Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 A 22/2026 - 66

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Bobákem ve věci

žalobce: XY

státní příslušnost X

pobytem v X

zastoupený obecným zmocněncem Mgr. P. T. A.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

za účasti: XY

bytem v X

zastoupena stejným obecným zmocněncem jako žalobce

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 20. 5. 2026, čj. OAM-26004-7/ZM-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

1. V této věci jde o posouzení otázky, jestli žalobce oznámil změnu zaměstnavatele ve smyslu , o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), ve lhůtě k tomu určené, tedy ve lhůtě 90 dnů od ode dne, kdy žalobci skončil poslední pracovněprávní vztah.

2. Žalobce původně pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty, která platila do 5. 5. 2027. Dne 23. 6. 2025 s ním zaměstnavatel Fusion Temple s.r.o. okamžitě zrušil pracovní poměr. Žalobou z 29. 10. 2025 se žalobce domáhal, aby Obvodní soud pro Prahu 10 určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Obvodní soud usnesením z 31. 3. 2026, čj. , schválil smír mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatelem. Dle schváleného smíru pracovní poměr trval do 27. 10. 2025 a skončil okamžitým zrušením ze strany žalobce. Dne 27. 4. 2026 žalobce oznámil žalovanému změnu zaměstnavatele (ZlatyRide s. r. o.) ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný sdělil žalobci v záhlaví uvedeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí), že nesplňuje podmínky pro takovou změnu, a to konkrétně podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců.

II. Podání stran

3. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou. V ní namítal, že žalovaný pominul, že otázku, kdy skončil pracovní poměr žalobce, posuzoval obvodní soud v řízení sp. zn. . Teprve usnesením z 31. 3. 2026, které nabylo právní moci 2. 4. 2026, soud potvrdil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru 23. 6. 2025 a určil, že pracovní poměr trval až do 27. 10. 2025. Žalovaný tak po žalobci požadoval oznámení změny zaměstnavatele v době, kdy dosud neexistovalo pravomocné soudní rozhodnutí o skončení pracovního poměru. Věc posoudil formalisticky. Nezohlednil konkrétní okolnosti případu.

4. S výše uvedeným souvisí také to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci. Založil své závěry pouze na výpočtu zákonné lhůty a nezohlednil význam soudního řízení, které mělo přímý vliv na právní postavení žalobce. Skutkový stav neposoudil v jeho skutečných souvislostech. Žalobce namítal také nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Žalovaný nevysvětlil, proč nemělo probíhající soudní řízení právní význam na běh lhůty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Závěrem žalobce zmínil, že žalovaný nepřiměřeně zasáhl do jeho práv, neboť jej fakticky sankcionoval za to, že se soudní cestou úspěšně domáhal ochrany proti neplatnému rozvázání pracovního poměru. Takový postup odporoval principům právní jistoty, legitimního očekávání a spravedlivého výkonu veřejné správy.

5. Žalobce pak v podání z 6. 6. 2026 doručil soudu také prohlášení zúčastněné osoby, že s ním jako jeho partnerka žije ve společné domácnosti. Zúčastněná osoba má české státní občanství.

6. Žalovaný ve vyjádření z 9. 7. 2026 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dle něj zaměstnanecká karta zanikla podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uplynutím 90 dnů ode dne skončení pracovního poměru, tedy 25. 1. 2026. Za den skončení pracovního poměru považoval žalovaný 27. 10. 2025, který žalobce a jeho bývalý zaměstnavatel uvedli ve smíru schváleném usnesením . Dle žalovaného žalobci nic nebránilo podat oznámení změny zaměstnavatele dříve a doložit, že podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Otázka platnosti rozvázání pracovního poměru by pak byla otázkou předběžnou. V této souvislosti odkázal na rozsudky Krajského soudu v Brně z 21. 2. 2025, čj. -78, a z 2. 4. 2026, čj. -46.

7. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvedl, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele nepředstavuje správní rozhodnutí, a proto na něj nelze klást stejné požadavky jako na odůvodnění rozhodnutí. Odmítl rovněž tvrzení, že žalobce sankcionoval za uplatnění jeho práv soudní cestou. Zdůraznil, že postupoval v souladu se zákonnou úpravou, která jednoznačně stanoví počátek běhu lhůty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

8. V replice z 17. 7. 2026 žalobce namítl, že žalovaný neřešil podstatu žalobních námitek a setrval na formalistickém a chybném výkladu zákona o pobytu cizinců. Opětovně zdůraznil, že den skončení pracovního poměru závazně určil až civilní soud v usnesení . Žalovaný tak fakticky požadoval, aby žalobce oznámil změnu zaměstnavatele ve lhůtě, která uplynula ještě před vydáním pravomocného soudního rozhodnutí. Jeho postup odporoval římskoprávní zásadě, dle které nikdo není povinen plnit nemožné.

