Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
35 A 36/2026 - 64.pdf
PDF · 0 B
No categories available
35 A 36/2026 - 64
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci
žalobce:
V. M., narozený X,
státní příslušník X,
toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-815/BA-BA01-BA06-Z-2026 ze dne 25. 6. 2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení před žalovaným
1. Žalobce byl dne 15. 6. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 22. 6. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany.
2. Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2026 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o vyhoštění. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně.
3. Žalobce je evidován v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 15. 5. 2029 a zadávajícím státem je Česká republika. Dne 7. 2. 2024 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Zároveň ale byly shledány důvody znemožňující vycestování s ohledem na válečný konflikt na Ukrajině. V závazném stanovisku ze dne 27. 4. 2026 následně žalovaný dospěl k závěru, že vycestování žalobce na Ukrajinu je možné. Policie rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026 stanovila novou dobu k vycestování z území členských států EU. Žalobce nicméně ve stanovené době nevycestoval, tj. do 12. 6. 2026. Žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob. Není v České republice nikde hlášen k pobytu. Má nějaké finanční prostředky od známých, z dlouhodobého hlediska je to nicméně nedostačující. Finanční prostředky si ani není schopen legální cestou obstarat. Nelze tedy očekávat, že by byl dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. Žalovaný uvedl, že žalobce před odjezdem z Ukrajiny pobýval ve městě Dulovo v Zakarpatské oblasti. Zakarpatská oblast přitom není v bezprostřední blízkosti bojových operací.
II. Řízení před soudem
4. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. Žalobce měl za to, že v jeho případě nebylo vycestování na Ukrajinu možné. Žalovaný se otázce realizace vyhoštění nevěnoval dostatečně. Nezhodnotil aktuální informace o bezpečnostní situaci na Ukrajině, ani aktuální judikaturu správních soudů. Napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní informace a podklady, z nichž by žalovaný dovodil reálnost vyhoštění. Žalobce současně popřel, že by mu bylo doručeno rozhodnutí o odpadnutí překážek ve věci uloženého správního vyhoštění a že by mu byla stanovena nová doba k vycestování. V rámci nynějšího řízení nebyla dodržena jeho procesní práva v průběhu výslechu a nebyl seznámen s obsahem rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování. Žalobce popřel, že by jeho žádost o mezinárodní ochranu byla účelová. Žalobce nevěděl, že mu platnost víza za účelem strpění zanikla a nebyl tak oprávněn pobývat v České republice. Žalovaný měl přistoupit k uložení zvláštních opatření.
5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Případná realizace vyhoštění státních příslušníků Ukrajiny nebyla kategoricky vyloučena. Některé žalobní námitky považoval žalovaný za účelové. Žalobce výslovně před policií sdělil, že na Ukrajinu dobrovolně vycestuje k matce do rodinného domu. Žalobce rovněž policii sdělil, že překážky k vycestování pominuly a bylo vydáno rozhodnutí s novou dobou vycestování. Žalobce sám potvrdil, že rozhodnutí nerespektoval a nevycestoval. Žalovaný podotkl, že konflikt na Ukrajině neprobíhá všude ve stejné intenzitě, např. v roce 2025 nedošlo v Zakarpatské oblasti k jedinému výbuchu spojenému s ruskou agresí. V Černovické, Ternopilské, Vinnycké, Volyňské a Rovenské oblasti se pak počty výbuchů pohybovaly mezi 6 až 22. Zvýšený počet událostí zhruba v polovině letošního května nelze považovat za běžný jev. Ve většině západních částí Ukrajiny byly minimální ztráty na životech civilního obyvatelstva v letošním roce. Možnost využití vnitřního přesídlení v západních částech Ukrajiny je známou skutečností, což vyplývá i z judikatury vrcholných soudů. Žalovaný uzavřel, že vycestování osob na Ukrajinu, včetně jejich vyhoštění, je na základě dostupných informací a na základě rozhodovací praxe českých soudů možné.
III. Procesní úvahy soudu
Rozsah přezkumu
6. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem.
7. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora.
8. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022 -32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo.
