Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)30 A 71/2024 - 73.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 71/2024 - 73
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Karla Černína, Ph.D., ve věci
žalobce: Vinostrada s.r.o., IČO: 02967375
sídlem Korunní 4, Praha 2
zastoupen advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým
sídlem Opletalova 6, Brno
proti
žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát
sídlem Květná 15, Brno 3
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. SZPI/AE968-16/2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 241/2022 Sb. (dále jen „informační zákon“), podanou dne 21. 4. 2024 obrátil na žalovanou. Požadoval informace (celkem 7 otázek) vážící se k počtu vzorků nevyhovujícího vína zjištěných v letech 2014 a 2015 a odpověď na další související otázky. V návaznosti na to žalovaná vyrozuměla žalobce přípisem ze dne 3. 5. 2024 č. j. SZPI/AE968‑4/2024, o prodloužení lhůty k vyřízení žádosti o 10 dní z důvodu podle § 14 odst. 6 písm. b) informačního zákona. V souladu s § 17 odst. 1 informačního zákona byl také žalobce informován o tom, že po něm může být požadována úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Rovněž mu bylo sděleno, že náklady mimořádně rozsáhlého vyhledávání budou vycházet z dostupného sazebníku úhrad a budou vyčísleny dodatečně v rámci zákonné lhůty.
2. Téhož dne, tedy 3. 5. 2024, odpověděl žalobce na přípis žalované a uvedl, že informační zákon nijak nevylučuje splnění informační povinnosti dílčím způsobem. Takový postup výslovně předpokládá § 16a odst. 1 písm. c) informačního zákona. Informace uvedené pod body 3 až 7 nejsou způsobilé k uplatnění § 14 odst. 6 písm. b) informačního zákona, neboť jde o zaslání pěti jednoduchých informací, které nevyžadují vyhledávání a sběr objemného množství informací. Proto ve vztahu k nim není možné uplatnit požadavek na úhradu nákladů ve smyslu § 17 odst. 1 informačního zákona. Žalovaná písemným oznámením ze dne 6. 5. 2024 sdělila žalobci, že pohlíží na veškeré informace poskytované na základě jedné žádosti z hlediska úhrady nákladů jako na jeden celek, a tedy i nadále uplatňuje úhradu nákladů vůči celé žádosti. Zároveň sdělila také konkrétní výši náhrady nákladů na vyhledávání a to 30 856 Kč. Současně byla žalobci stanovena lhůta 60 dnů na zaplacení počítaná ode dne oznámení k úhradě s tím, že při nezaplacení povinný subjekt žádost odloží.
3. Dne 14. 5. 2024 podal žalobce proti postupu žalované stížnost dle § 16a odst. 1 informačního zákona, kterou prošetřilo Ministerstvo zemědělství jakožto nadřízený orgán. Požadoval, aby mu žalovaná poskytla veškeré jím požadované informace bez podmínění jakoukoli úhradou nákladů. Žalobce se také ohrazuje vůči tomu, že žalovaná odmítla poskytnout odpovědi alespoň na část dotazů (otázky 3 až 7). Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3339/20, č. 125, sv. 106 Sb. ÚS, z něhož vyplývá, že pokud je žádost oddělitelná, nemůže povinný subjekt kvůli náročné části fakticky zablokovat celý požadavek vysokou úhradou.
4. Ministerstvo zemědělství posoudilo postup žalované a dne 5. 6. 2024 vydalo rozhodnutí, v němž uvedlo, že vzhledem k mimořádnému rozsahu vyhledávání informací považuje stanovenou částku za přiměřenou, a že úhrada je požadována oprávněně. Současně dodalo, že i když žalovaná stanovila úhradu souhrnně za všech 7 dotazů, lze její výši vztáhnout pouze na uvedené dotazy v bodech 1 a 2. Dále zohlednilo, že v mezidobí dne 7. 5. 2024 zaslal žalobce novou žádost, v níž opětovně požadoval odpovědi na dotazy 3-7, přičemž na tyto dotazy již obdržel bezplatně odpověď dne 21. 5. 2024. Ministerstvo zemědělství tak zohlednilo, že informace žadateli fakticky poskytnuty byly, byť v souvislosti s pozdější žádostí, čímž došlo ke zhojení postupu žalované. Proto rozhodlo v souladu s § 16a odst. 7 písm. a) informačního zákona tak, že výši úhrady potvrzuje.
5. Žalobce požadovanou částku nezaplatil. Žalovaná proto žádost (v části bodu 1 a 2) podle § 17 odst. 5 informačního zákona odložila, a to usnesením označeným shora (dále jen „napadené rozhodnutí“).
6. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.
