Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
20 Az 12/2024 - 115.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 Az 12/2024 - 115
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: X, narozený dne X
státní příslušnost Konžská demokratická republika
zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s.
sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024, č. j. OAM-543/VL-10-K01-PD1-R3-2006,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024, č. j. OAM-543/VL-10-K01-PD1-R3-2006, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Tomáši Verčimákovi, advokátovi se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha, se přiznává odměna za zastupování žalobce a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 140 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) doplňková ochrana neprodlužuje.
II. Podstatný obsah žaloby a jejího doplnění
2. Žalobce ve své žalobě ze dne 22. 5. 2024 nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Domnívá se, že v něm byl zkrácen na svých právech a rozhodnutí napadá v celém rozsahu výroku. O mezinárodní ochranu na území České republiky požádal v roce 2006, rozhodnutí bylo vydáno v roce 2018, řízení tak trvalo 12 let, a to nikoliv zaviněním žalobce, jak dokládá stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 31. 10. 2019, č.j. KVOP-46126/2019.
3. Připomenul, že doplňková ochrana byla žalobci udělena z důvodu, že by jinak došlo k porušení práva na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), a dotčena by byla i práva jeho nezletilé dcery podle čl. 9 Úmluvy o právech dítěte (dále jen „ÚPD“). Tyto důvody podle žalobce trvaly i v době podání žádosti o její prodloužení, k němuž nedošlo. Domnívá se, že žalovaný vycházel především z informací poskytnutých jinými osobami, zejména paní T. M., s níž má žalobce nezletilou dceru A. a s níž podle jeho názoru stále tvoří pár. Dne 23. 11. 2023 tato žena uvedla, že s nimi žalobce skutečně bydlí, ale pouze kvůli tomu, že nemá kam jít a dcera je na něj fixovaná. Nepopírá, že ve vztahu jsou problémy, způsobené zejména jeho psychickým stavem, plynoucím i z mnohaletého řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Věří v obnovení funkčního vztahu, žije s paní M. ve společné domácnosti. Nesouhlasí se závěrem, že došlo ke změně v rodinné situaci. Nezletilá dcera má k otci vřelý vztah, potřebuje jej. Každý týden žalobce jezdí do jejího bydliště v X, projevuje o ni opravdový zájem, stará se o její zdravotní stav a školní docházku, kupuje jí oblečení, hračky. Silné pouto jej pojí i s jeho druhým dítětem, synem T.
4. Žalobce hovoří česky a je v tuzemsku integrován. Vycestování by znamenalo zásah do jeho práv podle čl. 8 EÚLP, resp. čl. 9 ÚPD, a tedy by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znění do 30. 6. 2023. Nelze proto podle něj přijmout argumentaci žalovaného, že pouhým vycestováním k naplnění tohoto ustanovení uvedeného předpisu nedojde. Žalovaný neprokázal zásadní změnu v poměrech žalobce, zcela ignoroval čl. 3 a 9 ÚPD, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti. Žalovaný podle něj postupoval selektivně, zabýval se pouze skutečnostmi svědčícími v neprospěch žalobce, a nikoliv již v jeho prospěch. I když důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) není již v zákoně o azylu uveden, a nelze ji v řízeních zahájených po 1. 7. 2023 udělovat, je stále možné ji za tímto účelem prodlužovat na základě přechodného ustanovení v příslušném novelizačním zákoně.
5. Žalobce se dále domnívá, že žalovaný se při posuzování žádosti o prodloužení doplňkové ochrany dostatečně nezabýval jinými důvody pro její potenciální udělení. Nesouhlasí se stabilizací situace v zemi původu, opak je pravdou. Má za to, že mu v případě návratu do země původu hrozí vážná újma v podobě ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, případně mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání podle § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona.
6. Tato svá tvrzení podložil celkem čtyřmi dokumenty, jmenovitě doporučením Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) „Konžská demokratická republika: doporučení cestovat jen ve zcela nezbytných případech“, ze dne 12. 8. 2018, aktualizovaného 22. 3. 2024, zprávou ze serveru BBC.com „DR Congo army says it has thwarted attempted coup“, ze dne 20. 5. 2024, zprávou ze serveru Reuters.com „DRC army says it stopped attempted coup involving US citizens“, ze dne 19. 5. 2024, aktualizováno 20. 5. 2024, a informací organizace Human Rights Watch (dále jen „HRW“) „World Report 2024 - Democratic Republic of Congo“, ze dne 11. 1. 2024. Z nich vyplývá, že situace v žalobcově vlasti je neutěšená, na východě země při hranicích se Středoafrickou republikou, Jižním Súdánem, Ugandou, Rwandou, Burundi a Tanzanií operují ve zvýšené míře různé ozbrojené skupiny, v oblasti Kwamouth (cca 150 km severně od Kinshasy), kde probíhají krvavé mezietnické střety mezi kmeny Teke a Yaka. MZV doporučuje omezit cesty do tohoto státu pouze na nezbytné případy. V zemi došlo v květnu 2024 k pokusu o převrat proti prezidentu Felixi Tshisekedimu. Do jeho organizace se měli zapojit i tři občané Spojených států a jeden naturalizovaný občan Spojeného království. Napaden byl i Vital Kamerhe, bývalý vedoucí kanceláře a blízký spojenec hlavy státu, pučisté dokonce obsadili její sídlo Palais de Nation. Převrat byl nicméně potlačen a situace se nyní jeví být „pod kontrolou“ vládních jednotek. Bezpečnostní poměry jsou zvláště špatné na východě země v provincii Severní Kiwu, kde Rwandou podporovaná militantní skupina ještě zhoršuje již tak špatnou lidskoprávní situaci. Vláda prezidenta Tshisekediho učinila pouze malý pokrok v zastavení spirály násilí. Opozice je v zemi systematicky potlačována, viníci z vládních řad nejsou velmi často pohnáni k odpovědnosti za své činy.
7. Závěrem své žaloby navrhl zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.
8. Podáním ze dne 24. 7. 2026 žalobce doplnil svoji žalobu s ohledem na aktuální vývoj v zemi jeho původu tak, že podle jeho názoru nelze situaci v Demokratické republice Kongo hodnotit jako stabilní a bezpečnou, resp. dramatickou a proměnlivou pouze ve východních oblastech země. Znovu upozornil na dramatické zhoršení situace v zemi původu a rozšíření bezpečnostního rizika i na další části země, včetně hlavního města Kinshasy, a na nové upozornění (z 31. 1. 2025, aktualizované 25. 2. 2025, dne 6. 6. 2025 stále v platnosti) v podobě varování před cestami a výzvy k opuštění země, které dosud nebylo nijak zmírněno. Z něj citoval, že „V Konžské demokratické republice je dlouhodobě výrazně zhoršená bezpečnostní situace. Vzhledem k vážnému riziku další eskalace konfliktu MZV ČR varuje před cestami do země a vyzývá české občany, kteří se tam případně nacházejí, k jejímu urychlenému opuštění. Ozbrojené boje na východě mají v současné době bezpečnostní dopady i na další části země, včetně hlavního města Kinshasy. Dlouhodobě nebezpečná situace je zejména v provinciích Ituri, Severní Kivu a Jižní Kivu, Maniema, Tanganyika, Bas-Uele, Haut-Uele, Východní Kasaï, v oblasti Kwamouth v provincii Mai-Ndombe, ve městech Goma a Bukavu a v národních parcích Garamba, Virunga a Kahuzi-Biega. (důraz doplněn žalobcem)“.
