Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 32/2026 - 278.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 32/2026 - 278
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci
žalobci: a) J. S.
b) E. S.
oba zastoupeni advokátem Mgr. Stanislavem Smrčkou
sídlem Jakubské náměstí 580/4, Brno
c) Ing. J. F.
zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Homolkou
sídlem Palackého 5001/1, Jihlava
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 11, Praha 5
za účasti: 1. Vysoká škola polytechnická Jihlava
sídlem Tolstého 1556/16, Jihlava
zastoupena advokátem Mgr. Martinem Láníkem
sídlem Italská 1274/8, Praha 2
2. EG.D, s. r. o.
sídlem Lidická č. p. 1873/36, Černá Pole, Brno 2
3. CETIN, a.s.
sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9
v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2026, č. j. 055840/2026/KUSK, zn.: SZ 036681/2026/KUSK ÚPS/Hr,
takto:
I. Řízení ve věcech vedených u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 A 32/2026 a sp. zn. 30 A 35/2026 se spojují ke společnému řízení s tím, že nadále budou obě věci vedeny před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 30 A 32/2026.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2026, č. j. 055840/2026/KUSK, zn. SZ 036681/2026/KUSK ÚPS/Hr, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 404 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupce.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů řízení částku ve
výši 28 539 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.
V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobci a, b) a c) se žalobami domáhali zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále také je „Rozhodnutí“), kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod, jakožto stavebního úřadu. Stavební úřad vydal společné povolení na stavbu: „Studentské koleje Vysoké školy polytechnické, Jihlava“ (dále jen „Stavba“ nebo „Koleje“ nebo „Záměr“), a to k žádosti Vysoké školy polytechnické, Jihlava, jakožto stavebníka (dále také jen „Stavebník“). Stavba je umístěna v blízkosti pozemků ve vlastnictví žalobce.
2. Žalobci a), b) a c) se ochrany svých práv domáhají opakovaně, naposledy bylo jejich žalobám vyhověno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2026, č. j. 30 A 60/2025-174 (dále také jen „Zrušující rozsudek“), kdy bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
3. Žaloby žalobců a), b) a c) byly výrokem I. tohoto rozsudku spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí dle § 39 odst. 1 s. ř. s.
II. Obsahy žalob
4. Pokud jde o žalobu žalobců a) a b), pak předmětem první žalobní námitky bylo neseznámení s nově obstaranými podklady Rozhodnutí. Žalobci uvedli, že žalovaný vázán pokynem obsaženým v bodě 76. a násl. Zrušujícího rozsudku obstaral doplnění závazného stanoviska ze dne 18. 3. 2026, č.j. 040415/2026/KUSK (dále jen „Doplnění závazného stanoviska“), ve kterém nadřízený orgán územního plánování poprvé reagoval na námitky žalobců ohledně numerické chyby ve výpočtu zeleně a ohledně likvidace srážkových vod v rozporu s Územním plánem Jihlava.
5. Povinností žalovaného bylo umožnit žalobcům před vydáním Rozhodnutí se seznámit s tímto podkladem a umožnit jim vyjádřit se k němu dle § 36 odst. 3 správního řádu ve spojení s jeho § 90 odst. 1 písm. c). Žalovaný však na tuto svou povinnost opět nezákonně rezignoval a žalobcům žádnou výzvu k seznámení se s podklady před vydáním Rozhodnutí nedoručil, a tím jim znemožnil se s Doplněním závazného stanoviska seznámit a vyjádřit se k němu.
6. Uvedené procesní pochybení je o to závažnější, že Doplnění závazného stanoviska bylo nově obstaráno v odvolacím řízení právě k námitkám žalobců a obsahovalo zcela nové a originální odůvodnění údajného souladu Kolejí s Územním plánem Jihlava. Zejména v něm bylo poprvé k tomu kompetentními orgány územního plánování žalobcům vysvětleno, proč Koleje nemusí splňovat závaznou podmínku územního plánu ohledně způsobu likvidace dešťových vod.
7. Žalovaný tak žalobcům znemožnil před vydáním Rozhodnutí namítnout ve vztahu k Doplnění závazného stanoviska mimo jiné následující skutečnosti:
- závaznou podmínku územního plánu nemůže popřít územní studie coby nezávazný a neformální podklad, s kterou jsou nadto Koleje v rozporu
- doplnění závazného stanoviska je opět založeno na zjevné numerické chybě, neboť žalovaný považuje říční kamení (kačírek) na okapovém chodníčku za vegetaci; ze stejné příčiny nemůže obstát ani poprvé správními orgány použité odborné vyjádření doc. V..
8. S Doplněním závazného stanoviska se žalobci seznámili až po vydání Rozhodnutí, a proto se k němu mohou vyjádřit až v této žalobě.
9. V druhé žalobní námitce namítali žalobci překročení kompetence žalovaným. Ten na str. 57, poslední odstavec, a na str. 58, první odstavec, Rozhodnutí vypořádal námitku žalobců stran rozporu Kolejí s Územním plánem Jihlava zcela jiným způsobem, než plyne z Doplnění závazného stanoviska. Toto jeho vlastní odůvodnění bylo doslovně převzato ze str. 57 jeho předchozího odvolacího rozhodnutí a nenachází oporu v žádném závazném stanovisku orgánu územního plánování. Žalovanému přitom nepřísluší v odborných otázkách aplikace územního plánu doplňovat, korigovat či upřesňovat závazné stanovisko orgánu územního plánování.
10. Třetí žalobní námitka se týkala likvidace srážkových vod z Kolejí. Ty mají být v rozporu s Územním plánem Jihlava likvidovány odvodem do jednotné kanalizace, nikoliv do oddílné. Koleje pro tento rozpor s Územním plánem Jihlava nebylo a není možné umístit ani povolit.
11. Žalovaný na namítaný rozpor Kolejí se závaznou podmínkou územního plánu o způsobu likvidace dešťových vod reagoval v Doplnění závazného stanoviska v podstatě tak, že Koleje jsou v souladu s Územním plánem Jihlava, protože jsou v souladu s Územní studií US37 Jihlava – kampus VŠPJ, varianta B. Dle žalobců ale závazný regulativ územního plánu nemůže být popřen územní studí. Ta nemohla namítaný rozpor Kolejí s Územním plánem Jihlava zhojit. Navíc jsou Koleje dle žalobců v rozporu i se samotnou územní studií.
12. Ve čtvrté žalobní námitce se žalobci věnovali problematice nedostatečného zastoupení zeleně v rozporu s Územním plánem Jihlava. Konkrétně dosahuje zastoupení zeleně v případě Kolejí pouze hodnoty koeficientu zeleně 0,2938 namísto územním plánem vyžadovaných 0,3. Uvedené plyne z v odvolacím řízení předloženého Odborného stanoviska k posouzení plošného zastoupení zeleně zpracovaného autorizovaným inženýrem Ing. J. B..
13. Žalovaný v tomto směru pochybil, pokud svůj výpočet zeleně založil na (a) zjevné numerické chybě ve výpočtu zeleně a (b) nesprávné metodě.
14. (a) Zjevná numerická chyba ve výpočtu zeleně: Na str. 60 Rozhodnutí a v Doplnění závazného stanoviska žalovaný vypořádal námitku žalobců, že výpočet zeleně zastávaný žalovaným obsahuje zjevnou numerickou chybu, když do plochy zeleně s nesprávně uváděnou výměrou 73,4 m2 započítal i štěrkový okapový chodníček, který lemuje obvod budovy Kolejí. Dle žalovaného se totiž nejedná o okapový chodníček, nýbrž o „kačírek na rostlém terénu“, který tvoří „mulčovací plochu zeleně na rostlém terénu a tato plocha je schopna v celém rozsahu vsakovat dešťové vody.“
15. Žalobci namítají, že toto tvrzení žalovaného není pravdivé. Z Koordinačního situačního výkresu – výpočet zeleně (C3), na který odkazuje i sám žalovaný (zejména z jeho legendy) naopak plyne, že se jedná právě o „okapový chodníček – kačírek – říční kamenivo“. Kačírek v žádném případě nelze označit za zeleň ve smyslu její definice na str. 8 závazné textové části Územního plánu Jihlava, která by byla započitatelná pro účely výpočtu jeho koeficientu zeleně.