Zastoupení advokátem pro jediný úkon
9. Žalobce podal žalobu v zastoupení advokátem, který předložil procesní plnou moc udělenou na jediný den. Jak sám advokát uznal, jde o plnou moc „prakticky“ jen k podání žaloby. Soud zvážil, zda lze takto podanou žalobu odmítnout pro rozpor plné moci s § 25 a § 28a o. s. ř. o. s. ř. (srov. přiměřeně usnesení KS v Plzni č. j. 17 A 11/2021 -27 ze dne 8. 2. 2021). Dospěl však k závěru, že to možné není: jakkoliv jde o plnou moc prakticky pro jediný úkon, není takové jednání v rozporu s účelem zákona. Neomezitelnost procesní plné moci spočívá právě v tom, aby advokát mohl činit veškeré úkony, které jako profesionál uzná za vhodné. V nyní souzeném případě byla udělena časově omezená, ale věcně neomezená procesní plná moc. Jakékoliv omezení vyplynulo z plynutí času, nikoli v toho, že by zástupce žalobce nesměl činit nějaké úkony.
IV. Posouzení věci
10. Žaloba není důvodná.
11. Ve věci byly formálně dány důvody se domnívat, že žalobce podal svou žádost pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání a že mírnější opatření nebudou účinná. V poměrech souzeného případu ani nebyl důvod se domnívat, že vyhoštění žalobce není reálné. Aktuální rozhodovací činnost soudů vychází z toho, že neexistuje obecná překážka vyhoštění na Ukrajinu; ve vztahu k žalobci nejsou dány žádné konkrétní důvody. Za toho stavu může zajištění plnit svůj účel zajistit přítomnost žalobce právě pro výkon rozhodnutí o vyhoštění.
12. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
Podání žádosti o mezinárodní ochranu
13. První podmínkou zajištění žalobce bylo podání žádosti o mezinárodní ochranu. Její podání nebylo ve věci sporné, účastníci se na jejím podání shodli. V této souvislosti soud pochybení žalovaného neshledal.
Podání žádosti pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vycestování
14. Druhou podmínkou je existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání.
15. Pro naplnění důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudky KS v Plzni č. j. 17 A 121/2019 -74 ze dne 24. 7. 2019, odst. 26–27; č. j. 35 A 27/2024 -25 ze dne 5. 9. 2024, odst. 13–14): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne motivace žadatele zdržet nebo zmařit výkon rozhodnutí o návratu (srov. rozsudky NSS č. j. 10 Azs 284/2016 -35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. 4 Azs 9/2017 -31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 10 odst. 4 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 (dále také „přijímací směrnice“) je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit výkon rozhodnutí o návratu a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016 -48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan).
16. Dobrověrné podání žádosti o mezinárodní ochranu po zajištění sleduje dva propojené účely: žadatel se brání nucenému opuštění státu jako průvodní jev toho, že zde především hledá mezinárodní ochranu. O zneužití práva je možné uvažovat v situaci opačné, tedy pokud by žadatel usiloval o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit návrat, vydání nebo předání (a nestál o mezinárodní ochranu, případně věděl, že její podmínky nesplňuje), nebo pokud by účel mařit představoval hlavní účel žádosti (žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 10 odst. 4 písm. e) přijímací směrnice].
17. V poměrech souzené věci to znamená, že si žalovaný měl učinit konkrétními skutečnostmi podložený závěr, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce svou žádost podal toliko s účelem mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění.
18. To žalovaný dovodil na základě toho, že žalobci byla rozhodnutím policie ze dne 27. 4. 2026 stanovená nová doba k vycestování, neboť žalovaný ve svém závazném stanovisku z téhož dne dospěl k závěru, že pominuly důvody znemožňující vycestování žalobce na Ukrajinu. Žalobce měl do 12. 6. 2026 vycestovat z území členských států EU, to však neučinil a je veden v SIS jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o vyhoštění. Žalobce je rovněž veden v evidenci nežádoucích osob. Žalobce dříve o mezinárodní ochranu nežádal, a to ani v České republice ani v jiném členském státu EU, přestože mu v tom nic objektivně nebránilo. Dále pak žalobce v rámci podání vysvětlení před policií dne 15. 6. 2026 uvedl, že chce vycestovat dobrovolně. Na Ukrajině má zázemí u matky v rodinném domě. Následně uvedl, že na Ukrajině je válka.
19. Žalobce tedy žádost o mezinárodní ochranu podal až po zajištění, přičemž z průběhu správního řízení nevyplynul žádný důvod, proč by tak nemohl učinit dříve, tedy předtím, než mu byla uložena povinnost vyhoštění či po stanovení nové doby k vycestování.