9. Dále žalobce uvedl, že krvavé mezietnické střety mezi Teke a Yaka probíhají i v blízkosti hlavního města Kinshasa. K masakru civilního obyvatelstva došlo například na konci listopadu 2025, kdy bylo zavražděno nejméně 22 civilistů, mezi nimi i ženy a děti; mnoho dalších osob pak bylo zraněno. Nedávný útok podle žalobce svědčí o tom, že konžská vláda nedokázala posílit bezpečnost v této oblasti navzdory opakovaným varováním před násilím, jak uvedla organizace Human Rights Watch.
10. V souvislosti s výskytem eboly pak žalobce uvedl, že dne 17. května 2026 vyhlásila WHO výskyt eboly způsobené kmenem Bundibugyo v Demokratické republice Kongo (a Ugandě) za mimořádnou událost veřejného zdraví mezinárodního významu (Public Health Emergency of International Concern, PHEIC). Odhadovaný počet úmrtí na toto onemocnění v DRK již přesáhl 10 004 a neustále roste. Mnohé státy zavedly restriktivní omezení pro přijíždějící z DRK, zároveň (např. USA) nově zakazují lety do tohoto státu. Již tak tristní humanitární a zdravotní situace v zemi původu žalobce se tak ještě výrazně zhoršila. V mnoha oblastech je navíc z důvodů nedůvěry ke zdravotníkům v DRK ztěžována účinná pomoc nakaženým osobám, zavádění protiepidemických opatření atd.
11. Poté žalobce uzavřel, že je situace v zemi jeho původu kritická a natolik nestabilní a proměnlivá, že nelze s jistotou konstatovat, že by mu při návratu do Konžské demokratické republiky nehrozila vážná újma. Doplňková ochrana by mu měla být udělena i z opatrnosti s ohledem na zásadu non-refoulement.
III. Vyjádření žalovaného
12. Žalovaný ve své replice ze dne 7. 6. 2024 shrnul dosavadní průběh řízení a žalobní argumentaci. Uvedl, že doplňková ochrana byla žalobci v roce 2018 udělena, neboť sdílel společnou domácnost se svou družkou a její nezletilou dcerou, kdy případné odloučení žalobce od jeho dcery a družky by znamenalo vážný zásah do života všech jmenovaných, zejména dítěte. Poměry v životě žalobce se však v mezidobí změnily, již netvoří pár s paní M. Družka navíc zrušila svůj souhlas s tím, aby byl žalobce ubytován na její adrese, ten to však ignoruje. Žalobce se nepodílí na chodu domácnosti, nefunguje jako otec ani partner.
13. Neprodloužení doplňkové ochrany nepředstavuje obdobu vyhoštění, žalobci objektivně nic nebrání řešení jeho pobytové situace podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), i když by za tím účelem možná musel vycestovat zpět do země původu. Samotné vycestování již není možné považovat za porušení mezinárodních závazků, ostatně tam sám žalobce v loňském roce (pozn. soudu v roce 2023) na 4,5 měsíce odjel a žalovaný tak nevidí důvod, aby se to nemohlo teoreticky opakovat.
14. Ohledně situace v zemi původu žalovaný uvedl, že se jí zabýval, ale nebylo v tomto případě shledáno nic, co by eventuální vycestování znemožňovalo, což podporuje i zkušenost v podobě 4, 5měsíčního pobytu uvedená výše.
15. Žalobce podle žalovaného účelově vybírá okolnosti pro jeho věc příznivé, případně si je vytváří zcela odtrženě od reality a cíleně vynechává skutečnosti podporující závěr žalovaného o neprodloužení doplňkové ochrany.
16. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
IV. Obsah správního spisu
17. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.
18. Usnesením ze dne 19. 3. 2018 č.j. OAM-543/VL-10-ROP-2006 ustanovil žalovaný žalobci opatrovníka pro potřeby řízení o udělení mezinárodní ochrany, a to jeho družku paní T. M. Uvedl, že v průběhu řízení mu bylo doručeno několik lékařských zpráv, podle kterých má žalobce v anamnéze X. Zjistil, že žalobce lékaře nenavštěvuje nikterak pravidelně, nebere pravidelně léky mu předepsané s odkazem na X, dochází u něj k opakovaným atakám nemoci. S ohledem na to dospěl k závěru, že je třeba pro řízení ustanovit opatrovníka, který bude hájit práva žalobce.
19. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 5. 2018 č.j. OAM-543/VL-10-K01-R3-2006 byla žalobci udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaný zde shledal, že případné vycestování žalobce představuje rozpor s mezinárodními závazky ČR ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, konkrétně práva na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 EÚLP, dotčena by byla i práva jeho nezletilé dcery (čl. 9 ÚPD). Vyšel z toho, že družka žalobce a jeho dcera jsou občankami ČR, sdílí se žalobcem společnou domácnost, mají trvalý pobyt na společné adrese, žalobce se svou dvouletou dcerou sdílí svůj každodenní čas, podílí se na péči o ni, dcera svého otce miluje a on ji má velmi rád, do budoucna chtějí žít jako rodina. Je tak naplněn požadavek skutečné realizace rodinného a soukromého života, jmenovaní spolu opravdu žijí, jsou na sebe citově i existenčně vázáni, jde o skutečné blízké osobní vazby, nikoliv o účelové soužití. Z důvodu aktuální situace v zemi původu žalobce je nemožné, aby jejich rodinný život byl realizován v této zemi, a to s ohledem na možná nebezpečí hrozící velmi malému dítěti. Případné odloučení rodiny by pak bylo hrubým zásahem do jejich rodinného života. V tomto řízení byl žalobce zastoupen opatrovnicí.
20. Žalobce dne 25. 2. 2019 požádal o prodloužení doplňkové ochrany, kde mimo jiné uvedl, že jeho situace se nijak nezměnila, žije ve společné domácnosti se svou družkou a nezletilou dcerou a nemohou realizovat svůj rodinný život v zemi původu žalobce.
21. Dne 5. 6. 2020 žalobce při pohovoru uvedl, že jsou nadále dány důvody pro jeho zastoupení opatrovníkem. Z tohoto důvodu byl pohovor odložen na náhradní termín dne 19. 6. 2020. Dne 5. 6. 2020 poskytla svědeckou výpověď družka žalobce paní T. M.