16. (b) Nesprávná metoda: Výpočty zeleně zastávané žalovaným jsou založeny na nesprávné metodě, když započítává „celé výměry těchto větších ploch včetně menších výběžků a krajových částí, neboť ty jsou jejich součástí a pomáhají tak plnit pozitivní vliv zeleně na okolí“. Uvedené výběžky a okrajové části jsou totiž užší 2 metrů, a nesplňují tak požadavek minimální šířky zeleně započitatelné pro účely výpočtu koeficientu zeleně dle jihlavského územního plánu.
17. Pátá žalobní námitka obsahovala tvrzení žalobců, že Koleje nemají zajištěný dostatečný počet parkovacích míst s odkazem na § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. Dle žalobců z obsahu správního spisu plyne, že Stavebník aktuálně nemá žádný právní titul pro části pozemků ve vlastnictví České republiky, které užívá Okresní soud v Jihlavě. V důsledku toho nemá zajištěn dostatečný počet parkovacích míst vyžadovaný právním předpisem.
18. V šesté žalobní námitce žalobci uvedli, že se Rozhodnutí zakládalo na celé řadě podkladových stanovisek, která před jeho vydáním pozbyla platnosti, čímž se měl žalovaný zabývat z úřední povinnosti. V návaznosti na to uvedli výčet těchto stanovisek a důvody, proč jsou tímto pochybením žalovaného dotčeni.
19. V sedmé žalobní námitce žalobci tvrdili nepřezkoumatelnost Rozhodnutí. Uvedli, že krajský soud v bodě 84. Zrušujícího rozsudku zavázal žalovaného, aby vypořádal námitku delegace na místně nepříslušný správní orgán I. stupně, a to mimo jiné v rozsahu jejího rozšíření uplatněného podáním ze dne 5. 9. 2025. Toto rozšíření spočívalo v argumentaci, že nedostatek místní příslušnosti Městského úřadu Havlíčkův Brod se pojí i s nesprávnou aplikací hmotněprávních předpisů a procesními pochybeními. Toto žalovaný opomněl, čímž Rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
20. Osmá žalobní námitka směřovala k problematice delegace na místně nepříslušný správní orgán I. stupně. Ve zbývajícím rozsahu se zhostil žalovaný vypořádání námitky delegace na místně nepříslušný správní orgán I. stupně na str. 61 až 64 Rozhodnutí. Podle žalobců ale nesprávně.
21. Podstata jejich argumentace spočívala v názoru, že Městský úřad Havlíčkův Brod je podřízeným správním orgánem „systémově podjatého“ Krajského úřadu Kraje Vysočina, který disponuje řadou instrumentů, kterými může na město Havlíčkův Brod, jeho městský úřad a osoby je tvořící působit, a prosazovat tak svůj zájem na realizaci záměru Kolejí. Příkladům těchto instrumentů se poté podrobně věnovali.
22. Dodali, že nedostatek místní příslušnosti Městského úřadu Havlíčkův Brod se pojí i s nesprávnou aplikací hmotněprávních předpisů a procesním pochybeními. Tento městský úřad totiž jako podklady prvostupňového rozhodnutí použil nezákonná závazná stanoviska vydaná systémově podjatými úředními osobami Magistrátu města Jihlavy, pochybil při posouzení souladu Kolejí s uzemním plánem, při dodržení normového počtu parkovacích míst Kolejí a v dalších aspektech, na které žalobce výše upozornil. Tedy nedostatek místní příslušnosti měl vliv na zákonnost zejména prvostupňového rozhodnutí Stavebního úřadu.
23. Poslední devátá žalobní námitka obsahovala námitku bezpředmětnosti společného řízení. Zrušující rozsudek byl Stavebníkovi doručen dne 5. 3. 2026 a nabyl právní moci dne 6. 3. 2026. Stavebník se však dle žalobců Zrušujícímu rozsudku nepodřídil a bez pravomocného povolení pokračoval ve výstavbě Kolejí i v období od 7. 3. 2026. Od tohoto data až do dne vydání Rozhodnutí tak mimo jiné realizoval jako „černou stavbu“ žalobci specifikované části Kolejí. O těchto částech proto nelze rozhodovat ve společném řízení ani v jeho odvolací fázi, nýbrž pouze v řízení o (nařízení) odstranění stavby, resp. v řízení o dodatečném povolení stavby; Stavebníkova žádost o vydání společného povolení Kolejí se tím stala bezpředmětnou.
24. Žalobci a) ab) proto navrhli, aby krajský soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak jemu předcházející rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod ze dne 15. 5. 2023, č. j. MHB_ST/320/2023/soch, JID: 46798/2023/muhb, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Současně navrhli, aby krajský soud zrušil závazné stanovisko Magistrátu města Jihlavy ze dne 6. 5. 2022, č.j. MMJ/SÚ/52283/2022-LaT, a závazné stanovisko žalovaného ze dne 31. 10. 2023, č. j. 135143/2023/KUSK, ve znění jeho doplnění ze dne 5. 8. 2025, č. j. 109172/2025/KUSK, a ze dne 18. 3. 2026, č. j. 040415/2026/KUSK.
25. Žalobci a) a b) učinili ještě podání ze dne 7. 7. 2026, které bylo z valné části reakcí na vyjádření žalovaného a Stavebníka k žalobě. V podstatě v něm zopakovali některá ze svých žalobních tvrzení.
26. Žalobce c) napadal rozhodnutí žalovaného zejména pro porušení svých procesních práv v odvolacím řízení. Uvedl, že poté, co bylo předchozí rozhodnutí žalovaného opětovně zrušeno Zrušujícím rozsudkem, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení, uplatnil námitku systémové podjatosti všech osob tvořících žalovaného a námitku podjatosti úřední osoby Jarmily Hrabcové.
27. Žalobce c) v uplatněné námitce namítal, že postup žalovaného při vydání zrušeného rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025 nebyl jen jednotlivým procesním pochybením, nýbrž souhrnem opakovaných a soudem výslovně konstatovaných vad, které objektivně vyvolávají pochybnost o nestrannosti žalovaného. Žalobce c) poukazoval zejména na to, že žalovaný nerespektoval již dříve soudy vyslovený závazný právní názor a opakoval mu již dříve vytýkané procení vady. Zároveň žalobce c) v námitce podjatosti zdůrazňoval, že již byla realizována významná část Stavby. V důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného tak může stavebník vůči státu uplatnit nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
28. S ohledem na tuto posledně uvedenou možnost žalobce c) dovozoval, že Středočeský kraj, jeho představitelé i úřední osoby zařazené ke Krajskému úřadu Středočeského kraje, mají přímý ekonomický zájem na výsledku pokračujícího odvolacího řízení. Potvrzením prvostupňového rozhodnutí by došlo k tzv. „legalizaci“ následků původního nezákonného rozhodnutí žalovaného a tím i k eliminaci možné regresní odpovědnosti. Právě tato okolnost zakládá dle žalobce c) objektivní pochybnosti o nepodjatosti žalovaného a jeho úředních osob.
29. Obdobné platí dle názoru žalobce c) i ve vztahu k úřední osobě J. H.. Ta má zaměstnanecký vztah ke Krajskému úřadu Středočeského kraje a osobní zájem na výsledku pokračujícího řízení, neboť vůči ní může vzniknout regresní nárok podle § 17 zákona č. 82/1998 Sb., kterého se zbaví, pokud vydá odvolací rozhodnutí, které v podstatě potvrdí prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobce c) měl tedy za to, že existence takového potencionálního regresivního postihu objektivně vyvolává pochybnosti o nestrannosti dané úřední osoby.
