Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Af 22/2025 - 73

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci

žalobce: Multis Uk Limited, reg. č. 06078174

se sídlem Velká Británie, Londýn, 20-22 Wenlock Road, N1 7GU

zastoupený Mgr. Zuzanou Šimákovou, advokátkou

se sídlem Praha 1, Jungmannovo náměstí 770/8

proti

žalovanému: Ministerstvu financí

se sídlem Praha 1, Letenská 15

o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne X č.j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr financí zamítl rozklad podaný žalobcem a potvrdil rozhodnutí Ministerstva financí (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne X č.j. X (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o novou lhůtu pro doplnění žádosti o úhradu nevyplacené výhry z kauce složené společností LM operation a.s. (dále jen „ LM operation“) u Ministerstva financí.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k rozkladovým námitkám žalobce především zdůraznil, že výhry mohou být uhrazeny z kauce provozovatele pouze v tom případě, že je doložen nezbytný titul podle , o hazardních hrách ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Konstatoval, že z rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne X č.j. X a rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne X č.j. X (dále též „rozhodnutí celní správy“), kterými byla společnost LM operation uznána vinou z přestupku, kterého se dopustila tím, že nevyplatila panu X částku výhry ve výši 4 260 000 Kč, nevyplývá povinnost společnosti LM operation uhradit nevyplacenou výhru. Vzhledem k tomu není rozhodnutí celní správy v řízení o úhradě nevyplacené výhry z kauce dostatečným právním titulem.

3. Uvedl, že nárok byl uplatňován také soukromoprávní cestou, kdy soudy konstatovaly, že v daném případě nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Mezi panem X a společností LM operation byla dobrovolně podepsána dohoda o prominutí dluhu. Pan X dohodu o prominutí dluhu nepřipomínkoval a dohoda nebyla uzavřena v tísni.

4. Právní úprava zakotvená v ustanovení § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách nepředstavuje v rámci aplikace tohoto ustanovení tvrdost zákona. Jedná se o požadavek, který je stanoven vůči všem sázejícím bez rozdílu a lze si jen obtížně představit, v čem by měl být daný postup příliš tvrdý, vyžaduje-li zákon, aby se sázející svého práva aktivně domáhal vůči příslušným orgánům, a tedy aby jím tvrzená pohledávka byla prokazatelně zjištěna. Jedná se o legitimní požadavek vycházející z principu, že právo přeje bdělým a z požadavku na existenci exekučního titulu jako předpokladu vymáhání pohledávky. To vše tím spíše za situace, kdy lze z předkládaných rozhodnutí dojít k závěru, že pohledávka za dlužníkem byla daňovým subjektem (X jako právním předchůdcem žalobce – pozn. soudu) prominuta. Případnou tvrdostí by zde hypoteticky mohly být takové podmínky, které by sázejícímu znemožňovaly domáhat se vydání pravomocného rozhodnutí. V situaci, kdy obecné instituty procesního práva (například prominutí soudního poplatku) umožňují všem bez rozdílu domáhat se svého práva, nelze o nepřiměřené tvrdosti zákona hovořit.

5. Žalovaný shrnul, že žalobce doložil pouze rozhodnutí, kterým orgány celní správy uložily společnosti LM operation pokutu za porušení povinnosti vyplatit nevyplacenou výhru. Součástí výroku rozhodnutí celní správy však již nebyla povinnost uhradit škodu podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „“). Při rezignaci na požadavek doložení pravomocného rozhodnutí by došlo k odklonění od nastavené správní praxe, jelikož ve všech případech, ve kterých nebylo orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto o tom, že výhra má být vyplacena, nebylo takové žádosti v minulosti vyhověno. Dodal, že ze zákona o hazardních hrách nevyplývá povinnost Ministerstva financí vyčkávat na doložení titulu pro úhradu nevyplacené výhry. Podle zákona o hazardních hrách má dojít do určené doby k přihlášení nevyplacené výhry. Žalobce nedoložil, a to ani v prodloužené lhůtě, potřebný titul. Jeho podání se tak stalo neúčinným podle , daňový řád (dále jen „“).

6. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 21. 12. 2024 podal žádost o vyplacení nevyplacené výhry z jistiny uložené u Ministerstva financí pro případ, kdy provozovatel hazardní hry ztratil základní povolení k provozování hazardních her a provozovatel hazardních her dle rozhodnutí správního orgánu nevyplatil výhru, ač tak učinit měl.

