Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39 A 19/2026 - 69.pdf
PDF · 0 B
No categories available
39 A 19/2026 - 69
Legal thesis
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci
navrhovatele: Mgr. T. M.
bytem X
proti
odpůrci: Městský úřad Příbram
sídlem Tyršova 108, Příbram
za účasti osoby
zúčastněné na řízení: J. L.
bytem X
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu ze dne 15. 5. 2026, č. j. MeUPB 55967/2026/OSH/Lav,
takto:
I. Opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu ze dne 15. 5. 2026, č. j. MeUPB 55967/2026/OSH/Lav, se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku.
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 6 000 Kč.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecní povahy – stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích ze dne 15. 5. 2026, č. j. MeUPB 55967/2026/OSH/Lav (dále jen „napadené OOP“). Napadeným OOP odpůrce podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), stanovil místní úpravu provozu v Příbrami v ulicích: V Brance, Palackého, náměstí Dr. Josefa Theurera, Hornická, Ondrákova, Hrabákova, Jungmannova, Smetanova, Purkyňova, Dlouhá, Na Valešince, Mariánské údolí a Spojovací, přičemž vymezil 11 podmínek stanovení místní úpravy. Součástí napadeného OOP je příloha „Odsouhlasená situace dopravního značení (DIO)“, která vymezovala stanovené dopravní značení.
2. Důvodem pro přijetí napadeného OOP bylo mj. vyznačení zóny placeného stání. Cílem stanovení místní úpravy provozu měla být regulace dlouhodobého parkování a zajištění dostupnosti parkovacích míst pro rezidenty a abonenty daného území a dále zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a odstranění nepřehlednosti a roztříštěnosti dopravního značení.
Obsah návrhu
3. Podle navrhovatele napadené OOP nezdůvodňuje dostatečně vytvoření zóny placeného stání. Napadené OOP uvádí jako jediný veřejný zájem týkající se bezpečnosti provozu průjezdnost vozidel integrovaného záchranného systému (dále „IZS“). Ovšem mezi vytvořením zón placeného stání a uvedeným veřejným zájmem není zřejmá žádná souvislost. Odpůrce také neupřesňuje, proč je nutno řešit délku stání v dané oblasti a prioritu uživatelů. Podle navrhovatele zpoplatnění parkování nijak nesouvisí s cílem zajištění průjezdnosti vozidel IZS. Odpůrce se také nezabýval tím, nakolik může naddimenzovaná regulace vést k plýtvání kapacitou veřejného prostoru. Navrhovatel také upozornil na to, že v oblasti, ve které byly zóny placeného stání zavedeny, není postupováno ve skutkově shodných případech shodně, neboť zůstala nezpoplatněna např. ulice Krátká.
4. Odpůrci vytkl, že neprovedl dostatečně test proporcionality. Podle navrhovatele regulace parkování ve prospěch rezidentů nepřinese vyšší bezpečnost a plynulost provozu. Odpůrce měl jednoznačně vyložit a odůvodnit, proč právě vyznačení zákazového značení a parkovacích míst nepovažuje za nejmenší možné omezení práv občanů způsobilé dosáhnout deklarovaného cíle v podobě bezpečnosti a plynulosti provozu. Navrhovatel poukázal na to, že v návrhu napadeného OOP byl důvod návrhu uveden (bezpečnost a plynulost provozu), ve výroku napadeného OOP již tento důvod uveden není. Odpůrce byl povinen v souladu s principem proporcionality postupovat cestou co nejmírnějších omezení a změn, které jsou ještě způsobilé dosáhnout požadovaného cíle. Napadené OOP je podle navrhovatele s tímto v rozporu. Podle navrhovatele by k „usměrnění parkování“ postačilo vyznačení parkovacích míst. Dále namítal roztříštěnost dopravního značení; počet dopravních značek se v dané oblasti zvýší. V napadeném OOP chybí podle navrhovatele ucelená, srozumitelná a přezkoumatelná úvaha o nezbytnosti a vhodnosti stanoveného zásahu do práv.