30. Následně se žalovaný dopustil hrubého procesního pochybení, neboť výše popsanou námitku nepostoupil v souladu se správním řádem svému nadřízenému (Ministerstvu pro místní rozvoj) k jejímu posouzení. Svým prvním žalobním bodem tak žalobce c) namítal nezákonný postup žalovaného, který nepředložil námitku systémové podjatosti nadřízenému správnímu orgánu. Místo toho žalovaný dle slov žalobce c) překvapivě ve věci rozhodl. To vše ačkoli žalobce c) při zaslání svého vyjádření ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu (avšak k nekompletním podkladům, jak ještě bude uvedeno níže), opětovně upozorňoval na námitku podjatosti a dle jeho názoru správný procesní postup. Žalobce c) zdůrazňoval, že jeho výše popsaná námitka podjatosti nebyla zjevně obstrukční ani neurčitá, měla být proto předložena k posouzení nadřízenému správnímu orgánu. Žalovaný uvedenou námitku místo toho vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí sám, to ale učinil zjednodušeně a v konečném důsledku nereagoval na skutečné jádro vznesené námitky systémové podjatosti. Žalovaný se tak postavil do role, kdy sám fakticky posuzuje, zda jeho vlastní úřední osoby a celý úřad jsou podjatí, a to ve věci, k níž je namítán právě jeho vlastní institucionální zájem. Takový postup popírá smysl a účel § 14 správního řádu. Žalovaný měl námitku systémové podjatosti předložit nadřízenému správnímu orgánu, případně měl zákonným a přezkoumatelným způsobem rozhodnout o námitce podjatosti konkrétní úřední osoby.
31. V rámci svého druhého žalobního bodu žalobce c) zopakoval výše uvedenou námitku systémové podjatosti žalovaného a námitku podjatosti úřední osoby Jarmily Hrabcové – měl totiž za to, že ve věci s ohledem na výše uvedené rozhodovaly podjaté úřední osoby.
32. Třetím žalobním bodem žalobce c) namítal další porušení svých procesních práv v odvolacím řízení, konkrétně jeho neseznámení s nově obstaranými podklady pro žalobou napadené rozhodnutí. Žalobce c) zopakoval, že žalovaný byl již opakovaně soudy veden k tomu, aby umožnil žalobci c) se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí a měl možnost se k nim vyjádřit v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, tuto povinnost však žalovaný opět nesplnil.
33. Žalovaný zaslal žalobci dne 1. 4. 2026 celkem šest datových zpráv, které obsahovaly čtyři samostatné výzvy ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, vždy vztahující se ke konkrétním podkladům, jež zároveň tvořily přílohy jednotlivých datových zpráv, a dále dvě datové zprávy obsahující pouze přílohy. Veškeré přílohy datových zpráv obsahovaly podklady obstarané žalovaným před posledním zrušujícím rozhodnutím krajského soudu (sp. zn. 30 A 60/2025).
34. V návaznosti na Zrušující rozsudek si však žalovaný obstaral Doplnění závazného stanoviska, ve kterém nadřízený orgán územního plánování poprvé reagoval na námitky účastníků stavebního řízení týkající se numerické chyby ve výpočtu ploch zeleně a otázky likvidace srážkových vod v rozporu s územním plánem. Toto doplnění však již žalobci c) zasláno nebylo, ačkoli obdržel datové zprávy, které se vztahovaly ke konkrétním dokumentům výslovně označeným v příslušné datové zprávě. Ani jedna z těchto zpráv (výzev k seznámení se s podklady podle § 36 odst. 3 správního řádu) však neobsahovala výše specifikované Doplnění závazného stanoviska ze dne 18. 3. 2026. Žalobce c) oprávněně vycházel z toho, že další doplnění podkladů již realizováno nebylo, neboť mu byly zaslány jednotlivé datové zprávy s konkrétním popisem a obsahem.
35. Žalovaný tak zvolil postup, při němž žalobci dne 1. 4. 2026 zaslal jednotlivé konkrétní podklady rozhodnutí formou samostatných datových zpráv a ke každé z nich výzvu podle § 36 odst. 3 správního řádu. Bylo proto pro žalobce c) zcela logické a důvodné očekávání, že tímto způsobem byly zpřístupněny všechny podklady, z nichž žalovaný hodlá při rozhodování vycházet.
36. V důsledku postupu žalovaného tak byl žalobce c) fakticky opětovně zbaven možnosti se vyjádřit k podkladům (kompletním) ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, což bylo žalovanému ve vztahu k žalobci c) již vytýkáno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 10 As 184/2024-82, a po jeho vzoru i Krajským soudem v Hradci Králové v rozsudku ze dne 30. 6. 2025, č. j. 30 A 17/2024-528, a dále v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2026, č. j. 30 A 60/2025-174.
37. Žalobce c) by přitom ve vztahu k onomu Doplnění závazného stanoviska ze dne 18. 3. 2026 měl zcela zásadní námitku, a to, že závaznou podmínku územního plánu (se kterou je Stavba v rozporu), nemůže popřít územní studie coby nezávazný a neformální podklad.
38. V neposlední řadě žalobce c) zmínil, že mu nebylo k seznámení se zasláno ani vyjádření stavebníka k námitce systémové podjatosti ze dne 24. 3. 2026, ačkoli z tohoto vyjádření následně žalovaný hojně argumentačně vycházel ve svém nyní žalobou napadeném rozhodnutí.
39. Čtvrtou žalobní námitkou žalobce c) namítl porušení rovnosti stran. Uvedl, že ze soupisu správního spisu plyne, že dne 24. 3. 2026 bylo žalovanému doručeno vyjádření Stavebníka k systémové podjatosti a k námitce podjatosti úřední osoby, kterou vznesl žalobce c). Současně však ze správního spisu nijak nevyplývá, že by zástupce Stavebníka po podání námitky podjatosti do správního spisu nahlížel, pořizoval si z něj kopie nebo jiným standardním způsobem získal obsah těchto podání žalobce c). Stejně tak ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaný podání obsahující námitky podjatosti Stavebníkovi, respektive jeho zástupci zasílal. Za této situace vzniká pochybnost o způsobu, jakým žalovaný komunikuje se Stavebníkem. Žalobce c) má za to, že je porušována rovnost účastníků řízení v řízení před žalovaným.
40. V dalších žalobních bodech žalobce c) již věcně namítal nedostatek parkovacích míst pro Stavbu, rozpor Stavby s územním plánem, nezákonnost náhradní výstavby. S ohledem na níže uvedené důvody pro zrušení žalobami napadeného rozhodnutí se jimi krajský soud nebude v tuto chvíli (v rámci narační i hodnotící části rozsudku) dále zabývat, neboť jejich vypořádání by bylo předčasné a v rozporu s § 5 s. ř. s.
41. Dne 16. 6. 2026 obdržel krajský soud repliku žalobce c), kterou tento reagoval na níže uvedené vyjádření Stavebníka ze dne 27. 5. 2026. Zde žalobce c) zdůraznil, že jeho aktivní legitimace nebyla dosud zpochybněna, nadto už i Nejvyšší správní soud věcně přezkoumával jeho žalobní námitky bez pochyb ohledně jeho žalobní legitimace. Rovněž se žalobce c) ohradil proti tomu, že by jeho žaloba měla představovat zjevné zneužití práva. Je vlastníkem sousedních nemovitostí, účastníkem stavebního řízení a brojí proti Stavbě nacházející se v jeho bezprostřední blízkosti. Žalobce c) se opakovaně obrací na soud, neboť jsou porušována jeho práva, procesní i hmotněprávní. Ve zbytku žalobce c) spíše zopakoval a místy rozvedl svou již dříve v žalobě uvedenou žalobní argumentaci.
42. Žalobce c) se ve svém podání ze dne 7. 7. 2026 dále podrobně vyjadřoval k vyjádření žalovaného ze dne 23. 6. 2026 a k vyjádření Stavebníka ze dne 30. 6. 2026. Ve svém vyjádření již v zásadě zopakoval svá dosavadní žalobní tvrzení, setrval na svých závěrech.
III. Vyjádření žalovaného
43. Žalovaný ve vyjádření k žalobě žalobců a) a b) zdůraznil, že opatřil postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu v souladu s právním názorem krajského soudu Doplnění závazného stanoviska. Výrok tohoto závazného stanoviska orgánu územního plánování a jeho právní závěry, kterými byl vázán, ocitoval v Rozhodnutí. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by tuto odbornou otázku posoudil výlučně žalovaný sám, aniž by měl k dispozici závazné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování vydané podle § 96b stavebního zákona. Žalovaný tedy své zákonné kompetence nepřekročil.