9. Žalobce stručně zmínil, že žalovaný postupoval v rozporu s dalšími právními zásadami i unijním právem, konkrétně uvedl čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. Dle Soudního dvora Evropské unie (SDEU) vnitrostátní orgány nesmějí uplatňovat vnitrostátní právo způsobem, který by činil výkon práv přiznaných unijním právem prakticky nemožným nebo nadmírně obtížným. Právě tak ale žalovaný postupoval. Žalovaný porušil také zásadu proporcionality, když aplikoval zákon čistě mechanicky a nevzal v úvahu specifické okolnosti případu. Postupoval v rozporu s , (). Žalobce dále zmínil, že žalovaný nerespektoval ani zásadu dobré správy. V této souvislosti odkázal na , y základních práv Evropské unie a judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS). Dle žalobce žalovaný postupoval v rozporu i s další judikaturou, konkrétně uvedl nálezy Ústavního soudu sp. zn. a stran zákazu přepjatého formalismu.

10. Žalobce dále poukázal na novou skutečnost, a to že Policie ČR zastavila jeho řízení o povinnosti opustit území. Žalovaný postupoval také v rozporu s dobrou vírou žalobce, když ten oznámil změnu zaměstnavatele, doložil všechny požadovanéy a spolupracoval se správním orgánem. Žalovaný ve vyjádření k žalobě opominul námitku zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Ten žije ve společné domácnosti a v partnerském vztahu se zúčastněnou osobou. Žalovaný nerespektoval Evropské úmluvy, pojem rodinného života přitom nelze dávat do souvislosti pouze s manželstvím, ale vztahuje se i na dlouhodobé partnerské soužití.

III. Posouzení věci

11. Dle soudu je žaloba včasná, přípustná a podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů. Přitom neshledal důvody, jimiž by se musel zabývat z úřední povinnosti [ , ]. O věci soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci takový postup akceptovali; žalobce výslovně a žalovaný mlčky ( ).

12. Ústní jednání nenařídil soud ani za účelem provedení důkazů. Žalobce přiložil k žalobě usnesení s doložkou právní moci. To je však součástí správního spisu. Správním spisem, včetně všech listin v něm založených, se nedokazuje. Soud ze správních spisů vychází. K replice z 17. 7. žalobce přiložil sdělení z 27. 6. 2026, ve kterém Policie ČR oznámila žalobci, že zastavila řízení o povinnosti opustit území. Toto sdělení však nemá žádnou přímou souvislost s nyní posuzovaným případem, respektive nemůže ovlivnit posouzení otázek podstatných pro rozhodnutí ve věci.

13. Žaloba není důvodná.

14. Soud předně podotýká, že oznámení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizince mohl žalobce napadnout přímo správní žalobou, neboť proti němu nejsou přípustné opravné prostředky ve správním řízení (obdobně rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 10. 4. 2026, čj. -69, bod 11, a tam odkazovaná judikatura).

15. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Podle ustálené judikatury je třeba za nepřezkoumatelné považovat rozhodnutí, z něhož vůbec není možné seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, nebo které vykazuje takové rozpory mezi výrokem a odůvodněním, že není možné zjistit, jaké úvahy vedly správní orgán. Nepřezkoumatelným je také rozhodnutí, z něhož není možné zjistit, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení, nebo rozhodnutí, které se opírá o v řízení nezjišťované nebo neprokázané skutečnosti. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí. Žalovaný dostatečně rozvedl, proč považoval za den skončení pracovněprávního vztahu 27. 10. 2025. Z toho lze i implicitně dovodit, proč v tomto smyslu nepovažoval za podstatné datum nabytí právní moci usnesení .

16. S otázkou přezkoumatelnosti úzce souvisí i povaha oznámení podle zákona o pobytu cizinců, které nenaplňuje charakter aktu dle části čtvrté . Na tom nic nemění ani to, že k oznámení, které nesplňuje podmínky, se nepřihlíží. Jedná se sice o netypický důsledek negativního „rozhodnutí“, ale na jeho povahu nemá vliv. Aplikace části druhé a třetí na sdělení o nesplnění podmínek by tak byla na místě. Nicméně zákonodárce jejich užití na postup při vydání sdělení výslovně vyloučil, čímž ve shodě s usneseními rozšířeného senátu NSS z 18. 9. 2012, čj. -76, č. 2725/2013 Sb. NSS, a z 17. 9. 2019, čj. -43, č. 3931/2019 Sb. NSS, znemožnil chápání sdělení jakožto rozhodnutí správního orgánu ve smyslu (viz rozsudek NSS z 12. 10. 2023, čj. -25, č. 4527/2023 Sb. NSS, bod 28). Již jen proto neměl žalobce pravdu, když v replice z 17. 7. 2026 tvrdil, že žalovaný porušil týkající se odůvodnění správního rozhodnutí.