7. Na základě výzvy žalovaného, aby žalobce doložil vykonatelné rozhodnutí, podal žalobce dne 23. 2. 2025 žádost o prodloužení lhůty, protože řízení o uznání pohledávky v insolvenčním řízení dosud neskončilo, a nestalo se tak ani k datu podání žaloby. Žalovaný této žádosti žalobce vyhověl. Žalobce následně podal žádost o prodloužení lhůty znovu, tuto žádost žalovaný zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl žalovaným zamítnut a podání žalobce o vyplacení výhry bylo žalovaným označeno za neúčinné.

8. Žalobce namítl, že samotné rozhodnutí o rozkladu proti zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty by nemělo předjímat, že žádost o úhradu nevyplacené výhry je neúčinná. Takové rozhodnutí není procesně správné.

9. Dále namítl, že napadené rozhodnutí a postup žalovaného jsou neetické. Podle žalobce je nutno vnímat kontext společensky nebezpečných hazardních her a z nich plynoucích závislostí a dopadů na množství závislých hráčů. Žalovaný se naproti tomu snaží použít jistinu nikoli pro účel, pro který je určena. Spoustu závislých hráčů a s nimi spojené rodiny přišly a přicházejí dennodenně o vše s vidinou, že konečně vyhrají, a když se tak zázrakem stane, žalovaný se snaží najít důvody, jak jim výhru nevyplatit.

10. Rovněž namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu § 89 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Ze zákona o hazardních hrách vyplývá, že postačí, je-li příslušným orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto, že výhra má být vyplacena. Rozhodnutí celní správy potvrzuje, že výhra vyplacena být měla. Požadavek žalovaného na vykonatelný titul nad rámec zákona je proto nezákonný a odporuje účelu kauce, která má operativně sanovat škody způsobené nevyplacením výher a nikoli teprve sekundárně „odměňovat“ ty, kdo si vysoudili rozsudek. Takový výklad vyprazdňuje ochrannou funkci kauce a je v rozporu se smyslem ochrany práv nabytých v dobré víře. Žalobce má za to, že rozhodnutí celní správy je nutno chápat tak, že společnost LM operation nevyplatila výhru, i když tak měla učinit a že se tudíž dopustila trestně správního deliktu. Výhra proto měla být žalobci vyplacena.

11. V další námitce žalobce uvedl, že žalovaný měl prodloužit lhůtu k žádosti žalobce, případně přerušit řízení. Žalobci není jasné, co žalovaný míní tím, že je vinou žalobce, že nebylo rozhodnuto insolvenčním soudem o uznání pohledávky v insolvenčním řízení. Žalobci není jasné, jak by mohl ovlivnit délku soudního řízení, jak by to mohlo být v jeho moci, kdy i žalovaný uvádí, že to nevyplývá ani ze zákona o hazardních hrách. Žalovaný měl řízení přerušit do doby, než bude rozhodnuto v incidenčním sporu. Žalobce zdůraznil, že o prodloužení lhůty požádal včas, a byl tedy procesně bdělý. Odmítnutí přerušit řízení je excesem formalismu, který je v rozporu s obecnou povinností správních orgánů zjistit stav věci bez důvodných pochybností a také s principem hospodárnosti, neboť vede k nahodilému odmítnutí zákonem chráněného nároku pouze z důvodu procesních okolností mimo sféru žalobce.

12. Také namítl, že dohoda o prominutí dluhu je bezpředmětná, protože podle základních pravidel práva se nelze vzdávat prospěchu, který nastane v budoucnosti, a to z prospěchu plynoucího z náhrady škody ze správního řízení, které nastalo až následně. Žalobce uvedl, že ve všech řízeních je přihlášena pohledávka z titulu rozhodnutí celní správy. Rovněž poznamenal, že titul, který je uplatňován pro vyplacení výhry z jistiny, nebyl nikdy zrušen, je pravomocný a vykonatelný a vše ostatní jsou jen jiné tituly.