20. Nelze přisvědčit žalobci, že o rozhodnutí, jímž mu byla stanovena nová doba k vycestování, nevěděl. Jak přiléhavě uvedl žalovaný, sám žalobce před policií dne 15. 6. 2026 uvedl, že o rozhodnutí věděl, nicméně jej nerespektoval a nevycestoval.
21. Lze tedy shrnout, že výše uvedená zjištění poskytují dostatečnou a konkrétní oporu pro oprávněnou domněnku žalovaného, že hlavním a nejspíš i jediným účelem žádosti žalobce bylo vyhnout se nucenému výkonu rozhodnutí o vyhoštění, nebo jej alespoň ztížit. Jde ostatně o typické důvody odůvodňující rozhodnutí podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
Neúčelnost zajištění při absenci reálné hrozby vycestování
22. Výše soud konstatoval formální naplnění podmínek existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání. S ohledem na ukrajinskou státní příslušnost žalobce je však třeba tento závěr upravit v tom smyslu, že je třeba se výslovně zabývat tím, zda je hrozba vyhoštění žalobce aktuální.
23. V samotném řízení o zajištění nebude žalobce vyhošťován (to je předmětem jiných řízení), takže není mnoho důvodů při zajišťování uvažovat nad tím, do jaké míry bude ono hrozící vyhoštění proveditelné. Tento náhled by bylo možné přijmout ve vztahu k běžným případům zajištění, kde skutečně není věcně ani procesně prostor blíže předjímat proveditelnost vyhoštění.
24. Provedení vyhoštění je nicméně hlavní účel sledovaný zajištěním cizince (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 As 79/2010 -150 ze dne 23. 11. 2011, č. 2524/2012 Sb. NSS). To je zjevné ve vztahu k zajištění podle zákona o pobytu cizinců, nicméně platí to i obecně. Obecné závěry týkající se zajištění jako prostředku ultima ratio se proto uplatní ať v režimu zákona o pobytu cizinců či zákona o azylu (srov. rozsudek NSS č. j. 9 Azs 41/2019 -27 ze dne 11. 7. 2019, odst. 24). Potřebu hodnotit proveditelnost vycestování i ve vztahu k zajištění podle § 46a zákona o azylu zdejší soud konstatoval opakovaně a na tomto názoru trvá.
25. Omezení osobní svobody v nyní souzeném případě má zajišťovací povahu, nikoliv pořádkovou či trestní povahu: účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016 -48 ze dne 28. 6. 2017).
26. Není proto možné ignorovat situace, kdy hrozba vyhoštění již od počátku není reálná, a to bez ohledu na výsledek řízení o mezinárodní ochraně. V takovém případě nelze cizince zajistit „pro pořádek“ a vyčkávat až 180 dnů, co se stane. Pokud je vycestování a priori vyloučeno, nelze je považovat za hrozící ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Zajištění nemůže plnit svůj zajišťovací účel a bylo by svévolné. V nedávné době z toho důvodu Krajský soud v Plzni opakovaně zrušil rozhodnutí o zajištění ukrajinských občanů. Obdobně postupovaly i jiné správní soudy.
27. Žalovaný v této souvislosti správně uvedl, že agrese Ruské federace nepostihuje území Ukrajiny se stejnou intenzitou. Obecné poměry v zemi původu samy o sobě brání přemístění osoby do této země z důvodu hrozícího porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pouze v extrémních případech. Podstatné přitom je, zda samotná přítomnost na území tohoto státu vystavila riziku špatného zacházení. Bezpečnostní situace na Ukrajině tedy má svůj význam, ale při zohlednění individuálních okolností případu včetně možnosti vnitrostátního přesídlení (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1054/25 ze dne 17. 6. 2025; usnesení NS sp. zn. 7 Tdo 273/2025 ze dne 16. 4. 2025).
28. Tento náhled odpovídá judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Srov. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci F. G. proti Švédsku č. 43611/11 ze dne 23. 3. 2016, odst. 129; rozsudek ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království č. 8319/07 a 11449/07 ze dne 28. června 2011, odst. 218.
i aktuální rozhodovací praxi např. německých soudů, které po právní ani skutkové stránce neshledaly existenci obecné překážky vycestování na Ukrajinu. Srov. např. rozhodnutí VG Osnabrück sp. zn. 3 A 98/24 ze dne 12. 5. 2026; VG Minden sp. zn. 6 K 2333/24.A ze dne 18. 2. 2026; VG Karlsruhe sp. zn. A 6 K 9149/25 ze dne 20. 1. 2026; VG Berlin sp. zn. VG 39 K 441/24 A ze dne 25. 8. 2025; VG Bayreuth sp. zn. B 5 K 24.31929 ze dne 13. 10. 2025 (s dalšími odkazy na prejudikaturu různých německých správních soudů; ke dni vyhlášení tohoto rozsudku dostupné na https://milo.bamf.de).
