Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Az 4/2026 - 43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci

žalobce: A. M. S., narozený dne X

státní příslušnost Etiopská federativní demokratická republika

bytem X

zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem

sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 - Holešovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. OAM-941/ZA-ZA11-K18-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. OAM-941/ZA-ZA11-K18-2025, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení , , a , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce podal v pořadí již třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany.

3. K ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný konstatoval, že ačkoli v minulosti byl žalobce politicky aktivní, nebyl pro takovou činnost azylově relevantním způsobem pronásledován, a tedy nebyl dán důvod pro udělení azylu podle předmětného ustanovení. Ke stejnému závěru dospěl při posouzení důvodu žalobcovy žádosti ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu s tím, že z výpovědi žalobce žádné potíže ve smyslu tohoto ustanovení nevyplynuly, přičemž žalovaný poukázal i na zprávy o zemi původu založené ve správním spisu a judikaturu správních soudů ke skutkovému stavu přiléhající.

4. Dále se žalovaný zabýval ustanovením § 13 zákona o azylu a důvody zvláštního zřetele hodné. Konstatoval, že z výpovědi žalobce v průběhu správního řízení, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v ČR ani ze zjištění žalovaného nevyplývá, že by v ČR byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu tohoto ustanovení, a žalobce tak nenaplnil ani důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny.

5. S poukazem na přechodná ustanovení , kterým se mění zákon o azylu, žalovaný uvedl, že v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti zákona nelze udělit národní humanitární azyl.

6. Vzhledem k tomu, že u žalobce nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, posoudil žalovaný podle ustanovení § 28 zákona o azylu, zda žalobce nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany. Po zhodnocení výpovědi žalobce o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země a při poslední návštěvě, posouzení jeho hlavních motivů k odchodu z vlasti a situaci ve vlasti žalovaný uzavřel, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu, neboť v žalobcově případě není dáno reálné nebezpečí výkonu trestu smrti, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, ani vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Žalobci doplňkovou ochranu neudělil.

7. Žalovaný se zabýval také hodnocením žádosti žalobce z hlediska § 14b odst. 1 zákona o azylu, tedy udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Poukázal na § 14b odst. 2, 3, 4 zákona o azylu a konstatoval, že ze zjištění ze správního řízení nevyplývá, že by v České republice byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu tohoto ustanovení. Žalovaný proto žalobci neudělil doplňkovou ochranu ani dle § 14b zákona o azylu.

8. Žalovaný shledal, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochranu tudíž neudělil.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

9. Žalobce v žalobě namítal nedostatečné posouzení důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany a vyslovil přesvědčení, že nebyl v dostatečném rozsahu zjištěn skutkový stav, když žalovaný nezohlednil všechny informace z podkladů založených ve správním spisu a neprovedl důkazy, které žalobce navrhoval. Žalobce měl za to, že jeho bezproblémové cesty do vlasti byly spíše náhodou, a tedy na tuto skutečnost nelze odkazovat jako na skutečnosti vylučující informace plynoucí ze zpráv o zemi původu. Žalobce zdůraznil, že byl konzistentní ve své výpovědi a jediný rozpor, který vyvstal, byl zapříčiněn časovým odstupem mezi výpověďmi a popisovanými událostmi. Žalobce rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 20. 10. 2005, č. j. -81, ze kterého vyplývá, že institut azylu není zamýšlen pouze pro celoživotní disidenty, nýbrž pro všechny, kteří nějakým způsobem za uplatňování svých politických práv čelí pronásledování v domovském státě. Protože žalovaný neposuzoval hrozby konkrétně ve vztahu k žalobci, nepostavil najisto, že nebude po návratu do Etiopie pronásledován. Tvrzení žalovaného, že je Etiopie pro žalobce bezpečnou zemí, považoval žalobce za nepřezkoumatelné, neboť nemá oporu ve spisu. Za nepřezkoumatelné žalobce považoval odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž v části věnující se možnosti udělit doplňkovou ochranu podle ustanovení § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobce uzavřel, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když žalovaný nevydal řádné, přesvědčivé a přezkoumatelné rozhodnutí.

10. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí. Odmítl, že by účelově hledal nepodstatné rozpory ve výpovědích žalobce, když tyto hodnotil komplexně a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů i judikaturou NSS. Žalovaný připustil, že bezpečnostní situace etnických menšin je v některých regionech Etiopie špatná, ale tato skutečnost sama o sobě nezakládá azylový důvod. Riziko pronásledování nelze paušalizovat pouze na základě příslušnosti k etnické minoritě bez zvážení individuálních okolností, přičemž žalobce netvrdil žádné skutečnosti, které by měly pronásledování nebo vzniku vážné újmy nasvědčovat. Upozornil, že žalobce opakovaně dobrovolně do Etiopie cestoval, což výrazně oslabuje jeho tvrzení o strachu z pronásledování. K tomu odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, konkrétně rozsudky ze dne 23. 8. 2016, č. 59166/12, J. K. a ostatní proti Švédsku; a ze dne 23. března 2016, č. 43611/11, F. G. proti Švédsku. Žalovaný uvedl, že žalobcem navrhované důkazy neprovedl, protože byly nadbytečné a netýkaly se ani specificky individuálních okolností žalobce. Žalovaný rovněž setrval na své argumentaci k věrohodnosti žalobcovy výpovědi. Na závěr uvedl, že princip „benefit of the doubt“ se uplatní pouze v případech, kdy jsou tvrzení žadatelů o mezinárodní ochranu konzistentní, logická a nejsou v rozporu s objektivními informacemi o zemi původu, což v případě žalobce nebylo naplněno. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Ústní jednání

11. Na ústním jednání konaném dne 19. srpna 2026 právní zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu a setrval na svém návrhu na jejímu vyhovění. Žalovaný odkázal na písemné vyjádření k žalobě a s odkazem na něj navrhl žalobu zamítnout.

12. Žalobce navrhl k provedení důkazu toliko napadené rozhodnutí, které je součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí, neboť soud z něj při přezkumu zákonnosti rozhodnutí žalovaného vychází (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS). Jinéy žalobce ani žalovaný k provedení důkazu nenavrhli.

IV. Posouzení žaloby

13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích řádně a včas uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( , , ve znění pozdějších předpisů [dále jen „“]). Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Uvedený postup se opírá o směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“), použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 20. 8. 2025 a údaje k této žádosti poskytl dne 27. 8. 2025, tj. přede dnem 12. 6. 2026. Soud tedy podle ustanovení procedurální směrnice, procedurálního nařízení a přechodných ustanovení , kterým se mění zákon o azylu, věc posuzoval podle právní úpravy účinné do 11. 6. 2026.

14. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu další opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou a všechny žádosti následující po ní za podmínky, že v řízení ve věci mezinárodní ochrany o 1. kterékoli předcházející žádosti bylo rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana neuděluje nebo se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, 2. druhé žádosti bylo vydáno rozhodnutí podle § 15, 15a, 17 nebo 17a, nebo 3. druhé žádosti bylo řízení zastaveno podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. a) nebo e).

15. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

16. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

17. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

18. Žalobce měl za to, že celá argumentace žalovaného je vystavena na událostech, ke kterým došlo pouhou náhodou. Namítal, že skutkový stav nebyl řádně zjištěn, když skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu vylučují, že by pro žalobce byl návrat do Etiopie bezpečný. Informace Finské migrační služby – Etiopie – Etiopie/Bezpečnostní situace v regionu Amhara, situace etnických Amhárců v Etiopii, vládní ochrana, ze dne 1. 9. 2025 (dále jen „Informace FMS“) nesvědčí o stabilizaci ani zlepšení situace v zemi. Skutečnost, že žalobce během svého šestiměsíčního pobytu v zemi původu neutrpěl žádnou újmu, nezakládá automaticky domněnku, že se vyhne nežádoucímu jednání ze strany státu i v budoucnu. Závěry žalovaného proto žalobce považoval za nepřezkoumatelné.

19. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí důvodně odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. -79. V něm NSS konstatoval: „Skutečnost, že v některé zemi existuje autoritářský a nedemokratický režim, který v mnoha případech pošlapává lidská práva, však neznamená, že kterýkoliv občan takové země je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven. (…) Pokud však žadatel o azyl žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů vystaven není (resp. nemůže mít z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach), nebo takové skutečnosti ani netvrdí, pak přes skutečnost, že pochází ze země, která je výše uvedeným způsobem problematická, nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 ZA.“

20. Je proto vždy třeba individuálně posuzovat, zda jsou u konkrétního žadatele dány důvody zakládající přiměřenou pravděpodobnost, že bude po svém návratu do země původu čelit pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu či bude vystaven reálnému nebezpečí vzniku vážné újmy ve smyslu § 14a téhož zákona.