Žaloba
7. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné a nezákonné, neboť nevidí žádný zákonný důvod pro to, aby poskytnutí požadovaných informací bylo podmíněno zaplacením úhrady ve výši 30 856 Kč. Žalobu lze shrnout do níže uvedených čtyř žalobních důvodů:
a) nepřezkoumatelnost odůvodnění předpisu nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním vyžádaných informací;
b) poskytnutí vyžádaných informací je ve veřejném zájmu, což svědčí ve prospěch bezplatného vyřízení žádosti;
c) vyžádány byly informace, kterými žalovaná v minulosti již disponovala a zjevně nadále disponuje;
d) vyhledávání vyžádaných informací není mimořádně rozsáhlou činností, a pokud ano, tak pouze z důvodů na straně žalovaného:
- žalovaná je povinna těmito informacemi disponovat a mít je v rámci reportu součástí spisu,
- mimořádně rozsáhlé vyhledávání nemůže být odvozeno od komplikovanosti vnitřního systému, který je nastaven nepřiměřeně složitě; tato okolnost nemůže jít k tíži žalobce.
8. Žalobce rovněž věnuje část žaloby vysvětlení důvodů, proč dané informace požaduje. Popisuje, že důvodová zpráva k zákonu č. 26/2017 Sb. (dále jen „dotčená novelizace“) obsahuje dvě rozporuplné tabulky, z nichž vyplývají odlišné počty nevyhovujících vzorků vín (srovnávána ČR a ostatní země). Žalobce má za to, že došlo v rámci legislativního procesu k „sabotáži“ spočívající v uvedení nesprávných informací v tabulce, která je součástí důvodové zprávy k dotčené novelizaci. V důsledku přijetí novelizace zákona o vinohradnictví a vinařství je dovoz vín ze zahraničí nedůvodně znevýhodněn. Proto tedy žádá o poskytnutí informací, aby prověřil skutečný stav a zda hloubka „sabotáže“ není větší, než jen nesprávné a zavádějící výpočty a na ně navazující nepravdivá tvrzení.
Vyjádření žalované
9. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Ve vyjádření detailně popisuje, jaké úkony bude muset provést k zodpovězení žádosti, a vysvětluje, že je požadavek na úhradu v souladu se zákonem. Žalovaná ověřila, že nemá k dispozici žádný materiál, z něhož by bylo zřejmé provázání jednotlivých položek tabulky obsažené v žádosti žalobce na konkrétní čísla jednací kontrolních materiálů a správních rozhodnutí vydaných v navazujících řízeních (2. otázka žádosti). Nemá ani povinnost evidovat tuto sestavu souborných informací, jak je požadoval žalobce. Není tedy možné získat informace jinak než cestou filtrování dat v již nepoužívaném informačním systému, v němž jsou pak následně individuálně otevírány a procházeny jednotlivé dokumenty za účelem získání požadovaných čísel jednacích. Nejde o automatizovanou činnost a je třeba identifikovat data, postupně je zpracovat a následně rozlišovat na požadované kategorie, dle požadavku žalobce. Žalovaná uvádí, že jednotlivé dílčí informace skutečně k dispozici má, nicméně nedisponuje takovým souhrnem informací, který požaduje žalobce.
10. Následně se žalovaná vyjadřuje k požadavku žalobce na rekonstrukci reportu (tj. požadovaným způsobem zpracované sestavy podkladových dat deliktů a jejich vyhodnocení obsažené v zaslané tabulce). Žalovaná vysvětluje, že tento report sloužil jako pracovní dokument, z něhož byla následně extrahována data do zmíněné tabulky. Tento report nebyl nikdy součástí spisu k dotčené novelizaci a nepodařilo se ho dohledat ani mimo správný spis, a to s ohledem na značný časový odstup. Žalovaná tvrdí, že nezařazením daného pracovního dokumentu do spisu nedošlo k porušení relevantních právních předpisů.
11. Žalovaná se také vyjadřuje ke zpochybnění nutnosti mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací. Je toho názoru, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby vynakládala finanční prostředky a úsilí na to, aby veškeré historické dokumenty a informace staršího data a jejich uložení průběžně modernizovala pro případ, že by byly případně někým v budoucnu požadovány. Požadavek na úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání označuje za odůvodněný a nesouhlasí s tvrzením, že její starší informační systém je nastaven nepřiměřeně složitě.
