečnosti nebrojí proti stavebnímu povolení, ale proti územnímu rozhodnutí. Z judikatury správních soudů vyplývá, že při přezkumu stavebního povolení lze zohlednit pouze námitky, které patří do stavebního řízení. To odpovídá zásadě koncentrace vyjádřené zejména v , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění (dále jen „“). Navíc zrušení stavebního povolení v návaznosti na zrušení územního rozhodnutí je možné pouze tehdy, pokud by byl jinak aprobován zásah do ústavně chráněného hmotného práva žalobce. Namítané nedostatečné odůvodnění souhlasu s vynětím pozemků ze ZPF může představovat zásah do práva na přezkoumatelné rozhodnutí, a tedy práva na spravedlivý proces, nikoliv do hmotného práva. Hmotných práv se nemůže dotknout ani tvrzené předložení výjimky z ochrany zvlášť chráněných živočichů původně udělené k jinému záměru. Když se v území zvlášť chránění živočichové nenacházejí, nemá žalobce koho chránit.

13. Není pravdou, že by stavebník a LSK Property s.r.o. byli personálně propojeni prostřednictvím téže osoby. LSK Property s.r.o. vznikla odštěpením od stavebníka, a původně tak měla stejného jediného společníka. Odštěpení však bylo provedeno za účelem prodeje třetí osobě, společnosti Vergatinus a.s. Stavebník a LSK Property s.r.o. jsou samostatné, na sobě nezávislé subjekty a stavebník nemá vliv na úvahy LSK Property s.r.o. o výstavbě. Příprava výstavby je legitimní, neboť zóna je určena k zastavění územním plánem. Argument týkající se záborů ZPF směřuje proti územnímu rozhodnutí, nikoliv stavebnímu povolení. Navíc není zřejmé, proč by měl stavebník uvádět v žádosti o vynětí ze ZPF rozsah záměrů jiného developera, které mu nejsou známy. Žalobce blíže neodůvodnil, proč by nestanovení podmínek pro nakládání s dešťovou vodou v období výstavby mělo zakládat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nejsou-li podmínky stanoveny, postupuje stavebník podle zákonných pravidel. Není ani zřejmé, jak má tato skutečnost zasáhnout do práv žalobce.

14. V podání ze dne 11. 12. 2025 stavebník doplnil, že ani zrušení podmiňujícího aktu nemusí vést automaticky ke zrušení podmíněného rozhodnutí. V kontextu totiž stavební povolení obstojí samo o sobě, což je podle rozsudku NSS ze dne 3. 10. 2018, č. j. -29, výrazem zákonné akceptace faktického umístění stavby. Konkrétní důvod zrušení územního rozhodnutí je proto třeba poměřovat se zásahem do ústavně zaručených hmotných práv žalobce samotným stavebním povolením. V tomto případě však bylo shledáno pouze nedostatečné odůvodnění souhlasu s odnětím půdy ze ZPF, tedy porušení práva procesní povahy, jež podle stavebníka nemůže způsobit nezákonnost navazujícího stavebního povolení. Zejména když je celá lokalita územním plánem vymezena k zastavění, a k odnětí pozemků by tedy došlo v každém případě. K odnětí pozemků ze ZPF navíc již fakticky došlo a stavby jsou v pokročilé fázi výstavby či již stojí.

15. Osoby zúčastněné na řízení č. 1 a 2 se k věci nijak nevyjádřily.

Podstatný obsah spisového materiálu

16. Dne 16. 8. 2021 stavebník požádal o stavební povolení pro spornou stavbu. Uvedl, že sporná stavba byla umístěna územním rozhodnutím žalovaného. Sporná stavba zahrnuje výstavbu komunikace, která propojí dva samostatné areály (objekt A a B), objekt A (výstavní hala o rozměrech cca 54 x 26 m, výška 12 m, plocha 1 353 m2, s plochou střechou, o dvou nadzemních podlažích s garážemi v jednom podzemním podlaží) a objekt B (administrativní budova s dvoupodlažní podzemní garáží o rozměrech cca 54 x 32 m, výška 12 m, plocha 1 675 m2, plochá střecha). Přílohu žádosti tvoří projektová dokumentace sporné stavby, stanoviska dotčených orgánů a souhlasy vlastníků dopravní a technické infrastruktury.

17. Městský úřad Říčany v souhrnném vyjádření ke sporné stavbě ze dne 24. 5. 2021 uvedl, že závazné stanovisko k odnětí půdy ze ZPF vydal dne 3. 7. 2020 pod č. j. 166151/2020/MURI/OŽP/00151. Orgán státní správy lesů a orgán státní správy myslivosti nevznesly připomínky. Orgán ochrany přírody a krajiny žádal být informován o záměru dokončení sadových úprav a zelené střechy před kolaudací sporné stavby. Orgán odpadového hospodářství odkázal na závazné stanovisko ze dne 29. 3. 2021. Orgán ochrany ovzduší odkázal na dřívější závazné stanovisko vydané krajským úřadem. Vodoprávní úřad neměl připomínek, odkázal na své vyjádření ze dne 20. 5. 2020.

18. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje (dále jen „KHS“) vydala 17. 5. 2021 souhlasné závazné stanovisko. V podmínkách mimo jiné požadovala, aby před kolaudací sporné stavby bylo provedeno hlukové měření v chráněném venkovním prostoru stavby nejbližší obytné zástavby včetně stacionárních zdrojů hluku v noční době. Zbývající podmínky se týkaly kvality vody a parametrů vzduchotechniky. KHS konstatovala, že posouzení hluku z provozu sporné stavby bylo zhodnoceno v hlukové studii z května 2020, která byla součástí dokumentace pro územní řízení. Z ní vyplývá splnění hygienických limitů hluku. Požadavek na měření byl vznesen proto, že se jedná o provoz stacionárních a liniových zdrojů hluku, který je obyvateli vnímán rušivě a vypočtené hodnoty nenahrazují skutečně zjištěné hladiny akustického tlaku A. Proto je třeba před uvedením do provozu doložit splnění hygienického limitu hluku podle Dodavatel stavby zaručí, že při stavbě nebudou překročeny hygienické limity hluku.

