Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
28 A 6/2026 - 84.pdf
PDF · 0 B
No categories available
28 A 6/2026 - 84
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci
žalobce: D. F.
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje,
sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2026, bez uvedení čísla jednacího
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 1. 2026, č. j. MUNP/2026/1227 (dále také jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 4. 2026.
2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 a bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) citovaného zákona, za což mu byla podle § 125c odst. 5 písm. f) téhož zákona uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení.
3. Uvedených přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 10. 6. 2023 v 9:05 hod., řídil silniční motorové vozidlo, tovární značky Citroën Jumper, RZ xx, po pozemní komunikaci v ulici K Hájku, v obci Nová Paka, když se ve směru jízdy od domu č. p. XB a při zajíždění na parkoviště u domu č. p. XA, ulice K Hájku, nechoval ohleduplně, když pravou boční stranou jím řízeného vozidla poškodil levou přední část silničního vozidla, tovární značky Škoda Yeti, RZ xx, které stálo na parkovacím místě parkoviště, a následně po dopravní nehodě neohlásil nehodu policistovi, resp. na místě dopravní nehody nesetrval až do příchodu policisty. V souvislosti s dopravní nehodou nebyl nikdo zraněn, na předmětných vozidlech vznikla hmotná škoda. Svým jednáním tak měl porušit § 4 písm. a), § 47 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) a c) a odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu.
4. V dané věci se jedná v pořadí o druhou žalobu podanou proti rozhodnutí o odvolání v dané věci. Řízení o této předchozí žalobě zdejší krajský soud v důsledku uspokojení navrhovatele zastavil usnesením ze dne 3. 1. 2025, č. j. 28 A 7/2024-50, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2025.
II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a vyjádření žalovaného
5. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal nejen přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, ale požadoval po soudu též vydání konečného správního rozhodnutí.
6. Předně upozornil na to, že napadené rozhodnutí neobsahovalo v době svého vydání číslo jednací a při specifikaci odvoláním napadeného rozhodnutí v něm bylo chybně uvedeno označení odvoláním napadeného prvostupňového rozhodnutí.
7. Dále uvedl, že v dané věci bylo vydáno několik prvostupňových rozhodnutí, která byla na základě jím podaných odvolání zrušena a vrácena k novému projednání. Správní orgán I. stupně se však pokyny nadřízeného orgánu neřídil, vždy vydal nové, ale naprosto identické rozhodnutí, pouze aktualizované změnou data vydání. Nechápe, jak je možné, že když žalovaný na základě jím podaného odvolání ze dne 21. 10. 2025 prvostupňové rozhodnutí ze dne 3. 10. 2025, č. j. MUNP/2025/17797, zrušil, aby další rozhodnutí (zcela identické) svým rozhodnutím ze dne 23. 3. 2026, bez čísla jednacího (pozn. soudu: ve správním spisu bylo číslo jednací, resp. sp. zn. napadeného rozhodnutí žalovaného napsáno ručně), potvrdil.
8. Žalobce připustil, že si je vědom toho, že se dopustil dle jeho názoru drobného dopravního incidentu, kterých se každý den stanou desítky, a o kterém v první fázi ani nevěděl. Za normálních okolností by se dohodl přímo s vlastníkem vozidla, nicméně u něj tyto okolnosti dány nebyly. Upřednostnil neodkladnou péči o vážně nemocného pacienta, který ho volal a žádal o pomoc. Ponechal na úvaze soudu, zda je ze společenského hlediska důležitější záchrana lidského života nebo dodržení formálního postupu na úseku dopravy.
9. Dále uvedl, že za výše uvedený dopravní incident mu byla udělena pokuta. Požádal o její uhrazení ve splátkách, správní orgán mu však nevyhověl a neřídil se současně ani stanoviskem správního soudu, který ho vzhledem k jeho ekonomické situaci od soudního poplatku osvobodil. Též mu byly přiděleny čtyři trestné body, aniž by to bylo uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. Má za to, že se za tento přestupek body ani udělovat nemají.