Replika žalobce
12. Žalobce při ústním jednání dodatečně předložil soudu krátkou cestou písemnou repliku k vyjádření žalované. V něm vyjádřil nesouhlas se stanoviskem žalované. V prvé řadě poukázal na skutečnost, že podle emailové komunikace, kterou obdržel od žalované trvalo pracovnici žalované vytvoření tabulky, jež byla později předána Ministerstvu zemědělství, pouze necelé dvě hodiny. Není tedy důvod, proč by vyhledání totožných dat mělo nyní trvat několik hodin. Žalovaný zjevně zkreslil časovou náročnost tohoto procesu. Navíc požadovaná data byla již jednou vyhledána v rámci legislativního procesu a nemůže jít k tíži žalobce, pokud je žalovaný nemá nebo je ztratila. Dále má za to, že žalovaná mohla poskytnou pouze ty informace, které byly součástí důvodové zprávy a pouze čísla jednací či spisové značky kontrolních spisů mohla podmínit zaplacením náhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. O to se však ani nepokusil. Navíc podle žalobce představují údaje o číslech jednacích/spisových značkách pouze metadata podle § 3 odst. 6 informačního zákona (Citované ustanovení obsahuje definici pojmu doprovodná informace, nikoliv pojmu metadata, který je definován v § 3a odst. 4 informačního zákona. – pozn. soudu). Pokud žalovaná tvrdila, že data z webu Potraviny na pranýři se po deseti letech stahují, poukázal žalobce na skutečnost, že v roce 2024, kdy podal žádost, ještě měly být tyto údaje dostupné. Žalobce rovněž široce rozšířil svoji argumentaci, podle níž má žalovaná povinnost poskytnout informace, které se týkají údajů využitých k legislativním účelům v důvodové zprávě k dotčené novelizaci. Jde o informace týkající se legislativního procesu, nad nímž musí mít veřejnost kontrolu. Je nepřípustné, aby žalovaná omezovala možnost veřejné kontroly stanovení úhrady za poskytnutí požadovaných informací. Údajná časová a administrativní náročnost vyhledávání je ve světle veřejného zájmu na kontrole irelevantní. Pokud požadovaná data nebyla poskytnuta, existuje vážné podezření, že legislativní proces byl netransparentní, účelově manipulativní a potencionálně nezákonný.
Ústní jednání
13. Během ústního jednání setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce při ústním jednání dodatečně předložil soudu krátkou cestou písemnou repliku k vyjádření žalované (viz bod 12 tohoto rozsudku). Žalovaná prohlásila, že se s jeho obsahem před zahájením jednání seznámila, nenavrhla odročení jednání a souhlasila, aby soud zahájil vlastní projednání věci.
14. Žalobce má za to, že povaha a rozsah informací neodůvodňují požadavek na úhradu nákladů za jejich mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Poukázal na skutečnost, že žalovaná vytvořila tabulku použitou v důvodové zprávě během dvou hodin, a proto není možní nyní podmiňovat poskytnutí informace zaplacením nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Podle žalobce musela žalovaná mít požadované informace v podobě reportu k tabulce, kterou vyhotovili jeho pracovníci jako podklad pro důvodovou zprávu. Aby tabulku mohli vyhotovit, museli sbírat informace a to mělo být předmětem reportu. Pokud by byl report řádně zpracován, mohla žalovaná jednoduše poskytnou žalobci požadované informace. To, že žalovaná data smazala či ztratila nemůže jít k tíži žalobce.
15. Žalovaná zdůraznila, že informace, které žádal žalobce, nejsou shodné s informacemi, které poskytla ministerstvu. Žalobce totiž požadoval čísla jednací a spisové značky, zatímco tabulka představuje jen souhrn výsledků kontrolních zjištění. Dále uvedla, že vyčíslení úhrady bylo adekvátně vysvětleno a odůvodněno. Žalovaná po obdržení žádosti zjišťovala, jestli má požadované informace v dispozici. Zjistila, že report se s ohledem na časový odstup ho nepodařilo dohledat. Požadované informace sice má k dispozici, avšak jejich vyhledání by zabralo mnoho času. Původní informační systém z roku 2003 obsahující tyto informace odpovídá technicky době svého vzniku, a dohledávání v něm je časově náročné a již neodpovídá dnešním požadavkům. Původní data z něj byla migrována, ale bez bližších souvislostí, neboť by to bylo extrémně finančně náročné. Ve starých věcech tedy nejde vyhledávat tak snadno jako v nových. Žalovaná proto provedla kvalifikovaný odhad časové náročnosti vyhledávání, a na základě toho oznámila žalobci požadavek na úhradu nákladů mimořádně rozsáhlého vyhledávání. Náročnost vyhledávání vyplývá z požadavku žalobce na poskytnutí značného rozsahu a podrobnosti údajů. Nebylo možné zadat jednoduchý dotaz do informačního systému, který by poskytl rychlou odpověď. Vyhledávání vyžaduje kombinaci více stupňů vyhledávání. I když o tom nemá žádný doklad, žalovaná má za to, že v daném případě vypracovali pracovníci pouze tabulku poskytnutou dále ministerstvu a report nebyl vypracován. Náležitostí reportu k původní tabulce navíc nemohli být žádné informace požadované žalobcem. Jakákoliv z těchto informací nemohla mít pro report žádný význam. Čísla jednací/spisové značky netvoří metadata nezbytná k vyhledání údajů, jež vstoupily do tabulky v důvodové zprávě. Žalovaný proto požadovanými informacemi nedisponuje, nikdy nedisponoval ani disponovat nemusel. K dotazu soudu žalovaná doplnila, že informace na stránkách Potraviny na pranýři se nevyskytují v rozsahu požadovaném žalobcem. Zveřejněné informace se z webu odstraňují po přibližně deseti letech od provedení kontroly.