19. Povodí Vltavy, státní podnik, ve svém vyjádření ze dne 17. 5. 2021 ke sporné stavbě uvedlo, že spornou stavbou nebudou dotčeny žádné vodní toky a nachází se mimo záplavové území a mimo ochranné pásmo vodních zdrojů. Lze předpokládat, že spornou stavbou nedojde ke zhoršení stavu povrchových a podzemních vod a nebude znemožněno dosažení jejich dobrého stavu. Se spornou stavbou vyjádřil správce povodí souhlas za podmínky, že stavební činností nebude ohrožena jakost povrchových nebo podzemních vod, zejména závadnými látkami dle § 39 vodního zákona, a na stavbě budou prostředky pro likvidaci případné havárie; objekty dešťové kanalizace budou navrženy v souladu s normami ČSN 75 9010 a TNV 75 9011.

20. Dne 27. 5. 2021 obec Čestlice ve svém souhlasu vznesla mimo jiné požadavek, aby snižování hladiny spodní vody při realizaci sporné stavby bylo vedeno přes retenční nádrž a následně čerpáno do koncové šachty dešťové kanalizace. Technické služby Průhonice, s. r. o., ve vyjádření z 18. 5. 2021 vznesly bližší technické požadavky na způsob realizace nového vodovodního řadu, splaškové a dešťové kanalizace sporné stavby.

21. Dne 13. 9. 2021 žalovaný oznámil účastníkům a dotčeným správním orgánům zahájení stavebního řízení a poučil je o možnosti podat proti sporné stavbě námitky. Žalobce obeslán nebyl.

22. Dne 8. 11. 2021 žalovaný vydal napadené rozhodnutí datované dnem 6. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2021 (žalobci doručováno nebylo).

23. Žalovaný uvedl, že uskutečněním nebo užíváním stavby nejsou ohroženy zájmy chráněné , prováděcími předpisy ani zvláštními předpisy. Projektová dokumentace splňuje obecné požadavky na výstavbu a podmínky územního rozhodnutí a žalovaný neshledal důvody, které by bránily povolení sporné stavby. Podmínky závazných stanovisek dotčených orgánů žalovaný zahrnul do podmínek rozhodnutí. Ve výrokové části zohlednil, že došlo k přečíslování pozemků sporné stavby uvedených na listu vlastnictví č. 747.

24. Dne 14. 11. 2021 žalobce podal proti napadenému rozhodnutí odvolání, které krajský úřad dne 25. 1. 2022 jako nepřípustné zamítl, jelikož žalobce coby spolek na ochranu přírody není účastníkem stavebního řízení podle . S ohledem na závěry ÚS v nálezu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. , je nicméně možné, aby podal proti napadenému rozhodnutí přímo správní žalobu ve smyslu

25. Dne 15. 11. 2021 stavebník oznámil, že stavební práce zahájí dne 16. 11. 2021.

Posouzení žaloby soudem

26. Soud připomíná, že usnesením ze dne 3. 7. 2023, č. j. -172, řízení nejprve přerušil do doby, než bude pravomocně projednána žaloba žalobce proti územnímu rozhodnutí na spornou stavbu. Po vydání rozsudku č. j. -182, jímž zdejší soud zrušil podkladové územní rozhodnutí, soud rozhodl, že se v řízení pokračuje a poskytl prostor účastníkům a osobám zúčastněným na řízení, aby se k důsledkům zrušení územního rozhodnutí pro toto soudní řízení vyjádřili. V návaznosti na uplatněná vyjádření, zejména na vyjádření stavebníka ze dne 11. 12. 2025, který uvedl důvody, proč podle něj ani zrušení územního rozhodnutí nemusí vést ke zrušení stavebního povolení a dále poukázal na pokročilé stadium výstavby sporné stavby, soud usnesením ze dne 6. 1. 2026, č. j. -203, řízení z důvodu ochrany práv stavebníka opětovně přerušil do doby, než NSS rozhodne o kasačních stížnostech žalovaného a stavebníka proti rozsudku č. j. -182.

27. Jelikož soud zjistil, že NSS již rozsudkem ze dne 23. 7. 2026, č. j. -93, obě kasační stížnosti zamítl, prvním výrokem nyní rozhodl, že se v řízení pokračuje. Důvod pro přerušení řízení již odpadl. Vzhledem k tomu, že k významu zrušení územního rozhodnutí soudem pro posouzení nyní projednávané žaloby se již všichni účastníci a zúčastněné osoby měli možnost vyjádřit před druhým přerušením řízení, nepovažoval soud již za nezbytné znovu dávat prostor účastníkům, aby se k téže otázce opakovaně vyjadřovali. Přistoupil tedy bez dalšího k posouzení žaloby jako takové.

28. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( a 2 ). Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení ústního jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil a žalobce nevyjádřil ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas ( ).

29. Soud se v první řadě neztotožnil se žalovaným, že by žalobce neměl aktivní žalobní legitimaci k podání žaloby.

30. Podle , kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

31. Podle žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

32. Soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů, které vyslovil v řízení o žalobě žalobce proti územnímu rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. . Kasační stížnosti žalovaného a stavebníka NSS zamítl rozsudkem ze dne 23. 7. 2026, č. j. -93, v němž přitom plně potvrdil zrušovací důvody uvedené v rozsudku č. j. -182, stejně jako aktivní procesní legitimaci žalobce.

33. Soud předně zkoumal, zda žalobce nebyl (opomenutým) účastníkem stavebního řízení, který měl právo podat proti napadenému rozhodnutí odvolání [srov. , , ve znění (dále jen „“)]. Z judikatury plyne, že to, zda někdo byl účastníkem správního řízení, je třeba posuzovat materiálně, nikoliv podle toho, s kým správní orgán jednal (srov. usnesení NSS ze dne 2. 12. 2003, č. j. -54, č. NSS). Opomenutý účastník se má proti prvostupňovému rozhodnutí bránit odvoláním (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. -147, č. 3288/2015 Sb. NSS) a teprve potom může podat žalobu ve správním soudnictví. Pokud by tedy žalobce byl opomenutým účastníkem stavebního řízení, musel by soud žalobu směřující proti rozhodnutí vydanému v I. stupni podle odmítnout.

34. Podle je soud vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal.

35. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 25. 1. 2022 zamítl odvolání žalobce jako nepřípustné, neboť žalobce nebyl účastníkem stavebního řízení zakončeného vydáním napadeného rozhodnutí. Žaloba proti tomuto rozhodnutí nebyla podána.