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitce týkající se předjímání závěru o neúčinnosti podání opětovně podotkl, že žalobce ve stanovené lhůtě nedoložil pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, že má být jeho pohledávka vyplacena, a nesplnil tak povinnost stanovenou ve výzvě. Marným uplynutím lhůty se podání žalobce stalo v souladu s § 74 odst. 4 daňového řádu neúčinným ex tunc. Tento účinek nastává automaticky uplynutím lhůty pro odstranění vad. Nelze proto souhlasit s žalobním tvrzením, že ministr financí předjímá závěr o neúčinnosti podání, jelikož ministr financí pouze konstatoval faktický stav, který nastal již marným uplynutím lhůty.

14. Ve vztahu k námitce poukazující na nemorálnost a neetičnost napadeného rozhodnutí žalovaný souhlasil s žalobcem v tom, že hazardní hry s sebou nesou značnou míru adiktologického potenciálu, a proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně nejen hráčské společnosti. Poukázal na skutečnost, že ochrana hráčů jako jeden z cílů zákona o hazardních hrách neimplikuje automatickou možnost přistoupit k úhradě nevyplacené výhry v situaci, kdy nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro její úhradu. Takový procesní postup ministerstva by byl v rozporu se zákonem a jím stanovenými procedurálními pravidly.

15. K námitce týkající se splnění podmínek pro vyplacení nevyplacené výhry žalovaný opakovaně zdůraznil, že zákon o hazardních hrách výslovně stanovuje použití kauce pouze k úhradě nevyplacené výhry sázejícímu, o které bylo příslušným orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto, že má být vyplacena, a která byla sázejícím řádně přihlášena u ministerstva k uhrazení z kauce. Žalobce však doložil pouze rozhodnutí celní správy, ve kterém byla společnosti LM operations uložena pokuta za porušení povinnosti vyplatit nevyplacenou výhru. Součástí výroku však již nebyla povinnost uhradit škodu dle ustanovení . K tomu žalovaný doplnil, že obdobná situace nastala například v řízení vedeném s obchodní společností MAXI-TIP a.s., v rámci správního řízení evidovaného pod č.j. X. Poukázal též na to, že žalobce si musí být vědom toho, že rozhodnutí celní správy není dostatečným titulem pro úhradu nevyplacené výhry již od roku 2021, kdy byl pan X ministerstvem vyzván doložení titulu v rámci obdobného řízení vedeného pod č.j. X. Pan X, aktuálně v postavení zástupce a ředitele žalobce, tak měl dostatečný časový prostor pro uplatnění svého nároku, a to například soudní cestou. Žalobce si musel být vědom toho, že mu vznikl nárok na vyplacení výhry nejpozději ode dne 23. 8. 2019, resp. 27. 8. 2019 (dnem vydání potvrzení o výhře, jak vyplývá z rozhodnutí celní správy) a měl být v intencích zásady vigilantibus iura scripta sunt aktivní a prostřednictvím příslušného orgánu veřejné moci si zajistit pravomocný titul v souladu s zákona o hazardních hrách.

16. K namítané povinnosti přerušit řízení žalovaný předně setrval na svém právním názoru, že sázející by měl disponovat nezbytným a zákonem předvídaným titulem pro úhradu nevyplacené výhry již v okamžiku, kdy svou pohledávku u správního orgánu přihlašuje. Pro právní posouzení věci jsou nadto zásadní i závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025 č.j. -23, kterým insolvenční soud zamítl žalobu žalobce na určení, že jeho pohledávka ve výši 5 343 323 Kč, přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení společnosti LM operations, je v celé výši přihlášena po právu jako zajištěná. V tomto rozsudku soud konstatoval, že žalobce se nemůže domáhat po společnosti LM operations jakékoli náhrady škody za situace, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobce a společností LM operations předmětná část výhry ve výši 4 260 000 Kč společnosti LM operations prominuta. Žalovaný též poukázal na to, že žalobce uzavřel dohodu o prominutí dluhu v době, kdy mu již právo na výhru svědčilo, a proto se nelze ztotožnit s tvrzením, že předmětné právo vzniklo až následně, v návaznosti na rozhodnutí celní správy.

17. Na závěr žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí i prvoinstanční rozhodnutí splňují veškeré zákonné požadavky kladené na bezvadné rozhodnutí ve věci samé, pročež tato rozhodnutí nelze považovat za nesrozumitelná či nepřezkoumatelná.

18. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl.