10. Dále žalobce konstatoval, že kromě uvedeného incidentu se měl dopustit též zakázaného parkování na chodníku, v rámci řízení však bylo zjištěno, že toto místo bylo evidováno jako manipulační plocha, tedy se žádného přestupku ani nedopustil. Posledním přestupkem mělo být nepředložení platného dokladu pojištění odpovědnosti tzv. zelené karty, ačkoliv ho v danou chvíli držel v ruce. Nadto na základě novely tato povinnost zanikla.
11. Žalobce rovněž nesouhlasil s postupem správního orgánu I. stupně, který namísto zahájení nového správního řízení pouze změnil původní právní kvalifikaci skutků a pokračoval v daném řízení.
12. Ve svém podání ze dne 10. 7. 2026 žalobce doplnil žalobu o další žalobní bod, a to, že po třech letech od spáchání přestupku došlo k jeho promlčení.
13. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2026 navrhl žalobu zamítnout, když byl dle jeho názoru průběh nehodového děje řádně objasněn a důkazní prostředky tvoří ucelený řetězec, na jehož základě byl žalobce uznán vinným ze spáchání uvedených přestupků, kterých se dopustil tím, že pravou boční stranou jím řízeného vozidla poškodil levou přední část jiného vozidla, které stálo na parkovacím místě. Tuto dopravní nehodu neohlásil a ani nesetrval na místě do příchodu policisty.
III. Posouzení věci krajským soudem
14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání při splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body.
15. Žalobu důvodnou neshledal.
16. Ze správního spisu se podává, že dne 22. 6. 2023 obdržel správní orgán I. stupně oznámení o přestupku. Vyplynulo z něj, že dne 10. 6. 2023 v 9:16 oznámila na linku 158 M. Š., že nezjištěný řidič nezjištěným vozidlem - dodávkou bílé barvy, na parkovišti u domu č. p. XA narazil pravou boční částí jím řízeného vozidla do levé přední části vozidla Škoda Yeti, RZ xx. Tento nezjištěný řidič vystoupil z vozidla a před poškozeným vozidlem sebral z pozemní komunikace plastový předmět. Poté na parkovišti vozidlo zaparkoval a komunikoval se svědkyní L. H.. Poté z místa dopravní nehody odjel, aniž by ji jako účastník dopravní nehody oznámil nebo poskytl své údaje a sepsal záznam o dopravní nehodě. Dále je v oznámení uvedeno, že během následného šetření dopravní nehody policisty bylo spatřeno na chodníku u domu v ulici U Studénky č. p. XC vozidlo (Citroën Jumper, RZ xx) odpovídající popisu a u tohoto vozidla byl ztotožněn žalobce, kterého svědkyně označila za řidiče, který svým vozidlem způsobil dopravní nehodu. Žalobce při ztotožnění uvedl, že se zmíněnou dopravní nehodou a jejím zaviněním nesouhlasí, že si nebyl ničeho vědom a po poučení se odmítl k věci vyjádřit. Neměl zájem věc jakkoliv řešit. Dále z úředního záznamu vyplynulo, že se žalobcem bylo sepsáno oznámení o přestupku spočívající ve stání motorového vozidla na chodníku u domu č. p. XC a že současně nepředložil doklad o zákonném pojištění vozidla. Součástí oznámení o přestupku byla též fotodokumentace k dopravní nehodě, zákres předpokládaného průběhu dopravní nehody, úřední záznamy o podaném vysvětlení žalobce, svědkyně M. Š. (ohlašovatelka nehody a spolumajitelka poškozeného vozidla, jehož provozovatelem v evidenci je její manžel J. Š.), svědkyně D. N. a L. H..
17. Správní orgán I. stupně vydal dne 12. 7. 2023 Oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední, podle kterého se měl žalobce jako podezřelý dopustit přestupků podle § 125c odst. 1 písm. i) bodu 3, podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon č. 168/1999 Sb.”).
18. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 16. 8. 2023 k přestupku spočívajícímu ve spáchání dopravní nehody uvedl, že se s poškozenou stranou po nehodě snažil spojit tím jediným možným způsobem, když za stěračem zanechal kontakt. Jeho prvotní povinností bylo postarat se o osobu blízkou, která je diabetikem, podat jí jídlo a léky. Poškozené se telefonicky omluvil, vysvětlil svoji situaci a nabídl materiální a technickou pomoc při opravě vozidla. K přestupku spočívajícího v nepředložení zelené karty uvedl, že poté, co byl vyzván policejním orgánem k předložení dokladů k vozidlu, z půjčeného vozidla z prostoru nad předním stínítkem vyjmul dovnitř vložený technický průkaz vozidla, zazmatkoval a začal hledat zelený papír, který však v bílém provedení držel v ruce. K nesprávnému parkování na chodníku uvedl, že veřejný prostor před domem č. p. XC je jediným prostorem, kde lze v daném místě provést nakládku a vykládku. Požádal o případné umožnění uhradit pokutu v měsíčních splátkách do výše 300 Kč, když jako osoba pečující o osobu ve vážném stupni závislosti nemůže být výdělečně činný.
19. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 20. 9. 2023 byl žalobce uznán vinným ze spáchání skutku spočívajícího ve způsobení dopravní nehody, odjetí z místa a nepředložení zelené karty [§ 125c odst. 1 písm. i) bodu 2 a 4, § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.]. Žalobce se však nedopustil přestupku spočívajícího v parkování na chodníku s ohledem na zjištění, že plocha před domem č. p. XC je plochou manipulační. Toto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem zrušeno, když ten ve svém rozhodnutí ze dne 9. 1. 2024 dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože v něm nejsou vypořádána některá tvrzení žalobce, zejména tvrzení ohledně “papírku za stěračem”.
20. Dne 22. 2. 2024 správní orgán I. stupně vydal v pořadí druhé prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 a 4 zákona o silničním provozu, dále z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona a přestupku dle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Nadřízený orgán svým rozhodnutím ze dne 6. 5. 2024 odvolání jako opožděné zamítl. V návaznosti na žalobcem podanou správní žalobu žalovaný v přezkumném řízení své rozhodnutí ze dne 6. 5. 2024 zrušil a následně dne 24. 2. 2025 vydal rozhodnutí o odvolání, kterým v pořadí druhé prvostupňové rozhodnutí znovu zrušil. Tento postup odůvodnil tím, že správní orgán I. stupně neuvědomil žalobce o změně právní kvalifikace přestupků.
21. Následně bylo dne 19. 5. 2025 vydáno v pořadí třetí prvostupňové rozhodnutí, které nadřízený odvolací orgán svým rozhodnutím ze dne 6. 8. 2025 rovněž zrušil, neboť shledal, že vyrozumění o změně právní kvalifikace nebylo možné považovat za doručené.
22. V pořadí čtvrté prvostupňové rozhodnutí ze dne 21. 1. 2026 bylo potvrzeno nyní žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného. S ohledem na změnu právní úpravy správní orgán I. stupně řízení v části týkající se skutku spočívajícího v nepředložení zelené karty zastavil, neboť nově se již nejedná o přestupek.
23. Nejprve se krajský soud zabýval žalobcem namítanými formálními vadami posledního (nyní žalobou napadeného) rozhodnutí žalovaného, a to k chybějícímu číslu jednacímu a k nesprávně uvedenému rozhodnutí, proti kterému bylo odvolání podáno. Z předloženého správního spisu soud seznal, že číslo jednací (resp. sp. zn.) bylo do daného rozhodnutí vepsáno ručně. I při jeho úplné absenci se však nejedná o vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí, když smyslem označení rozhodnutí je jeho řádná identifikace. O identifikaci rozhodnutí v daném případě totiž nikomu žádné pochybnosti nevznikly, žalobce k žalobě rozhodnutí náležitě připojil a bylo z něj patrno, v jaké věci a kdy bylo vydáno. K nesprávně uvedenému datu a číslu jednacímu rozhodnutí, proti kterému žalobce odvolání podal, soud uvádí, že dále ve výroku rozhodnutí je již prvostupňové rozhodnutí označeno správně. Ani zde tak není pochyb, které rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeni. Nadto i dále v odůvodnění žalovaný popsal průběh správního řízení až k odvolání podanému proti rozhodnutí ze dne 21. 1. 2026 (tj. proti naposledy vydanému prvoinstančnímu rozhodnutí). Ani tato formální vada tak nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nutno však zdůraznit, že ani takovéto formální vady nejsou žádoucí.