5. Navrhovatel také odpůrci vytýkal, že nedostatečně doložil některá svá tvrzení a některé závěry; chybí relevantní podklady. Odpůrce nedoložil, že jsou v dané lokalitě aktuálně nedostupná parkovací místa a jak kritická tato situace je. Nedoložil ani, jaký je v oblasti aktuální počet (nevyznačených) parkovacích míst, jaký bude počet parkovacích míst po realizaci opatření, kolik v oblasti parkuje rezidentů/abonentů s bydlištěm či provozem v dotčených ulicích, kolik
parkujících motoristů je odjinud, případně jaká je „obrátkovost“. Bez těchto údajů nelze podle navrhovatele vůbec vyhodnotit přiměřenost vzniku navrhované zóny placeného stání. V odůvodnění absentují i údaje, na které poukazoval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 A 25/2024 -48. Ačkoli jsou ve spise založeny tzv. sčítací listy, tak tyto listy podle navrhovatele zahrnují pouze intenzitu pěší, cyklistické a motorové dopravy, nikoli charakter poptávky po parkování. Navrhovatel poukázal i na to, že odpůrce nijak nedoložil počet řešených přestupků v souvislosti s nesprávným parkováním, ačkoli má odpůrce tyto informace „z první ruky“.
6. Navrhovatel považoval napadené OOP za nepřezkoumatelné ve vztahu k vypořádání jeho připomínek, ve kterých záměrně tučným písmem zdůraznil pasáže, které považoval za podstatné. Odpůrce ovšem na tyto pasáže nijak nereagoval. V připomínkách poukazoval na to, že není zřejmé, jak má zpoplatnění parkování přispět k bezpečné, přehledné a funkční dopravní infrastruktuře, také se dožadoval toho, že měl správní orgán posuzovat vliv opatření na všechny ulice v rámci města, nikoli jen na oblast jmenovitě vymezenou v návrhu opatření obecné povahy. Také namítal, že správní orgán dostatečně nezdůvodnil, proč je třeba upřednostnit rezidenty před ostatními motoristy.
7. V dalším návrhovém bodu uváděl, že je rozpor mezi tvrzeným cílem a skutečnými dopady. Odpůrci vytýkal, že nezdůvodnil, jaké riziko či nebezpečí hrozí, pokud by parkování bylo usměrněno pouze obecným bezplatným vyznačením parkovacích míst. Také poukázal na to, že byl odůvodněn toliko návrh napadeného OOP, v napadeném OOP pak odůvodnění chybí. Podle navrhovatele je pak z vyjádření představitelů odpůrce zřejmé, že jejich hlavním cílem nebyla bezpečnost provozu, ale jde jim zejména o regulační charakter zóny placeného stání.
8. Věcně dojde podle navrhovatele ke zhoršení a předvídatelnosti provozu. Řidiči se budou snažit přednostně zaparkovat v tzv. slepých (nezpoplatněných) místech dané zóny. Zvýší se také provoz v sousedních ulicích, ve kterých je možné parkovat bezplatně. Zhorší se přehlednost dopravního značení.
9. Dále se navrhovatel v návrhu ještě podrobněji a konkrétně vyjádřil k vypořádání jeho připomínek. Odpůrce podle něj nevypořádal námitku, že nebyla odůvodněna menší účinnost alternativních řešení. Z napadeného OOP není patrné, jak konkrétně hodnotil odpůrce podklady pro vydání OOP, ze kterých vycházel. Odpůrce nepředložil konkrétní důkazy, že bude mít napadené OOP za následek zlepšení bezpečnosti a plynulosti provozu. Připomínkou týkající se dopadů na sousední oblasti se nezabýval vůbec. V šesté připomínce navrhovatel namítal, že dosud neexistuje nařízení, které by stanovovalo cenové podmínky, a občané tak mohli pouze předjímat, jak výrazné omezení (bezplatného) parkování bude. Podle navrhovatele měly být občanům v době vydání napadeného OOP známy všechny podstatné okolnosti a důsledky opatření. Navrhovatel poukázal na to, že nařízení 1/2018 vymezuje sice oblasti placeného stání, avšak nikoli „oblast 2“, která je použita v napadeném OOP. Oblast 2 tak v době vydání napadeného OOP (ani v současnosti) není žádným právně závazným dokumentem vymezena. Podle navrhovatele tak v současné době nejsou konkrétní oblast a konkrétní cenové podmínky známy. Nic přitom nebránilo tomu, aby bylo nejprve vydáno příslušné nařízení. Ohledně desáté připomínky pak odpůrce nedokončil větu v jejím vypořádání a není tak vypořádána srozumitelně. K jedenácté připomínce měl odpůrce odůvodnit, v čem spočívá konkrétní nebezpečnost řešení v ulici Hrabákova, avšak neučinil tak. Navrhovatel se nakonec vyjádřil ještě i ke způsobu vypořádání připomínek jiných občanů.
