Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Ad 11/2026 - 25

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci

žalobce: O. T. B., narozený X

zastoupený zmocněnkyní I. B., narozenou X

oba bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2025, č. j. MPSV-2025/255644-916,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného 18. 12. 2025, č. j. MPSV-2025/255644-916, kterým bylo podle , , změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 123432/25/MO, tak, že se žalobci přiznává nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 2. 2025 do 31. 3. 2027.

2. Soud ve věci nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky soudního řízení, mimo jiné zda byla žaloba podána včas.

3. Podle , (dále jen „“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně.

4. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v , podle kterého lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

5. V žalobě žalobce uvedl, že „podává žalobu proti napadenému rozhodnutí opakovaně, a to z toho důvodu, že žalobu původně podanou dne 13.3.2026 a projednávanou Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. , vzal žalobce v plném rozsahu zpět z důvodu předčasnosti, soudní řízení o žalobě bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.4.2026, č.j. -30.

Důvodem pro zpětvzetí žaloby podané dne 13.3.2026 byla skutečnost, že zmocněnkyně žalobce dne 9.4.2026 dodatečně zjistila, že původní žaloba byla podána předčasně, a to dříve, než žalovaná právně účinným způsobem podle oznámila žalobci rozhodnutí doručením prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky až dne 9.4.2026.

6. Žalovaná původně doručovala rozhodnutí zmocněnkyni žalobce prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a rozhodnutí tak mělo být doručeno fikcí, resp. uložením v provozovně provozovatele poštovních služeb dnem 12.1.2026 a dne 14.1.2026 vhozeno zmocněnkyni žalobce do datové schránky.“

7. Je pravdou, že zmocněnkyně žalobce, která žalobce zastupovala i ve správním řízení, má zřízenou datovou schránku. Žalovaný tak pochybil, pokud původně napadené rozhodnutí zmocněnkyni žalobce doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. K doručení napadeného rozhodnutí zmocněnkyni žalobce proto nemohlo dojít fikcí 12. 1. 2026. Je však nutné zdůraznit, že zmocněnkyni žalobce bylo napadené rozhodnutí doručeno vhozením do schránky dne 14. 1. 2026, jak je rovněž uvedeno v žalobě ze dne 13. 3. 2026 a i ve zpětvzetí ze dne 10. 4. 2026, přičemž tato podání žalobce jsou obsaženy ve spise zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. .

8. Soud poté poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2026, č. j. -28, v němž je uvedeno, že tento soud „setrvale judikuje, že smyslem a účelem doručování je, aby se účastníci řízení seznámili s písemnostmi správního orgánu a aby takto zpraveni měli možnost uplatnit svá práva a oprávněné zájmy při zachování efektivního fungování veřejné správy. Je tedy možné, aby došlo k účinnému doručení písemnosti, přestože nejsou splněny všechny formální zákonné požadavky na doručování, pokud dojde k zachování práv účastníka řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 20. 8. 2021, č. j. -49, nebo srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. -88). Nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování totiž nemůže mít vliv na účinnost takového doručení, pokud adresát písemnost převzal a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Na straně jedné je tedy nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. -95 nebo i rozsudek ze dne 6. 3. 2009, č. j. -73).

9. Ze shora uvedeného tedy plyne, že podstatou materiálního doručení je to, že i v případě, kdy je doručování stiženo formálními nedostatky, nelze vždy dospět k závěru o tom, že k doručení písemnosti vůbec nedošlo, pokud se adresát s doručovanou písemností (jejím obsahem) seznámil a ta se dostala do sféry jeho dispozice. Podstatné je však právě to, zda adresát seznal obsah písemnosti, byť na základě formálně nikoliv bezvadného doručování, a že nebyl v důsledku toho zkrácen na svých právech. Tato judikatura zastávající materiální funkci doručení tedy vychází z požadavku, že se adresát s doručovanou písemností prokazatelně seznámil (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. -34, na který poukazuje stěžovatel a který je použitelný i v dané věci, byť v něm byla řešena otázka materiálního doručení ve vztahu k účinkům fikce doručení, o což zde nyní nejde). Shodně je koncept materiálního doručení potvrzován i judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. ).“

10. Soud v poměrech projednávané věci konstatuje, že k materiálním účinkům formálně nikoliv bezvadného doručení napadeného rozhodnutí zmocněnkyni žalobce došlo vhozením do poštovní schránky dne 14. 1. 2026, jak potvrzuje doručenka obsažená ve spisu sp. zn. a samotné tvrzení žalobce obsažené v žalobě ze dne 13. 3. 2026 a i ve zpětvzetí ze dne 10. 4. 2026, která jsou založená ve stejném spisu zdejšího soudu.

11. Jestliže k materiálnímu doručení napadeného rozhodnutí zmocněnkyni žalobce došlo dne 14. 1. 2026, posledním dnem lhůty pro podání žaloby tudíž byl den 14. 3. 2026. Jelikož byla žaloba v tomto případě podána dne 21. 5. 2026, byla podána opožděna.

12. Je třeba zdůraznit, že žalobce proti napadenému rozhodnutí původně podal žalobu již dne 13. 3. 2026 a ta byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. . Nepochybně k tomuto dni musel být žalobce, resp. jeho zmocněnkyně, seznámen s obsahem napadeného rozhodnutí. I kdyby tedy soud počítal zahájení běhu lhůty pro podání žaloby od tohoto okamžiku, tedy ode dne 13. 3. 2026, připadl by konec lhůty v tomto případě na 13. 5. 2026. I za takové situace by tak žaloba podána žalobcem v nyní projednávané věci dne 21. 5. 2026 byla podána po uplynutí lhůty pro podání žaloby, tudíž opožděně.

13. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem soud žalobu žalobce dle jako opožděnou odmítl.

14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 24. srpna 2026

Mgr. Ladislav Vaško v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.