24. Žalobce se, byť až po lhůtě k doplnění žalobních bodů, dovolával též tříleté promlčecí doby podle § 32 odst. 3 zákona č. 250 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), která plyne nezávisle na přerušení promlčecích dob, k nimž ve věci došlo. Soud je však povinen k případné prekluzi práva přihlédnout i bez námitky, proto se i touto námitkou zabýval. V daném případě byly správní orgány povinny pravomocně rozhodnout o vině žalobce do tří 3 let od spáchání přestupků. Do výpočtu objektivní promlčecí doby je však nutné zahrnout i dobu, po kterou byla promlčecí doba stavěna, tedy ji v daném případě prodloužit o dobu, po kterou bylo vedeno předchozí soudní řízení správní (viz § 32 odst. 1 písm. c/ zákona o odpovědnosti za přestupky).
25. S ohledem na to provedl soud následující výpočet: žalobce spáchal jednání, které je mu kladeno za vinu, dne 10. 6. 2023. Prvním dnem běhu tříleté objektivní promlčecí doby (§ 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky) bylo 11. 6. 2023 (první den po spáchání přestupku) a bez započtení doby soudního řízení správního by objektivní promlčení doba skončila dnem 11. 6. 2026. První soudní řízení správní probíhalo ode dne 18. 7. 2024 (kdy soudu došla žalobcova předchozí žaloba) do 7. 1. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení ze dne 3. 1. 2025, č. j. 28 A 7/2024-50. V součtu tak byla tříletá objektivní promlčecí doba prvním soudním řízením prodloužena o 174 dnů a uplynula by tedy až dne 2. 12. 2026. K zániku odpovědnosti žalobce za projednávané přestupky tedy dosud nedošlo. Lze poznamenat, že k dalšímu prodloužení promlčecí doby dochází nyní v době průběhu současné soudního řízení.
26. K námitce nedodržení závazného právního názoru nadřízeného orgánu krajský soud uvádí, že z výše uvedeného shrnutí průběhu předcházejícího správního řízení vyplynulo, že ve věci byla vydána celkem čtyři prvostupňová rozhodnutí. První z nich bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, když v něm nebylo reagováno na jednotlivé dílčí tvrzení žalobce. V pořadí druhé a třetí bylo zrušeno pouze v důsledku procesních vad, nikoliv nedostatečných skutkových zjištění. V pořadí čtvrté prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno. Není však pravdou, že by správní orgán I. stupně nereagoval na závazné právní názory uvedené v jednotlivých zrušujících rozhodnutích nadřízeného odvolacího orgánu. Na závazný právní názor uvedený v případě prvního zrušujícího rozhodnutí správní orgán I. stupně reagoval tak, že se jednotlivými tvrzeními žalobce uvedenými jak v podání ze dne 16. 8. 2023, tak v doplnění blanketního odvolání, zabýval a vypořádal. Druhé a třetí prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno v důsledku vad prvostupňového procesu, když prvně žalobce nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace (tj. příslušné vyrozumění nebylo ani vydáno), podruhé, tj. poté, co vyrozumění prvostupňový správní orgán řádně vydal, však nebylo žalobci správně doručeno. Závaznému právnímu názoru uvedenému ve zrušujících odvolacích rozhodnutí tak správní orgán I. stupně vždy dostál tím, že zhojil tu kterou vytknutou vadu. Není tedy nic zvláštního na tom, že správní orgán I. stupně ve svém v pořadí druhém a třetím rozhodnutí užil (jak uvádí žalobce) téměř identické odůvodnění. Nutno dodat, že žalobce v této své žalobní námitce nikterak neupřesnil, kterým konkrétním právním názorem se správní orgán I. stupně neřídil.