22. Usnesením ze dne 15. 6. 2020 č.j. OAM-543/VL-10-PD1-ROP-2006 žalovaný ustanovil žalobci opatrovníka pro potřeby řízení o prodloužení doplňkové ochrany, a to paní T. M., vyšel ze shodných tvrzení žalobce a jeho družky o špatném psychickém stavu žalobce.
23. Dne 19. 6. 2020 byl se žalobcem proveden pohovor za přítomnosti opatrovnice.
24. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2020 č.j. OAM-543/VL-10-PD1-2006 žalobci doplňková ochrana prodloužena nebyla, žalovaný shledal, že v rodinné situaci žalobce se sice v zásadě nic nezměnilo, avšak žalobce si může svůj pobyt v ČR upravit pomocí zákona o pobytu cizinců, splňuje k tomu všechny podmínky.
25. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 28 Az 12/2020-40 rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2020 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud zde poukázal na důvody, pro které byla žalobci udělena doplňková ochrana, a na odůvodnění žalovaného, dle kterého nedošlo v rodinném životě žalobce v podstatě k žádným změnám, závěr žalovaného o tom, že důvody udělení doplňkové ochrany již pominuly, je tak v rozporu se správním spisem, resp. v něm nemá oporu, zároveň je částečně nepřezkoumatelný, neboť sám žalovaný výslovně uvedl, že v rodinném životě žalobce ke změnám nedošlo. Soud uzavřel, že pokud nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, tj. nadále je splněn požadavek realizace rodinného a soukromého života, a žalovaný neuvedl, že by tomu mělo být jinak, a nenastaly-li důvody podle § 17a zákona o azylu, pak žalovaný řádně a přezkoumatelně neodůvodnil, proč žádost o prodloužení doplňkové ochrany zamítl. Změnou, která by byla natolik významná, že by odůvodnila zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany, nemůže být zcela obecná argumentace žalovaného, že žalobci byl již poskytnut dostatečně velký časový prostor k tomu, aby svůj další pobyt na území ČR realizoval za pomoci institutů zákona o pobytu cizinců. K otázce povolení trvalého pobytu v případě žalobce se krajský soud nemohl blíže vyjádřit, neboť to nebylo předmětem řízení a neměl k tomu k dispozici ani příslušné podklady týkající se řízení o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu. Shrnul, že v projednávaném případě plyne z důkazů provedených v průběhu správního řízení, z něhož žalobou napadené rozhodnutí vzešlo, že důvody, pro které byla žalobci doplňková ochrana udělena, nepominuly, neboť rodinná situace žalobce se nijak nezměnila. Pro závěr žalovaného o neprodloužení doplňkové ochrany není v tomto ohledu významná skutečnost, zda v zemi původu žalobce došlo ke změnám (pozitivním) od doby vydání předešlého rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, neboť bezpečnostní a politická situace v jeho vlasti důvodem pro udělení doplňkové ochrany rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018 nebyla. Pouze je tak odůvodněn závěr, že ani nyní (tak jako v předchozím rozhodnutí ze dne 9. 5. 2018) nenastal důvod pro udělení doplňkové ochrany z důvodu bezpečnostní a politické situace v zemi původu žalobce.
26. Součástí spisu jsou dále zrušení souhlasu s ubytováním žalobce paní T. M. ze dne 20. 6. 2022 provedené prostřednictvím elektronické pošty (e-mailu), sdělení Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 23. 5. 2022 o šetření (pobytové kontrole) v místě pobytu žalobce, protokol o svědecké výpovědi paní T. M. ze dne 8. 7. 2022, zrušení souhlasu s ubytováním žalobce paní Mgr. T. M. ze dne 10. 7. 2022 a pana RNDr. J. M. ze dne 10. 7. 2022, rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2020 č.j. OAM-225-25/TP-2020, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu, dále tři zprávy týkající se situace v Konžské demokratické republice, jmenovitě Informaci MZV ČR, č. j. 113900-5/2022-LPTP ze dne 20. 6. 2022, Konžská demokratická republika – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 28. 6. 2022, Informaci Ministerstva zahraničních věcí Nizozemska – Konžská demokratická republika – Zpráva o zemi původu, překlad vybraných částí, ze dne 28. 6. 2022, a zprávu Mezinárodní organizace pro migraci – Přehled údajů za rok 2021 – Konžská demokratická republika, překlad vybraných částí, ze dne 2. 6. 2022. V zemi panovalo v roce 2020 značné politické napětí. Bývalý prezident Kabila byl po odstoupení z funkce jmenován doživotním senátorem, a zajistil si tak imunitu. Situace je neklidná zejména na východě země, konžské autority obvinily sousední země Rwanda a Burundi z přípravy převratu a anexe těchto území, v provinciích Ituri a Severní Kivu byl s účinností od 6. 5. 2021 vyhlášen nouzový stav. V oblasti lidských práv došlo k mírnému zlepšení, nicméně i tak je situace nadále špatná a osoby na ni upozorňující jsou zatýkány a perzekvovány. Zdravotní péče je v zemi původu relativně dostupná v hlavním městě Kinhasa, na venkově je situace horší, bohatší občané dávají přednost léčbě v zahraničí. Je obtížné najít si práci. Sociální systém není zcela funkční. Neúspěšným žadatelům o azyl, jejichž žádosti nebyly založeny na azylově relevantních důvodech, nehrozí systematické sankce. Riziko by hrozilo, byl-li by takový odchod motivován konfliktem s vlivnou osobou. Konžská demokratická republika nemá aktivní politiku perzekuce migrantů, lidé v diaspoře se ke své národnosti v zahraničí spíše nehlásí. Emigrace je jev natolik rozšířený, že jej státní správa pro svou přetíženost nesleduje, resp. jde spíše o případy nahodilé, pokud se tak výjimečně děje.