21. Žalobci lze dát za pravdu, že zprávy o zemi původu nevyznívají dobře, co se týče násilí přítomného v etiopské společnosti nebo postavení amharského etnika. Žalovaný s těmito informacemi ovšem pracoval a argumentačně se vypořádal s úskalími, která na jejich základě vznikají. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vysvětlil, proč se nejeví přiměřeně pravděpodobné, že konkrétně žalobce bude po návratu do Etiopie ohrožen.

22. Soud nesouhlasí s žalobcem, že na základě jeho klidného pobytu v zemi původu v období od konce roku 2024 do února 2025 a od března 2025 do června 2025 nebylo možné bezpečnost žalobcova návratu do země hodnotit. Žalobce v Etiopii během roku 2024 a 2025 strávil celkem 6 měsíců, přičemž na několika místech v pohovoru k žádosti tento pobyt označil za bezproblémový, klidný, neuvedl, že by se během pobytu cítil ohrožen násilím nebo jinou formou pronásledování či vážné újmy. Tvrdil pouze policejní kontrolu, která se však obešla bez jakýchkoli následků a neprovázelo ji žádné jednání klasifikovatelné jako mučení nebo jiné obdobné špatné zacházení.

23. Z Informace OAMP – Etiopie – Kontrola aktivit Amhárců na sociálních sítích ze strany vlády, ze dne 16. 1. 2026 (dále jen „Informace OAMP“), vyplývá, že osoby nejvíce ohrožené pronásledováním jsou kritici režimu, nezávislí novináři, lidskoprávní aktivisté nebo veřejně vystupující osoby. Jak je blíže rozvedeno v bodě 33 a násl. tohoto rozsudku, žalobce v Etiopii naposledy politický názor vyjádřil před rokem 2014, přičemž se během svého pobytu v domovské zemi v letech 2024 a 2025 politicky neangažoval ani na sociálních sítích. Pokud jde o internetovou aktivitu v ČR, žalobce nijak nedoložil, že by kritické postoje vůči etiopské vládě opravdu vyjadřoval. Je tedy zřejmé, že žalobce se v tomto ohledu k nejohroženějším skupinám obyvatel neřadí.

24. Pokud jde o násilné střety vládnoucích sil s amharskými milicemi Fano a útlak Amhárců, je podle Informace FMS situace nejvážnější ve státě Amhara a rurálních oblastech Etiopie, kde se vláda snaží identifikovat příslušníky a příznivce amharských rebelů z milic Fano a tvrdě proti nim zakročovat. Ačkoli je situace pro amharské obyvatelstvo komplikovaná i v Addis Abebě, je stále příznivější než ve jmenovaných oblastech. K nejhorším událostem dle Informace FMS docházelo v době vyhlášení výjimečného stavu, který trval od konce roku 2023 do června 2024 a v jehož průběhu docházelo k zatýkání podezřelých osob bez soudního příkazu nejen v regionu Amhara. Po útoku milic Fano v hlavním městě v Addis Abebě v dubnu 2024, došlo v průběhu dubna a května 2024 k masovému zatýkání i v tomto městě. Po skončení výjimečného stavu pak masové zatýkání osob podezřelých ze spolupráce s příslušníky milic Fano pokračovalo v regionu Amhara. Ze zprávy nevyplývá, že by svévolné uplatňování práva proti politicky (společensky) neaktivním Amhárcům pokračovalo i v hlavním městě Addis Abebě. Tomu ostatně nasvědčuje i zkušenost samotného žalobce, který po dobu svého setrvání v hlavním městě Etiopie (první polovina 2025) poměry popsal jako relativně klidné, jeho matce je dostupná zdravotní péče vedoucí ke zlepšení jejího stavu, a jak jí, tak jeho bratrům se v současné době v hlavním městě „žije dobře“.

25. Z výpovědi žalobce rovněž není možné dovodit jakýkoli zájem etiopských státních orgánů, bezpečnostních složek, ani jiných osob napojených na stát či soukromých subjektů o jeho osobu nebo o členy jeho rodiny. Tedy i když je žalobce identifikovatelný podle jazyka, jména nebo jiných znaků jako příslušník amharského etnika, neznamená to pro něj automaticky azylově relevantní ohrožení, jak uváděl v žalobě. Vládní složky žalobci ani jeho rodině totiž nepřipisují členství v milicích Fano, jejich podporu ani jiné vazby na amharské rebely či neozbrojené opoziční skupiny. Státní složky se zřejmě se ani nedomnívají, že je žalobce kritikem současné vlády. Nejsou tedy dány důvody, pro které by se žalobce měl ocitnout v hledáčku vládnoucí skupiny.