O možnosti zajištění aktuálně rozhodují i správní soudy v České republice. Srov. např. rozhodnutí KS v Ostravě č. j. 19 Az 6/2026 -30 ze dne 6. 3. 2026; KS v Ústí nad Labem č. j. 175 A 8/2026 -25 ze dne 28. 4. 2026; KS v Plzni č. j. 35 A 10/2026 -63 ze dne 14. 4. 2026, č. j. 35 A 14/2026 -48 ze dne 28. 4. 2026, č. j. 35 A 21/2026 -28 ze dne 19. 6. 2026; MS v Praze č. j. 21 A 61/2025 -23 ze dne 13. 1. 2026.
Z výše uvedených rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu plyne, že kritériem posouzení je relevantní riziko porušení čl. 3 Evropské úmluvy ve vztahu k okolnostem případu žalobce.
29. Žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil úvahu o proveditelnosti vyhoštění přímo v rozhodnutí o zajištění. Uvedl, že žalobce pochází ze Zakarpatské oblasti (z města Dulovo), která není zasažena boji. Žalobce sám uvedl, že jeho matka má na Ukrajině rodinný dům, ve kterém má zázemí. Žalovaný uzavřel, že vycestování žalobce je v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu více než pravděpodobné.
30. Tuto úvahu žalovaný ve vyjádření doplnil i odkazy na konkrétní zdroje informací o skutkovém stavu na Ukrajině. Soud toto doplnění nepovažuje za nepřípustné doplňování rozhodovacího důvodu, ale pouhé a přípustné prohloubení argumentace v reakci na argumentaci žalobce, která zazněla teprve v žalobě. V obecné rovině také zdejší soud poukazuje na aktuální rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-150/24 Aroja ze dne 5. 3. 2026, kde Soudní dvůr upozornil na to, že rušení rozhodnutí o zajištění z formálních důvodů, přestože materiální podmínky pro zajištění jsou stále splněny, narušuje užitečný účinek unijního práva. I z toho důvodu by mělo být přípustné, aby správní orgán svou argumentaci mohl doplnit a prohloubit, neboť primárním hlediskem unijního práva nejsou vnitrostátní specifika řízení podle soudního řádu správního , ale soulad s unijním hmotným právem.
31. Ve správním spisu nelze dohledat žádné skutečnosti, které by proveditelnost vyhoštění vyvracely. Soud k tomu pracovně prověřil i aktuální dostupné informace o situaci na Ukrajině a nenalezl žádnou, která by vypovídala o vysoké míře nebezpečí pro civilní obyvatelstvo na celém území Ukrajiny. Informace OAMP Bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraniční pohyb ze dne 16. 7. 2026; MV ČR Zjišťovací mise Ukrajina z února 2026.
Protože nenalezl žádný potenciální zdroj skutkových zjištění ve prospěch žalobce, neprovedl doplnění dokazování těmito informacemi. Prověřené informace soud pouze zařadil do soudního spisu a neučinil v nich žádná skutková zjištění (právě proto, že dokazování neproběhlo).
32. Soud nepřehlédl eskalaci násilí ze strany Ruské federace od května 2026; významný útok proti civilnímu obyvatelstvu Ruská federace ostatně provedla i v noci z 1. 7. na 2. 7.
33. Soud však není přesvědčen o tom, že jde o podstatnou změnu skutkových okolností, která by odůvodnila jiné posouzení pro účely předběžného posouzení proveditelnosti vyhoštění. Z aktuálních zpráv ve veřejném prostoru nelze zatím dovodit, že by se významně zvýšilo riziko pro civilní obyvatelstvo ve všech částech Ukrajiny tak, že by plošně hrozilo porušení čl. 3 Evropské úmluvy (nebo existoval jiný důvod znemožňující vycestování). Tyto aktuální zprávy tak budou spíše podkladem pro pečlivé zvážení míry rizika při vlastním výkonu rozhodnutí o vyhoštění.