27. Dne 8. 7. 2022 poskytla žalovanému svou svědeckou výpověď paní T. M., nar. X. V ní uvedla, že se její rodinné poměry ve vztahu k panu žalobci změnily, nejsou schopni se na ničem dohodnout, a i když spolu žijí v jednom bytě, žádný vztah mezi nimi není. Dále potvrdila, že zrušení souhlasu s pobytem žalobce e-mailem provedla ona. Žalobce a svědkyně spolu nekomunikují, on na provoz bytu nepřispívá, a nejeví o to ani zájem. Na dceru by od něj nic nechtěla. Podle jejích slov se bývalý partner ničím nezabývá, celé dny kouká do mobilu nebo počítače. Vaří a nakupuje si sám. O dceru se „svým způsobem“ zajímá, občas s ní prohodí pár slov, na něco se jí zeptá, „a to je v podstatě vše“. Na jaře, když byla často nemocná, s ní zůstával doma, aby mohla svědkyně chodit do práce. S dcerou nejsou na žalobci nijak finančně závislé a on na nich též ne. Občas jí kupuje bonbóny a hračky. Když se minulý rok (pozn. soudu v roce 2021) stěhovali o patro výš, nepomohl jí. Zdůraznila mu, že je třeba, aby měl stálou práci, v září opravdu pracovat začal, ale přestal, prý se něčeho nadýchal. Svědkyně „to chce uzavřít“ a nemíní žalobce v bytě dále snášet. O soudní úpravě poměru otce k dceři zatím neuvažovala. Žalobce po sobě umývá nádobí, jinak se na chodu domácnosti nijak nepodílí. Svědkyně má nicméně za to, že se mají jejich společná dcera a žalobce navzájem rádi. Ohledně záchvatů vzteku míní, že již nejsou časté, snaží se je ovládat. V poslední době nezasahovala policie u nich doma, ale při incidentu v květinářství, kdy žalobce bezdůvodně napadl přítele květinářky. K jeho zdravotnímu stavu nemá podrobnější informace, jen to, že byl údajně u doktora v X. Aktuálně se podle jejích znalostí neléčí, k lékařům má velkou nedůvěru, pokud ví, léky nebere. Návrat do Konga by pro ni osobně nic neznamenal, u dcery neví, má žalobce opravdu ráda. Nechtěla by mu uškodit, aby byl navrácen do země původu. Ohledně ukončení partnerského vztahu nebere jmenovaný názory svědkyně vážně.
28. Následně vydal žalovaný dne 2. 8. 2022 rozhodnutí, č. j. OAM-543/VL-10-K01-PD1-R2-2006, jímž doplňkovou ochranu žalobci neprodloužil. V něm žalobce nebyl v řízení zastoupený opatrovníkem, žalovaný to nepovažoval za nutné, důvody již pominuly. Shledal, že v rodinném životě žalobce došlo k významným změnám, doplňkové ochrany už není zapotřebí, jiné důvody pro prodloužení doplňkové ochrany neshledal.
29. Uvedené rozhodnutí zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č. j. 4 Az 26/2022-48, a to pro závažné procesní vady. V dalším řízení byl žalovaný povinen shromáždit dostatečné podklady a vyhodnotit, zda je nezbytné, aby byl žalobce nadále zastoupen opatrovníkem, a případně mu jej za tím účelem ustanovit. Žalovaný se měl dále zabývat otázkou, zda se okolnosti soukromého a rodinného života žalobce změnily takovým způsobem, že již doplňkové ochrany není zapotřebí, v této souvislosti žalovaný měl zjistit též stanovisko žalobce, zaměřit se zejména na vztah žalobce k jeho nezletilé dceři, vypořádat se též se vztahem žalobce a jeho syna, a též přezkoumatelným způsobem a s ohledem na individuální okolnosti odůvodnit, zda je zdravotní stav žalobce důvodem pro prodloužení doplňkové ochrany, v této souvislosti měl vyjít zejména z judikatury týkající se rozhodnutí ve věci Paposhvili.
30. Ve spise jsou poté založeny fotokopie dvou cestovních dokladů žalobce, a to cestovního pasu č. X, vydaného Konžskou demokratickou republikou dne X s platností do X, a dále cestovního průkazu totožnosti č. X, vydaného Českou republikou dne X s platností do X. Z těchto dokladů plyne, že překročil hranice ze země původu do Zambie dne X pozemní cestou a následně cestoval letecky do Prahy, kdy na území ČR vstoupil X. Ve spise se nachází též laissez-passer vystavené Velvyslanectvím Konžské demokratické republiky v České, Slovenské a Bulharské republice dne X, č. X, pro cestu do X v Konžské demokratické republice, platné s cestovním dokladem totožnosti č. X. Ve spise je též žurnalizován na č. l. 1074 dokument označený jako Žádost o stanovisko v případě možného vydání CPT, v němž se Vízový odbor Ministerstva zahraničních věcí dotazuje žalovaného, zda je možné vystavit žalobci cestovní průkaz totožnosti, když jeho platnost v průběhu pobytu v zahraničí vypršela.
31. Žalovaný s žalobcem dále dne 2. 11. 2023 provedl pohovor k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany, za přítomnosti tlumočnice z jazyka francouzského a zástupce zmocněnce žalobce. Z protokolu k němu se podává, že cestovní pas dostal žalobce v zemi původu, ale požádal o něj v měsíci dubnu v roce 2023 v tuzemsku ještě před cestou. Do vlasti odcestoval koncem dubna 2023. Z Evropy odcestoval na základě laissez-passer a cestovního průkazu totožnosti. Ve vlasti setrval čtyři a půl měsíce, pobýval u rodičů, kde vyrostl. Do ČR se vrátil, protože tu má rodinu, děti a je to tu jeho druhá země. Do Konga cestoval mimo jiné i kvůli tomu, že jeho rodina prodala nějaké parcely bez jeho souhlasu, což mělo způsobit zhoršení zdravotního stavu jeho matky. Měl za to, že jelikož má v Evropské unii děti, může se do ní bez problému vrátit. Čas nedovolil, aby celou situaci uspokojivě vyřešil. Až na jeho matku si rodina návrat do Konga nepřála. Nájemci na něj zavolali policii poté, co se hádal se svou mladší sestrou ohledně jejího dítěte, které se vymočilo na terasu. Chtěl jí dát facku. Dostal pokutu, kterou uhradil. Konflikt s policií měl pouze v případě dopravní nehody, ale nechali jej nakonec odjet. Do vlasti cestoval na základě laissez-passer a letenky zakoupené jeho přítelem, tajemníkem velvyslanectví, zpátky do ČR mu cestu zaplatily jeho mladší sestry, do Zambie jej doprovodila sestřenice, s níž též udělal rezervaci v kanceláři letecké společnosti. Obě cesty absolvoval sám, na letišti v Praze byl nicméně cestou do Konga doprovázen intendantem velvyslanectví. V X si vyzvedl cestovní doklad, poté, co mu propadlo vízum. Dále uvedl, že v současnosti žije s matkou svého dítěte, paní T. M. Žalovaný opáčil, že jej tato žena ze společného bydliště odhlásila, na což žalobce odvětil, že to bylo zřejmě minulý rok, než odjel zpět do Konga, přebýval v X, v ulici X. S paní M. ve společné domácnosti žije asi měsíc po návratu z vlasti, a to z toho důvodu, že je matkou jeho dítěte. Původně měli přijet v červnu či červenci do Konga, z toho ovšem sešlo. S touto ženou chce žít. Souhlasila s jeho pobytem, nicméně jejich soužití provázely konflikty. S dcerou po dobu svého pobytu v Kongu udržoval kontakt telefonicky, skrze její matku paní M. Volal přinejmenším třikrát či čtyřikrát týdně, přesvědčoval je, že Afrika není špatná, nejedí tam lidské maso a nemusí mít strach přijet. Po opuštění společného bydlení (před odjezdem) nicméně občas v X stále přespával, v X bydlel na X (pozn. soudu patrně ulice X). Dcera jej v Praze nikdy nenavštívila, on se s ní nicméně stýkal, některé dny jezdil až do X, bral ji ze školy, mluvili spolu telefonicky. Se synem se viděli naposledy před jeho odletem do Konga, mluví s ním nicméně též po telefonu, chtěl mu připravit zázemí ve své domovské zemi. Dcera navštěvuje X třídu gymnázia, je jí X roku. Synovi je X let, narodil se v roce X v X, na konkrétní datum si nevzpomene, zná však adresu (resp. ulici) i telefonní číslo syna i jeho matky. Někdy mu dává kapesné a nakupují spolu. Neví, kolik přesně v tomto roce (pozn. soudu 2023) na syna přispěl, dvakrát spolu kupovali oblečení. V případě dcery je to obdobné. V době pohovoru byla tato nemocná. Naposledy byl žalobce hospitalizován v roce X, k lékaři jinak nechodí, byl pouze na vstupních zdravotních prohlídkách v roce X. Svůj zdravotní stav označil za dobrý, nicméně je kvůli situaci s pozemky v domovské zemi ve stresu. Závěrem si ještě vzpomněl na data narození svých dětí. Doložil výše uvedené laissez-passer, komunikaci ohledně letenek a letenky samotné. Právní zástupce nakonec uvedl, že v průběhu pohovoru „zapadl“ hlavní důvod cesty žalobce do Konga, kterým byla nemoc jeho matky a obava o ni. Dále doplnil, že doplňková ochrana byla žalobci udělena z rodinných důvodů, nikoliv z důvodu pronásledování v Kongu. Doplnil, že dcera žalobce chodí do základní školy. Navrhl, aby byl jako svědek vyslechnuta paní M. a aby byly opatřeny lékařské zprávy, aby bylo postaveno najisto, zda důvody pro ustanovení opatrovníka trvají.
