Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
19 Ad 34/2025 - 91.pdf
PDF · 0 B
No categories available
19 Ad 34/2025 - 91
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou ve věci
žalobce: P. O.
toho času Věznice Vinařice
273 07 Vinařice 245
zastoupen Mgr. Terezou Bártovou, LL. M., advokátkou
sídlem 120 00 Praha, Španělská 770/2
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem 150 00 Praha 5, Křížová 25
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2025, ve věci invalidního důchodu
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 5. 2025, č. j. X, kterým zamítla jeho žádost o invalidní důchod a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalobce v žalobě nesouhlasil s obsahem a závěrem lékařských posudků, ze kterých žalovaná při rozhodování vycházela. Posudkový závěr neodpovídá obsahu zdravotních a odborných lékařských zpráv a realitě. Posuzující lékaři nepřihlédli ke všem skutečnostem, které byly uvedeny v podkladové dokumentaci, neposoudili zdravotní stav dostatečně a objektivně, skutečnosti v podkladovém materiálu interpretovali nedostatečně a nesprávně. Z lékařských zpráv je zcela zřejmé, že trpí lehkou polyneuropatií levé horní končetiny, kterou nedokáže řádně uchopit některé předměty, střední polyneuropatií levé dolní končetiny a těžkou polyneuropatií pravé dolní končetiny, na které užívá jako kompenzační pomůckou peroneální pásku. Tyto zdravotní obtíže limitují jeho schopnost vykonávat většinu běžných denních činností a způsobují mu výrazné omezení pracovní schopnosti. Žalovaná se omezila na čistě formální hodnocení jeho zdravotního stavu a subjektivních obtíží, aniž by přihlédla k zásadním funkčním omezením vyplývajícím z následků těžkého průběhu onemocnění SARS-CoV-2 v roce 2021, prodělaného komatózního stavu, umělé plicní ventilace a ECMO, a zejména k rozvoji kritické polyneuropatie a přetrvávající těžké lézi nervus peroneus vpravo s výrazným omezením hybnosti dolní končetiny. Uvedená neurologická omezení se projevují nejistotou chůze, nemožností chůze po patě na pravé dolní končetině, oslabením dorzální flexe nohy a prstů a celkovým snížením fyzické výkonnosti, což významně ovlivňuje jeho schopnost samostatně se pohybovat, docházet či dojíždět do zaměstnání a vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Žalovaná nedostatečně odůvodnila své závěry o jeho zdravotním stavu a míře poklesu jeho pracovní schopnosti. Posuzující lékař měl při hodnocení zohlednit komorbidity a zvýšit horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti až o 10 %. Z dokládaných lékařských zpráv vyplývá těžké funkční postižení dle kapitoly IV., položky 2d). Posuzující lékař v námitkovém řízení uvedl, že u něj nedochází k možnosti zvýšení horní hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti z důvodu dalších komorbidit, přestože je u něj dlouhodobě přítomen diabetes mellitus na perorální antidiabetické terapii, arteriální hypertenze, obezita po bariatrické operaci a přetrvávající následky kritického onemocnění, které se vzájemně potencují. K obezitě se posudkový lékař vyjádřil tak, že odpadá jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, protože není léčena. Dále nebyla dostatečně zohledněna dlouhodobá fyzická slabost a snížená zátěžová tolerance vzniklá po kritickém onemocnění, opakovaných infekčních komplikacích, dlouhodobé hospitalizaci a intenzivní péči, ani vliv metabolických onemocnění na jeho celkovou pracovní výkonnost. Uvedené skutečnosti významně narušují jeho schopnost dlouhodobého fyzického zatížení, pravidelného docházení do zaměstnání a výkonu soustavné výdělečné činnosti. Žalovaná dále nedostatečně zohlednila kumulativní a dlouhodobý charakter jeho zdravotních obtíží, které se navzájem potencují a ve svém souhrnu zásadním způsobem snižují jeho pracovní schopnost. Kromě přetrvávajících následků kritické polyneuropatie po těžkém postcovidovém stavu je jeho zdravotní stav komplikován diabetem mellitus na perorální antidiabetické terapii, arteriální hypertenzí, obezitou po bariatrické operaci a celkově sníženou fyzickou výkonností po dlouhodobé hospitalizaci na JIP a ECMO.