17. Skutečnost, že se při vyřizování oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele neaplikují přímo ustanovení o správním řízení v části druhé a třetí , však neznamená, že by si žalovaný mohl počínat svévolně. Žalovaný musí respektovat základní principy právního státu a právo žadatele na spravedlivý proces. Řízení o změně zaměstnanecké karty musí být rovněž vedeno v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů podle (obdobně rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 27. 4. 2023, čj. -73, bod 30). Tyto náležitosti postup žalovaného splňoval.

18. Před vlastním posouzením důvodnosti žalobních námitek žalobce soud konstatuje, že mezi tyto námitky nepatřila výtka týkající se zásahu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Soud toto zdůrazňuje, neboť v replice 17. 7. 2026 žalobce vytkl žalovanému, že ve vyjádření k žalobě se nevěnoval dopadům napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a dále žalobce v replice rozhojňoval tuto námitku, jako by se jednalo o řádně uplatněný žalobní bod. Tak tomu však nebylo.

19. V žalobě totiž zmiňoval zásah do rodinného a soukromého života jen a pouze v souvislosti s žádostí o přiznání odkladného účinku žalobě. To však nelze považovat za správně uplatněný žalobní bod (viz např. rozsudek NSS z 29. 11. 2017, čj. -22). Tento závěr učinil soud přesto, že NSS v rozsudku z 20. 8. 2020, čj. -46, tento přístup do určité míry relativizoval. Z tohoto rozsudku vyplývá, že argumentaci žalobce formulovanou v žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě nelze pominout jen proto, že ji žalobce bezprostředně argumentačně neprovázal s některým ze žalobních bodů. To však nelze vykládat tak široce, že by argumentaci z žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě měl soud považovat za žalobní námitku jako takovou. K obdobnému závěru ostatně dospěl i Krajský soud v Plzni v rozsudku z 28. 6. 2021, čj. -116, bod 22, ve kterém rozhodoval právě po zrušujícím rozsudku .

20. Pro úplnost soud doplňuje, že námitku nepřiměřeného zásahu do rodinného a soukromého života jako žalobní námitku tak uplatnil žalobce fakticky až v replice k vyjádření žalovaného – to však učinil opožděně. Dle věty třetí rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může [žalobce] jen ve lhůtě pro podání žaloby.

21. Nad rámec nutného soud doplňuje, že žalovaný nepochybil ani v tom, že se nezabýval zásahem do rodinného a soukromého života žalobce v napadeném rozhodnutí. K tomuto závěru dospěl přesto, že NSS v rozsudku z 18. 9. 2025, čj. -50, uvedl, že sdělení o (ne)splnění podmínek pro změnu zaměstnanecké karty představuje materiálně úkon s účinky meritorního rozhodnutí ve věci pobytového oprávnění cizince. Proto i při vydání tohoto oznámení je nutné posoudit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince dle d. Jedním dechem však NSS dodal, že tímto možným nepřiměřeným zásahem se má správní orgán zabývat, pouze pokud na možnou nepřiměřenost poukazují zjevné okolnosti případu nebo takovou nepřiměřenost cizinec v řízení tvrdí a prokazuje (obdobně např. také rozsudek NSS z 7. 11. 2025, čj. -44, bod 39). V posuzovaném případě ve správním řízení však nepřiměřenost zásahu žalobce nevnesl, a nepoukazovaly na ni ani okolnosti případu.

22. Nad rámec nezbytně nutného soud dodává, že i pokud by tuto námitku žalobce uplatnil včas, nebyla by důvodná. Důsledky napadeného rozhodnutí nelze volně vázat k zásahu do soukromého a rodinného života, jak činí žalobce. Nadto, pokud žalobce nyní tvrdí, že Policie ČR zastavila řízení ve věci jeho povinnosti opustit území členských států EU, nelze se domnívat, že by nyní v důsledku napadeného rozhodnutí mohlo dojít k bezprostřednímu zásahu do soukromého a rodinného života.

23. Nyní k samotnému posouzení toho, jestli žalobce oznámil změnu zaměstnavatele opožděně, či nikoliv. Dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. […] Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.

24. Dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 90 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10 […].