Vyjádření odpůrce a obsah dalších podání
10. Odpůrce odkázal ohledně potřebnosti, přiměřenosti a vhodnosti stanovené místní úpravy na napadené OOP vč. vypořádání námitek navrhovatele. Dále poukázal na to, že navrhovatel nedostatečně rozlišuje mezi nařízením vymezujícím zónu placeného stání a opatřením obecné povahy stanovícím místní úpravu provozu na pozemních komunikacích. Téměř veškeré výhrady navrhovatele jsou opřeny o úvahu, že je napadeným OOP vymezena zóna placeného stání, avšak napadené OOP tuto zónu nevymezuje. Napadené OOP pouze reaguje na existenci či zamýšlenou existenci takové právní regulace. Připomínky navrhovatele nejsou založeny na odborných podkladech, ale na osobních názorech. Místní úprava stanovená napadeným OOP vychází z odborné analýzy. Využívání zón placeného stání jednoznačně zjednodušuje dopravní značení i jeho přehlednost.
11. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že vlastní nemovitost, která se nachází v oblasti dotčené opatřením. Ztotožnila se s návrhem navrhovatele. Dále má za to, že je napadené OOP nepřezkoumatelné, protože v něm chybí test proporcionality, který byl obsažen pouze v návrhu napadeného OOP. Mezi návrhem a napadeným OOP došlo k různým změnám, proto měl být proveden nový test proporcionality.
12. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce nejprve znovu zdůraznil rozpor mezi tvrzeným a skutečně sledovaným cílem odpůrce, k čemuž navrhoval i další důkazy. Dále navrhoval důkazy i k dříve uplatněnému návrhovému bodu, že odpůrce nedoložil žádné údaje o tom, jaká je stávající situace ohledně parkování v dané oblasti. Dále konkrétně reagoval na vyjádření odpůrce ohledně odlišení úpravy nařízení o vymezení zóny placeného stání a opatřením obecné povahy stanovícím místní úpravu provozu na pozemních komunikacích. Navrhovatel má za to, že je napadené OOP nesrozumitelné, neboť se z něj jeví, že samo provádí (stanovuje) místní úpravu provozu, jejíž součástí je kromě jiného vymezení (vyznačení) zóny placeného stání. Pro zprovoznění zóny placeného stání je kromě nařízení obce zapotřebí také opatření obecné povahy. Oba procesní úkony jsou podle navrhovatele komplementární a zóna placeného stání může legálně existovat pouze za podmínky účinnosti obou předpisů. Dále odpůrci vytkl, že znepřehledňuje a zahušťuje dopravní značení.
Posouzení návrhu soudem
13. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a s. ř. s. s. ř. s. ; srov. též např. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008 -34), kterými jsou existence opatření obecné povahy, včasnost návrhu, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu (§ 101b odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
14. Podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde-li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Napadené OOP tyto regulativy obsahuje. Napadené OOP bylo v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , oznámeno veřejnou vyhláškou, jež byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 15. 5. 2026. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Podmínka existence opatření obecné povahy je splněna.
15. Podle § 101b odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. je nutné návrh podat do jednoho roku ode dne, kdy opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Napadené OOP nabylo účinnosti dne 30. 5. 2026 a navrhovatel podal návrh na jeho zrušení dne 5. 6. 2026. Návrh je včasný.
16. Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
17. V bodě 34 usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 -120, č. 1910/2009 Sb. NSS, rozšířený senát konstatoval, že „aktivní procesní legitimace bude tedy dána, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.“ Navrhovatel musí plausibilně (hájitelně, smysluplně) tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a regulovaným územím a že dotčení na jeho právech je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace (bod 35 usnesení č. j. 1 Ao 1/2009 -120).