16. Soud provedl dokazování listinami, a to sdělením informací ze dne 21. 5. 2024, č. j. SZPI/AF932-4/2024, sdělením ze dne 24. 7. 2024, č. j. SZPI/AE999-22/2024, a emailovou komunikací mezi pracovníky žalované a Ministerstva zemědělství. Z těchto listin vyplynulo, že předloženou emailovou komunikaci poskytla žalovaná žalobci na jeho žádost. Z jejího obsahu pak plyne, že pokyn k vypracování tabulky pro důvodovou zprávu vydal nadřízený pracovník žalované dne 18. 12. 2015 v 9:47 hod. Odpovědný pracovník žalované na pokyn odpověděl emailem ze dne 18. 12. 2015 v 11:42 hod, jehož obsahem je mj. tabulka s údaji později převzatými do důvodové zprávy k dotčené novelizaci.
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou.
18. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
19. Soud dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal a dokazování neprováděl.
Posouzení věci krajským soudem
20. V první řadě je třeba upřesnit, jaké otázky jsou předmětem soudního přezkumu. Soud se bude zabývat uplatněnými žalobními námitkami, avšak je třeba upozornit, že mu nepřísluší přezkoumávat správnost údajů uvedených v předmětné tabulce, jež žalobce zpochybňuje. Předmětem sporu je pouze zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro odložení žádosti.
21. Soud zároveň nezpochybňuje a souhlasí s žalobcem, že pokud se vyskytli pochybnosti o správnosti údajů, jež sloužili jako podklad při tvorbě legislativy a staly se dokonce součástí důvodové zprávy k dotčené novelizaci, pak existuje veřejný zájem na zpřístupnění podkladových informací, jež umožní ověřit jejich správnost. To ostatně nezpochybnila ani žalovaná. Existence takového veřejného zájmu však sama o sobě nezakládá povinnost poskytnout takové informace bezplatně bez ohledu na jejich rozsah a náročnost vyhledávání. Obecně lze totiž říci, že poskytování informací o činnosti veřejné správy je, až na zákonem stanovené výjimky, prakticky vždy ve veřejném zájmu, neboť v demokratické právním státě jde o jeden z klíčových nástrojů kontroly veřejnosti nad výkonem veřejné moci. I při realizaci práva na informace o činnosti veřejné správy je však třeba postupovat v souladu se zákonem a za podmínek jím stanovených, jak vyplývá již z čl. 17 odst. 5 Listiny základních práva a svobod. Tyto podmínky stanoví v daném případě informační zákon.
22. Podle § 17 odst. 1 informačního zákona platí, že povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.
23. Žalobce požadoval po žalované odpovědi celkem na sedm otázek, přičemž žalovaná požadovala souhrnnou úhradu za všechny dotazy. Soud souhlasí s tím, že žalovaný neměl posuzovat žádost automaticky jako jeden celek a měl již na začátku odpovědět na dotazy pod body 3-7, které nebyly nijak administrativně náročné a úhrada za ně tedy nebyla namístě. Tento názor vychází ze závěrů vyslovených v již citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3339/20. Podstatné ale je, že žalobce požadované informace pod body 3-7 již obdržel na základě své druhé žádostí ze dne 7. 5. 2024. Takže i přes ne zcela správný postup lze konstatovat, že žalovaná uvedené pochybení zhojila poskytnutím části informace přípisem ze dne 21. 5. 2024. Soud se tedy dotazy pod body 3-7 nebude již dále zabývat a zaměří se posouzení, zda žalovaný oprávněně požadoval úhradu za poskytnutí informací, resp. odpovědí na dotazy uvedené v žádosti pod body 1 a 2. Ostatně pouze v tomto rozsahu žalovaná žádost o informace napadeným rozhodnutím odložila.
24. Žalobce v podané žádosti uvedl následující: „Z uvedené tabulky plyne Počet vzorků nevyhovujících a vzorků nevyhovujících sudového vína (dále jen jako „Delikty“)
1. Žádáme o informace, kolik Deliktů bylo v roce 2014, 2015 označeno SZPI jako:
i. nejakostní
ii. falšované
iii. nebezpečné
Tyto informace požadujeme rozlišit v rámci roku 2014 a 2015 podle jednotlivých států původu vína.
2. Žádáme o zaslání č. j. kontrolních spisů, č. j. rozhodnutí oblastních inspektorátů SZPI a č. j. odvolacích rozhodnutí ústředního inspektorátu SZPI ke všem Deliktům uvedeným v Tabulce jako Delikty.“
25. Žalovaná netvrdí, že uvedené informace vůbec nemá. Nedisponuje jimi však v rozsahu, podobě a struktuře požadované žalobcem tak, aby mu je mohla obratem poskytnout. Nejprve by musela dohledat dílčí informace ze svých interních počítačových systémů, což si vyžádá mimořádně rozsáhlé vyhledávání, a až následně by je mohla souhrnně poskytnout. Soud přitom ani po seznámení s obsahem spisu a provedení dokazování nezjistil žádnou okolnost nebo skutečnost, která by svědčila o opaku. Žádnou relevantní skutečnost naznačující, že se žalovaná pokouší požadovanou informaci „utajit“, nepřednesl u soudu ani žalobce.