2. Žalovaná v písemném vyjádření odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěry vypracovaných posudků. Žalovaná navrhla provést důkaz posudkem příslušné posudkové komise MPSV ČR.
3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce požádal dne 14. 2. 2025 o invalidní důchod z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rozhodnutím ze dne 21. 5. 2025, č. j. X Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobce o invalidní důchod. Podkladem rozhodnutí byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 7. 5. 2025, ve kterém posuzující lékař dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je diabetes mellitus II. typu na PAD s polyneuropatií. Zdravotní postižení hodnotil dle kapitoly IV., položky 2b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil 25 % a již dále ve smyslu § 3 citované vyhlášky neměnil. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti přihlížel k závažnosti zdravotního postižení, jeho komplikacím, charakteru životního povolání i dalším onemocněním.
5. Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 9. 2025, č. j. X tak, že námitky zamítla a rozhodnutí ČSSZ ze dne 21. 5. 2025 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 4. 9. 2025. Podle posudkového závěru rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položce 2b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 25 % a dále ji ve smyslu § 3 citované vyhlášky neměnila. Na horní hranici hodnotila s přihlédnutím k poruše osobnosti. Další navyšování míry poklesu pracovní schopnosti nepovažovala za odůvodněné. Posuzující lékařka uzavřela, že zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity.
6. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 11. 2. 2026, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Předsedkyní posudkové komise byla MUDr. M. K., dalším lékařem MUDr. A. P. s odborností interní lékařství a tajemnicí Mgr. H. T., DiS. Žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů, diagnostický souhrn a posudkové hodnocení. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položce 2b) k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 25 %. Hodnotila na horní hranici s přihlédnutím zejména k poruše osobnosti. Další navyšování míry poklesu pracovní schopnosti neshledala jako odůvodněné. Dále posudková komise konstatovala, že je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost s jen lehce sníženými nároky na tělesné a duševní schopnosti. Snížený pracovní potenciál lze využít v oblasti fyzicky méně náročných profesí s možností dodržovat pravidelný stravovací a léčebný režim, není vhodná práce v riziku úrazu a v nočních směnách. Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a schopnost rekvalifikace jsou zachovány.
7. Žalobce v podání ze dne 3. 3. 2026 namítal, že v projednávané věci nebyl o termínu jednání posudkové komise vyrozuměn, nebyl poučen o možnosti účasti, ani o tom, že komise může jednat bez jeho přítomnosti. Tím byl zbaven možnosti realizovat svá procesní práva, zejména právo vyjádřit se k prováděnému důkazu v jeho průběhu. Skutečnost, že se žalobce nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, sama o sobě nevylučuje jeho účast na jednání. Dle žalobce posudek vypracovaný za uvedených okolností nemůže být bez dalšího považován za dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci samé. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud v rámci dokazování postupoval podle § 77 odst. 2 soudního řádu správního a vyžádal nový posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí nebo ji vyzval k doplnění stávajícího posudku, přičemž současně uložil, aby žalobce byl k jednání posudkové komise řádně a prokazatelně předvolán a poučen o možnosti své účasti. Žalobce navrhl, aby nové projednání jeho zdravotního stavu proběhlo za jeho osobní účasti, případně aby byla jeho účast zajištěna prostřednictvím videokonferenčního zařízení podle § 102a občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 soudního řádu správního.
8. Ve vyjádření ze dne 5. 3. 2026 posudková komise uvedla, že žalobce byl informován o probíhajícím řízení dopisem ze dne 9. 1. 2026 a podkladová dokumentace byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru.
9. U jednání dne 24. 3. 2026 žalobce namítal, že předmětným přípisem posudkové komise ani přílohami tohoto vyjádření nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že mu posudková komise neumožnila dostavit se k jednání. Obsahem sdělení adresovaného žalobci před jednáním posudkové komise bylo především zdůraznění toho, že posudková komise může podat posudek v jeho nepřítomnosti na základě podkladové dokumentace. Žalobce se neztotožnil ani se závěrem posudkové komise o míře poklesu pracovní schopnosti v rozsahu toliko 25 %.