18. Navrhovatel v návrhu uvedl, že „existují v řízení a v textaci OOP různé nedostatky, které zakládají nesoulad se zákonem, právem na pokojné užívání majetku, právem na svobodu pohybu (právem obecného užívání), základními zásadami správního řízení, principem proporcionality a legitimním očekáváním. Proto navrhovatel podává návrh na vydání předběžného opatření a na zrušení opatření obecné povahy.“ Následně, byť v části nazvané „Návrh na vydání předběžného opatření“ v odstavci 17), 18) a 20) uvedl, že „[p]okud dojde k fyzickému vyznačení zón a instalaci parkovacích automatů, bude navrhovatel a jiní uživatelé veřejných komunikací v oblasti nuceni podřídit se režimu (včetně nemožnosti parkovat v dané lokalitě ve vymezeném čase zdarma), který nemusí být zákonný. Navrhovatel se v oblasti opakovaně pohybuje a dotčené komunikace a parkovací místa využívá v rámci svých cest do lokality. Realizací opatření bude nucen podřídit se novému režimu parkování, zejména omezením bezplatného stání a případné povinnosti hradit parkovné. Újma spočívá v omezení možnosti bezprostředního užívání veřejných komunikací v dotčené lokalitě za stávajících podmínek. (…) Navrhovatel též poukazuje na to, že opatření významně mění organizaci dopravy v celé dotčené oblasti. Při zavedení a faktickém ustálení nového režimu parkování se přetvoří dlouhodobé uživatelské návyky a dopravní toky (včetně přesunu části parkujících vozidel do okolních ulic.“ NSS v rozsudku ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 Ao 28/2021 -41, uvedl že „[j] e nutné, aby měla napadená regulace přímý a nezprostředkovaný vztah k právům navrhovatele. Soudy ve správním soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s. s. ř. s. ), přezkum tzv. actio popularis zákon nepřipouští. Proto nestačí, tvrdí-li navrhovatel, že je opatření obecné povahy nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho subjektivních práv (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009 -120, především body 31, 36 a 41).“ Ve světle citovaného rozsudku NSS pak soud uvádí, že tvrzení navrhovatele o dotčení jeho veřejných subjektivních práv je sice kusé – častěji vyznívá navrhovatelova argumentace toliko jako tzv. actio popularis, nicméně, z návrhu lze dovodit, že se navrhovatel cítí dotčen ve své právní sféře, neboť mu vadí povinnost hradit parkovné, resp. nemožnost parkovat zdarma (jako tomu bylo dosud), a to v lokalitě, ve které se dle svých tvrzení opakovaně pohybuje a dotčené komunikace včetně parkovacích míst využívá. I jediný argument může být dostatečný pro založení aktivní procesní legitimace. Soud tedy dospěl k závěru, že je vztah mezi navrhovatelovou právní sférou a napadeným OOP minimálně rozumně představitelný a jeho aktivní procesní legitimace je tedy dána.
19. Splněna je i podmínka formulace závěrečného návrhu. Ten navrhovatel formuloval tak, že se domáhá zrušení napadeného OOP v plném rozsahu. Z návrhu na zrušení napadeného OOP je patrné, z jakých skutkových a právních důvodů (návrhové body) považuje navrhovatel napadené OOP za nezákonné a obsahuje i další náležitosti podle § 101b odst. 3 s. ř. s. s. ř. s.
20. Soud vycházel při přezkumu napadeného OOP ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Napadené OOP přezkoumal v mezích návrhových bodů, kterými je vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021 -57, č. 4562/2024 Sb. NSS). O návrhu soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci na výzvu soudu nesdělili, že by s takovým postupem nesouhlasili, a proto se jejich souhlas presumuje (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Dokazování soud neprováděl, jelikož všechny podstatné okolnosti pro posouzení návrhu zjistil ze správního spisu, jímž se nedokazuje (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, č. 2383/2011 Sb. NSS), důkazní návrhy byly pro posouzení věci nadbytečné, neboť se týkaly věcného posouzení přijaté úpravy, kterou se ovšem soud pro zjištěnou vadu nezabýval.
Napadené OOP je nezákonné pro absenci nařízení vymezujícího zóny placeného stání
21. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. , o pozemních komunikacích, může obec pro účely organizování dopravy na území obce v nařízení obce vymezit oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy
a) k stání silničního motorového vozidla v obci na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin,
b) k odstavení nákladního vozidla nebo jízdní soupravy v obci na dobu potřebnou k provedení celního řízení,
c) k stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu, která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti obce, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti obce nebo k stání silničních motorových vozidel stanovených v nařízení obce.
nebude-li tímto užitím ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a jiný veřejný zájem. V nařízení obce stanoví obec způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení.
22. Podle § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích musí být místní komunikace nebo jejich určené úseky podle odstavce 1 označeny příslušnou dopravní značkou podle zvláštního právního předpisu.
23. Podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde-li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Opatření obecné povahy nebo jeho návrh zveřejní příslušný správní orgán na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, jen vztahuje-li se stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích k provozu v zastavěném území dotčené obce nebo může-li stanovením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích dojít ke zvýšení hustoty provozu v zastavěném území dotčené obce.
24. Před věcným vypořádáním návrhových bodů soud upozorňuje na to, že je třeba rozlišovat, zda je napadeno nařízení o stanovení placených zón anebo opatření obecné povahy, kterým je umisťováno dopravní značení. Navrhovatel totiž v návrhu uplatňuje i argumenty, které by bylo možné namítat toliko ve vztahu k nařízení o stanovení zóny placeného stání. Soud tak pro ujasnění konstatuje, že je návrhem napadeno toliko opatření obecné povahy, kterým se „stanovuje podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 171 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), místní úprava provozu v tomto rozsahu: Místo stanovení: Příbram ulice V Brance, Palackého, náměstí Dr. Josefa Theurera, Hornická, Ondrákova, Hrabákova, Jungmannova, Smetanova, Purkyňova, Dlouhá, Na Valešince, Mariánské údolí, Spojovací.“ Opatřením obecné povahy je umisťováno dopravní značení, nezavádí zónu placeného stání. Přestože není návrhem přímo napadeno (žádné) nařízení, kterým by byla vymezena zóna placeného stání obsahující oblast, pro kterou bylo stanoveno dopravní značení, soud se z níže podrobněji vysvětlených důvodů musel částečně zabývat i nařízením o zavedení zón placeného stání.
25. V rozsudku ze dne 15. 3. 2024, č. j. 5 As 6/2023 -53, se sice NSS zabýval výhradně přezkumem nařízení o stanovení placených zón ve smyslu § 23 zákona o pozemních komunikacích, a nikoli opatřením obecné povahy, kterým byla stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích, avšak naznačil, že vydání opatření obecné povahy stanovící místní úpravu provozu na pozemních komunikacích je podmíněno existencí nařízení vymezující zóny placeného stání. V druhé polovině bodu [68] tohoto rozsudku uvedl, že „[s]kutečnost, že nařízení obce vymezuje prostor, kde bude možné užít místní komunikaci či její úsek za cenu podle cenového předpisu ještě neznamená, že takto vymezená komunikace (či její úsek) je v reálu označena tomu odpovídající značkou dle zákona o silničním provozu. K tomu dochází až následně postupem dle § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v souvislosti s § 77 zákona o silničním provozu; zákon přitom explicitně vychází z toho, že místní úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán formou opatření obecné povahy (užije se tedy postup dle § 172 správního řádu ). Zákon však nestanoví správním orgánům povinnost přijmout opatření obecné povahy podle § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, jímž se nařízení provádí. K tomu může dojít např. na základě občanské iniciativy podáním podnětu či na základě poznatků správních orgánů o nezbytnosti provést místní úpravu provozu pozemních komunikacích“ (důraz přidán). V bodu [69] pak navázal, že „[m]ístní úprava provozu [na] pozemních komunikacích ve smyslu § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích (vč. dopravního značení) musí být vždy v souladu s vydaným nařízením, které prakticky provádí. Jinými slovy, příslušný správní úřad nemůže zavést regulaci placeného stání v místě, které není nařízením vymezené jako zóna placeného stání.“ (důraz přidán)
26. Z právní úpravy a výše citovaného rozsudku soud dovozuje, že nařízení vymezující zóny placeného stání podle § 23 zákona o pozemních komunikacích a opatření obecné povahy stanovící místní úpravu provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu jsou vzájemně podmíněnými akty. Vydání opatření obecné povahy je podmíněno předchozím vydáním nařízení, a jejich vydání proto musí následovat v tomto pořadí. Nařízení totiž vymezuje územní a věcný rámec, v němž lze místní komunikace užít za sjednanou cenu a opatření obecné povahy následně stanovuje konkrétní místní úprava provozu, včetně příslušného dopravního značení.