26. Okolnosti popisované ve zprávách o zemi původu tedy odpovídají zkušenosti žalobce s pobytem v Addis Abebě v letech 2024 a 2025 a nevylučují, že je pro žalobce jako příslušníka amharského etnika bez dalších charakteristik, které by mohly před státními složkami vzbuzovat podezření, návrat do Etiopie možný.

27. Soud rovněž považuje za nutné upozornit, že žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodoval už o žalobcově třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž žalobce se proti prvnímu zamítavému rozhodnutí a potvrzujícímu rozsudku bránil kasační stížností a tuto vzal zpět. Následně podal druhou žádost, kterou dne 15. 4. 2024 rovněž vzal zpět. Učinil tak v době, kdy v Etiopii ještě trval výjimečný stav (ukončen byl k červnu 2024) a zásahy ve vztahu k amharskému obyvatelstvu vrcholily. Soud má tedy za to, že obavy z návratu do země původu nejsou pro žalobce natolik palčivé, když dobrovolně přestal o udělení mezinárodní ochrany usilovat v době, kdy situace byla v domovském státě horší, či minimálně stejná, jako nyní.

28. Soud konstatoval, že žalovaný rovněž vyložil všechny důvody, pro které neshledal azylově relevantní ohrožení žalobce pro případ návratu do Addis Abeby, a zohlednil při tom dostupné informace o zemi původu. Uvedené závěry žalovaného považoval za správné a vycházející z řádně zjištěného skutkového stavu. Žalobcovu námitku o nepřezkoumatelnosti a nesprávnosti závěrů o neexistenci azylově relevantních důvodů neshledal soud důvodnou.

29. Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost odůvodnění k § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, žalovaný stejně jako ve vztahu k udělení azylu shrnul podmínky, za kterých by bylo dáno skutečné nebezpečí mučení nebo jiného obdobného zacházení a konfrontoval je s úplnými skutkovými zjištěními. V žalobě žalobce tvrdil, že může být kdykoli zadržen, v důsledku čehož by mohl být vystaven mučení a špatným podmínkám. Na druhé straně upozornil, že od údajného zatykače „už má klid“ a nic mu nehrozí. Čistě na základě dostupných zpráv o zemi původu pak nelze bez dalšího uzavřít, že s každým Amhárcem bude v Addis Abebě zacházeno způsobem zakládajícím důvod pro udělení doplňkové ochrany.

30. Žalobce namítal i nedostatečnost podkladů pro posouzení budoucího vývoje situace v Etiopii. Podklady pro rozhodnutí založené ve správním spise přímo reagují na otázky, které vyvstaly v řízení o věci žalobce, jsou aktuální, z ověřených zdrojů a důvěryhodné (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. -81). Jelikož žalobce nespecifikoval, v čem přesně měla nedostatečnost podkladů spočívat, soud konstatoval, že ani tato námitka není důvodná.

31. Zároveň žalovaný dostál požadavku na prospektivní hodnocení věcí mezinárodní ochrany, tj. posuzoval žádost žalobce s ohledem na hrozby, které by mohly v jeho domovské zemi nastat v budoucnu (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. -62, nebo rozsudek ze dne 14. 10. 2024, č. j. -59). Žalovaný nepochybil, když vyslovil závěr, že u žalobce není dáno reálné nebezpečí vzniku vážné újmy, když nenese žádné charakteristické rysy, které by ho odlišovaly od průměrného etiopského občana amharského etnika. Ani žalobcova námitka nedostatečného posouzení budoucích hrozeb proto nemá oporu ve správním spisu.

32. Žalobce v žalobě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. -81, v němž NSS konstatoval, že institut azylu neslouží pouze k ochraně celoživotních disidentů, ale vztahuje se na všechny osoby, které jsou ve své zemi pronásledovány za výkon politických práv. Na základě tohoto rozsudku žalobce dovozoval, že jsou v jeho případě splněny podmínky pro udělení azylu, jelikož veřejně kritizuje etiopský režim na sociálních sítích, zapojil se do protivládní činnosti a v minulosti již byl za tuto aktivitu postihován.

33. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobcovo bývalé členství v politické straně se pro posouzení přiměřené pravděpodobnosti pronásledování v zemi původu nejeví podstatné. Za prvé žalobce opustil Etiopii před více než 10 lety, jeho aktivita spojená s tímto politickým subjektem je tak aktivitou minulou, nikoliv současnou. Za druhé strana, jejíž byl žalobce členem, už dle jeho slov neexistuje, což dále vyvrací domněnku, že by současná etiopská vláda nebo rebelové ovládající některá etiopská území měli mít zájem na tom žalobce v souvislosti s jeho členstvím perzekvovat.

34. Žalobce rovněž poukazoval na skutečnost, že v minulosti již v zemi původu byl omezen na osobní svobodě z toho důvodu, že před rokem 2014 v práci informoval o čase a místě konání protivládní demonstrace. Žalovaný nepovažoval tvrzení žalobce za zcela přesvědčivé, když žalobcova výpověď byla vnitřně nekonzistentní. Upozornil, že žalobce při poskytnutí údajů dne 27. 8. 2025 uvedl, že byl zadržen na 6 týdnů, ovšem o 3 měsíce později, dne 11. 11. 2025 vypověděl, že byl zadržen na 15 dnů a rozpor nedokázal uspokojivě vysvětlit; pouze sdělil, že si vzhledem k časovému odstupu nepamatuje, jak dlouho byl zatčen. Výpovědi žalobce, ve kterých byly shledány rozpory, dělí pouhé 3 měsíce. Vysvětlení, že poprvé si žalobce ještě mohl vzpomenout a o 3 měsíce později už ne, je nepřesvědčivé. Nadto při podání v pořadí druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce tvrdil, že je na něj vydán zatykač a hrozí mu uvěznění, při pohovoru dne 11. 11. 2025 už ale popřel, že by zatykač byl vydán, a proto mu během návštěvy matky v Etiopii nic nehrozilo. Z důvodu popsaných rozporů soud v odůvodnění závěru žalovaného, že žalobci již v souvislosti s tímto incidentem další nebezpečí nehrozí, neshledal žádné pochybení.

35. Pokud jde o politická vyjádření žalobce z jeho účtů na sociálních sítích, žalovaný zpochybnil, zda takovou aktivitu žalovaný již 12 let opravdu vyvíjí. Z Informace OAMP vyplynulo, že největší zájem jeví etiopská vláda zejm. o účty kritiků režimu, nezávislých novinářů a lidskoprávních aktivistů. Zpráva připouští, že i běžní Amhárci mohou čelit monitoringu jejich internetových profilů. Vláda používá odposlechy, sledování sítí i hackování telefonů (např. nástroji Cellebrite, RCS či FinFisher). Dohled je často masový a zaměřený na veškerou komunikaci včetně WhatsAppu. Úřady také systematicky sledují online chování občanů.

36. Žalobce však při poskytnutí údajů a při pohovoru k žádosti uvedl, že ani při překračování hranic, ani po policejní kontrole, kdy jeho mobilní zařízení mohlo být zkontrolováno i fyzicky, nečelil žádným potížím. Žalobce ani nepopsal incidenty, během kterých by byl v zemi původu konfrontován s otázkami na jeho aktivitu na sociálních sítích. Bez jakýchkoli problémů pak strávil celkem 6 měsíců v Addis Abebě. Žalobce připisoval skutečnost, že etiopské orgány jeho údajnou dlouhodobou internetovou činnost nezjistily, tomu, že z území Etiopie žádné příspěvky nepostoval, nelajkoval ani na ně jiným způsobem v digitálním prostředí nereagoval. Vysvětlil, že pokud by byl na sociálních sítích aktivní v Etiopii, policie by ho zatkla, proto se pravidelně vyjadřuje jen z ČR.

37. Žalobcem popisované skutečnosti se však nejeví být souladné s Informací OAMP, když tato hovoří o systematických kontrolách osob, zejm. těch hodnocených jako nebezpečné (aktivisté, osoby veřejně kritizující režim, nezávislí novináři, osoby s vazbami na Fano milice apod.), včetně osob žijících v zahraničí. Za předpokladu, že by byl žalobcův profil k vedení země a dalším událostem v Etiopii natolik kritický a obecně politicky angažovaný, dalo by se předpokládat, že etiopské úřady jeho aktivitu sledují a při kontrole na hranicích či při náhodné policejní kontrole by proti němu zakročily. Nic takového žalobce nepopsal, naopak uvedl, že jeho návštěva Etiopie „byla v pohodě“ a „měl tam pokoj“.