19. Žalobce v replice zdůraznil, že řízení o uznání pohledávky v insolvenčním řízení není pravomocně skončeno. Zároveň setrval na své argumentaci, že rozhodnutím celní správy byla společnost LM operations uznána vinnou za to, že nevyplatila žalobci výhru. Význam tohoto rozhodnutí tedy není jiný než ten, že provozovatel hazardní hry je povinen výhru vyplatit. Žalovaným odkazované rozhodnutí ve věci „MAXI-TIP a.s.“ se týká jiné situace, kdy nebyla jednoznačně stanovena výše výhry. Požadovaný exekuční titul nebylo možné vzhledem k časovému průběhu věci a probíhajícímu insolvenčnímu řízení získat jiným způsobem než přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení. Interní postupy žalovaného neznamenají, že tyto jsou správné, zákonné či mravně přijatelné.

20. Při jednání, které se konalo dne 25. 8. 2026, žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně s odkazem na žalobu a repliku shrnul procesní vývoj věci. Nad rámec žalobní argumentace doplnil, že žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce byl v předchozím rozhodnutí žalovaného o rozkladu ze dne 19. 12. 2024 ujištěn o tom, že pravomocným titulem podle § 89 odst. 4 zákona o hazardních hrách může být i uznání pohledávky insolvenčním správcem učiněné v insolvenčním řízení. Přestože žalobce postupoval v intencích tohoto žalovaným uváděného postupu, byla jeho žádost o novou lhůtu zamítnuta. Dále žalobce namítl, že lhůta ke splnění výzvy neuplynula ve smyslu § 36 odst. 3 věty druhé daňového řádu dnem 16. 4. 2025, nýbrž až dnem 5. 5. 2025, pročež je napadené rozhodnutí i v této části nezákonné. Žalovaný též setrval na svém procesním stanovisku a v podrobnostech odkázal na své vyjádření k žalobě i odůvodnění napadeného rozhodnutí.

21. Soud zamítl provedení důkazu listinami, které žalobce předložil k probíhajícímu incidenčnímu řízení. Jak bude rozvedeno níže, pro posouzení věci není podstatné, že incidenční spor nadále probíhá, resp. nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí ukončen.

22. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující pro věc rozhodné právní úpravy:

23. Podle § 89 odst. 1 zákona o hazardních hrách žadatel o vydání základního povolení je povinen poskytnout kauci za každý druh hazardní hry a za každý druh internetové hry a) složením peněžních prostředků na zvláštní účet ministerstva, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijalo ministerstvo.

24. Podle § 89 odst. 4 zákona o hazardních hrách kauci lze použít pouze k úhradě a) daně z hazardních her a jejího příslušenství, b) pokuty uložené za přestupek podle tohoto zákona, c) nevyplacené výhry sázejícímu, o které bylo příslušným orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto, že má být vyplacena, a která byla sázejícím přihlášena u ministerstva k uhrazení z kauce.

25. Podle § 89 odst. 7 zákona o hazardních hrách pro správu placení kauce se použijí přiměřeně ustanovení daňového řádu. Nevyplacené výhry sázejícímu podle odstavce 4 písm. c) se pro účely správy placení kauce považují za nedoplatek provozovatele evidovaný ministerstvem.

26. Podle § 89 odst. 8 písm. a) zákona o hazardních hrách podmínkou použití kauce k úhradě nevyplacené výhry podle odstavce 4 písm. c) je přihlášení této výhry tak, aby toto přihlášení došlo ministerstvu ještě před vystavením příkazu k vrácení vratitelného přeplatku podle § 90 odst. 1, nejpozději však do dne, kdy uplyne lhůta pro jeho vrácení.

27. Podle § 74 odst. 4 daňového řádu nebudou-li vady podání podle odstavce 1 písm. a) nebo b) ve stanovené lhůtě odstraněny, stává se podání uplynutím této lhůty neúčinným. O tom pořídí správce daně úřední záznam a vyrozumí podatele. Vyrozumění není třeba v případě, že podatel na výzvu k odstranění vad neučinil vůči správci daně žádný úkon.

28. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

29. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný nebyl oprávněn předjímat neúčinnost žádosti o úhradu nevyplacené výhry. Soud této námitce nepřisvědčil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce nedoložil potřebný titul pro žádost o úhradu nevyplacené výhry, a to ani v prodloužené lhůtě. Tento závěr žalovaný učinil na základě zjištění, že žalobce předložil pouze rozhodnutí celní správy. Součástí výroku tohoto rozhodnutí však nebyla povinnost uložená společnosti LM operations, aby žalobci vyplatila výhru. Současně žalovaný po vypořádání rozkladové argumentace žalobce uzavřel, že žalobci již byla poskytnuta dostatečná lhůta pro uplatnění jeho práva. Ve smyslu aplikovaného ustanovení § 74 odst. 4 daňového řádu pak platí, že podání se marným uplynutím lhůty k odstranění vad stává neúčinným. Tento účinek nastává ex tunc, tzn. od že na podání (žádost) se od počátku hledí, jako by nebylo učiněno. Žalovaný tedy pouze deklaroval, že nastala situace předvídaná v ustanovení § 74 odst. 4 daňového řádu, neboli že žalobci marně uplynula lhůta k odstranění vad jeho žádosti a v důsledku toho je toto podání neúčinné. Tím, že žalovaný jen konstatoval faktický stav, se nemohl dopustit procesního pochybení, resp. napadené rozhodnutí není procesně nesprávné, jak žalobce namítl.

30. Soud s žalobcem nesouhlasí ani v tom, že postup žalovaného je neetický. Jak bude rozvedeno dále v souvislosti s vypořádáním třetího a čtvrtého žalobního bodu, žalovaný postupoval zcela v souladu s příslušnou právní úpravou. Soud se ztotožňuje s žalovaným, že jakkoli je cílem zákonné úpravy hazardních her ochrana před hráčskou závislostí a obecně rizikovostí hazardních her, nelze pouze na základě tohoto cíle ignorovat zákonné podmínky, které je třeba splnit pro to, aby žadateli mohla být vyplacena výhra. Žalovaný se neuchýlil k libovůli ani se nedopustil excesu při posuzování žádosti žalobce a v jeho postupu nelze spatřovat jakoukoli snahu o použití kauce k jiným než zákonem určeným účelům.

31. Nedůvodná je též námitka, že žalovaný nesprávně vyložil ustanovení § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách a výhru měl vyplatit na podkladě žalobcem předloženého rozhodnutí celní správy. Z rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne X č.j. X, které je součástí správního spisu, vyplývá, že společnost LM operations byla uznána vinnou z přestupku podle § 123 odst. 1 písm. l) zákona o hazardních hrách, neboť nedodržela povinnosti uvedené v § 10 odst. 5 zákona o hazardních hrách. Tento přestupek spáchala společnost LM operations tím, že minimálně do dne vyhotovení kontrolního protokolu ze dne X nevyplatila X částku výhry ve výši 4 260 000 Kč. Společnosti LM operations byla za spáchaný přestupek uložena pokuta ve výši 90 000 Kč. Jiný výrok rozhodnutí celní správy neobsahuje, a žalobce se proto mýlí, pokud tvrdí, že toto rozhodnutí „materiálně potvrzuje, že výhra měla být vyplacena“. Ze znění aplikovaného ustanovení § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách je bez pochybností seznatelné, že výhra může být vyplacena jen tehdy, bylo-li o jejím vyplacení (povinnosti ji vyplatit) pravomocně rozhodnuto. Na tomto místě soud shledává potřebným zdůraznit, že za rozhodnutí se považuje ta část správního aktu, která je způsobilá zasáhnout do práv a povinností účastníků; touto částí je výrok (enunciát) rozhodnutí, nikoli odůvodnění rozhodnutí a jen tato výroková část může nabýt právní moci (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 1998 č.j. -42 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2014 č.j. -37). Jinými slovy řečeno, důvody, které vedly orgány celní správy k závěru o odpovědnosti společnosti LM operations za uvedený přestupek, nemohou žalobci založit vynutitelný nárok na vyplacení výhry. Není rovněž pravdou, že by žalovaný nevysvětlil, „proč pravomocné zjištění přestupku spočívajícím v nevyplacení výhry neprokazuje, že výhra má být vyplacena.“ Soud v tomto ohledu odkazuje na zejména na body [34] až [36] odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný touto otázkou zabýval. Žalovaný srozumitelně vyložil, z jakých důvodů není možné na rozhodnutí celní správy pohlížet optikou § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách, tj. jako na pravomocný titul o povinnosti vyplatit výhru. Mimo jiné poukázal na odůvodnění rozhodnutí celní správy a citoval z něho pasáž, z níž lze pochopit, že celní úřad skutečně nerozhodoval o náhradě škody nebo vydání bezdůvodného obohacení žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci X, a to vzhledem k souběžně probíhajícímu soudnímu sporu v téže věci. Skutečnost, že společnost LM operations se dopustila přestupku, tedy sama o sobě neznamená, že výhra měla být žalobci vyplacena. Zákonodárce podmínil vyplacení výhry existencí pravomocného rozhodnutí, tzn. takového rozhodnutí, které povinnost vyplatit výhru konkrétnímu příjemci stanoví. Jak bude rozvedeno níže v souvislosti s vypořádáním poslední žalobní námitky, smyslem postupu podle § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách bylo to, aby byl účinně vypořádán nárok na vyplacení výhry na základě již existujícího pravomocného a z logiky věci též vykonatelného rozhodnutí vydaného příslušným orgánem veřejném moci. Rozhodnutí celní správy však takovým rozhodnutím není. Námitka, že požadavek správních orgánů na doložení vykonatelného titulu je nezákonný, tudíž nemůže obstát.