32. Spis dále na č. l. 1111 obsahuje dokument označený jako sdělení, vyhotovený Magistrátem města Hradec Králové, odborem sociálně-právní ochrany dětí, ze dne 7. 11. 2023. Z něj se podává, že k nezletilé dceři nevede tento úřad žádné informace ani spisovou dokumentaci, a nelze tedy poskytnout dokumenty vyžádané žalovaným. Dalším dokumentem je na č. l. 1116 žurnalizovaná odpověď na žádost, č. j. KRPH-112988-2/ČJ-2023-050026, vyhotovená Odborem cizinecké policie, oddělením pobytových agend Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Z něj se podává, že dne 9. 11. 2023 byla ve 13.45 hodin provedena pobytová kontrola na adrese X, při níž byl fyzicky zastižen žalobce. Podle svých slov na uvedené adrese bydlel asi 6 týdnů. V místě nebyla v tu dobu ani paní M., ani dcera. Žalobce uvedl, že se o dítě stará a našel si zaměstnání, což prokázal příslušnými dokumenty. Dne 15. 11. 2023 byl kontaktován pan J. M., vlastník bytu a otec paní M., který potvrdil, že žalobce na uvedené adrese opětovně bydlí. Neví, jaké vztahy mezi žalobcem a uvedenou ženou panují, loňský rok jeho dcera již nicméně nechtěla s tímto mužem sdílet domácnost. Dle jeho mínění je žalobce složitá osobnost, která má problémy se integrovat do společnosti a nevhodně se chová ke své partnerce, nicméně nemůže popřít, že jeho vnučka je na žalobce fixovaná. Dne 23. 11. 2023 byla opětovně provedena kontrola, kdy byla doma zastižena paní M. s dcerou. Uvedla, že pan žalobce na adrese skutečně bydlí, avšak jen kvůli tomu, že nemá kam jinam jít, dcera je na něj fixovaná a z toho důvodu jej doma tato žena snáší. Potvrdila, že si našel zaměstnání, jako s partnerem s ním nicméně do budoucnosti nepočítá. Bojí se, aby dcera za ním do Konga neodcestovala a už se nevrátila. Nevěděla, že byl repatriován, považovala to za manipulativní lež z jeho strany.
33. Žalovaný mezi podklady zařadil též Informaci Ministerstva vnitra Velké Británie – Konžská demokratická republika – Neúspěšní žadatelé o azyl, překlad vybraných částí, ze září 2023, přeloženou dne 2. 10. 2023. Z ní vyplývá, že v zemi existuje azylový systém. Navrátilci nejsou vystaveni postihu pouze z důvodu, že v jiné zemi požádali o azyl. Řadovým členům opozičních hnutí zásadně riziko nehrozí, a totéž se týká i novinářů či bloggerů, nejde-li o významné odpůrce prezidenta. Možnosti ochrany před perzekucí ze strany státu úředním postupem hájení práv či vnitřním přesídlením tu nejsou. Vydávání cestovních pasů bylo nepravidelné a může bránit vycestování občanů ze země, nicméně systematicky omezováno není.
34. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí. Z něj plyne, že ohledně potřeby ustanovit žalobci opatrovníka došel ke stejnému závěru jako v případě předchozího rozhodnutí zrušeného zdejším soudem, přičemž jej opírá především o výpověď žadatele, kdy uvedl, že je zdravý, a je zřejmé, že jeho psychické obtíže ustoupily, u lékaře byl naposledy před šesti lety a dokázal sám podniknout poměrně složitou cestu z ČR do Konga a zpět. Má za to, že zajišťovat lékařské zprávy by v takové situaci bylo nadbytečné. V řízení je zastoupen, a tento zástupce vyšetření svému klientovi nezajistil. Žalovaný nepopírá, že komunikace s žalobcem je obtížnější, ale nemůže být pochyb o obsahu jeho sdělení. V rodinném životě došlo k zásadním změnám, jeho vztah s paní T. M. se rozpadl a v jejím bytě je pouze trpěn. Žalovaný má dále za to, že vycestováním žalobce nedojde k porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 EÚLP a čl. 9 ÚPD. Dcera již je ve věku, kdy jí lze vysvětlit, že její otec musí ČR opustit. To se již konec konců stalo, po tuto dobu s dcerou udržoval kontakt telefonicky. Dále se žalovaný zabýval vztahem žalobce a jeho syna a došel k závěru, že mezi nimi nepanuje natolik silná vazba, která by měla bránit opětovnému vycestování z vlasti. Uzavřel, že žalobce může svou situaci řešit pomocí zákona o pobytu cizinců, i když by to patrně vyžadovalo jeho vycestování zpět do země původu. Žalovaný má za to, že rozsudek ESLP ve věci Paposhvili je na věc nepřiléhavý, neboť žalobce žádnou závažnou nemocí netrpí. Došel k závěru, že ačkoli není situace v zemi původu uspokojivá, nebezpečí vážné újmy žalobci v zemi původu nehrozí, a nelze tak ani doplňkovou ochranu prodloužit pro jiný důvod.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
35. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).
36. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany a údaje k této žádosti poskytl před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026.
37. K projednání věci soud poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 11. 6. 2025, č.j. 20 Az 12/2024 – 52 (dále jen „předchozí rozsudek“), zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. ledna 2026, č. j. 9 Azs 114/2025 – 51 (dále jen „zrušující rozsudek“), nařídil opět jednání. Na něm zástupci účastníků setrvali na svých stanoviscích popsaných shora a soud doplnil dokazování k současné bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce.
38. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu „[d]oplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“
39. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu (ve znění do 30. 6. 2023) „[z]a vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“
40. Podle ustanovení § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu „[d]oplňková ochrana se odejme, pokud a) okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí.“
41. Podle ustanovení § 17a odst. 2 zákona o azylu „[p]ři posuzování okolností uvedených v odstavci 1 písm. a) ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.“
42. Podle ustanovení § 53a odst. 4 zákona o azylu „[o]soba požívající doplňkové ochrany je oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Tuto žádost musí osoba požívající doplňkové ochrany podat nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na níž je jí doplňková ochrana udělena. Pokud podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany ve stanovené lhůtě zabrání důvody na vůli osoby požívající doplňkové ochrany nezávislé, je oprávněna tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po odpadnutí těchto důvodů. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a). Doplňková ochrana se prodlouží nejméně o 2 roky; je-li důvodné nebezpečí, že by osoba požívající doplňkové ochrany mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ho již narušuje, prodlouží se doplňková ochrana o 1 rok. Při prodlužování doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny se postupuje obdobně.“
43. Podle ustanovení § 32 odst. 9 zákona o azylu „[p]ři posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.“
44. Podle ustanovení čl. II odst. 2 zákona č. 173/2023 Sb. „[v] případě cizince, kterému byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělena doplňková ochrana z důvodu hrozby skutečné vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro účely rozhodování o odnětí nebo prodloužení doplňkové ochrany za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb. považuje dále situace, kdy by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“
45. Žalobce proti napadenému rozhodnutí žalovaného uplatnil dvě námitky. Za prvé, žalovaný doplňkovou ochranu rozhodnutím neprodloužil, i když pro to v době podání žádosti trvaly důvody podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu (ve znění do 30. 6. 2023). Nebyla prokázána zásadní změna v osobních a rodinných poměrech žalobce, z níž by vyplývalo, že by nutnost vycestování z ČR nepředstavovala nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, čímž měl zatížit své rozhodnutí vadou nezákonnosti. Za druhé, žalovaný nezohlednil změnu situace v zemi původu, a tím pádem potenciální změnu důvodu, pro nějž žalobce doplňkovou ochranu požíval.
46. K první námitce soud uvádí, že žalobce skutečně žádost o mezinárodní ochranu podal před 1. 7. 2023, a žalovaný tak měl posoudit, zda netrvá důvod udělení doplňkové ochrany podle zrušeného ust. § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, jak plyne z přechodného ustanovení čl. II. bodu 2 zákona č. 173/2023 Sb. To žalovaný též učinil a dospěl k závěru, že žalobci uvedený důvod pro požívání doplňkové ochrany nesvědčí. Otázkou, kterou musí zdejší soud posoudit, je tedy s ohledem na skutkový stav projednávané věci, zda došlo k takové změně okolností v (zejména) rodinných poměrech žalobce, že by zamítavé rozhodnutí a následné vycestování znamenalo významný zásah do žalobcova práva na soukromý a rodinný život ve smyslu čl. 8 EÚLP.
47. Uvedené situaci se historicky věnoval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“). Z jeho rozsudku ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71, plyne, že je „[v] prvé řadě třeba rozlišovat důvody, pro něž by v rozporu s mezinárodními závazky ČR bylo samotné vycestování cizince [§ 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu a § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon o pobytu cizinců‘)], od důvodů, pro něž by v rozporu s mezinárodními závazky bylo až případné vyhoštění tohoto cizince. Samotná nutnost vycestovaní cizince do země původu při neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany a za situace, kdy cizinci nesvědčí žádný jiný důvod k zákonnému pobytu na území ČR, totiž tomuto cizinci neznemožňuje, aby si po návratu do země původu nepožádal o některou z možných forem povolení k pobytu na území ČR dle zákona o pobytu cizinců. Naproti tomu se správním vyhoštěním je dle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců spojena vedle povinnosti vycestovat z území ČR vždy také doba, po kterou nelze cizinci vstup na toto území umožnit. Proto vedle případných důvodů znemožňujících vycestování cizince, které zakládají policii povinnost udělit cizinci vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území i přesto, že je mu uděleno správní vyhoštění (§ 179 ve spojení s § 120a a § 33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), je v § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců uveden speciální důvod, pro který nelze rozhodnutí o správním vyhoštění vůbec vydat, a tím je právě situace, kdy by důsledkem správní vyhoštění (tedy fakticky dlouhodobého zákazu pobytu cizince na území ČR) byl nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince. V takovém případě je však naopak cizinec povinen z území ČR vycestovat, neboť namísto správního vyhoštění je mu vystaven výjezdní příkaz (§ 118 odst. 2 zákona o pobytu cizinců), není však vyloučeno, aby následně požádal a v případě splnění zákonných podmínek také získal příslušné povolení k pobytu a mohl se tedy do ČR vrátit.“ Dále Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že „[p]ři posuzování důvodů znemožňujících vycestování cizince by byl výjimkou z výše uvedených závěrů pouze případ, kdy by si stěžovatel vytvořil na území ČR takové rodinné či případně osobní vazby, že by nepřiměřeným zásahem do tohoto rodinného či soukromého života byla již nutnost pouhého vycestování z území ČR.“ Z citovaného pro zdejší soud vyplývá, že je v případě § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu (ve znění do 30. 6. 2023) třeba důsledně rozlišovat mezi zásahem, který bude způsoben vycestováním jako takovým, a případy, kdy k němu dojde až na základě vyhoštění cizince z území.
48. Ohledně posunu v rodinné situaci žalobce vycházel soud ze správního spisu, neboť žalobce žádné vlastní důkazní návrhy podporující jeho stanovisko, že o dceru pečuje a jeví o ní skutečný zájem, nepřednesl, a to ani v žalobě, ani při jednání. Z něj plyne, že situace se v rodinném životě žalobce skutečně změnila, neboť došlo k rozpadu jeho vztahu s paní M. Tato bývalá partnerka žalobce zrušila svůj souhlas s žalobcovým pobytem, ve své svědecké výpovědi uvedla, že u ní doma nadále přebývá, protože nemá kam jinam jít, ale vztah již netrvá. Žalobce tuto skutečnost nicméně „nebere vážně“. Na ničem se nedokážou dohodnout, žalobce na provoz bytu nepřispívá a nejeví o to ani zájem, finance mají oddělené. Podle jejích slov se na výchově dcery příliš nepodílí, i když ji hlídal, když byla nemocná, mají se navzájem rádi.