44. K likvidaci srážkových vod v rozporu s Územním plánem Jihlava sdělil, že námitka o nedostatečných kapacitách u zařízeních na jímání vody je v žalobě prezentována v obecné rovině, aniž by žalobci odvádění vody řešené v projektové dokumentaci stavby konkrétně navrženou akumulační soustavu doprovodili nějakými svými odbornými propočty nebo závěry. Znovu odkázal na obsah Doplnění závazného stanoviska, dle něhož Záměr není v rozporu s územně plánovací dokumentací města Jihlavy, pokud jde o odvádění dešťových vod z areálu. Podle žalovaného k tomu nadřízený dotčený orgán žalovaného uvedl v Doplnění závazného stanoviska přezkoumatelnou právní argumentaci, v níž ozřejmil, proč nejsou námitky žalobců důvodné.
45. I pokud by žalobcům byla zachována v plné míře možnost vyjádřit se ke všem v odvolacím řízení doplňovaným podkladům, se kterými byli žalobci postupně a průběžně seznamováni, ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 s. ř., pak by se to na výsledku řízení dle názoru žalovaného neprojevilo. Žalovaný je tak názoru, že žalobci nebyli zkráceni na svých procesních právech v míře, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí žalovaného, a měla by vést ke zrušení posledního napadeného rozhodnutí.
46. K nedostatečnému zastoupení zeleně v rozporu s územním plánem žalovaný předně odkázal na závěry Doplnění závazného stanoviska. Plochu kačírku považuje dotčený orgán za započitatelnou do plochy zeleně, protože se jedná o mulčovací plochu zeleně na rostlém terénu a tato plocha je schopna v celém rozsahu vsakovat dešťové vody. Za podstatné bylo považováno to, že byť tato plocha není přímo zatravněna, napomáhá jako mulčovací plocha zeleně na rostlém terénu plnit funkci zeleně, a také obdobně v celé své ploše (jako jiná běžná zeleň) umožňuje zasakování dešťové vody.
47. K námitce odvolávající se na § 36 odst. 3 s. ř., žalovaný uvedl, že žalobci jsou, jak z jejich podrobné právní argumentace vyplývá, s regulativem zeleně a souvisejícími otázkami velmi dobře seznámeni, správní řízení probíhá již několik let, a žalobci se i v minulosti k této otázce velmi aktivně vyjadřovali. Do jejich procesních práv tedy nebylo zasaženo v míře, která by mohla způsobit nezákonnost žalovaného rozhodnutí.
48. K nedostatku parkovacích míst se žalovaný plně odkázal na odůvodnění Rozhodnutí, kde se dle svého přesvědčení na str. 58 s touto námitkou vypořádal.
49. K neplatným podkladovým stanoviskům Rozhodnutí žalovaný uvedl, že uložil Stavebníkovi, aby doplnil do pokračujícího odvolacího řízení ta vyjádření či stanoviska, která žalovaný považoval pro vydáním rozhodnutí za relevantní a potřebná pro zjištění skutkového stavu a provedené doplňující dokazování považuje za dostatečné s ohledem na § 3 správního řádu.
50. K delegaci na místně nepříslušný správní orgán I. stupně odkázal žalovaný rovněž na odůvodnění Rozhodnutí. Podle žalovaného je nemyslitelné, aby Krajský úřad Kraje Vysočina do probíhajícího povolovacího správního řízení u Městského úřadu Havlíčkův Brod jakýmkoliv způsobem vstupoval, či zasahoval, anebo ho záměrně směřoval ke kladnému rozhodnutí. To nemůže ze zákona činit v průběhu správního řízení směrem k orgánu prvního stupně ani ten správní orgán, který je pro danou věc v postavení nevyloučeného odvolacího správního orgánu.
51. K bezpředmětnosti společného řízení žalovaný odkázal na str. 57 Rozhodnutí, kde se k dané námitce vyjádřil. Nesdílí tvrzení žalobců, že Stavebník se dopustil bez veřejnoprávního povolení nelegální a nepovolené stavby, která, jak tvrdí žalobci, musí být projednána v jiném právním režimu, a to v řízení o odstranění stavby. Tento postup žalovaný odmítl, jelikož neměl ani za prokázané, ani za doložené skutečnosti tvrzené žalobci, že Stavebník provádí stavbu nelegálně a na černo.
52. K žalobě žalobce c) se žalovaný vyjádřil ve svém podání doručeném krajskému soudu dne 23. 6. 2026. Uvedl, že považuje žalobní argumentaci žalobce c) za nedůvodnou a navrhoval zamítnutí i jeho žaloby. Žalovaný odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, ze kterého místy citoval nebo shrnul jeho klíčové závěry. Konkrétněji se vyjádřil k námitce podjatosti, problematice postupu podle § 36 odst. 3 správního řádu, porušení rovnosti stran, rozporu Stavby s územním plánem (likvidace srážkových vod) a nezákonnosti náhradní výsadby.
53. Ve vztahu k porušení postupu podle § 36 odst. 3 správního řádu uvedl, že žalobce neuvádí v žalobě žádný věcný důvod proti Doplnění závazného stanoviska, a omezuje se výlučně na tvrzení o procesní vadě. Žalovaný dále uvedl, že ono Doplnění závazného stanoviska považuje za zákonné a definitivně uzavírající přezkum námitek žalobce c).
54. K námitce porušení rovnosti stran žalovaný uvedl, že nahlížení do spisu je dokumentováno záznamem do spisu, ale i pokud takový záznam nebyl ve spisu dokumentován, nelze dospět k přesvědčení, že míra podjatosti rozhodujícího správního orgánu je nadkritická a nastal důvod pro vyloučení rozhodujícího správního orgánu.
55. Žalovaný v obou případech navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta.
IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení
56. K žalobě žalobců a) a b) Vysoká škola polytechnická Jihlava podala své vyjádření dne 21. . 2026.
57. Namítla předně neexistenci aktivní žalobní legitimace na straně žalobců a) a b), kteří v žalobě nepředložili konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že právě jejich veřejná subjektivní práva byla nebo mohla být Rozhodnutím bezprostředně zkrácena. Žaloba by tedy měla být předně odmítnuta pro nedostatek aktivní legitimace žalobců.
58. Dle Stavebníka je žaloba z toho důvodu také nepřípustná pro zjevné zneužití práva dle § 68 písm. f) s. ř. s. Z okolností je zřejmé, že žalobci v krátkém časovém odstupu podávají opakovaně žaloby se shodným základem, aniž by nastaly nové skutečnosti. Žaloba nesměřuje k ochraně konkrétního veřejného subjektivního práva, ale k obstrukčnímu prodlužování řízení a blokování realizace Stavby. Takové jednání zjevně dokládá nemravný šikanózní účel procesního postupu žalobců.
59. K námitce delegace na Městský úřad Havlíčkův Brod Stavebník uvedl, že touto problematikou se již soudy ve svých předchozích rozsudcích v této věci zabývaly. Nynější žaloba přitom v podstatě jen opakuje dříve uplatněné úvahy o možném vlivu Kraje Vysočina na Městský úřad Havlíčkův Brod prostřednictvím tajemníka, kontrolní činnosti či vztahů v samostatné působnosti. Tyto úvahy zůstávají i nadále v obecné rovině. Žalobci neuvádějí konkrétní zásah do rozhodovací činnosti stavebního úřadu, konkrétní pokyn, konkrétní nátlak ani konkrétní procesní omezení, které by v důsledku delegace skutečně nastalo. Rozhodnutí se navíc s touto otázkou výslovně vypořádává a uvádí, že takové konkrétní skutečnosti ze spisu nevyplývají a účastníky nebyly doloženy.
60. K námitce koeficientu zeleně z Rozhodnutí plyne, že žalovaný po předchozích soudních výtkách opakovaně doplnil podklady od nadřízeného orgánu územního plánování a výslovně se zabýval jak výpočtem ploch zeleně, tak jednotlivými spornými plochami. Výsledný závěr je jednoznačný: plocha zeleně činí 1 732,5 m² z celkové plochy 5 726 m², tedy 30,26 %, a požadovaný koeficient 0,3 je splněn.
61. K námitce likvidace srážkových vod žalovaný zdůraznil, že rozhodnutí vychází z doplněného podkladu nadřízeného orgánu územního plánování, který se touto otázkou zabýval a uzavřel, že navržené řešení je v souladu s územním plánem i s územní studií pro dané území, a to i s ohledem na faktický stav kanalizační infrastruktury v dané části města. Žalobci naproti tomu pouze prosazují vlastní interpretaci vztahu mezi územním plánem a územní studií a tvrdí, že odvod do jednotné kanalizace je vyloučen absolutně. Žaloba opět nerozporuje ani tak nedostatek podkladu, jako spíše obsah odborného závěru, s nímž nesouhlasí. Nadto žalobci ani zde nepředkládají konkrétní a bezprostřední zásah do svých práv.