32. V posledním žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný měl lhůtu pro doplnění žádosti prodloužit či řízení přerušit, resp. měl žádosti žalobce o poskytnutí nové lhůty vyhovět. Žalobce argumentuje probíhajícím insolvenčním řízením, konkrétně neukončeným incidenčním sporem. Soud souhlasí s žalovaným, že postup při aplikaci ustanovení § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách nelze vykládat jako pobídku k tomu, aby žadatel teprve v návaznosti na podanou přihlášku k vyplacení výhry inicioval řízení, jehož výsledkem bude pravomocné rozhodnutí, kterým orgán veřejné moci uloží provozovateli hazardních her povinnost vyplatit výhru konkrétnímu sázejícímu. Je zřejmé, že podání žádosti o vyplacení výhry bude bezvadné jen tehdy, bude-li tato žádost opřena o existující pravomocný titul, na základě kterého lze výhru vyplatit. Ze zákona o hazardních hrách však nevyplývá povinnost žalovaného, aby vyčkával na výsledek soudních sporů, které souvisí s žádostí o úhradu nevyplacené výhry, a to tím spíše, je-li takové řízení zahájeno až po podání přihlášky k výplatě výhry. Poskytnutí lhůty k odstranění vady, která spočívá v nedoložení pravomocného titulu, by se tak zejména z důvodu respektování zásady procesní ekonomie řízení mělo omezit na případy, kdy takové rozhodnutí bylo vydáno, ale je nutno vyčkat na jeho právní moc a vykonatelnost. To však není situace, za které podal žádost o uhrazení nevyplacené výhry žalobce.

33. Ze správního spisu se podává, že žalobce nejprve požádal o dostatečnou lhůtu k předložení rozhodnutí o zjištění pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení (viz žádost žalobce ze dne 20. 12. 2024). Po uplynutí lhůty, kterou žalovaný na základě této žádosti žalobci poskytl, podal žalobce další žádost o dodatečnou lhůtu (žádost ze dne 22. 2. 2025). Tu odůvodnil potřebou vyčkat na přezkumné řízení, které dosud řádně neproběhlo, neboť bylo odročeno. V další žádosti (ze dne 14. 4. 2025) žalobce uvedl, že v přezkumném řízení byla soudem pohledávka osvědčena, avšak musí proběhnout incidenční řízení. Této žádosti žalovaný nevyhověl. Poté žalobce požádal o novou dodatečnou lhůtu (žádost ze dne 4. 5. 2025). V ní zopakoval, že dle oznámení insolvenčního soudu je pohledávka osvědčena a nyní je směrodatné rozhodnutí soudu v incidenčním řízení. Tuto žádost žalovaný zamítl (napadeným rozhodnutím zamítl rozklad a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí).