49. Rozpad vztahu rodičů sám o sobě neznamená, že tu netrvá vztah k jejich společnému dítěti, do něhož by mohlo být již pouhým vycestováním zasaženo ve smyslu čl. 8 EÚLP. Je však třeba zdůraznit, že žalobce území ČR již na poměrně dlouhou dobu 4,5 měsíce opustil, a to za účelem vydání cestovního pasu v zemi původu. Z jeho výpovědí dále plyne, že v domovském státě se věnoval též sporu o pozemky vlastněné jeho rodinou. Po tuto dobu udržoval se svou dcerou kontakt telefonicky, přes její matku. Nelze odhlédnout ani od toho, že dceři je v době vydání rozhodnutí soudu již X let, a úvaha žalovaného, že jí je s ohledem na její rozumové schopnosti možné vysvětlit delší absenci otce, je tak v zásadě správná (jakkoliv tato skutečnost nastala především kvůli tomu, že byla předcházející rozhodnutí opakovaně rušena správními soudy, a řízení jak o udělení doplňkové ochrany, tak o jejím prodloužení bylo velmi dlouhé). Kontakt se žalobce bude také již schopna realizovat prostřednictvím moderních komunikačních prostředků na dálku. Samotné vycestování tedy v tomto případě nepřiměřený zásah do práva žalobce na soukromý a rodinný život patrně nepředstavuje. Žalobce navíc byl po celou dobu žadatelem o mezinárodní ochranu nebo ji požíval. Není z území ČR vyhošťován, v důsledku zamítavého rozhodnutí soudu mu „toliko“ vznikne povinnost jej opustit a možnost žádat o jiný druh pobytového oprávnění mu zůstane zachována, což ve smyslu výše uvedené argumentace a judikatury nepředstavuje nepřípustný zásah do práva na soukromý a rodinný život ve smyslu čl. 8 EÚLP. Napadené rozhodnutí není v tomto směru nezákonné a je dostatečně odůvodněno zejm. na str. 12 – 14, na kteroužto jeho pasáž soud v podrobnostech odkazuje. První námitka tak důvodná není.
50. Druhá výhrada se týká změny důvodu udělení (prodloužení) doplňkové ochrany. Soud považuje za podstatné připomenout, co je předmětem řízení o jejím prodloužení. NSS v rozsudku ze dne 23. 7. 2009 č.j. 1 Azs 34/2009-55 k této problematice uvedl, že „[s]myslem § 53a zákona o azylu je umožnit správnímu orgánu opakovaně ověřovat naplnění, resp. trvání podmínek doplňkové ochrany, pro něž byla dle § 14a zákona o azylu žadateli o prodloužení doplňkové ochrany udělena, především vzhledem k možným změnám v zemi původu žadatele. Správní orgán je oprávněn vydat negativní rozhodnutí o uvedené žádosti pouze při nenaplnění podmínek stanovených v § 14a citovaného zákona.“ Z toho vyplývá, že základem řízení o prodloužení doplňkové ochrany je posouzení, zda se významně a dlouhodobě změnily okolnosti, pro které byla žadateli udělena doplňková ochrana. Přitom je možné, aby se důvod jejího udělení lišil od důvodu prodloužení. Správní orgán nese důkazní břemeno v otázce, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany nebo zda naopak změna je natolik významné a trvalé povahy, že cizinci nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy a odůvodňuje to zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany, jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013-35, který je i v žalobě citován a v kterém NSS uzavřel, že: „… jestliže během posuzování žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (§ 53a odst. 4 zákona o azylu) vyjdou najevo skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení doplňkové ochrany z jiného důvodu, 6 Azs 15/2013 než pro který byla tato ochrana původně přiznána, pak správní orgán nemůže žádost o prodloužení doplňkové ochrany zamítnout bez toho, že by se argumentačně vypořádal také s možností udělení doplňkové ochrany z onoho jiného (nového) důvodu. V případě kladného posouzení pouze prodlouží doplňkovou ochranu s odvoláním na tento nový důvod.“ Je tedy třeba posoudit, zda se situace v zemi původu změnila natolik, že by žalobci mohla hrozit vážná újma z jiného důvodu než podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu (ve znění do 30. 6. 2023). Žalobce měl za to, že tu jsou dány důvody pro prodloužení této formy mezinárodní ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona. K tomu doložil výše uvedenou informaci Ministerstva zahraničních věcí, organizace HRW a zprávy serverů BBC.com a Reuters.com uvedených ve shrnutí žaloby v bodě 7 tohoto rozsudku.
51. Z uvedených zpráv soud zjistil, že v zemi původu žalobce skutečně došlo k pokusu o převrat, který byl však orgány tohoto státu velmi rychle potlačen. Situace se podle nich jevila stabilní. Uvedená informace HRW potom potvrzuje závěry uvedené ve zprávách o zemi původu založených ve správním spise, tedy že situace je dramatická zejména na východě země, kde operují různé paramilitární jednotky podporované okolními zeměmi, odkud však žalobce nepochází a žádné zázemí tam nemá. Z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie – Konžská demokratická republika – Neúspěšní žadatelé o azyl, překlad vybraných částí, ze září 2023, přeloženou dne 2. 10. 2023, plyne, že neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu nejsou v zemi postihováni. Řadovým příznivcům opozice riziko rovněž nehrozí, žalobce sám ani žádnou politickou aktivitu od vstupu na území ČR nevyvíjel a do Konžské demokratické republiky dokonce vycestoval a rovněž se z ní i bez větších problémů, byť za doprovodu příbuzných po část cesty, vrátil. Soud proto v předchozím rozsudku uzavřel, že žalobci azylově relevantní vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu nehrozí, a napadené rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu zákonné, přezkoumatelné a má oporu ve správním spise.
52. Ve zrušujícím rozsudku však Nejvyšší správní soud zaujal pro zdejší soud závazné stanovisko, že je třeba, aby v plném rozsahu přezkoumal skutkovou a právní stránku případu žalobce, který v žalobě namítal právě neaktuálnost informací, jež si opatřil žalovaný. Konkrétně pak, aby se vypořádal s doporučením Ministerstva zahraničních věcí aktualizovaným dne 22. 3. 2024, dle kterého je nutné se vyhnout oblasti Kwamouth, která je vzdálena cca 150 km severně od hlavního města, kde žil žalobce a dále žije jeho rodina.