25. Z § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců pak vyplývá, že vedle dalších náležitostí musí cizinec k oznámení dle § 42g odst. 7 přiložit také doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil.

26. Dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno.

27. Co se týče civilní žaloby na neplatnost ukončení pracovního poměru, pokud zaměstnanec oznámí zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával ( , ), a podá ve lhůtě stanovené zákonem žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru podle téhož zákona, účinně tím zpochybní, že jeho pracovní poměr zanikl ( zákona o pobytu cizinců). V takovém případě je zpravidla třeba, aby správní orgány, které posuzují otázku oprávněnosti pobytu cizince na území, ve shodě s vyčkaly na rozhodnutí soudu ve věci žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Alternativně ze závažných důvodů mohou otázku platnosti zániku pracovního poměru posoudit jako předběžnou otázku (viz rozsudek NSS z 30. 10. 2020, čj. -41, bod 28).

28. Shora uvedené soud zmínil, aby zdůraznil, že podaná žaloba na neplatnost ukončení pracovního poměru může mít dopady i na řízení dotýkající se pobytového oprávnění cizince. Kdyby tak žalobce oznámil změnu zaměstnavatele a přitom avizoval, že podá žalobu na určení neplatnosti ukončení pracovního poměru, respektive již tuto žalobu podal, žalovaný by mu nemohl mechanicky sdělit, že nesplňuje podmínky pro změnu zaměstnavatele. Ve smyslu výše uvedené judikatury by musel buďto vyčkat na rozhodnutí civilního soudu, nebo posoudit, jestli a) existují závažné důvody pro to, aby mohl otázku platnosti zániku pracovního poměru posoudit jako předběžnou otázku, b) a v případě, že ano, jestli došlo k tomuto platnému zániku pracovního poměru.

29. Od výše uvedených modelových situací se nynější kauza liší. Žalobce totiž oznámil změnu zaměstnavatele až po nabytí právní moci usnesení, kterým obvodní soud schválil smír mezi účastníky, dle kterého jeho pracovní poměr zanikl 27. 10. 2025 okamžitým zrušením ze strany žalobce. S ohledem na výše uvedené se zúžily možnosti, jak za takové situace mohl žalovaný postupovat. Již nemohl vyčkávat na výsledek pracovněprávního sporu, ale naopak z něj musel vycházet. V tomto směru není podstatné, že se jednalo o usnesení, kterým schválil soud smír mezi účastníky.

30. Platí totiž, že dle věta první , , má schválený smír účinky pravomocného rozsudku.

31. Dle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

32. Dle v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgán vázalo usnesení obvodního soudu a ten tak ani nemohl vycházet z jiného data skončení pracovního poměru, než které vyplývalo z tohoto usnesení. Nadto soud připomíná, že dle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců musí cizinec doložit doklad prokazující, kdy skončil jeho pracovněprávní vztah. Nejedná se o samoúčelný požadavek, protože právě z tohoto dokladu musí žalovaný ověřit, zda zaměstnanecká karta již dříve nezanikla podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tedy uplynutím 60 dnů od skončení posledního pracovněprávního vztahu splňujícího podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána nebo, na kterou cizinec oznámil změnu zaměstnavatele za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10 zákona o pobytu cizinců (obdobně rozsudek NSS z 18. 9. 2025, čj. , bod 35).

34. Žalovaný tudíž ani nemohl jinak než považovat za den, kterým skončil pracovněprávní vztah žalobce, 27. 10. 2025. S ohledem na § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 63 odst. 1 tak nemohl než žalobci sdělit, že nesplnil podmínky pro změnu zaměstnavatele. Žalovaný nepostupoval přehnaně formalisticky. Dostatečně zjistil skutkový stav věci. Zohlednil konkrétní okolnosti případu. Nepostupoval ani v rozporu s principem dobré správy, jak namítal žalobce. S ohledem na uvedené v odůvodnění rozsudku jako celku tak nejsou důvodné odkazy žalobce na porušení ustanovení , judikaturu NSS, SDEU ani Ústavního soudu. Soud závěrem uvádí, že kvalita žaloby, resp. precizace jednotlivých žalobních bodů i v tomto případě předurčovala vlastní hloubku soudního přezkumu.

V. Závěr

35. Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle výrokem I zamítl.

36. Výrok II o nákladech řízení je odůvodněn Žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému nevznikly žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti.

37. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), neboť jí soud v průběhu řízení neuložil žádnou povinnost. Zúčastněná osoba nebránila práva jí vyplývající z napadeného rozhodnutí. Soud neshledal ani důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u NSS, který o ní také rozhoduje. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ).

Praha 4. srpna 2026

Martin Bobák v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.