34. Z uvedené rekapitulace obsahu žalobcem podaných žádostí o poskytnutí dodatečné a nové lhůty vyplývá, že žalovaný opakovaně žalobci vyhověl a poskytl mu lhůtu k doložení, že jeho pohledávka, přihlášená v insolvenčním řízení, byla zjištěna, resp. nebyla popřena. Nevyhověl však poslední žádosti, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí o zjištění pohledávky v insolvenčním řízení vzhledem k zahájenému a probíhajícímu incidenčnímu řízení dosud neexistuje. Zároveň poukázal na předchozí řízení, ve kterém byl právní předchůdce žalobce, X správním orgánem poučen o povinnosti předložit nezbytný právní titul. Žalobce (jeho právní předchůdce) měl tedy minimálně od roku 2021 příležitost obstarat si pravomocné rozhodnutí ve smyslu § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách. Bez významu není ani skutečnost, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce uplatnil vůči společnosti LM operations nárok na vyplacení částky odpovídající výši výhry v civilním řízení, kde však s ohledem dohodu o prominutí dluhu neuspěl.

35. Postup žalovaného, který zamítl žádost žalobce o novou lhůtu, je v souladu se smyslem a účelem právní úpravy zakotvené v ustanovení § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách. Žalovaný v intencích zásady dobré správy a vstřícnosti opakovaně vyhověl žalobci a poskytl mu lhůtu k doložení pravomocného titulu ve formě zjištěné (nepopřené) pohledávky v insolvenčním řízení. Skutečnost, že žalobce posléze zahájil incidenční spor nemění nic na tom, že v době podání žádosti o vyplacení výhry z kauce složené společností LM operations, měl a mohl disponovat pravomocným titulem ve smyslu § 89 odst. 4 písm. c) zákona o hazardních hrách. Žalobci tedy nebylo kladeno k tíži, že incidenční spor nebyl ukončen, resp. že žalobce měl ovlivnit délku tohoto soudního řízení. Nutno dodat, že žalobce podal žádost (21. 12. 2024) o úhradu nevyplacené výhry až několik měsíců poté, kdy bylo insolvenční řízení na majetek společnosti LM operations zahájeno (24. 5. 2024), přestože k potvrzení výhry došlo již dne 27. 8. 2019.

36. Žalovaný tedy při úvaze o žádosti o poskytnutí nové lhůty za účelem odstranění vad podání (žádosti o úhradu nevyplacené výhry) nepostupoval excesivně ani překvapivě. Rozhodnutí celní správy není pravomocným titulem, na základě něhož by žalobci bylo možné vyplatit výhru, přičemž ani v insolvenčním řízení nebyla pohledávka s nárokem na úhradu nevyplacené výhry zjištěna, resp. související incidenční řízení nebylo skončeno. Poskytnutí další lhůty by již vedlo k neodůvodněným průtahům v řízení o vypořádání kauce, přičemž nelze vyloučit, že nárok žalobce může být uspokojen v rámci insolvenčního řízení.

37. Pokud jde o námitky porušení zásady legitimního očekávání a neuplynutí lhůty ve smyslu věta druhá daňového řádu ke dni 16. 4. 2025, tyto žalobce uplatnil až u jednání, a tudíž opožděně podle ve spojení s Soud však považuje za vhodné se i k těmto námitkám nad rámec nutného vypořádání krátce vyjádřit. Předmětná pohledávka nebyla insolvenčním správcem uznána, nýbrž naopak popřena. Tato skutečnost je ostatně i důvodem, proč žalobce zahájil incidenční spor. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, zároveň nebyl v předchozím rozhodnutí žalovaného ujištěn, že pro podání (bezvadné) žádosti postačí, je-li zahájeno insolvenční řízení a věřitel pohledávky dosud čeká na skončení incidenčního řízení. Žalovaný pouze uvedl, že rozhodnutím prokazujícím oprávnění požádat o výplatu výhry z kauce může být i uznání pohledávky insolvenčním správcem učiněné v přezkumném řízení. Žalobce však takovým titulem pro vyplacení výhry nedisponoval. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Rovněž druhá (opožděná) námitka by nemohla obstát. Bez ohledu na to, kdy uběhla lhůta pro doplnění žádosti, je nutno reflektovat tu skutečnost (viz též výše), že žalobce nepředložil rozhodnutí, které by ho opravňovalo k vyplacení výhry, a to ani k datu 5. 5. 2025. I pokud by konec lhůty měl připadnout na pozdější datum, než bylo datum uvedené žalovaným, nemohla by tato skutečnost mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

38. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

39. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a procesně úspěšnému žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 25. srpna 2026

Mgr. Věra Jachurová v.r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X.