27. Vzájemná podmíněnost uvedených aktů je přitom patrná již z jejich obsahu; právní regulace se vytváří od obecného vymezení ke konkrétním opatřením. Obec nejprve na základě obecné analýzy (definování problematických situací) vymezí nařízením oblast placeného stání, a teprve následně posoudí konkrétní podmínky v jednotlivých částech této oblasti. Na základě tohoto posouzení se opatřením obecné povahy stanoví konkrétní místní úprava provozu vč. dopravního značení. Dopravní značení přitom nemusí být umístěno v každé ulici zahrnuté do vymezené oblasti, pokud se ukáže, že by to nebylo účelné.
28. Pokud by ovšem správní orgány nejprve stanovily dopravní značení v konkrétních ulicích a teprve poté nařízením vymezily zónu placeného stání, obrátily by tím logický postup regulace a namísto postupu od obecného vymezení oblasti ke konkrétním dopravím opatřením by nejprve přijaly konkrétní opatření a až následně pro ně vytvářely obecný (právní) rámec. Dodatečné vymezení zóny placeného stání by pak mělo zpravidla jen formální význam: mohlo by dodatečně legitimizovat umístění dopravního značení v určitých ulicích. Účelem nařízení však není zpětně potvrdit umístění konkrétních dopravních značek, jeho účelem je umožnit obci reagovat na místní dopravní problémy a regulovat dopravu v klidu na vymezeném území; srov. bod 68 rozsudku č. j. 5 As 6/2023 -53: „Zákonodárce prostřednictvím § 23 zákona o pozemních komunikacích umožnil obcím v případě potřeby za účelem organizování dopravy na svém území vymezit oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. Základním cílem zřizování zón placeného stání je regulace dopravy v klidu na vymezeném území. Obce tak činí v rámci přenesené působnosti [viz § 44 zákona o hlavním městě Praze, resp. § 11 zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení)] formou nařízení (které je materiálně opatřením obecné povahy – viz výše). Obce tento nástroj mohou využívat v případech, kdy jsou dány důvody mající původ v místních podmínkách pro nastavení speciálních pravidel týkajících se parkování.“. Před vydáním nařízení proto musí obce nejprve zhodnotit, zda vůbec existuje v určité oblasti dopravní problém, který je vhodné řešit právě zavedením zóny placeného stání; a jak velké oblasti se tento problém týká. Teprve po vymezení příslušné zóny lze podrobně posoudit místní podmínky a rozhodnout, ve kterých konkrétních ulicích bude vhodné stanovit příslušné dopravní značení.
29. Požadavek, aby nařízení o vymezení zóny placeného stání předcházelo vydání opatření obecné povahy, vyplývá také z nutnosti vzájemného souladu těchto aktů. Opatření obecné povahy totiž nesmí být s nařízením v rozporu (znovu srov. výše citovaný rozsudek NSS). Tento soulad musí být možné posoudit již při vydání opatření obecné povahy. Pokud by však bylo opatření obecné povahy vydáno dříve než nařízení, nebylo by vůči čemu jeho soulad přezkoumat, protože nařízení by v daném okamžiku ještě neexistovalo.
30. Dodržení uvedeného postupu při vydávání těchto aktů chrání také práva osob, které mohou být těmito akty dotčeny. Pokud by bylo vydáno opatření obecné povahy stanovící místní úpravu provozu na pozemních komunikacích dříve, než by nařízení vymezilo zónu placeného stání, dotčené osoby by neměly dostatek informací pro uplatnění konkrétních námitek. Nemohly by například účinně namítat nepřiměřenost umístění značek ani navrhovat jejich přesunutí do jiných ulic. Nebylo by totiž zřejmé, zda sousední ulice, do nichž by mohlo být značení případně přesunuto, vůbec spadají do zóny placeného stání. Rozsah zóny nelze dovozovat pouze z ulic uvedených v opatření obecné povahy. Správní orgán totiž nemusí stanovit dopravní značení ve všech ulicích, které jsou do zóny zahrnuty. Aby se proto dotčené osoby mohly kvalifikovaně vyjádřit ke konkrétnímu dopravnímu značení, musí být nejprve nařízením vymezena oblast placeného stání; teprve poté lze posuzovat úpravu v jednotlivých ulicích.