62. K námitce parkovacích míst Stavebník konstatoval, že Rozhodnutí se touto otázkou zabývá a uzavírá, že projektová dokumentace řeší dostatečný počet parkovacích míst, přičemž zároveň uvádí, že Okresní soud v Jihlavě má vlastní parkovací možnosti na jiné části svého pozemku a parkovací místa určená pro předmětnou stavbu nebude využívat.
63. K námitce neaktuálních podkladových vyjádření z Rozhodnutí výslovně plyne, že v průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, že některá dřívější vyjádření pozbyla platnosti, a Stavebník proto doložil jejich aktualizaci. Žalovaný následně konstatoval, že časově omezená vyjádření byla ke dni vydání Rozhodnutí platná. Jde tedy o námitku, která byla správním orgánem reflektována a odstraněna. Žalobci nedoložili, které konkrétní závazné podklady měly být ke dni vydání napadeného rozhodnutí skutečně neplatné a jak se to mělo promítnout do jejich právní sféry.
64. K námitce neseznámení s podklady je dle Stavebníka třeba vidět, že šlo o doplnění odborného vypořádání námitek, které žalobci sami dlouhodobě uplatňovali a které byly v řízení opakovaně předmětem jejich procesní aktivity. Žalobci v žalobě ostatně sami obsáhle uvádějí, co by k tomuto doplnění namítali; z toho je patrné, že nejde o žádné překvapivé či zcela nové téma, nýbrž o další variantu jejich stálé argumentace. I kdyby soud dospěl k závěru, že zde došlo k procesnímu pochybení, je třeba současně hodnotit, zda mohlo mít reálný vliv na zákonnost Rozhodnutí. V dané věci žalobci pouze opakují argumentaci, kterou uplatňovali již dříve. Neuvádějí nic, co by mohlo vést k odlišnému výsledku věci.
65. K námitce „bezpředmětnosti“ řízení a tvrzené realizace stavby Stavebník uvedl, že argumentace žalobců nemůže obstát již proto, že směšuje přezkum povolovacího rozhodnutí s otázkami případného stavebního dozoru, způsobu zajištění rozestavěného díla a následků případných stavebních prací po zrušení dřívějšího rozhodnutí.
66. Stavebník proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. f) s. ř. s. pro zjevné zneužití práva a pro absenci aktivní žalobní legitimace. Subsidiárně, pokud by soud žalobu věcně projednával, navrhl Stavebník žalobu zamítnout podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
67. Stavebník reagoval ve věci žaloby žalobců a) a b) ještě duplikou ze dne 3. 8. 2026, v níž reagoval na podání žalobců ze dne 7. 7. 2026 a v podstatě zopakoval svá shora uvedená tvrzení.
68. Stavebník se k věci ve vztahu k žalobci c) vyjádřil prvně ve vyjádření ze dne 27. 5. 2026, kdy uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou, nadto podanou osobou bez aktivní legitimace. Dále shrnul dosavadní procesní vývoj věci.
69. Stavebník zdůraznil, že dle jeho názoru žalobce c) opakovaně vznáší námitky, které mu ve smyslu § 65 s. ř. s. nepřísluší a staví se do role arbitra dané věci. Vlastnické ani jiné právo vlastníků vedlejších nemovitostí není ani jednou ze žalobcem c) namítaných skutečností ohroženo. Ani parkování třetích osob na soukromých pozemcích, nedostatek kapacity veřejné kanalizace, ani zhoršení kvality života v městské oblasti. Námitky žalobce c) jsou ryze účelové, šikanózní a nehrozí zásah do jeho vlastnického práva.
70. Dále Stavebník namítal, že žaloba žalobce c) je nepřípustná pro zjevné zneužití práva ve smyslu § 68 písm. f) s. ř. s. Žalobce c) totiž podává opakovaně žaloby se shodným obsahem. Jeho žaloby proto působí jako sériová a stereotypní podání, která směřují k „vedení sporu pro spor“.
71. Pokud jde o okruh procesních námitek žalobce c) k těmto, Stavebník uvedl, že samotná nespokojenost s předchozím procesním postupem, existence zrušujícího rozsudku nebo čistě hypotetická úvaha o možné budoucí odpovědnosti státu za škodu a případném regresu bez dalšího nezakládají důvod podjatosti. Žalobcem c) tvrzené důvody nedosahují takové intenzity, aby samy o sobě činily nezákonným další postup žalovaného a jeho rozhodnutí.
72. Dle názoru Stavebníka není důvodná ani námitka ohledně porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný žalobce c) s podklady pro rozhodnutí seznamoval – žalobce c) na toto seznámení ze dne 1. 4. 2026 dokonce následně sám reagoval podáním z téhož dne. V něm se sice nevyjádřil k podkladům, neboť řešil problematiku jím vznesené námitky podjatosti, vyjádřit se k nim ale měl a mohl. I pokud by krajský soud shledal v dílčím rozsahu určitou procesní neúplnost při seznámení s některým z novějších podkladů, musel by současně zkoumat, zda šlo o vadu, která mohla mít reálný vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. To žalobce c) přesvědčivě neprokazuje. Dále Stavebník popřel nerovnost účastníků správního řízení. Žalobce c) v tomto směru nedokládá žádné důkazy, ze kterých by plynul opačný závěr.
73. Dále se Stavebník vyjadřoval k věcným námitkám, s ohledem na výsledek tohoto řízení se jimi krajský soud konkrétně nezabývá, jak již bylo uvedeno výše.
74. Na repliku žalobce c) ze dne 16. 6. 2026 reagoval Stavebník svým podáním ze dne 30. 6. 2026, kde se podrobněji zabýval problematikou aktivní legitimace žalobce c) v dané věci. Další jeho vyjádření je ze dne 3. 8. 2026. V něm zopakoval obsahovou nedůvodnost námitky podjatosti vznesené žalobcem c) a to, že pro její zjevnou nedůvodnost mohl žalovaný pokračovat v řízení. Zdůraznil, že žalovaný nebyl povinen žalobci c) sdělovat, že jím vznesenou námitku podjatosti nebude předkládat nadřízenému správnímu orgánu a nebyl ani vázán výzvou žalobce c) učiněnou v tomto směru místo toho, aby reagoval na výzvu ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Stavebník je přesvědčen, že žalobce c) nebyl omezen v možnosti hájit svá procesní práva – výzva ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu mu byla přece jen doručena. Nadto Doplnění závazného stanoviska, které nemělo být žalobci c) dle jeho tvrzení předloženo postupem podle § 36 odst. 3 správního řádu, ve věci ničeho nezměnilo. Nezměnilo stavební záměr, projektovou dokumentaci či navržený systém hospodaření se srážkovými vodami. Nejde tedy o nově zjištěný skutkový stav ani o změnu technického řešení. Neseznámení žalobce c) s obsahem onoho doplnění je pouhou formalitou, z tvrzení žalobce c) učiněných dosud ve vztahu k problematice řešené mj. v Doplnění závazného stanoviska je zřejmé, že jsou pouhým vyjádřením nesouhlasu se závěry dotčeného orgánu. S vyjádřením Stavebníka k námitce podjatosti ze dne 24. 3. 2026 nemusel být žalobce c) seznámen, neboť nešlo o věcný podklad rozhodnutí. Dále se Stavebník vyjadřoval k věcným námitkám.
75. Ostatní osoby zúčastněné na řízení písemné vyjádření k žalobám nepodaly.
V. Právní hodnocení krajského soudu
76. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. O věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť postupoval dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím závěrům.
77. Krajský soud považuje za nutné se nejprve vyjádřit ke Stavebníkem vznesené námitce nedostatku aktivní legitimace všech žalobců. Stavebník uvedl, že problematika, kterou žalobci namítají ve svých námitkách, nemůže zasahovat do jejich veřejných subjektivních práv ve smyslu § 2 s. ř. s. a nemohou tudíž mít aktivní legitimaci k podání žaloby ve smyslu § 65 s. ř. s.