34. Stručně řečeno, ve vztahu k žalobci nelze bez dalšího a již od počátku pochybovat o tom, že by mohl být vyhoštěn na Ukrajinu. Aktuální poměry na Ukrajině i aktuální rozhodovací činnost to nevylučují a žalovaný si o tom učinil úvahu již před vydáním napadeného rozhodnutí. Nebylo tedy prokázáno, že vyhoštění žalobce na Ukrajinu je na základě zásady nenavracení vyloučeno na dobu neurčitou (srov. rozsudek SD EU ve věci C-663/21 BFA ze dne 6. 7. 2023).
35. Odlišnému posouzení zajištění občana Ukrajiny oproti předchozím případům nebrání ani stávající judikatura Nejvyššího správního soudu. Tento soud svůj názor o nemožnosti uložit povinnost vycestovat formuloval obecně, bez vztahu k nějakým konkrétním zjištěním o stavu na Ukrajině. To platí tím spíše pro aktuální rozhodnutí, která se možnou změnou skutkového stavu nezabývala (srov. např. usnesení č. j. 9 Azs 9/2026 -84 ze dne 24. 2. 2026; č. j. 1 Azs 174/2025 -36 ze dne 22. 10. 2025). Poměry v zemi původu jsou přitom podle judikatury vrcholných soudů zásadní. V zásadě to samé platí i pro usnesení č. j. 1 Azs 39/2026 -23 ze dne 27. 5. 2026 a č. j. 21 Azs 39/2026 -20 ze dne 23. 7. 2026. Tato usnesení se výslovně vztahují „k situaci na Ukrajině po zahájení ruské agrese dne 24. 2. 2022“, tj. stavu v roce 2026 neaktuálnímu. Tomu odpovídá, že necituje žádnou aktuální judikaturu ani informace o zemi původu, a nepodává ani přehled o aktuálním rozhodování krajských soudů, které se nejpozději od března 2026 převážně vyslovily ve prospěch proveditelnosti vyhoštění na Ukrajinu. Krajský soud proto vnímá závěry usnesení č. j. 1 Azs 39/2026 -23 a č. j. 21 Azs 39/2026 -20 úzce v tom smyslu, že Nejvyšší správní soud pouze potvrdil jako správný názor (zdejšího) krajského soudu ze začátku roku 2026 o tom, že tehdejší rozhodnutí o zajištění bylo vadné, protože vůbec neadresovalo otázku možného návratu na Ukrajinu. Touto vadou ovšem nyní napadené rozhodnutí zjevně zasaženo není.
36. V nynější věci skutková zjištění vypovídají o možnosti žalobce vrátit se na Ukrajinu, kde je nebezpečí pro civilní obyvatelstvo zatím stále ojedinělé (míra nerozlišujícího násilí představuje spíše nízké nebezpečí). Žalobce nadto pochází ze Zakarpatské oblasti, kde ani není nutné uvažovat o vnitrostátním přesídlení.
37. Skutkový základ posouzení v nynější věci je tedy podstatně odlišný. Zdejší soud proto rozhodnou otázku musí posoudit v tomto novém světle; nemůže vycházet z nějaké obecné precedenční závaznosti skutkově neodůvodněných rozhodnutí ve věci jiné.
38. Za toho stavu tedy žalobce formálně naplnil podmínky pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a tento zajišťovací institut může také vést k naplnění svého účelu: není jasné, že by žalobce v dohledné době nemohl být vyhoštěn na Ukrajinu. Provedení rozhodnutí o vyhoštění tedy stále zůstává reálné a zajištění plní svůj účel.
Neúčinnost zvláštních opatření
39. Žalobce vznesl námitku, že měl žalovaný přistoupit k uplatnění zvláštních opatření podle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Žalobce připustil, že v současné době nemá žádné ubytování, nicméně mohl se zdržovat v přijímacím či pobytovém středisku. Soud neshledal pochybení ve vztahu k neuplatnění zvláštních opatření: rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu dostatečně a přiléhavě odůvodněno.
40. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu ve spojení s § 46a odst. 1 zákona o azylu je pak třeba přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo, tedy zda by zvláštní opatření bylo dostatečné k dosažení cíle namísto zajištění, v daném případě za účelem vycestování (§ 47 odst. 2 zákona o azylu). Je proto namístě zohlednit mimo jiné i pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 349/2016 -48 ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 119/2018 -28 ze dne 7. 2. 2019 a přiměřeně i usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Azs 20/2016 -38 ze dne 28. 2. 2017, č. 3559/2017 Sb. NSS).