36. Soud nadto k této otázce účastenství žalobce ve stavebním řízení uvádí následující:

37. Podle jsou účastníky stavebního řízení a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem, c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku nebo stavbě na něm právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno.

38. Žalobce žádnou z uvedených osob není. NSS vyložil, že ekologické spolky mohou být na základě § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny účastníky stavebního řízení, má-li v něm být vydána výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů podle § 56 odst. 6 téhož zákona (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 6. 2023, č. j. -26, č. 4500/2023 Sb. NSS, a ze dne 27. 9. 2023, č. j. -36). O tento případ se však nejedná.

39. Podle § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny, zjistí-li se až po zahájení […] stavebního řízení, že stavebním záměrem povolovaným v tomto řízení budou dotčeny ochranné podmínky zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha stanovené v § 49 nebo 50, a tato skutečnost nebyla před zahájením tohoto řízení známa, lze rozhodnutí v tomto řízení vydat pouze na základě závazného stanoviska orgánu ochrany přírody příslušného k povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, v němž orgán ochrany přírody posoudí splnění podmínek pro povolení výjimky uvedených v odstavcích 1 a 2 a může stanovit případné další podmínky povolení výjimky podle odstavce 3. Povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů včetně stanovení dalších podmínek podle odstavce 3 je součástí výrokové části rozhodnutí vydávaného […] ve stavebním řízení.

40. Z obsahu správního spisu ani z podání účastníků či osob zúčastněných na řízení neplyne, že by po zahájení stavebního řízení měla být (nově) zjištěna skutečnost, že budou dotčeny ochranné podmínky zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha. Jak uvedl zdejší soud v rozsudku č. j. -182, je zřejmé, že postup podle výše citovaného ustanovení nepřipadal v úvahu, neboť pokud by stavebník výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů potřeboval, byl jejich dřívější výskyt na pozemcích dotčených spornou stavbou znám již před zahájením územního řízení, o čemž svědčí stavebníkem k žádosti o územní rozhodnutí přiložené rozhodnutí krajského úřadu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 100072/2018/KUSK, o změně výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů a rostlin udělené rozhodnutím krajského úřadu ze dne 10. 11. 2015, č. j. 136188/2015/KUSK, pro záměr CP Čestlice mimo jiné na pozemcích (po změně) p. č. 337/105, 337/108, 338/5, 341/3 a 496/8, na nichž má vyrůst i sporná stavba, a souhrnné vyjádření krajského úřadu k projektové dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí ke sporné stavbě ze dne 26. 6. 2020, č. j. 047348/2020/KUSK.

41. Soud dodává, že stavební řízení nebylo navazujícím řízením ve smyslu , o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť v něm nebyl povolován záměr podléhající posouzení vlivů záměru na životní prostředí. To ostatně ani žalobce v žalobě netvrdil. Zdejší soud v rozsudku č. j. -182 vysvětlil, že sporná stavba je částí (etapou) záměru CP Čestlice, který byl posouzen ve zjišťovacím řízení s negativním závěrem, přičemž podle srovnávací studie lze ze zjišťovacího řízení nadále vycházet. Soud též v uvedeném rozsudku odůvodnil, že se nejedná o případ nepřípustné salámové metody. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění rozsudku č. j. -182.

42. Soud tedy činí dílčí závěr, že žalobce nebyl účastníkem předcházejícího stavebního řízení, a proto nebyl povinen vyčerpat řádné opravné prostředky (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2014, č. j. -33, č. 3060/2014 Sb. NSS).

43. Aktivně legitimovány k podání žaloby podle § 65 odst. 1 jsou však i osoby, které se předchozího správního řízení neúčastnily (srov. rozsudek č. j. ‑33, nebo nález ÚS ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. ). Soud se proto dále zabýval tím, zda žalobci svědčí aktivní procesní legitimace podle

44. S ohledem na vyjádření žalovaného a stavebníka soud připomíná, že aktivní procesní legitimaci je nutné rozlišovat od aktivní legitimace věcné. K podání žaloby je legitimován ten, kdo tvrdí, že došlo ke zkrácení jeho práv napadeným rozhodnutím. Aktivní procesní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu bude dána vždy tehdy, není-li s ohledem na tvrzení žalobce možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo, jinými slovy, je-li tvrzení o dotčení práv plausibilní (připustitelné, myslitelné) [srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. ‑86, č. 1764/2009 SSb. NSS, či rozsudky NSS ze dne 23. 5. 2018, č. j. ‑46, ze dne 28. 2. 2020, č. j. ‑70, č. 4038/2020 Sb. NSS, nebo ze dne 13. 8. 2020, č. j. ‑75].

45. Tvrzené zkrácení práv může spočívat i v dotčení práva členů spolku na příznivé životní prostředí, jestliže tvrzený zásah má důsledky pro dosahování cílů, na něž se spolek zaměřuje (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2017, č. j. -38, č. 3589/2017 Sb. NSS, nebo ze dne 31. 1. 2019, č. j. -68). Je-li spolek založen za účelem ochrany přírody a krajiny, může se dovolávat obecně práva na příznivé životní prostředí tak, jak je vymezuje d (č. ), tedy nikoliv pouze podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ale i podle jiných právních předpisů provádějících tento článek (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2023, č. j. -84). Pro účely posouzení aktivní procesní legitimace ekologického spolku je vedle tvrzeného zásahu do práv rozhodující místní vztah spolku k předmětu řízení jako celku (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2018, č. j. -46, a ze dne 28. 2. 2020, č. j. -70).

46. Žalobce odkázal na své stanovy dostupné ve sbírce listin, která je součástí veřejného rejstříku, podle nichž je jeho účelem mimo jiné ochrana přírody a krajiny, ochrana životního prostředí a ochrana veřejného zdraví. Ze spolkového rejstříku dále plyne, že má sídlo v Průhonicích, jejichž území přímo sousedí s územím, v němž má být realizována sporná stavba. Ke své činnosti odkázal na svou účast ve správních a soudních řízeních týkajících se staveb v území tzv. komerční zóny Čestlice-jih, v němž se nachází i sporná stavba. Procesní aktivity žalobce na poli ochrany přírody a krajiny spjaté s řešenou lokalitou jsou soudu známy (viz též shora výčet v bodě 5) i z předchozí rozhodovací činnosti.