27. K postupu správních orgánů spočívajícímu ve změně právní kvalifikace krajský soud předně konstatuje, že předmětem řízení je skutek, tedy určitá událost. V průběhu řízení pak musí být zachována totožnost skutku minimálně v podobě totožnosti jednání či totožnosti následku (v podrobnostech srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016-39, a ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 Afs 91/202009-149, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Naproti tomu právní kvalifikaci skutku lze v průběhu řízení měnit. Z judikatury vyplývá, že v rámci probíhajícího řízení o správním deliktu lze připustit změnu právní kvalifikace skutku, vychází-li nová právní kvalifikace z téhož jednání, pro které bylo řízení původně zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2011, č. j. 1 As 110/2011-74).
28. V případě změny právní kvalifikace je nutno trvat především na požadavku, aby stíhaná osoba byla se změnou právního hodnocení věci seznámena a byl jí dán dostatečný prostor přizpůsobit této skutečnosti svou obhajobu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2005, č. j. 2 As 44/2004-62, a ze dne 20. 11. 2003, č. j. 5 A 73/2002-34). Jak uvedl Nejvyšší správní soud rovněž v již uvedeném rozsudku č. j. 1 As 110/2011-74, „je-li tedy obviněný v řízení o jiném správním deliktu stíhán pro totožný skutek, pohybuje se správní orgán při změně právní kvalifikace skutku v procesním rámci vedeného řízení a nezahajuje v takovém případě nové správní řízení trestní.“ Lze tedy shrnout, že správní orgán při změně právní kvalifikace dosud vedené řízení nezastavuje. Takový postup vyžaduje pouze změna skutku, resp. zjištění a posouzení nového skutku (nelze-li zachovat alespoň totožnost jednání či následku). Správní orgán tedy musí o změně právní kvalifikace účastníka řízení vyrozumět, avšak řízení nezastavuje, a ani v důsledku překvalifikace skutku nové řízení nezahajuje.
29. Správní orgány tak postupovaly zcela po právu, když v případě změny právní kvalifikace žalobce na tuto skutečnost pouze upozornily, a nezahajovaly nové správní řízení. Krajský soud doplňuje, že tento postup zákonodárce zvolil mj. i z důvodu procesní ekonomie. Ani tato námitka proto není důvodná.
30. Žalobce v žalobě nijak nerozporoval závěry správních orgánů týkající se zjištěného skutkového stavu. Sám připustil, že se jednáním, které je mu kladeno za vinu, dopustil, ač tvrdil, že o něm zpočátku ani nevěděl a že namísto řešení nehody se jel postarat o blízkého, který ho i volal. Správní orgán I. stupně z výpovědi svědkyně L. H. správně dovodil, že bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že o incidentu nevěděl, když na něj byl hned upozorněn právě svědkyní. K povinnosti postarat se o osobu blízkou správní orgán I. stupně rovněž správně konstatoval, že nehodu mohl oznámit policii např. telefonicky a po zajištění péče o blízkou osobu se na místo vrátit, což však neučinil. Přitom místo, kde došlo k dopravní nehodě a kde se měla nacházet osoba blízká, jsou od sebe vzdálena zhruba 90 metrů (dle www.mapy.com). Nelze přehlédnout ani to, že policisté žalobce při následném ztotožnění zastihli během vykládání věcí z dodávky před domem. Tvrzení žalobce o upřednostnění neodkladné péče se tak i v tomto světle jeví minimálně jako nadnesené s cílem bagatelizovat následky svého přestupkového jednání.