26. V prvé řadě nelze souhlasit s námitkou, že žalovaná musela mít požadované údaje v podobě vyžadované žalobcem již v okamžiku, kdy dne 18. 12. 2015 její pracovníci vytvořili tabulku s údaji o počtech odebraných vzorků a nevyhovujících vín, kterou tentýž den zaslala Ministerstvu zemědělství. Žalobce totiž opomíjí, že skutečně existuje podstatný rozdíl mezi údaji, jež jsou obsaženy v předmětné tabulce, a informacemi, o jejichž poskytnutí požádal. V první otázce žádal rozčlenit nevyhovující vzorky do třech kategorií (nejakostní, falšované, nebezpečné), které ovšem původní tabulka neobsahovala, a navíc podle států původu, což je také údaj, který původní tabulka neobsahovala, resp. obsahovala jen členění na ČR a na ostatní státy. A v druhé otázce zase požadoval žalobce uvést čísla jednací všech kontrolních spisů a navazujících rozhodnutí, včetně rozhodnutí v odvolacím řízení. Ani tyto údaje nebyly v původní tabulce obsaženy, neboť poskytovala údaje pouze o počtech odebraných a nevyhovujících vzorcích vín a sudových vín v členění podle roku a podle původu.
27. Skutečnost, že pracovníci prováděli koncem roku 2015 vyhledávání v evidencích proto, aby vytvořili původní tabulku, neznamená, že v průběhu takového vyhledávání museli nutně sestavit soubornou informaci obsahující právě údaje v rozsahu a struktuře požadované žalobcem. I kdyby totiž vznikl žalobcem zmiňovaný report jako podklad k vytvoření předmětné tabulky, čemuž ale nic nenasvědčuje, nebylo důvodu, aby obsahoval právě žalobcem požadované údaje. Neexistenci reportu ostatně nasvědčuje i celková doba vedoucí k vytvoření tabulky v prosinci 2015, tj. necelé dvě hodiny. Spíše se totiž zdá, že tabulka byla prostě jen výsledkem zadání jednoho či více stručných dotazů v informačním systému žalované. Zjištěné údaje pak zřejmě byly pouze přeneseny do tabulky. A jako podklad byla do legislativního spisu žalovaného zanesena právě emailová komunikace obsahující pokyn k vypracování tabulky a její výslednou podobu. Výše uvedené skutečnosti tak spíše podporují tvrzení žalované o neexistenci předmětného reportu. Žalobce naopak mimo svých domněnek žádný relevantní důkaz nebo skutečnost dokládající existenci reportu nepřednesl.
28. Žalobce dále tvrdí, že údaje o jejichž poskytnutí žádal v daném případě přestavují metadata ve smyslu § 3a odst. 4 informačního zákona. Z toho zřejmě dovozuje, že jimi žalovaná měla disponovat v době tvorby předmětné tabulky. Dle názoru soudu však tato otázka není vůbec relevantní. Skutečnost, že požadovanými informacemi disponovala a stále disponuje, nerozporuje ani žalovaná. Podstatné je, že rozsah jejich vyhledávání pro poskytnutí informace je mimořádný, a to nehledě na to, zda jde o metadata ve smyslu dané definice či nikoliv. V této souvislosti lze odkázat i na § 4a odst. 1 informačního zákona, který ve druhé větě stanoví, že povinný subjekt není povinen měnit formát nebo jazyk informace ani vytvářet k informaci metadata, pokud by taková změna nebo vytvoření metadat byly pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží; v tomto případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena. Z toho plyne, že nebylo povinností žalované dodatečně bezplatně dotvářet metadata, resp. údaje o souvislostech, obsahu a struktuře jí evidovaných informací, v podobě a rozsahu požadované žalobcem, tj. zejména čísla jednací a spisové značky. O doprovodnou informaci podle § 3 odst. 6 informačního zákona, na který žalobce odkazoval, se přitom jednat nemohlo, neboť účel zveřejnění takové informace je zcela odlišný, jak plyne z § 5 odst. 3 a § 12 informačního zákona.
29. Pro posouzení věci je proto klíčové posoudit, zda existuje závazným právním předpisem stanovená povinnost žalované požadovanými informacemi disponovat v dané podobě, rozsahu a struktuře. V tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi informacemi o jednotlivých kontrolách, jejich výsledcích a navazujících řízeních na straně jedné a souhrnem informací, které požaduje žalobce (agregovaný souhrn informací podle roku zveřejnění, kategorií závadnosti, země původu vína a všech stupňů řízení), na straně druhé. Je pravda, že žalovaná by měla mít k dispozici dokumenty a údaje vzniklé nebo získané při jednotlivých kontrolách a navazujících správních řízeních, a to nejméně po dobu jejich řádného uložení a skartační lhůty. Takovou povinnost jí dokonce stanovoval § 15 odst. 5 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (orgány dozoru shromažďují v informačním systému informace o: kontrolovaných osobách, výsledcích státního dozoru, správních řízeních vedených na základě kontrolních zjištění), a později § 15 odst. 12 téhož zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2015. Z uvedených ustanovení však nelze dovodit povinnost žalované disponovat souhrnnou informací v přesné struktuře požadované žalobcem nebo snad po časově neomezenou dobu.