47. Soud proto shodně jako ve věci vedené pod sp. zn. konstatuje, že žalobce je ekologickým spolkem, který má dostatečný místní vztah ke spornou stavbou dotčené lokalitě a jedná se o zavedený spolek. Žalobci tedy svědčí legitimace k podání žaloby, a to i ve vztahu k namítanému dotčení ZPF, neboť také jeho ochranou je podle § 2 odst. 2 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny zajišťována ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona. Nepochybně se tedy jedná o složku životního prostředí, jejíž ochrana ekologickým spolkům přísluší (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. -53, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, č. j. -211). Aktivní legitimaci spolku není na újmu ani případná skutečnost, že ochrana zájmů, jež si vytkl za cíl chránit, prostřednictvím účasti ve správních a soudních řízeních týkajících určitého území momentálně představuje dominantní část jeho činnosti.

48. Pokud žalovaný a stavebník poukazují na to, že žalobce tvrdí dotčení zájmů, jejichž ochrana náleží do územního řízení, zdejší soud již v usnesení ze dne 8. 11. 2021, č. j. -41, s odkazem na závěry vyslovené rozšířeným senátem NSS v jeho usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. -88, č. 3948/2019 Sb. NSS, vyložil, že žalobce může v rámci žaloby proti stavebnímu povolení namítat nezákonnost územního rozhodnutí, bude-li k jeho žalobě zrušeno, čímž mu bude zaručena účinná soudní ochrana i pro případ, že bude stavební povolení vydáno dříve, než bude ukončen soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí (srov. též usnesení NSS ze dne 31. 10. 2019, č. j. -29, ze dne 17. 3. 2021, č. j. -53, ze dne 15. 2. 2024, č. j. -42, či ze dne 15. 8. 2024, č. j. -75). Současně vysvětlil, že žalobcem tvrzená újma na právu na příznivé životní prostředí je spojena s provedením sporné stavby, jejíž povolení bylo územním rozhodnutím podmíněno. Námitka zrušení podmiňujícího rozhodnutí pro nezákonnost soudem může být sama o sobě důvodem pro zrušení podmíněného rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2024, č. j. -77).

49. Soud se dále zabýval tím, zda žaloba byla podána včas. Žalobce nebyl účastníkem stavebního řízení, a tak mu napadené rozhodnutí nebylo doručováno. V takovém případě je třeba lhůtu pro podání žaloby ve smyslu počítat od okamžiku, kdy měl možnost se seznámit s obsahem napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2014, č. j. -38). Žalobce uvedl, že se o vydání napadeného rozhodnutí dozvěděl prostřednictvím odpovědi na žádost o informace dne 10. 11. 2021. Tuto odpověď, jejíž přílohou bylo napadené rozhodnutí, k žalobě přiložil. Žalovaný ani stavebník to nezpochybnili. Soud tedy vychází z toho, že žalobce se dne 10. 11. 2021 seznámil s napadeným rozhodnutím. Žaloba podaná dne 1. 1. 2022 tedy byla podána ve dvouměsíční lhůtě stanovené

50. Soud se dále zabýval námitkou žalobce, že stavební povolení bylo vydáno na základě územního rozhodnutí, jehož zrušení se domáhal žalobou v řízení vedeném pod sp. zn. . Soud tuto námitku považuje za projednatelný žalobní bod ve smyslu , neboť je zřejmé, v čem konkrétně žalobce spatřuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí: Namítá, že napadené rozhodnutí bylo podmíněno nezákonným územním rozhodnutím, které napadl žalobou ve věci sp. zn. , a s odkazem na usnesení ze dne 8. 11. 2021, č. j. -41, a v něm citovanou judikaturu NSS žádá, aby soud vyčkal výsledku řízení o uvedené žalobě a zohlednil ho v tomto řízení.

51. Rozšířený senát NSS uvedl v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. -88, č. 3948/2019 Sb., následující: „Právo na spravedlivý proces vyžaduje, aby nezákonnost podmiňujícího aktu autoritativně zjištěná rozhodnutím o jeho zrušení či změně v příslušném řízení mohla být k řádně uplatněné žalobní námitce žalobce zohledněna v řízení o žalobě proti podmíněnému aktu i při jejich řetězení. Žalobce však může dosáhnout zrušení podmíněného rozhodnutí pouze v případě, že podmiňující rozhodnutí bylo předtím zrušeno či změněno pro nezákonnost buď soudem ve správním soudnictví nebo správními orgány v řízení o mimořádných či dozorčích prostředcích. Tento závěr není v rozporu s úpravou obsaženou v , neboť soud zohlední pouze takovou nezákonnost podmiňujícího rozhodnutí, jejíž důvod byl dán již v době vydání podmíněného rozhodnutí, avšak která dosud nebyla autoritativně zjištěna. Dále uvedl, že pokud bylo žalobou napadeno podmiňující rozhodnutí, soud v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí zpravidla vyčká na výsledek řízení o žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí, aby z něj mohl ve svém rozhodnutí vyjít ( ), popř. dle povahy věci může i řízení o obou žalobách spojit ke společnému projednání ( ). Zrušení či změna podmiňujícího rozhodnutí však nemusí vést vždy k automatickému zrušení podmíněného rozhodnutí soudem, naopak je třeba podle okolností daného případu vyhodnotit, jaký vliv má zrušení či změna podmiňujícího rozhodnutí na zákonnost rozhodnutí podmíněného. […] V žádném případě však aplikace této zásady nemůže vést k tomu, aby v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí byly samostatně uplatňovány a posuzovány skutkové a právní otázky týkající se svou povahou výlučně předmětu řízení o podmiňujícím rozhodnutí (aniž by je žalobce namítal v žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí), a aby tak byla prolamována koncentrace stanovená v příslušných ustanoveních .“

52. Sporná stavba byla povolována v režimu z roku 2006, který rozlišoval mezi rozhodováním o umísťování staveb z pohledu územního plánování a na něj navazujícím rozhodováním o stavebním povolení z pohledu stavebního řádu. Žalovaný vyhověl stavebníkově žádosti o umístění sporné stavby vydáním územního rozhodnutí ze dne 9. 7. 2021, č. j. 346351/2020-MURI/OSÚ/00496 (dále jen „územní rozhodnutí“), načež dne 16. 8. 2021 stavebník požádal o vydání stavebního povolení, čemuž žalovaný vyhověl napadeným rozhodnutím ze dne 6. 10. 2021.