78. Krajský soud nejprve uvádí, že aktivní legitimace ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. vychází z plausibilního tvrzení o tom, že je žalobce (obecně) dotčen ve sféře svých veřejných subjektivních práv. Skutečnost, zda tomu tak opravdu je či nikoli, je pak rozhodná pro posouzení důvodnosti žaloby. V nynější věci byli žalobci dokonce opakovaně se svými žalobami v předchozích řízeních úspěšní. Uspěli s nimi dokonce i v řízení před Nejvyšším správním soudem (řízení vedená pod sp. zn. 9 As 184/2024 a 10 As 184/2024). Ani Nejvyšší správní soud tedy o aktivní legitimaci žalobců k podání žaloby nepochyboval. Skutečnost, zda je žalobce dotčen ve sféře svých veřejných subjektivních práv je potom otázkou věcného posouzení žaloby, dosud však převážně docházelo k rušení rozhodnutí žalované pro porušení procesních práv žalobců. I v nynějším řízení se krajský soud nedostal k věcnému vypořádání hmotněprávních námitek žalobců, nemohl proto posoudit, zda jsou dotčeni na svých veřejných subjektivních právech např. stran namítaného nedostatku parkovacích míst pro Stavbu, rozporu Stavby s územním plánem, či stran nezákonnosti náhradní výstavby.
79. Dále krajský soud považuje za nutné vyjádřit se k námitce Stavebníka v tom smyslu, že žaloby jsou nepřípustné pro zjevné zneužití práva podle § 68 písm. f) s. ř. s. S účinností od 1. 1. 2026 se problematika „zjevného zneužití práva“ jako důvodu pro odmítnutí žaloby přesunula z dikce § 68 písm. f) s. ř. s. do dikce § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť jde o důvod pro odmítnutí jakéhokoli návrhu podaného ve správním soudnictví, a nejen v případě žaloby proti rozhodnutí.
80. Krajský soud nicméně v případě žalob jak žalobců a) a b), tak žaloby žalobce c) nedospěl k závěru, že by představovaly zjevné zneužití práva. V tomto směru je třeba připomenout, že zásada zákazu zneužití práva je prostředkem ultima ratio, proto je nutné k ní přistupovat zdrženlivě a s přihlédnutím k jiným, obdobně důležitým principům jako je zejména právní jistota (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS). Jednání, které je zneužitím práva, proto musí být dostatečně prokázáno, a to s ohledem na konkrétní okolnosti (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č. j. 1 As 27/2011-81, ze dne 30. 11. 2019, č. j. 3 As 338/2019-61, či ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 16/2015-30). Rozhodujícími faktory mohou být mimo jiné sériovost a stereotypnost vedených sporů spojených s opakováním obdobných či zcela identických postupů a argumentů (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16).
81. Všichni žalobci byli opakovaně v případě svých žalob úspěšní (zpravidla pro hrubé porušení procesních pravidel žalovaným). Skutečnost, že se tedy opakovaně domáhají ochrany svých práv, nemůže být zjevným zneužitím práva ve smyslu § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
82. Na základě obou žalob se krajský soud dále zabýval otázkou zákonnosti a řádnosti seznámení žalobců s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu v opakovaném odvolacím řízení před žalovaným. Musel přitom zohlednit zejména závěry, které byly v dané věci již jednou vyjádřeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 10 As 184/2024-82, body 32, 35-36, a dále opětovně zdůrazněny ve Zrušujícím rozsudku. Dodržení těchto závazných právních názorů bylo mj. předmětem posuzování důvodnosti i nynějších spojených žalob žalobců.
83. V souladu s pokyny obsaženými ve Zrušujícím rozsudku se žalovaný opětovně obrátil na nadřízený dotčený orgán územního plánování stran rozporu ohledně koeficientu zeleně s Územním plánem Jihlava u stavby Kolejí Vysoké školy polytechnické Jihlava, a to pro zjevnou numerickou chybu a pro nesprávnou metodu výpočtu a dále ohledně likvidace srážkových vod. Jednalo se o dříve nevypořádané námitky žalobce a) vznesené ve správním řízení.
84. Nadřízený dotčený orgán proto doplnil své původní (již dříve doplňované) revizní závazné stanovisko o Doplnění závazného stanoviska, v němž bylo doplněno vypořádání výše uvedených námitek žalobce a) a Stavební záměr byl shledán souladným s Územním pánem Jihlava.
85. Povinností žalovaného následně bylo seznámit žalobce a), b) i c), respektive účastníky řízení, s tímto Doplněním závazného stanoviska. Ve vztahu k žalobcům však došlo ze strany žalovaného k opětovnému hrubému procesnímu pochybení, neboť žalobci s tímto Doplněním závazného stanoviska ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámeni nebyli.
86. Stran žalobců a) a b) z obsahu správního spisu jasně plyne, že k žádné výzvě žalobcům a) a b) dle § 36 odst. 3 správního řádu nedošlo. Zástupce žalobců se s obsahem Doplnění závazného stanoviska mohl seznámit až dne 6. 5. 2026, kdy přišel nahlížet do spisu. Tedy až po vydání Rozhodnutí.
87. Žalobci a) a b) přitom v žalobě zcela konkrétně uvedli důvody, pro které s obsahem Doplnění závazného stanoviska nesouhlasí a jejichž vznesení ve správním řízení jim tak bylo upřeno.
88. Pokud jde o žalobce c), krajský soud vyšel z obsahu správního spisu a zjistil, že po vydání (doručení) Zrušujícího rozsudku podal žalobce c) dne 18. 3. 2026 (žalovanému doručeno téhož dne) námitku systémové podjatosti všech osob tvořících žalovaného a námitku podjatosti úřední osoby. Tuto námitku svým podáním ze dne 19. 3. 2026 (žalovanému doručeno dne 20. 3. 2026) doplnil. K této námitce se dne 24. 3. 2026 vyjádřil Stavebník a toto vyjádření nebylo dle obsahu správního spisu zasláno na vědomí žalobci c).
89. Dne 18. 3. 2026 v návaznosti na závazný právní názor krajského soudu vyslovený ve Zrušujícím rozsudku bylo žalovanému doručeno Doplnění závazného stanoviska. Ve správním spise není doklad o tom, že by toto doplnění bylo zasláno žalobci c), respektive jeho zástupci.
90. Dne 1. 4. 2026 byly zástupci žalobce c) zaslány výzvy k seznámení se s podklady rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, jejichž přílohami byly následující dokumenty: Doplnění závazného stanoviska ze dne 5. 8. 2025, č. j. 109172/2025/KUSK, podání žadatele ze dne 15. 8. 2025, podání Mgr. Smrčky ze dne 18. 8. 2025, 19. 8. 2025 a ze dne 5. 9. 2025 a podání Mgr. Láníka ze dne 11. 9. 2025. Dále byly zástupci žalobce c) zaslány datové zprávy obsahující již pouze přílohy (bez výzvy ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu), kde jsou podklady ze správního spisu vyjma Doplnění závazného stanoviska.
91. Na specifikované výzvy k vyjádření ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu žalobce c) reagoval ve svém podání ze dne 1. 4. 2026, které bylo žalovanému doručeno dne 1. 4. 2026, kde mj. zdůraznil, že podal námitku podjatosti, o které má být rozhodnuto procesně stanoveným způsobem.
92. Žalovaný poté rozhodl dne 29. 4. 2026.
93. S ohledem na výše uvedené a zejména s ohledem na krajským soudem zkontrolovaný obsah správního spisu, je zřejmé, že žalobcům byla bez dalšího opětovně upřena možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, konkrétně s Doplněním závazného stanoviska. Tímto postupem žalovaný konkrétně ve vztahu k žalobci c) nedodržel závazný právní názor vyslovený již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 10 As 184/2024-82, body 32, 35-36, a zopakoval vadu, která byla jedním z důvodů pro zrušení jeho předchozího rozhodnutí.