10. S ohledem na námitky vznesené žalobcem byl vyžádán srovnávací posudek PK MPSV ČR v Hradci Králové. Posudková komise ve složení předsedkyně komise MUDr. E.K., další lékař Doc. MUDr. L. S., Ph. D. s odborností interní lékařství a Bc. L. Š.á tajemnice dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) téhož zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považovala reziduální obtíže v rámci v. s. polyneuropatie kriticky nemocných po Covid-19 pneumonii s akutním respiračním selháním v roce 2021, tj. na základě EMG vyšetření z 4. 8. 2025 prokázanou trvající těžkou primárně demyelinizační peroneální lézí vpravo s odpovídajícím klinickým nálezem těžkého oslabení dorzální flexe pravé nohy, funkčně středně těžké postižení. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly VI., položky 9b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí 35 %. Uvedenou procentní míru poklesu pracovní schopnosti volila vzhledem k charakteru a tíži základního onemocnění s přihlédnutím k ostatním objektivně doloženým zdravotním obtížím a pracovní kvalifikaci žalobce. Pro užití § 3 a 4 citované vyhlášky nezjistila posudkově významné skutečnosti. Posudková komise uvedla, že při zdravotním postižení je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na tělesné a duševní schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Dle podkladové dokumentace žalobce nejvíce limitují obtíže, které jsou vztahovány k těžkému průběhu Covid-19 pneumonie s akutním respiračním selháním a rozvojem polyneuropatické kvadruparézy v roce 2021. K datu posouzení lze dle posudkové komise konstatovat, že vyšetřením EMG ze dne 4. 8. 2025 a následně i klinickým neurologickým vyšetřením ze dne 7. 1. 2026 bylo prokázáno trvající těžké postižení periferních nervů pravé dolní končetiny, konkrétně peroneálních nervů vpravo s dopadem na schopnost ovládat pohyb pravé nohy a prstů pravé nohy ve smyslu dorzální flexe. Žalobce není schopen ohnout nohu směrem od země, tj. pravá noha mu přepadává. Tyto obtíže částečně kompenzovány pomůckou, tj. peroneální páskou. Posudková komise z funkčního hlediska ve vztahu k daným posudkovým kritériím dopad uvedeného postižení na schopnost zatížení pravé dolní končetiny a pohyblivost hodnotila dle kap. VI., položky 9b) jako středně těžké postižení, samostatně na dolní hranici daného procentního rozmezí 20-40 %, tj. jako odpovídající 20 %. Posudková komise dále konstatovala, že žalobce je sledován a léčen pro další komorbidity, zejména obezitu, s efektem bariatrické operace v anamnéze, s efektem terapie GLP-1 analogem, léčen pro vysoký krevní tlak a diabetes mellitus 2. typu. Byl vyšetřen znalcem z odvětví psychiatrie a byla u něj konstatována smíšená porucha osobnosti disociální, nezdrženlivá, chronický abúzus alkoholu, patologické hráčství a abúzus opioidů, stav po ústavní léčbě závislosti během výkonu trestu v roce 2013, stav po opakované ambulantní léčbě závislostí (nedokončené), indikována opětovně ústavní léčba závislostí. Posudková komise ve stanovení konečné míry poklesu pracovní schopnosti 35 % zohlednila dle EMG vyšetření z 4. 8. 2025 počínající komplikace diabetu mellitu 2. typu, kdy byla prokázána lehká diabetická polyneuropatie dolních končetin. Do uvedeného data dle posudkové komise nebyla prokázána funkčně významná orgánová postižení spojená se sledovanými interními komorbiditami. Citované další komorbidity včetně poruchy osobnosti a pracovní kvalifikace by byly do uvedeného data vyšetření (tj. do 3. 8. 2025 včetně) zohledněny oproti volbě dolní hranice uvedeného procentního rozmezí pro rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 5-10 %, tj. celkové hodnocení poklesu pracovní schopnosti před prokázáním počínající komplikace diabetu mellitu by odpovídalo 25-30 %. Posudková komise se ve svém hodnocení od dříve vypracovaných posudků lišila. U žalobce dle průběhu zdravotních obtíží nedominovaly obtíže spojené s diabetem mellitem, ale postižení pravé dolní končetiny, které je následkem těžkého průběhu SARS-COV2 onemocnění. Posudková komise na základě EMG vyšetření z 4. 8. 