53. Žalobce podal dne 9. 10. 2021 žalobu proti územnímu rozhodnutí a dne 1. 1. 2022 žalobu proti následně vydanému stavebnímu povolení. Zdejší soud opakovaně řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí přerušil do doby rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. a do doby projednání navazujících kasačních stížností NSS.

54. Územní rozhodnutí zdejší soud zrušil rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č. j. -182, podle z důvodu nepřezkoumatelnosti souhlasného závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF (Městského úřadu Říčany) s odnětím půdy ze ZPF ze dne 3. 7. 2020, č. j. 166151/2020-MURI/OŽP/00151, pro nedostatek důvodů, neboť v něm nebyla odůvodněna nezbytnost odnětí půdy z režimu ochrany ZPF. Orgán ochrany ZPF se též řádně nezabýval tím, jak jsou odnímané pozemky regulovány v územním plánu, natož aby odpovídajícím způsobem posoudil potřebu jejich odnětí. Ve zbytku byly žalobní námitky proti územnímu rozhodnutí shledány nedůvodnými. Závěry soudu plně potvrdil NSS rozsudkem ze dne 23. 7. 2026, č. j. -93.

55. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 22. 2. 2022, č. j. -73, územní rozhodnutí a stavební povolení představují typický případ řetězících se správních aktů, neboť byly vydány v samostatných řízeních, věcně a časově na sebe navazují a svým adresátům byly samostatně oznamovány. Nezákonnost územního rozhodnutí tak může mít zásadní vliv také na zákonnost rozhodnutí o stavebním povolení, čímž se soud přezkoumávající navazující rozhodnutí ve věci stavebního povolení musí zabývat.

56. Typický řetězec vzájemně podmíněných rozhodnutí představují územní rozhodnutí, stavební povolení a kolaudační rozhodnutí (souhlas) podle . Nelze například vydat stavební povolení bez územního rozhodnutí a naopak pozdější zrušení územního rozhodnutí se projeví i v řízení o přezkumu stavebního povolení (viz rozsudek NSS ze dne 9. 9. 2020, č. j. , bod 31). Zrušení územního rozhodnutí sice bez dalšího nemá automaticky za následek zrušení stavebního povolení, ale téměř vždy tomu tak bude (srov. analogicky závěr NSS v bodech 36 a 37 rozsudku ze dne 28. 11. 2024, č. j. -77, pro vztah kolaudačního rozhodnutí a dodatečného povolení stavby založený na tom, že podmínkou vydání kolaudačního rozhodnutí je existence předchozího povolení stavby). Skutečnost, že zrušení podkladového správního rozhodnutí je předně důvodem pro obnovu řízení podle , nijak neomezuje možnost dosažení nápravy v soudním řízení správním na základě napadení územního rozhodnutí a následně i stavebního povolení žalobou (srov. bod 44 rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 6. 2024, č. j. -54, č. 4618/2024 Sb. NSS). Souběžná existence dvou různých procesních možností nápravy nezákonnosti správního aktu tedy není vyloučena. Jestliže územní rozhodnutí nemělo být vydáno, nemělo být vydáno ani navazující stavební povolení [srov. a bod 15 rozsudku NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. -33; přiměřeně viz též argumentaci v bodech 35 až 37 rozsudku NSS ze dne 28. 11. 2024, č. j. -77].

57. I zde se tedy uplatní závěr rozšířeného senátu NSS vyřčený v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. -88, č. 3948/2019 Sb. NSS, že „[v] řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu soud zohlední k žalobní námitce zrušení nebo změnu podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu, přestože ke zrušení nebo změně došlo po vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí správního orgánu ( ).“ Na těchto závěrech rozšířený senát NSS setrval i v pozdějším rozsudku ze dne 28. 1. 2025, č. j. -39, č. 4668/2025 Sb. NSS. I v nynějším případě je zjevné, že by nezohlednění zrušení územního rozhodnutí soudem mělo za následek zachování na jeho základě vydaného stavebního povolení (napadeného rozhodnutí) pouze z čistě formálního důvodu spočívajícím v marném uplynutí lhůt pro obnovu řízení podle a 3 . Rozsudek o nezákonnosti územního rozhodnutí by tak vyšel „naprázdno“, přestože je územní rozhodnutí nezbytným podkladem podmiňujícím vydání stavebního povolení [ ] a stavební úřad může stavební povolení vydat až teprve poté, co ověří, že podle územního rozhodnutí jakožto jednoho z povinných podkladů lze stavbu provést a předložená projektová dokumentace je zpracována v souladu s územním rozhodnutím [ ]. V případě zamítnutí žádosti o územní rozhodnutí nebo dokud nebylo územní rozhodnutí vydáno a nenabylo právní moci, nemůže být stavební povolení vůbec vydáno. Současně platí zásada, že zrušení správního rozhodnutí soudem má účinky ex tunc a na zrušené správní rozhodnutí se hledí jako by nikdy nebylo vydáno (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2007, č. j. -99, č. 1275/2007 Sb. NSS). „Osamocené“ stavební povolení nepředstavuje úplné posouzení sporné stavby optikou všech zákonem chráněných zájmů, neboť ve stavebním řízení se neposuzují otázky spadající svou povahou do územního řízení ( ).