41. Jakkoliv nelze paušálně vyloučit možnost uložení zvláštních opatření v případech existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Správnímu orgánu nic nebrání, aby stejné okolnosti zohlednil jak při zvažování nutnosti zajištění, tak při souběžných úvahách o účinnosti zvláštních opatření - v zásadě jde totiž o vzájemně se překrývající a doplňující úvahy, při kterých mohou být tytéž okolnosti důvodem jak pro zajištění, tak pro vyloučení aplikace zvláštních opatření jako opatření dostatečného k dosažení sledovaného cíle (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 126/2018 -33 ze dne 7. 2. 2019, č. j. 4 Azs 105/2017 -24 ze dne 14. 7. 2017).
42. Těmto požadavkům napadené rozhodnutí odpovídá. Vychází z toho, že žalobce se na území České republiky nachází neoprávněně, neuposlechl správní vyhoštění a příležitostně nelegálně pracoval. Za toho stavu nebylo lze očekávat, že se žalobce dobrovolně podrobí uloženým omezením a bude k dispozici pro řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani pro případné uskutečnění návratu, tedy že zvláštní opatření bude dostatečné k dosažení cíle zajištění za účelem vycestování (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 5 Azs 107/2020 -46 ze dne 25. 6. 2020, č. 4058/2020 Sb. NSS, odst. 55-56). V řízení před soudem se na tom nic nezměnilo.
Stanovená doba zajištění
43. Žalobce nenamítl ničeho ohledně stanovené doby zajištění. Soud proto pouze obecně uvádí, že neshledal pochybení ani ve vztahu ke stanovené době zajištění: rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu dostatečně a přiléhavě odůvodněno.
44. V typovém případě zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je účel zajištění z povahy věci provázán s délkou řízení o mezinárodní ochraně. Účelem zajištění je potřeba překlenout dobu, po kterou je vedeno řízení o mezinárodní ochraně, které bylo zahájeno účelovou žádostí cizince. Doba zajištění podle tohoto ustanovení se proto bude odvíjet od předpokládané délky řízení o mezinárodní ochraně. Cizince nelze zajistit na dobu kratší, než je doba řízení o mezinárodní ochraně – opačný postup by vedl ke zmaření účelu institutu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 363/2017 38 ze dne 23. 1. 2019).
45. Právě z tohoto hlavního účelu zajištění a jeho vazby na řízení o mezinárodní ochraně žalovaný vycházel. Výslednou dobu zajištění 110 dnů stanovil jako zákonnou lhůtu pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně v rámci tzv. zrychleného řízení při posuzování žádosti zjevně nedůvodné, tj. 90 dnů, 10 dnů odpovídající lhůtě k podání žaloby proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně a 10 dnů na ověření podání či nepodání žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.
46. Takto stanovená doba je konstantou individualizovaného posouzení. Pokud je cizinec z uvedených důvodů a za obvyklých skutkových okolností zajištěn na 110 dnů, plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, že jde o přezkoumatelné a přiměřené omezení osobní svobody založené na konkrétních okolnostech případu. Formální změna právní úpravy bez podstatné proměny hmotněprávních kritérií pak neodůvodňuje změnu této judikatury (srov. rozsudek NSS č. j. 9 Azs 38/2024 -50 ze dne 14. 3. 2024, a judikaturu cit. v jeho odst. 23–24).
47. Stanovená doba 110 dnů zajištění nepřekračuje zákonem předvídanou maximální dobu 180 dnů nejdelšího možného zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu. Úvaha žalovaného v obecné rovině obstojí také co do účelu zajištění: žalovaný navázal stanovenou dobu na dobu možného trvání řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany (čl. 35 odst. 3 azylového procedurálního nařízení) a dobu potřebnou pro související úkony. Ve výsledku tedy žalovaný dobu zajištění určil tak, že zajištění bude končit v době, kdy by mělo být (pravomocně) jasno o právním osudu žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. To přesně odpovídá účelu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. cit. rozsudek č. j. 1 Azs 363/201738 ).
V. Závěr
48. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že formálně byla dána řada důvodů pro zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalobce může být v dohledné době vyhoštěn na Ukrajinu, omezení jeho osobní svobody tak plní svůj základní, zajišťovací účel.
49. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalovaného nezákonné a netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 3. srpna 2026
Mgr. Jan Šmakal v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.