2025 k nově prokázaným komplikacím diabetu přihlížela. Při samostatném hodnocení tíže diabetu mellitu s lehkou diabetickou polyneuropatií dolních končetin by pokles pracovní schopnosti byl hodnocen dle kap. IV., položky 2b) 15-25 % na dolní hranici procentního rozmezí. Posudková komise ve stanovené míře poklesu pracovní schopnosti zohlednila na základě průběhu zdravotních obtíží v čase dopad jednotlivých komorbidit a pracovní kvalifikace. Tíže a dopad smíšené poruchy osobnosti konzultovala posudková komise s odborným lékařem psychiatrem (MUDr. T. S.) dne 21. 7. 2026. Při této konzultaci bylo hodnoceno, že postižení duševních schopností samo o sobě nezakládá možnost přiznání nějakého stupně invalidního důchodu. Z funkčního hlediska ve vztahu k daným posudkovým kritériím se jedná o lehké postižení se samostatně hodnoceným poklesem pracovní schopnosti dle kap. V., položky 7a) 5-10 %. Posudková komise k uvedeným obtížím při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti přihlížela. Do data 3. 8. 2025 včetně tíže zdravotního postižení žalobce neodpovídala míra poklesu pracovní schopnosti žádnému stupni invalidity. Od 4. 8. 2025 zdravotní stav žalobce odpovídá I. stupni invalidity. Posudková komise uzavřela, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 9. 9. 2025 odpovídal I. stupni invalidity. Posudková komise stanovila konečnou procentní míru poklesu pracovní schopnosti k datu napadeného rozhodnutí na 35 %.
11. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
12. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně.
13. Krajský soud považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného postižení zdravotního stavu pod příslušnou položku vyhlášky pro posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu podle vyhlášky o posuzování invalidity. Je rovněž třeba zmínit, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi (viz rozsudek NSS č. j. 5 Ads 37/2003 – 92).
14. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.
15. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003 – 54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.
16. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav žalobce ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován shora citovaný odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě a srovnávací posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Hradci Králové. Krajský soud při hodnocení posudků posudkových komisí dospěl k závěru, že toliko posudek srovnávací podaný PK MPSV ČR v Hradci Králové je úplný a přesvědčivý. Posudková komise podala posudek v řádném složení stanoveném v § 16b zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posudek byl vypracován s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobce. Soud neměl důvod zpochybnit závěry posudkové komise. Posudková komise přesvědčivě vysvětlila, jaké zdravotní postižení žalobce je rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, včetně jeho hodnocení v rámci kategorizace dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Současně komise vysvětlila, jak byly při posuzování invalidity žalobce zohledněny jeho zdravotní potíže a profesní zařazení. Posudek PK MPSV ČR v Ostravě, vedle zmíněného posudku PK MPSV ČR v Hradci Králové neobstojí co do přesvědčivosti a obsáhlosti. Posudková komise v Hradci Králové uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 9b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila 35 %. Posudková komise uzavřela, že žalobce byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) téhož zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Platnost posudku stanovila trvale a vznik invalidního důchodu dnem 4. 8. 2025. Posudek PK MPSV ČR v Hradci Králové byl tedy stěžejním důkazem, jak výše uvedeno, splňujícím požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti a krajský soud z tohoto posudku vycházel.
17. Soud proto v souladu s § 78 odst. 1 s. ř. s. přezkoumávané rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení, které spatřuje v nesprávně zjištěném skutkovém stavu a vrací věc správnímu orgánu k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s.
18. Podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava dne 18. 8. 2026
Mgr. Jarmila Úředníčková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.