94. Žalobci tak nemohli vznést jimi avizované námitky. V případě žalobců a) a b) že závaznou podmínku územního plánu nemůže popřít územní studie coby nezávazný a neformální podklad, s kterou jsou nadto Koleje v rozporu, a že doplnění závazného stanoviska je opět založeno na zjevné numerické chybě, neboť žalovaný považuje říční kamení (kačírek) na okapovém chodníčku za vegetaci. V případě žalobce c) že závaznou podmínku územního plánu (se kterou je Stavba v rozporu) nemůže popřít územní studie coby nezávazný a neformální podklad.
95. Žalobci se tedy neomezili na pouhé konstatování o procesní chybě. Naopak velmi konkrétně uvedli, jakou námitku by proti Doplnění závazného stanoviska uplatnili.
96. V kontextu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 10 As 184/2024-82, body 32, 35-36, není pro zákonnost postupu podle § 36 odst. 3 správního řádu rozhodné, zda Doplnění závazného stanoviska (se kterým nebyli žalobci seznámeni) změnilo či nikoli stavební záměr, projektovou dokumentaci, navržený systém hospodaření se srážkovými vodami ani skutkový podklad věci. V dané věci není možné „zhojit“ porušení procesních práv žalobců tím, že daný dokument neměnil nic na výsledku žalobou napadeného rozhodnutí. To se totiž stalo za situace, kdy se žalobci s takovým dokumentem nemohli seznámit a nemohli proti němu čehokoli namítat. Jejich potencionální námitky tak zůstaly nevyslyšeny, a nejde proto jen říci, že daný podklad ničeho nezměnil – až v okamžiku, kdy by byly námitky žalobců řádně vypořádány, je možné učinit závěr, že se jimi žalovaný (v návaznosti na to případně dotčený orgán) zabývali a že je neshledali důvodnými.
97. Žalovaný a ostatně i Stavebník „bagatelizují“ význam procesních práv žalobců, respektive význam procesních práv a postupů obecně. To vše za situace, kdy se k nutnosti jejich dodržování již vyjádřil Nejvyšší správní soud v posledně uváděném rozsudku.
98. Krajský soud nadto souhlasí se žalobcem c) v tom, že za situace, kdy mu žalovaný zasílal výzvy k vyjádření se k podkladům rozhodnutí datovou schránkou individuálně ve vztahu k jednotlivým podkladům, neměl ani důvod domnívat se, že by do správního spisu mohlo být doplněno něco dalšího, co mu již (selektivně) zasláno nebylo. Sám žalovaný zvolil tento způsob výzvy ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, přitom mohl žalobce c) jednoduše vyzvat k seznámení se s obsahem spisu ve stanovených úředních hodinách v určité lhůtě.
99. Skutečnost, že žalovaný není sto dostát jasně procesně stanoveným pravidlům vedeného správního řízení nemůže jít k tíži žalobcům.
100. Žalovaný se tak opětovně (sic!) dopustil hrubého porušení procesních práv žalobců. Žalobcům byla bez dalšího upřena možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Tímto postupem žalovaný ve vztahu k žalobcům nedodržel závazný právní názor vyslovený ve Zrušujícím rozsudku, který vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 10 As 184/2024-82, body 32, 35-36, a zopakoval vadu, která byla jedním z důvodů pro zrušení jeho předchozích rozhodnutí. Zatížil tak správní řízení opětovně vážnou vadou, která by (sama o sobě) mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
101. Pokud jde o další procesní námitky žalobců a) a b), pak krajský soud pouze velmi stručně konstatuje, že nemůže bez dalšího přisvědčit jejich námitce, že Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ohledně nevypořádání jejich námitky delegace na místně nepříslušný správní orgán I. stupně, a to mimo jiné v rozsahu jejího rozšíření uplatněného podáním ze dne 5. 9. 2025. Krajský soud na nutnost vypořádání této námitky upozornil žalovaného v bodě 84. Zrušujícího rozsudku. Žalovanému nelze vytknout, že by tento pokyn opomněl, naopak výslovně na něj upozornil na str. 61 Rozhodnutí a na následujících stránkách se dané problematice věnoval. Nelze tedy hovořit o nepřezkoumatelnosti této části Rozhodnutí. Přesto však krajský soud žalovanému důrazně znovu připomíná, že jeho povinností je vyjádřit se k námitce delegace na místně nepříslušný správní orgán I. stupně (mimo jiné) v rozsahu jejího rozšíření uplatněného podáním ze dne 5. 9. 2025. Toto rozšíření spočívalo v argumentaci, že nedostatek místní příslušnosti Městského úřadu Havlíčkův Brod se pojí i s nesprávnou aplikací hmotněprávních předpisů a procesními pochybeními. K tomuto aspektu by se měl žalovaný ve svém dalším rozhodnutí vyjádřit ještě pregnantněji, než tak učinil doposud.
102. S ohledem na shora uvedené tak krajský soud nevypořádával další (převážně věcné) žalobní body žalobců a) a b), neboť to by bylo v tuto chvíli předčasné a v rozporu s § 5 s. ř. s. A to pochopitelně včetně jeho argumentace směřující do zákonnosti těch závazných podkladových stanovisek Rozhodnutí, jejichž zrušení se žalobci v žalobním petitu domáhali.
103. Pokud jde o další procesní námitky žalobce c), pak ty krajský soud shledal nedůvodnými.
104. Jak již bylo uvedeno výše, v pořadí prvá a druhá žalobní námitka se týkaly procesního postupu po vznesení námitky systémové podjatosti žalovaného a námitky podjatosti pověřené úřední osoby a dále žalobce c) argumentačně námitky podjatosti vznesl i v řízení před krajským soudem.
105. Žalobce c) v uplatněné námitce namítal, že postup žalovaného při vydání zrušeného rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025 nebyl jen jednotlivým procesním pochybením, nýbrž souhrnem opakovaných a soudem výslovně konstatovaných vad, které objektivně vyvolávají pochybnost o nestrannosti žalovaného. Žalobce c) poukazoval zejména na to, že žalovaný nerespektoval již dříve soudy vyslovený závazný právní názor a opakoval mu již dříve vytýkané procení vady. Zároveň žalobce c) v námitce podjatosti zdůrazňoval, že již byla realizována významná část Stavby. V důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného tak může Stavebník vůči státu uplatnit nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. S ohledem na tuto posledně uvedenou možnost žalobce c) dovozoval, že Středočeský kraj, jeho představitelé i úřední osoby zařazené ke Krajskému úřadu Středočeského kraje, mají přímý ekonomický zájem na výsledku pokračujícího odvolacího řízení. Potvrzením prvostupňového rozhodnutí by došlo k tzv. „legalizaci“ následků původního nezákonného rozhodnutí žalovaného a tím i k eliminaci možné regresní odpovědnosti. Právě tato okolnost zakládá dle žalobce c) objektivní pochybnosti o nepodjatosti žalovaného a jeho úředních osob.
106. Obdobné platí dle názoru žalobce c) i ve vztahu k úřední osobě J. H.. Ta má zaměstnanecký vztah ke Krajskému úřadu Středočeského kraje a osobní zájem na výsledku pokračujícího řízení, neboť vůči ní může vzniknout regresní nárok podle § 17 zákona č. 82/1998 Sb., kterého se zbaví, pokud vydá odvolací rozhodnutí, které v podstatě potvrdí prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobce c) měl tedy za to, že existence takového potencionálního regresivního postihu objektivně vyvolává pochybnosti o nestrannosti dané úřední osoby.
107. Žalovaný uvedenou námitku vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí sám, aniž by ji v souladu se zákonem předložil nadřízenému správnímu orgánu. Uvedený procesní postup je sice v rozporu se zákonem, krajský soud však dospěl k závěru, že nejde o vadu, která by měla vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.
108. Případná rozhodnutí správních orgánů o námitkách podjatosti vznášených žalobcem nejsou pro posouzení námitky podjatosti z pohledu soudu rozhodná, neboť podjatost je objektivní stav, který rozhodnutí o ní toliko deklarují. Povinností krajského soudu je proto se žalobcem vznesenou námitkou podjatosti zabývat, neboť tato mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pro krajský soud není v tuto chvíli rozhodné, zda bylo o žalobcem c) vznesené námitce podjatosti rozhodnuto nadřízeným správním orgánem, neboť tuto si stran všech dílčích žalobních tvrzení posoudí krajský soud nyní samostatně (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci králové ze dne 30. 11. 2022, č. j. 30 A 22/2022-360, proti němuž byla zamítnuta kasační stížnost rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2023, č. j. 10 As 358/2022-104).