31. Soud přitom v projednávané věci zjistil a ověřil, že součástí správního spisu není žádné nařízení, kterým by byla stanovena zóna placeného stání pro oblast 2, pro niž byla napadeným OOP stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích. Na žádné konkrétní nařízení neodkazovalo ani napadené OOP. A konečně i odpůrce soudu výslovně sdělil (srov. č. l. 67 soudního spisu), že pro tuto lokalitu (v níž bylo napadeným OOP umístěno dopravní značení – pozn. soudu) nemá obec vydáno nařízení o zavedení oblastí nebo úseků zpoplatněného stání ve smyslu § 23 zákona o pozemních komunikacích. Na základě tohoto skutkového zjištění a v kontextu právních závěrů, které soud vyslovil výše, je třeba uzavřít, že je napadené OOP nezákonné, neboť neexistuje akt, který mělo provádět, a umisťuje tak dopravní značení do oblasti, ve které není přípustné takové značení umístit.
32. Soud nepřehlédl, že je v napadeném OOP v části „Termín osazení“ uvedeno: „po nabytí účinnosti opatření obecné povahy a příslušného nařízení města o placeném stání silničních motorových vozidel na místních komunikacích nebo jejich úsecích.“ Z čehož lze dovodit, že záměrem odpůrce bylo, aby se neumisťovalo dopravní značení dříve, než bude vydáno nařízení o stanovení placených zón. Ačkoli soud připouští, že lze v opatřeních obecné povahy stanovících místní úpravu provozu na pozemních komunikacích ukládat podmínky, jejichž smyslem je přispět k realizovatelnosti záměru daného opatření obecné povahy (srov. bod 19 rozsudku NSS ze dne 6. 12. 2024, č. j. 5 As 87/2024 -65), není přípustné, aby podmínka stanovená v opatření obecné povahy obcházela zákonnou podmínku týkající se vlastní existence opatření obecné povahy; v projednávaném případě pořadí vydání uvedených aktů. Podmínka obsažená ve výroku opatření obecné povahy může vázat jeho faktickou realizaci na splnění určité budoucí okolnosti. Nemůže však nahradit zákonný předpoklad pro vydání opatření ani připustit, aby byl takový předpoklad splněn teprve dodatečně. Správní orgán je povinen ověřit splnění všech zákonných podmínek ještě před vydáním správního aktu. Je-li jednou z těchto podmínek soulad s jiným aktem, musí tento podmiňující akt již existovat. Teprve poté lze připravovaný akt vydat, a to v podobě, která s podmiňujícím aktem není v rozporu. Byť příměr nebude zcela přiléhavý, tak lze situaci připodobnit ke stavebnímu povolení, které může být vydáno také až tehdy, disponuje-li stavebník všemi příslušnými podklady (stanovisky, vyjádřeními apod.) a nelze v podmínkách realizace stavby stanovit, že může být se stavbou započato tehdy, získá-li (někdy v budoucnu) stavebník určitou výjimku (srov. bod 24 rozsudku NSS ze dne 12. 10. 2017, č. j. 4 As 180/2017 -54). Opačný přístup by ve svém důsledku umožňoval vydávat ad absurdum i jakési blanketní akty, které by pouze obecně stanovily, že mohou být vykonány, budou-li dodatečně splněny podmínky, jež však měly být posouzeny již při jejich vydání. Splnění těchto podmínek přitom musí předem ověřit správní orgán, nikoli adresáti aktu při jeho následném provádění.
33. Jelikož zjištěná vada způsobuje nezákonnost napadeného OOP v celém rozsahu a odůvodňuje jeho zrušení, soud se zbývajícími návrhovými body pro nadbytečnost již nezabýval.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
34. Jelikož soud zjistil, že bylo napadené OOP stanovící místní úpravu provozu na pozemních komunikacích vydáno, aniž by existovalo nařízení, které by vymezilo zónu placeného stání, ve které by mohlo být umístěno příslušné dopravní značení, konstatuje soud, že je napadené OOP nezákonné, neboť umisťuje dopravní značení do oblasti, ve které ho není možné pro neexistenci podmiňujícího aktu umístit. Soud proto napadené OOP zrušil podle § 101d s. ř. s. s. ř. s. , a to v celém rozsahu, neboť napadené OOP neobsahuje jinou regulaci než stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, které je podmíněno právě existencí nařízení o vymezení zóny placeného stání.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Navrhovateli, který byl ve věci plně úspěšný náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 6 000 Kč, která je tvořena zaplacenými soudními poplatky za návrh a za podání návrhu na vydání předběžného opatření. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. )
36. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebránila své právo vůči neúspěšnému navrhovateli, soud jí zároveň neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 11. srpna 2026
Lenka Bursíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: X