31. Žalobce rovněž namítl, že opakovaně žádal o případné hrazení pokuty ve splátkách, což mu dle výroku rozhodnutí nebylo umožněno. K tomu je nutno připomenout, že správní orgán I. stupně v prvoinstančním rozhodnutí uvedl, že žalobci byla s ohledem na jeho majetkové poměry uložena pokuta na samé spodní hranici zákonného rozpětí a že v případě pravomocného rozhodnutí může požádat o možnost hradit uloženou pokutu ve splátkách. Soud doplňuje, že žalobce skutečně mohl a i nadále může požádat v souladu s § 156 odst. 5 a § 160 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, o splátkový kalendář. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by této možnosti využil. Správní orgány se tak žádostí žalobce dostatečně zabývaly v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde jej poučily o příslušném postupu. Skutečnost, že v rámci již prvního soudního řízení správního byl žalobce osvobozen od soudního poplatku, nemohla a neměla žádný vliv na zákonem stanovený postup ve správním řízení v této otázce.
32. K námitce týkající se systému vedení bodového hodnocení krajský soud uvádí, že bodový systém zavedený zákonem o silničním provozu obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše, jež jsou podle aktuální judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, publ. pod č. 3339/2016 Sb. NSS) považovány za trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Za spáchaný přestupek nebo trestný čin je řidiči uložena sankce podle zákona o odpovědnosti za přestupky, případně trest za spáchaný trestný čin, a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, a tudíž při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, stejně tak není možné zaznamenat body za jednání, které není v příloze uvedeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011-103).
33. Je přitom zásadní rozdíl mezi řízením o přestupcích (byť se na základě nich body do registru řidičů zaznamenávají) a řízením o případných námitkách proti zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či v jiném právním předpisu jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Předmětem posouzení samotného zaznamenání bodů a následného řízení námitkového, tedy řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče), je to, zda byl záznam bodů proveden v souladu se zákonem, tj. zda bylo v jednotlivých případech podkladem pro záznam pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 4 As 102/2013-38).
34. Zápis do bodového hodnocení řidiče je tedy prováděn ze zákona, k jehož zápisu postačí pravomocné rozhodnutí o přestupku s výrokem, kterým je dotyčný uznán vinným. Informace o uložení čtyř bodů v odůvodnění rozhodnutí tak měla být pro žalobce pouze doplňující informací, nejde o žádné „skrývání v textu bez vysvětlení“. Jak vyplývá ze shora uvedeného, nesouhlas žalobce se zaznamenanými body do registru řidičů jde zcela mimo předmět tohoto soudního řízení, v němž je přezkoumáváno pouze rozhodnutí o přestupku.
35. Žalobce se v žalobě vyjádřil i ke skutkům spočívajícím v parkování na chodníku a v nepředložení zelené karty. Žalobcem uvedené tvrzení, že v případě stání na chodníku “prvoinstanční správní orgán přísl. paragraf zákona o přestupcích nezrušil, ale umně ho využil v dalším řízení” působí poměrně nesrozumitelně až zmatečně. V případě skutku spočívajícího v nepředložení zelené karty pak pouze konstatoval, že na základě novely zákona byl “zproštěn”. Z těchto jeho tvrzení není zřejmé, v čem a jak měla být v tomto směru porušena jeho práva. Nemůže se tak jednat o projednatelné žalobní body.
36. Žalobce tedy se svou žalobou úspěšný nebyl. Přesto krajský soud k jeho návrhu, aby soud ve věci po zrušení rozhodnutí žalovaného sám definitivně rozhodl, pro úplnost dodává následující. Soud je v tomto typu řízení vázán kasačním principem a dle § 78 s. ř. s. může v případě, že je žaloba důvodná, rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, nikoliv však správní rozhodnutí svým rozsudkem nahradit. Jinými slovy, přes existenci plné jurisdikce vede řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí pouze k přezkumu jeho zákonnosti, nikoliv k nahrazení správního rozhodnutí rozhodnutím soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
37. Vzhledem ke všemu shora uvedenému krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.
38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní také rozhoduje.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 25. srpna 2026
Mgr. Helena Konečná v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: R. V.