30. Je ale třeba zdůraznit, že i když lze požadovanou informaci z jednotlivých podkladů (informačních systémů), jimiž povinný subjekt disponuje, sestavit, nemá bez dalšího povinnost ji předem průběžně vytvářet a evidovat ve rozsahu a struktuře požadované žalobcem. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se vyjádřil k obdobné otázce v rozsudku ze dne 28. 11. 2018, čj. 9 As 257/2017-46, č. 3848/2019 Sb. NSS, který se sice váže k souhrnu informací, jenž se týká průměrné délky řízení, nicméně dané pravidlo je použitelné i pro tento případ. V bodě 28 popisuje, že „nelze dovodit obecnou povinnost orgánů veřejné správy disponovat bez dalšího údaji o (průměrné délce veškerých před nimi vedených řízení) nebo i jiných postupů, a to navíc strukturovaných ve všech myslitelných členěních. Taková povinnost by mohla vzhledem k různorodosti činností vykonávaných veřejnou správou nabývat i absurdních rozměrů.“ Rovněž v bodě 26 uvádí, že „nelze automaticky dovodit povinnost vést evidenci přesně v podobě a struktuře požadované žadatelem.“ Tento závěr je podstatný z toho důvodu, že náklady na sestavení takového souhrnu informací nelze vyloučit pouze proto, že žalovaná disponuje jednotlivými dílčími podklady.
31. Žalobce staví svoji argumentaci na tezi, že jím požadované údaje musely být obsaženy v reportu, který by měl být součástí správního spisu týkajícího se připomínkového řízení k návrhu dotčené novelizace. Uvádí, že se po žalované domáhal toho, aby do předmětného spisu rekonstruovala takzvaný „report“, tj. požadovaným způsobem zpracovanou sestavu podkladových dat deliktů a jejich vyhodnocení obsažené v zaslané tabulce, doplnila jej do příslušného správního spisu sp. zn. SZPI/AB974/2015 (spis vedený k dotčené novelizaci) a následně jej žalobci zpřístupnila. Jak však bylo shora uvedeno, žalovaná takovým reportem již nedisponuje, a i kdyby existoval, pak by nutně obsahoval pouze údaje vztahující se k obsahu tabulky a nikoliv informace požadované žalobcem, mezi nimiž je podstatný rozdíl.
32. Zpracování tabulky v minulosti neznamená, že žalovaná měla povinnost mít k dispozici souhrnnou informaci s údaji v nyní požadované struktuře a rozsahu. Okruh údajů zahrnutých do tabulky vytvořené k dotčené novelizaci i okruh údajů, které požaduje žalobce, se totiž v mnohém liší. Ostatně ani žalobce netvrdí, že se původní tabulka připravená k dotčené novelizaci plně kryla s body 1 a 2 žádosti. Tabulka zpracovaná žalovaným a obsažená v důvodové zprávě neobsahovala zejména nyní požadované vazby na jednotlivé kontrolní spisy, prvoinstanční rozhodnutí a odvolací rozhodnutí, údaje o konkrétní zemi původu, ani bližší důvod závaznosti vzorku (nejakostní, nebezpečné, falšované). Žalobce tuto konkretizovanou argumentaci nezpochybnil žádným tvrzením o obsahu reportu ani nenavrhl důkaz, z něhož by plynula obsahová shoda obou výstupů.
33. Soud proto neshledal důvod pro závěr, že dřívější existence legislativního podkladu prokazuje snadnou dostupnost informací nyní požadovaných žalobcem. Dřívější zpracování určitých dat pro jiný účel samo o sobě nezakládá povinnost žalované disponovat trvale každým později požadovaným souhrnem v odlišném členění. Taková povinnost musí vyplývat z právního předpisu, konkrétní evidenční povinnosti nebo z povahy činnosti žalované (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2018, čj. 9 As 257/2017-46, č. 3848/2019 Sb. NSS, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2016, čj. 62 A 135/2014-49).
34. Dále se soud bude zabývat tvrzením, podle něhož žalovaná uváděla výstup z kontrolní činnosti na webu https://www.potravinynapranyri.cz, kde byly kategorizovány skupiny potravin z hlediska deliktů na a) nejakostní, b) falšované, c) nebezpečné, což je přesný způsob rozdělení informací, o které žalobce žádal ve své otázce číslo 1. Uvedená skutečnost je podle soudu indicií, že žalovaná v minulosti disponovala určitým souhrnným výstupem z podkladových kontrolních dat, alespoň ve vztahu k otázce 1. Sama o sobě však neprokazuje, že žalovaná měla i v době vyřizování žádosti k dispozici souhrnnou informaci v nyní požadované struktuře rozsahu, zejména podle roku, kategorie závadnosti a země původu vína včetně údaje o navazujících správních řízeních. Žalovaná měla uchovávat jednotlivé dokumenty a údaje vztahující se ke kontrolám a navazujícím řízením v rozsahu vyplývajícím z příslušných právních předpisů a spisového a skartačního plánu. Z této povinnosti však bez dalšího neplyne povinnost vést či trvale uchovávat každý souhrnný statistický výstup v každém myslitelném členění, a tím spíš povinnost zveřejňovat tyto údaje na veřejně dostupných informačních stránkách. Soud v této souvislosti připomíná, že žalobce požadoval informace z doby zhruba deset let před podáním žádosti.