109. Výše specifikovanou námitku podjatosti krajský soud shledal nedůvodnou.
110. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře rozumí pod pojmem „systémová podjatost“ situaci, kdy v řízení existuje tzv. „systémové riziko podjatosti“, které plyne z toho, že všechny úřední osoby jsou v zaměstnaneckém či jemu obdobném poměru k subjektu, jehož zájmy mohou být v řízení dotčeny; ani v takovém případě však nepostačí k vyslovení podjatosti samotný tento poměr, nepřistoupí-li k němu další okolnosti, nasvědčující tomu, že by postoj úředních osob mohl být ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 - 119). Nejvyšší správní soud tento typ podjatosti spojuje především s řízením, v němž rozhoduje orgán územního samosprávného celku v přenesené působnosti ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, byť uvedl, že stejné systémové riziko existuje i v případě zaměstnanců státu v postavení úředních osob. Jedná se však ve všech případech o riziko podjatosti, které je důsledkem systému nastavení působnosti správních orgánů a povahy právních vztahů mezi těmito orgány a zaměstnanci subjektu (územního samosprávného celku či státu), do něhož jsou tyto orgány zasazeny, a v nichž zaměstnanci působí jako úřední osoby.
111. V případě systémové podjatosti úředních osob územních samosprávných celků jde typicky o situaci, kdy úřední osoby coby zaměstnanci těchto celků rozhodují v přenesené působnosti v řízeních, jejichž předmětem jsou zájmy tohoto celku, a systémové riziko plyne z institucionálního uspořádání a povahy právních vztahů mezi územním samosprávným celkem a jeho úředníky (viz odkazovaný rozsudek rozšířeného senátu, bod [69]). Nejvyšší správní soud v recentní judikatuře výslovně uvedl, že toto riziko nelze aplikovat na oblast samostatné působnosti, neboť v ní je z povahy věci dáno, že územní samosprávný celek rozhoduje „ve své věci“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019, čj. 2 As 151/2018-63). Podstatou systémové podjatosti je tak naplnění římskoprávní zásady „nemo iudex in causa sua“, tj. vyloučení právě onoho rizika, že nad zákonnými hledisky rozhodování převáží zaměstnanecká či služební loajalita úřední osoby vůči subjektu, o jehož zájmech je rozhodováno. Smyslem je tedy eliminace toho, aby ve věci, v níž je dán zájem samosprávného územního celku, nerozhodoval jeho zaměstnanec, u něhož je zvýšené riziko vnějších vlivů působících na výsledek řízení. V takových případech je existence systémového rizika podjatosti sama o sobě signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“ (odkazovaný rozsudek rozšířeného senátu, bod [63]) a je jistě třeba trvat na tom, aby námitka tohoto typu podjatosti byla řádně procesně vypořádána a její důvody posouzeny k tomu příslušným subjektem, v případě pochybností o nepodjatosti všech osob zařazených do správního orgánu, včetně osoby stojící v jeho čele, nadřízeným správním orgánem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 9 As 235/2017 - 29).
112. Žalobce c) spatřuje důvod systémové podjatosti u žalovaného (Krajského úřadu Středočeského kraje) a důvod podjatosti u pověřené úřední osoby J. H. v hrozbě možnosti nároku Stavebníka na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., pro dosavadní průběh věci (nezákonnost postupu, průtahy v rozhodování).
113. Uvedený důvod však krajský soud neshledává jako důvod podjatosti žalovaného ani jako důvod podjatosti pověřené úřední osoby. Chybovost v rozhodování je jednoznačně nežádoucí, není ale schopná sama o sobě vyvolat důvod podjatosti té které úřední osoby (či celého úřadu). Případná odpovědnost za škodu způsobenou ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. by nadto stíhala Českou republiku a nikoli samotného žalovaného (respektive územní samosprávný celek, jehož je součástí), neboť ten je úřadem pověřeným k výkonu státní správy, za kterou nese odpovědnost stát. Nadto je možnost platit náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v tuto chvíli pouze hypotetická, nadto nejde ani o nárok týkající se žalobce c), nýbrž Stavebníka.
114. Nedůvodnou je i čtvrtá žalobní námitka, tedy námitka nestrannosti žalovaného. Tuto žalobce c) spatřoval v tom, že ze správního spisu neplyne, jak byla zástupci Stavebníka zasílána jím vznesená námitka systémové podjatosti žalovaného a pověřené úřední osoby, ke které se Stavebník prokazatelně vyjadřoval. Krajský soud v obsahu správního spisu skutečně nedohledal doručenku či jiný dokument zachycující zaslání podané námitky podjatosti Stavebníkovi, respektive jeho zástupci. Uvedené ale krajský soud přičítá spisové nekázni žalovaného, který nemá správní spis ani chronologicky řazen. Takový stav je jistě nežádoucí, nicméně Stavebník měl právo se s námitkou systémové podjatosti žalovaného a námitkou podjatosti pověřené úřední osoby seznámit, což se prokazatelně stalo (vyjadřoval se k ní). Způsob „dopravení“ námitky Stavebníkovi od žalovaného sám o sobě dle názoru krajského soudu neznamená porušení rovnosti stran.
115. S ohledem na výše uvedené krajský soud nevypořádával další (převážně věcné) žalobní body žalobce c), neboť jejich vypořádání by v tuto chvíli bylo předčasné a v rozporu s § 5 s. ř. s.
VI. Závěr a náklady řízení
116. S ohledem na výše uvedené krajský soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalobami napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.]. V tom bude žalovaný vázán výše uvedenými právními závěry krajského soudu, které byly vysloveny v kontextu již dřívějších kasačních rozhodnutí zdejšího krajského soudu a Nejvyššího správního soudu.
117. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, mají úspěšní žalobci a) a b) právo na náhradu nákladů řízení po neúspěšném žalovaném dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobcům a) a b) tak náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 3 000 Kč (za žalobu proti rozhodnutí), a dále odměna za zastupování advokátem. Tato odměna představuje 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepis žaloby ze dne 11. 5. 2026, podání ze dne 7. 7. 2026) ve výši 4 620 Kč za úkon dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Výše odměny tak celkem činí 13 860 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 1 350 Kč. Odměna je zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupce žalobců a) a b) je jejím plátcem, DPH činí 3 194,10 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny dolů celkem 3 194 Kč. Žalovaný tak je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení celkem 24 404 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců a) a b) (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).
118. Pokud jde o náhradu nákladů řízení žalobce c), ten má rovněž právo na náhradu nákladů řízení po neúspěšném žalovaném dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci c) tak náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (za žalobu proti rozhodnutí) a ve výši 1 000 Kč (návrh na přiznání odkladného účinku žalobě), a dále odměna za zastupování advokátem. Tato odměna představuje 4 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepis žaloby ze dne 11. 5. 2026, replika ze dne 16. 6. 2026 k vyjádření stavebníka, replika ze dne 7. 7. 2026 k vyjádření žalovaného) ve výši 4 620 Kč za úkon dle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Výše odměny tak celkem činí 18 480 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 1 800 Kč. Odměna je zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupce žalobce c) je jejím plátcem, DPH činí 4 258,80 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny nahoru celkem 4 259 Kč. Žalovaný tak je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení celkem 28 539 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce c) (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).
119. Ohledně osob zúčastněných na řízení krajský soud vyšel z dikce § 60 odst. 5 s. ř. s. a rozhodl tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osobám zúčastněným na řízení 2. a 3., jak plyne z obsahu správního spisu, ani žádné náklady řízení nevznikly. Pokud jde o Stavebníka, u něj vznikly náklady řízení (byl ve věci právně zastoupen a prostřednictvím svého zástupce se ve věci vyjadřoval), v daném případě však procesně vzato vystupoval na straně neúspěšného žalovaného, nemůže proto mít po úspěšných žalobcích nárok na náhradu nákladů řízení. Povinnost částečně hradit žalobcům společně se žalovaným náklady řízení Stavebníkovi krajský soud neuložil (viz § 34 odst. 3 s. ř. s.), neboť ke zrušení žalobami napadeného rozhodnutí došlo výlučně z procesních pochybení zapříčiněných žalovaným.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 21. srpna 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: R. V.