58. Rozšířený senát v bodě 36 usnesení č. j. -88 nicméně vyjádřil myšlenku, že „[z]rušení či změna podmiňujícího rozhodnutí však nemusí vést vždy k automatickému zrušení podmíněného rozhodnutí soudem, naopak je třeba podle okolností daného případu vyhodnotit, jaký vliv má zrušení či změna podmiňujícího rozhodnutí na zákonnost rozhodnutí podmíněného.“ K tomu soud uvádí, že územní rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF vydaného podle , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o ochraně ZPF“). V této souvislosti soud uvážil, že sporná stavba představuje velkou komerční plochu. Celková plocha areálu podle údajů uvedených v žádosti o stavební povolení má činit 8 664 m2, z toho zastavěná plocha 3 088 m2, zpevněná plocha 2 901 m2 a zeleň 2 675 m2 plochy areálu. Z hlediska ochrany ZPF se proto jedná o významný krajinný zásah, na což ostatně upozornil i žalobce. Nadto, jak vyplývá z rozsudku č. j. -182, panují pochyby o tom, zda se stavba zčásti (byť jen pokud jde o chodník na tehdejším pozemku p. č. 337/101) nenachází v ploše, kterou územní plán obecně určil jako nezastavitelnou. Závazné stanovisko ve smyslu zákona o ochraně ZPF je přitom nezbytným podkladem pro vydání územního rozhodnutí, bez kterého nelze kladně rozhodnout o umístění sporné stavby. Logicky proto nelze dospět k závěru, že může obstát „osamocené“ stavební povolení (napadené rozhodnutí), pro jehož vydání by chyběl podklad v podobě územního rozhodnutí podmíněného závazným stanoviskem orgánu ochrany ZPF k odnětí půdy ze ZPF za účelem zastavění.

59. Jakkoliv bylo souhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany ZPF shledáno nezákonným především z formálního důvodu spočívajícího v absenci odůvodnění, znamená to, že jeho věcná správnost je nejistá a lze mít pochybnosti, zda nedošlo ke svévolnému zkrácení hmotných práv, o jejichž ochranu žalobce usiluje (ochrana ZPF jakožto složky životního prostředí). Pro účely soudního přezkumu navazujícího stavebního povolení z důvodů, které obsáhle popsal NSS v rozsudku č. j. -93, tak nelze předjímat opakované vydání souhlasného závazného stanoviska, jelikož v mezidobí došlo k legislativním a s ohledem na rozvoj oblasti možná i věcným změnám, které by potenciálně mohly vést i k odlišnému posouzení dotčeného orgánu nejen v otázce sporného přesahu chodníku do nezastavitelných ploch, ale i možnosti, rozsahu či podmínek odnětí půdy ze ZPF. Přípustnost záboru kvalitních půd ze ZPF si v případě hrubé nepřezkoumatelnosti podkladového závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF nemohl samostatně a jako první posoudit soud ani v řízení o žalobě proti územnímu rozhodnutí. O to spíše to nemůže tedy činit ani teď v řízení o žalobě proti navazujícímu stavebnímu povolení.

60. Lze pouze uzavřít, že možnost vydání územního rozhodnutí v původní podobě je skutečně nejistá, a proto nemůže s ohledem na upozornění žalobce na zrušení územního rozhodnutí obstát ani nyní přezkoumávané stavební povolení. Nemá-li soud praktickou jistotu, že důvody zrušení územního rozhodnutí nevylučují povolení stavby, není naplněna výjimečná situace předpokládaná rozšířeným senátem NSS, v níž by podmíněné rozhodnutí mohlo po zrušení podmiňujícího aktu v soudním přezkumu obstát. Soud proto dospěl k závěru, že zrušení územního rozhodnutí je důvodem pro zrušení i nyní napadeného stavebního povolení.

61. Skutečnost, že stavebník ještě před dokončením soudního přezkumu z pozemku odstranil úrodné vrstvy půdy a dokonce stavbu realizoval, vědom si rizika probíhajícího soudního přezkumu, a tedy možnosti zrušení stavebního povolení a územního rozhodnutí, by na tom neměla nic změnit, jelikož pokud by se ukázalo, že odnětí kvalitní zemědělské půdy nebylo při řádném posouzení rozhodných okolností a platné právní úpravy možné, mohl by dotčený orgán vydat negativní závazné stanovisko a stavebníkovi by bylo namístě uložit provedení nápravy dotčených pozemků např. odstraněním stavby a navezením ornice odpovídající kvality z jiné stavby, kde bylo odnětí pozemku ze ZPF povoleno řádně. Otázka, zda lze povolit odnětí půdy ze ZPF pro spornou stavbu za původně stanovených podmínek a v původním rozsahu, bude řádně posouzena v opakovaném řízení.

62. Žalobce ale nepoukazoval jen na možnost zrušení územního rozhodnutí v probíhajícím řízení o jeho žalobě, nýbrž také vznesl námitky, které se týkají kromě otázek posuzovaných ve stavebním řízení i samotného územního řízení, když odkázal na své námitky vznesené v žalobě proti územnímu rozhodnutí. V této souvislosti ovšem rozšířený senát v bodě 37 usnesení č. j. -88 zdůraznil, že „[v] žádném případě však aplikace této zásady nemůže vést k tomu, aby v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí byly samostatně uplatňovány a posuzovány skutkové a právní otázky týkající se svou povahou výlučně předmětu řízení o podmiňujícím rozhodnutí (aniž by je žalobce namítal v žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí), a aby tak byla prolamována koncentrace stanovená v příslušných ustanoveních .“ V případě stavebního povolení přitom byla koncentrace upravena takto:

63. Podle se k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování územně plánovací dokumentace nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, nepřihlíží.

64. Soud se proto znovu nezabýval žalobními námitkami uplatněnými proti územnímu rozhodnutí, neboť je již vypořádal ve svém rozsudku č. j. -182, a proto na tamní závěry (doplněné NSS v rozsudku č. j. -93) nyní toliko odkazuje. Konkrétně se jedná o námitky užití tzv. salámové metody, nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF, nepoužitelnosti výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů, dodržování podmínek zjišťovacího řízení, jehož předmětem byly „komunikace a infrastruktura“, hlukové zátěže, nadlimitní zátěže území, souladu sporné stavby s územním plánem, povinnosti předložit závazné stanovisko orgánu státní památkové péče k zásahu do Průhonického parku a konečně i o námitku zvýšeného rizika povodní, k níž krajský soud ve zmíněném rozsudku konstatoval, že spadá do fáze územního plánování (což vylučuje její zkoumání i pro fázi stavebního řízení).

65. Pro úplnost dlužno uvést, že pozdější zrušení územního rozhodnutí samo o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost stavebního povolení, třebas by i výslovně odkazovalo na vypořádání námitek v územním rozhodnutí, pokud se jedná o námitky svou povahou spadající výlučně do územního řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 12. 2024, č. j. -110).