35. Skutečnost, že určité údaje byly v minulosti využity pro vytvoření veřejně dostupného přehledu na internetu, sama o sobě nezakládá povinnost žalované disponovat později každým jiným souhrnem těchto údajů v žadatelem zvoleném členění (srov. již citovaný rozsudek čj. 9 As 257/2017-46). Dřívější zveřejnění informací tedy samo o sobě neprokazuje jejich současnou existenci ani povinnost jejich uchování ve stejné podobě. Žalobce netvrdí ani nedokládá, že historický webový výstup byl dokumentem, pro nějž právní předpis nebo spisový a skartační plán žalované stanovoval povinnost uchování i v době vyřizování žádosti. Soud zároveň podotýká, že samotné uplynutí přibližně deseti let nepředstavuje obecnou zákonnou skartační lhůtu; rozhodující by byl konkrétní skartační režim dotčeného dokumentu. Dřívější webové zveřejnění proto samo o sobě nečiní požadované informace bez dalšího snadno dostupnými ani nevylučuje možnost úhrady za jejich nové vyhledání a zpracování (srov. již citovaný rozsudek čj. 62 A 135/2014-49).
36. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost oznámení o požadované úhradě. Soud se však ani s touto námitkou neztotožňuje. NSS v rozsudku ze dne 21. 6. 2017, čj. 6 As 326/2016-32 uvedl, že „v písemném oznámení o požadované úhradě musí povinný subjekt uvést, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady vyčíslena, tzn., musí uvést nejen jednotkovou sazbu a počet hodin, po které by trvalo vyhledání informace, ale též náležitě odůvodnit, v čem mimořádná rozsáhlost vyhledávání spočívala. O mimořádně rozsáhlé vyhledání informací půjde tehdy, jestliže s ohledem na konkrétní podmínky u povinného subjektu a na množství požadovaných informací nebo jejich povahu bude vyhledání informací pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 35/2016-25).“
37. Žalovaná splnila všechny výše uvedené požadavky a její rozhodnutí je v souladu s výše citovanou judikaturou. Již ve svém prvním oznámení dostatečně vysvětlila, proč se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Je pravdou, že více podrobně popisuje jednotlivé úkony, které bude muset provést, až ve vyjádření k žalobě, nicméně nejedná se o novoty, které by podstatně měnily situaci, spíše jde o detailní doplnění. V souladu s citovaným rozhodnutím lze dodat, že není na místě požadovat po žalované, aby oznámení obsahovalo detailní „návod“, který by popisoval krok za krokem, jak budou informace získávány. Žalovaná v oznámení popsala, jaké úkony bude muset provést a kolik času jí zodpovídání dotazů zabere. Nejednalo se o nijak nepodložený časový odhad, nýbrž o kvalifikovaný odhad, který se opíral o zkušební dohledávání, které bylo provedeno na prvních deseti kontrolách. Rovněž hodinová sazba náhrady za práci zaměstnance při mimořádně rozsáhlém vyhledávání byla stanovena v souladu se sazebníkem žalované, a je tedy zřejmé, jakým způsobem byla sazba určena. Nejedná se přitom s ohledem na rozsah požadovaných údajů ani o zjevně nepřiměřenou částku.
38. Je třeba připomenout, že dle ustálené judikatury (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 2. 2021, čj. 1 As 281/2020-42, č. 4164/2021 Sb. NSS) postačí, pokud povinný subjekt alespoň rámcově uvede, jaké jednotlivé úkony jsou pro vyhledávání informace nutné a kolik času na vyhledávání bude třeba, což žalovaný uvedl. Soud pro srovnání uvádí, že nedostatečné odůvodnění by bylo takové, ve kterém by byla částka stanovena pouze jako jednoduchý součin bez bližšího vysvětlení, jako tomu bylo např. v případu řešeném v rozsudku NSS ze dne 3. 2. 2021, čj. 4 As 225/2020-44. Z tohoto rozsudku se podává, že v dané věci „rozhodnutí předsedy žalovaného však neobsahovalo žádné bližší údaje, z nichž by bylo možné dovodit, jakým způsobem byla výše úhrady stanovena. Předseda žalovaného pouze odkázal na kratší dobu vyhledávání a zpracování žalobcem požadovaných informací…“. NSS přitom aproboval, že takový způsob vyčíslení nákladů je nedostatečný a nezákonný.