53. Zdejší soud tedy poté nejen s ohledem na pokyny Nejvyššího správního soudu, ale i na základě procesní aktivity žalobce a vlastního povědomí o aktuálním vývoji bezpečnostní situace v zemi původu žalobce, doplnil dokazování Informací Polského cizineckého úřadu (UDSC) – Konžská demokratická republika – Bezpečnostní situace, z 11. března 2025, přeloženou dne 1. 10. 2025 (dále jen „informace UDSC“), Informací OAMP – Konžská demokratická republika – Bezpečnostní situace v provincii Tshopo, z 24. září 2025, (dále jen „informace OAMP-Tshopo“), doporučením Ministerstva zahraničních věcí aktualizovaným dne 21. 5. 2026 – Konžská demokratická republika: varování před cestami a výzva k opuštění země (dále jen „doporučení MZV“) dostupným na webu Ministerstva zahraničních věcí, a doporučením Vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska aktualizovaným dne 22. července 2026 - Demokratická republika Kongo: Rady pro cestování do zahraničí (dále jen „doporučení GOVUK“) dostupným na webu Vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
54. Z informace UDSC soud mimo jiné zjistil, že v jiných než východní částech Konžské demokratické republiky může také docházet k útokům na etnickém základě. V pozdním podzimu roku 2022 došlo k vyhrocení situace v západních provinciích Kwilu a Mai-Ndombe, když došlo k několika útokům na etnickém základě mezi skupinami Teke a Yaka v okrese Bagata v Kwilu a v okrese Kwamouth v Mai-Ndombe. Došlo k několika krvavým útokům klanové milice na vesnice, během nichž byli zabíjeni a unášeni obyvatelé a páleny domy. Příčinou konfliktu byly neshody týkající se zdanění pozemků. Etnické militantní jednotky začaly napadat další vesnice. Konflikt spojený s komunitami Teke se přesunul také do okolí Kinshasy. Na přelomu května a června 2023 a rovněž na začátku roku 2024 bylo zaznamenáno několik útoků militantních jednotek Yaka, známých jako Mobondo, na vesnice Teke. Konžská armáda provádí v regionu pacifikační operace a novináři nemají povolení do této oblasti vstoupit. V samotné Kinshase je situace pod kontrolou vlády a je stabilní. V posledních dvou letech došlo k několika závažným narušením bezpečnosti, které však nepřerostly v trvalé nepokoje. V roce 2024 došlo k četným demonstracím, pokusu o státní převrat, útěku vězňů z věznice.
55. Z informace OAMP-Tshopo soud mimo jiné zjistil, že dříve byl region Tshopo poměrně klidnou oblastí, v posledních letech se však v důsledku mezietnických sporů dostal na vyšší příčky v počtech obětí a bezpečnostních incidentů. Bezpečnostně je na tom hůře pouze hlavní město Kinshasa (pozn. soudu zdůraznění doplnil soud) a regiony Severní Kivu, Jižní Kivu a Ituri, kde probíhá regulérní ozbrojený konflikt mezi vládními bezpečnostními složkami a povstalci podporovanými Rwandou.
56. Z doporučení MZV soud mimo jiné zjistil, že Ministerstvo zahraničních věcí vzhledem k vážnému riziku další eskalace konfliktu dlouhodobě varuje před cestami do Konžské demokratické republiky. V Konžské demokratické republice je dlouhodobě výrazně zhoršená bezpečnostní situace. Vzhledem k vážnému riziku další eskalace konfliktu MZV ČR varuje před cestami do země a vyzývá české občany, kteří se tam případně nacházejí, k jejímu urychlenému opuštění. Ozbrojené boje na východě mají v současné době bezpečnostní dopady i na další části země, včetně hlavního města Kinshasy (pozn. soudu zdůraznění doplnil soud). Dlouhodobě nebezpečná situace je zejména v provinciích Ituri, Severní Kivu a Jižní Kivu, Maniema, Tanganyika, Bas-Uele, Haut-Uele, Východní Kasaï, v oblasti Kwamouth v provincii Mai-Ndombe, ve městech Goma a Bukavu a v národních parcích Garamba, Virunga a Kahuzi-Biega.
57. Z doporučení GOVUK se poté podává, že (britské) Ministerstvo zahraničních věcí nedoporučuje cestovat do vyznačených částí Demokratické republiky Kongo. Součástí doporučení GOVUK je mapa Demokratické republiky Kongo, ve které je jako jedna z oblastí, kam není doporučeno cestovat vůbec, oblast přiléhající k hlavnímu městu Kinshasa, a jako jedna z oblastí, kam není doporučeno cestovat s výhradou nezbytných cest, oblast zčásti již v samotném městě Kinshasa. Výslovně pak Ministerstvo zahraničních věcí nedoporučuje cestovat (vyjma nezbytných cest) do Okresů N´djili a Kimbanseke ve městě Kinshasa jižně od hlavní přístupové silnice na letiště N´djili, v obci Nsele, a dále po silnici N1 v provincii Kinshasa, mezi a včetně Menkao na západě, Kenge na východě, a na hranici provincie Mai-Ndombe na severu a 10 km na jih.
58. Z takto doplněného dokazování v souhrnu vyplývá, že bezpečnostní situace v zemi původu žalobce se přinejmenším od vydání napadeného rozhodnutí významně zhoršila, a to nejen na východě země ale i v oblasti hlavního města Kinshasy, ve kterém žalobce naposledy pobýval, a jeho přilehlém okolí. Pokud jde o samotné hlavní město Kinshasa, vyplývá sice z informace UDSC, že je zde situace stabilní, avšak z ostatních doplněných důkazů se podává opak, pročež nelze mít za spolehlivě prokázané, že by se bezpečnostní rizika v zemi původu žalobce Kinshasy netýkala. Soud tak má za to, že žalobci v současné době hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (ve znění do 30. 6. 2023). Aktuálně proto lze návrat žalobce do země původu shledat v rozporu se zásadou non-refoulement. Druhá námitka žalobce je tudíž důvodná.
VI. Závěr a náklady řízení
59. S ohledem na nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí, a které se vztahují k hrozbě vážné újmy, soud podle ust. § 32 odst. 9 zákona o azylu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pokud jde o posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, žalovaný se bude znovu zabývat bezpečnostní situací v zemi původu žalobce, a to s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji. Vyhodnotí přitom sám, zda je ve věci třeba provést další doplňující pohovor a shromáždit další aktuální a ve vztahu k případu žalobce relevantní podklady týkající se země původu.
60. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.). Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
61. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalobci, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
62. Městský soud v Praze rozhodl ve smyslu ust. § 110 odst. 3 s. ř. s. též o přiznání odměny za zastupování žalobce a o náhradě hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti. Usnesením ze dne 18. 8. 2025, č. j. 9 Azs 114/202532, Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta. Hotové výdaje a odměnu ustanoveného zástupce platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží odměna za dva úkony právní služby, a to první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 27. 10. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu jde o 2 x 4 620 Kč, k čemuž je třeba podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu připočíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč. Ustanovený zástupce uvedl, že není plátcem daně z přidané hodnoty (č. l. 39 spisu Nejvyššího správního soudu). Celkem mu tedy náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze, dne 3. srpna 2026
JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.
samosoudce