66. Soud se proto dále věcně zabýval jen těmi žalobními námitkami, které se týkají výlučně stavebního řízení a nebyly již vypořádány ve zrušujícím rozsudku k územnímu rozhodnutí. Tím pádem soudu „zbyla“ pouze námitka, že v napadeném rozhodnutí nejsou dostatečně řešeny podmínky nakládání s dešťovými vodami v průběhu realizace sporné stavby.

67. Ohledně posuzování sporné stavby optikou žalobce odkázal na své odvolání proti napadenému rozhodnutí, které pro svou nepřípustnost nebylo věcně projednáno odvolacím orgánem a jehož stejnopis přiložil k projednávané žalobě. Takovýto odkaz považuje soud za dostatečně konkrétní, aby bylo možné obsah označené, nikterak obsáhlé přílohy žaloby chápat jako součást žalobních bodů (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. -58, č. 835/2006 Sb. NSS, blíže viz též rozsudek ze dne 28. 8. 2008, č. j. -79; per analogiam viz též nález ÚS ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. , dle kterého nelze přepjatě formalisticky interpretovat rozsah návrhu na přiznání odkladného účinku).

K podmínkám nakládání s dešťovými vodami v průběhu realizace sporné stavby

68. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nestanovuje podmínky pro nakládání s dešťovými vodami v průběhu výstavby, pouze podmínku pro nakládání se spodní vodou.

69. Podle , o vodách a o změně některých zákonů , ve znění (dále jen „“) je při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání stavebník povinen podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním odpadních vod kanalizací k tomu určenou. Není-li kanalizace v místě k dispozici, odpadní vody se zneškodňují přímým čištěním s následným vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních. V případě technické neproveditelnosti způsobů podle vět první a druhé lze odpadní vody akumulovat v nepropustné jímce (žumpě)) s následným vyvážením akumulovaných vod na zařízení schválené pro jejich zneškodnění. Dále je stavebník povinen zabezpečit omezení odtoku povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážková voda“) akumulací a následným využitím, popřípadě vsakováním na pozemku, výparem, anebo, není-li žádný z těchto způsobů omezení odtoku srážkových vod možný nebo dostatečný, jejich zadržováním a řízeným odváděním nebo kombinací těchto způsobů. Bez splnění těchto podmínek nesmí být povolena stavba, změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby.

70. S touto obecnou klauzulí souvisí úprava obsažená ve , o obecných požadavcích na využívání území, ve znění (dále jen „“):

71. Podle § 20 odst. 5 písm. c) vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se stavební pozemek vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno hospodaření se srážkovými vodami jejich

1. akumulací s následným využitím, vsakováním nebo výparem, pokud to hydrogeologické poměry, velikost pozemku a jeho výhledové využití umožňují a pokud nejsou vsakováním ohroženy okolní stavby nebo pozemky,

2. odváděním do vod povrchových prostřednictvím dešťové kanalizace, pokud jejich akumulace s následným využitím, vsakováním nebo výparem není možná, nebo

3. regulovaným odváděním do jednotné kanalizace, není-li možné odvádění do vod povrchových.

72. Podle § 20 odst. 6 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území lze při vymezování stavebního pozemku nebo při změně využití zastavěného stavebního pozemku prokázat splnění požadavků odstavce 5 regulačním plánem nebo dokumentací pro vydání územního rozhodnutí i s využitím dalších pozemků.

73. Podle § 24e odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území musí být zneškodňování odpadních a srážkových vod ze staveniště zabezpečeno v souladu s jinými právními předpisy. Přitom je nutné předcházet podmáčení pozemku staveniště, včetně komunikací uvnitř staveniště, erozi půdy, narušení a znečištění odtokových zařízení pozemních komunikací a pozemků přiléhajících ke staveništi, u kterých nesmí být způsobeno jejich podmáčení.

74. dopadá na územní plánování a umisťování staveb v územním řízení, v případě rozhodování podle stavebního řádu se uplatní pouze ve vztahu k rozhodování o změnách staveb a změně vlivu stavby na využití území ( této vyhlášky). Obsahově navazující , o technických požadavcích na stavby, ve znění (dále jen „“) stanovuje následující:

75. Podle § 6 odst. 4 vyhlášky o technických požadavcích na stavby musí stavby, z nichž odtékají povrchové vody, vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen „srážkové vody“), mít zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací.

76. nerozlišuje, zda mají být technické požadavky uplatněny již v územním řízení nebo až ve stavebním řízení (). Problematika dešťových vod tedy z hlediska hmotněprávních (technických) požadavků na stavby spadá současně do územního i stavebního řízení. Formuláře žádosti o územní rozhodnutí (příloha č. 1) a o stavební povolení (příloha č. 9) ve smyslu , o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění účinném do 31. 12. 2023 nijak blíže nevymezují, zda hospodaření s dešťovými vodami v průběhu realizace stavby spadá do územního, nebo stavebního řízení.

77. Žalobkyní požadovaný způsob nakládání s dešťovými vodami v průběhu výstavby pak může být součástí jak dokumentace pro územní rozhodnutí [viz příloha č. 1 část B „Souhrnná technická zpráva“ B.1 písm. h), B.2.1 písm. h), B.8 „Zásady organizace výstavby“ a B.9 „Celkové vodohospodářské řešení“ , o dokumentaci staveb, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“)], tak projektové dokumentace pro stavební povolení [viz příloha č. 13 část B „Souhrnná technická zpráva“, B.1 písm. i), B.2 písm. h) vyhlášky o dokumentaci staveb]. V obou případech se jedná o popis odtokových poměrů budoucí stavby a hospodaření s dešťovou vodou, bez zmínky o nutnosti plánu na řešení odtokových poměrů v průběhu realizace stavby.