38. Nadto soud upozorňuje, že žalobce žalovanému ve správním řízení předložil internetové články a fotografie, které svým formátováním (zejm. č. l. 58 ve správním spisu) vypadají jako stažené ze sociální sítě Facebook. Zároveň uvedl, že fotografie získal na internetu a dokazovat jimi chtěl jen přístup etiopské vlády k amharskému etniku. Nezmínil, že by mělo jít o posty, které sám skrze svůj účet na sociálních sítích vytvořil, sdílel, lajkoval či komentoval. Tj. nesnažil se jimi ilustrovat žádnou vlastní digitální aktivitu. Pokud by žalobce opravdu se svým profilem 12 let spojoval politicky laděné příspěvky popisující situaci v jeho domovském státě, mohl by své argumenty podpořit vlastními příspěvky a současně doložit i svou vlastní internetovou aktivitu. To ale neučinil.

39. Lze tak uzavřít, že žalobce buď žádné politické postoje nebo kritiku veřejně na sociálních sítích v ČR ani v Etiopii neprojevuje, nebo projevuje, ale etiopské úřady takovou aktivitu nepovažují za problematickou a o žalobce nejeví žádný zájem. V souvislosti s politickou aktivitou proto žalobci nehrozí trest nebo jiný způsob pronásledování či působení vážné újmy.

40. Žalobce nesouhlasil ani s postupem žalovaného, kterým do podkladů pro napadené rozhodnutí nezařadil internetové články a fotografie ze sociálních sítí doložené žalobcem. Soud shledal, že žalovaný vysvětlil, proč doložené podklady považoval za nadbytečné. Uvedl, že články ani fotografie neměly žádnou konkrétní vazbu na osobu žalobce a týkaly se pouze obecné situace v Etiopii. Sám žalobce při pohovoru k žádosti rovněž označil obsah předmětných podkladů za popisující pouze obecnou situaci na celém území jeho domovského státu. Žalovaný obstaral celkem čtyři zprávy o zemi původu, které jsou všechny v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a vycházející z vícero zdrojů, transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. -81), přičemž svědčí o současné situaci v Etiopii. Soud proto konstatoval, že námitka žalobce není důvodná, protože jako důkaz navrhoval provést informace, kterými žalovaný již disponoval a které byly v napadeném rozhodnutí zohledněny.

41. Žalobce se rovněž domníval, že postupem žalovaného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Jelikož soud žádnou vadu napadeného rozhodnutí neshledal, nelze dospět k závěru, že by k porušení uvedeného práva došlo.

42. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že podklady shromážděné žalovaným jsou aktuální, relevantní a pro posouzení žalobcovy věci dostatečné, přičemž žalovaný na informace ze zpráv o zemi původu adekvátním způsobem reagoval. Zprávy o zemi původu spolu s výpověďmi žalobce umožnily řádné zjištění skutkového stavu, jenž žalovaný reflektoval a všechny své úvahy v dostatečném rozsahu odůvodnil.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

43. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

44. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle náhradu nákladů řízení nepřiznal.

45. Závěrem soud uvádí, že ačkoli při ústním vyhlášení rozsudku dne 19. srpna 2026 připustil možnost podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí (a proto i v písemném vyhotovení rozhodnutí je možnost kasační stížnosti připuštěna), jde o poučení nesprávné.

46. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v nyní projednávané věci je předmětem přezkumu další opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona pro azylu. O první žádosti žalobce ze dne 29. 7. 2017 žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana neuděluje (žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud zamítl a podanou kasační stížnost vzal žalobce zpět). Druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 14. 11. 2023 vzal žalobce zpět. Následně podal třetí (nynější) žádost o udělení mezinárodní ochrany, o které žalovaný rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana neuděluje.

47. Podle § 32 odst. 8 písm. a) zákona o azylu (a obdobně též podle § 33l písm. b) zákona o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026) není kasační stížnost v případě další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany přípustná.

48. Nesprávné poučení městského soudu o přípustnosti kasační stížnosti není způsobilé její přípustnost založit, je-li její nepřípustnost dána přímo zákonem (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. - 36, č. 737/2006 Sb. NSS).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Praha dne 19. srpna 2026

Mgr. Kateřina Kozáková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem provedla S. K.