78. Problematika dešťových vod byla řešena ve výroku II (již zrušeného) územního rozhodnutí v podmínce č. 4 takto: „Dešťové vody není možné vzhledem k podmínkám zasakovat, budou řízeně odváděny (čerpány) do navazující dešťové kanalizace. Stavba dešťové kanalizace (SO 313, SO 314, SO 315, SO 316), včetně retenčních nádrží a ORL bude posuzována jako vodní dílo a bude projednána na vodoprávním úřadě Měú Říčany.“ V podmínce č. 9 je pak pod písm. c) blíže upraveno napojení dešťové kanalizace sporné stavby na obecní kanalizaci. Napadené rozhodnutí pak ve výroku II obsahuje dílčí podmínky týkající se budování dešťové kanalizace [podmínka č. 6 písm. b) a d), podmínka č. 7 písm. b) a c)]. Absence výslovné zmínky o způsobu nakládání s dešťovými vodami v průběhu realizace sporné stavby ve výroku napadeného rozhodnutí však ještě neznamená, že by snad tato problematika byla opomenuta. Ve výroku II napadeného rozhodnutí totiž z podmínky č. 1 vyplývá, že sporná stavba bude provedena postupem podle (žalovanému předložené) projektové dokumentace. A právě projektová dokumentace se otázkou dešťových vod zabývá, byť v souvislosti s nakládáním se spodní vodou.

79. Z projektové dokumentace sporné stavby se v části B „Souhrnná technická zpráva“ na str. 7 podává, že sporná stavba výrazně neovlivní odtokové poměry v území. Geologické a hydrogeologické poměry sporné stavby jsou vylíčeny na str. 3 až 6 včetně popisu způsobu zasakování vody do hornin bez zmínky o tom, že by zasakování bylo nedostatečné a tím pádem hrozilo rozlévání dešťové vody po krajině („Na základě posouzení zájmového území a výsledků infiltračních pokusů lze konstatovat, že přípovrchový horizont kvartérních hornin a zvětralin štěchovické skupiny na lokalitě Čestlice – komerční zóna jih je vhodný pro vsakování zachycené srážkové vody.“). Na str. 50 je popsán způsob odvodnění staveniště zdůrazňující nutnost přechodného i trvalého snižování hladin podzemních vod odčerpáváním. U každé stavební jámy budou dvě studně, které budou cca o 1 m hlubší než dno stavební jámy. Ze studen bude spodní voda odčerpávána do retenčních nádrží, které budou vybudovány v předstihu. Z retenčních nádrží bude voda čerpána do koncové šachty přípojky dešťové kanalizace. Byť se zde hovoří o spodních vodách, tak je s ohledem na úvodní technický výklad zjevné, že se tím má na mysli i dešťová voda vsakující se pod povrch.

80. Podrobnosti stanovuje v části SO 002 Technická zpráva, kde je blíže popsáno odvodnění budoucího areálu sporné stavby a nutnost odčerpávání spodních vod včetně výkresů čerpacích studní. Dešťová kanalizace je pak podrobně popsána v části D.2 projektové dokumentace. I zde je v technické zprávě v souvislosti s vybudováním dešťové kanalizace zdůrazněno, že již v průběhu stavebních prací je nutné odčerpávat spodní vodu a odvodňovat. V případě vyšších než předpokládaných srážek se počítá s odtokem dešťové vody do zelených ploch v majetku stavebníka. Z výkresu č. C1 „Situace širších vztahů“ je jasně patrné, že se má sporná stavba nacházet na „zelené louce“ v blízkosti dálnice D1, přičemž tato plocha je určena k postupnému zastavění.

81. Žalobní námitky proti tomuto způsobu nakládání s dešťovými vodami jsou velice kusé a paušalizující, přičemž není úkolem soudu, aby sám aktivně vyhledával konkrétní důvody, na základě nichž by případně bylo možné námitkám vyhovět (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Postačí uvést, že je všeobecně známou skutečností, že v období zhruba od roku 2015 trápí území celé České republiky výrazné sucho (viz tomu věnované odborné stránky www.intersucho.cz). Žalobcem nastíněné zaplavování okolních pozemků či dokonce s tím spojené hubení živočichů, a to právě v časově limitovaném období realizace výstavby, je tedy (a to i pokud soud zváží přetrvávající riziko přívalových srážek) silně nepravděpodobné. To platí o to spíše pro tvrzené, s tím spjaté ohrožení živé přírody, poněvadž ve správním řízení předložený znalecký posudek potvrzuje, že přinejmenším pokud jde o chráněné druhy živočichů či rostlin, jejich výskyt na dotčených pozemcích je zcela vyloučen. Jedná se o (nyní již bývalou) ornou půdu, na níž se nenachází ani žádná dřevinná zeleň. Sporná plocha nacházející se v bezprostředním sousedství s dálnicí D1 je zcela rovná a v jejím nejbližším okolí není žádný svah. Není tedy jasné, odkud a kam by dle žalobce měla být v případě dešťů odplavována orná půda. Jinak lze dodat, že při budování každé stavby navíc vždy musí nastat situace, kdy ještě není vybudována dešťová kanalizace, ale již jsou prováděny výkopové práce (např. proto, aby do nich byla kanalizace umístěna). Žalobce ani neuvedl žádný konkrétní technický postup, který by snad měl být vhodnějším. Této žalobní námitce tedy soud nemohl přisvědčit.

Závěr a náklady řízení

82. S ohledem na shora uvedené úvahy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť ve stavebním řízení nelze povolit stavbu bez toho, aby byla předtím umístěna v území. Žalobce důvodně poukázal na to, že územní rozhodnutí bylo nezákonné a to bylo skutečně pro nezákonnost zrušeno.

83. Právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, je žalovaný v dalším řízení vázán ( ).

84. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl podle věty první tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplacených soudních poplatků za podání žaloby a za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši celkem 4 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem dle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (čl. II ; dále jen „advokátní tarif“). Zástupkyně žalobce učinila dva úkony právní služby podle a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby), za které jí náleží odměna ve výši 3 100 Kč za úkon dle bodu 5 a advokátního tarifu, a dva úkony (návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření k návrhu na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku), za které jí náleží odměna ve výši 1 550 Kč [, a advokátního tarifu]. Vedle odměny přísluší zástupkyni žalobce též paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby dle a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 1 200 Kč. Zástupkyně žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 500 Kč je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce ( , , ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ).

85. Dále soud podle (ve znění účinném do 31. 12. 2025 – viz čl. XI bod 2 ) rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemaní právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim neuložil žádné povinnosti, v jejichž souvislosti by jim mohly vzniknout náklady řízení. Současně nenastala žádná okolnost zvláštního zřetele hodná, která by mohla být důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 15. září 2026

Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.