39. Soud se dále zabýval otázkou, zda odpovědi na dotazy 1 a 2 lze kategorizovat jako mimořádně rozsáhlé vyhledávání, které je podmíněno úplatou. Obecně platí, že poskytování informací povinnými subjekty je zásadně bezplatné. Úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací představuje tedy výjimku a je třeba splnit následující požadavky. Podle § 17 odst. 1 a 3 informačního zákona musí oznámení obsahovat: výši úhrady; skutečnosti, z nichž povinný vychází; způsob výpočtu a poučení o stížnosti. Všechny tyto požadavky kladené zákonem oznámení o požadované úhradě splňovalo.
40. NSS v již citovaném rozsudku čj. 1 As 281/2020-42, konstatoval: „Úplatnost souvisí s tím, že vyhledání informací bude pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou (kvůli konkrétním podmínkám u povinného subjektu, množství požadovaných informací nebo jejich povaze). Povinný subjekt proto musí odůvodnit, proč se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) a nejde o vyhledávání běžné (zvláště jde-li o informace potřebné k jeho každodenní činnosti). Povinný subjekt musí alespoň rámcově uvést, jaké jednotlivé úkony jsou pro vyhledání informace nutné a kolik času na vyhledávání informace bude potřeba.“ Rovněž „musí být z rozhodnutí povinného subjektu jasné, jak byla konkrétně určena. Náklady vzniklé v souvislosti s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) musí být vždy reálné (byť ne zcela přesné) a nesmí odrazovat žadatele od toho, aby informace vůbec vyžadovali.“
41. Soud má za to, že žalovaná splnila všechny výše uvedené požadavky. Jasně odůvodnila, proč se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání a nejde o běžnou administrativní činnost. Navíc výše citovaná judikatura popisuje, že povinný subjekt musí alespoň rámcově uvést, jaké jednotlivé úkony jsou pro vyhledání informace nutné a kolik času na vyhledání informace bude potřeba. Opět tedy platí, že není nutné sestavovat podrobný návod a detailně analyzovat jednotlivé úkony. Soud považuje rozhodnutí žalované za adekvátně odůvodněné, přičemž požadovaná částka má reálný základ vzhledem k šíři požadovaného dotazu. Je patrné, že se nejedná o automatizovanou činnost a je namístě kvalifikovat toto vyhledávání jako mimořádně rozsáhlé, které přesahuje běžnou agendu žalované.
42. Z popisu žalované vyplývá, že drtivou většinu času, tedy 70 hodin, zabere získávání informací na dotaz číslo 2. Lze tedy konstatovat, že získávání odpovědi na otázku č. 1 zabere žalované celkem 6 hodin. Žalovaná však podrobně vysvětluje kroky, které musí provést i ve vztahu k získání odpovědi na otázku č. 1 a popisuje, že se ani zde nejedná o jednoduchý, časově nenáročný úkon. Uváděných 6 hodin sice není možné samostatně automaticky kvalifikovat jako mimořádné vyhledání, avšak v kontextu celé podané žádosti jde o účelnou součást celkového rozsáhlého procesu vyhledávání a úhrada je tedy na místě. NSS v rozsudku ze dne 14. 11. 2019, čj. 8 As 244/2018-82, č. 3958/2020 Sb. NSS, dospěl k závěru že „neumožňuje-li vnitřní informační systém povinného subjektu vyhledat na základě konkrétního kritéria požadované informace […], u nichž není nezbytně nutně dána potřeba samostatné a dále podrobněji strukturované evidence […], je vyhledávání takových informací […] v jednotlivých spisech povinného subjektu mimořádně rozsáhlým ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“ Příhodné je také zmínit rozsudek NSS ze dne 3. 2. 2021, čj. 4 As 225/2020-44: „O mimořádně rozsáhlé vyhledání informací […] půjde tehdy, jestliže s ohledem na konkrétní podmínky u povinného subjektu a na množství požadovaných informací nebo jejich povahu bude vyhledání informací pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou. Půjde tedy především o vyhledávání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti. Soud má i v tomto případě s ohledem na charakter informací a jejich rozsah za doložené, že vytvoření jejich souhrnu představuje mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, za které přísluší žalované požadovaná úhrada.
43. Žalobce dále namítá, že poskytnutí požadovaných informací je ve veřejném zájmu, neboť se vztahují k podkladům použitým při přípravě zákona č. 26/2017 Sb. a jejich zpřístupnění má umožnit posoudit, zda legislativní proces nevycházel z nesprávných údajů. Soud nezpochybňuje, že informace o výkonu kontrolní činnosti žalované mohou mít význam pro veřejnou diskusi a kontrolu výkonu veřejné moci. Tato okolnost však sama o sobě nezakládá povinnost bezplatného poskytnutí informací, jejichž vyhledání představuje mimořádně rozsáhlou činnost. Ustanovení § 17 informačního zákona váže možnost požadovat úhradu na povahu a rozsah vyhledávání, nikoli na individuální účel, pro který žadatel informace požaduje. Veřejný zájem je významný při posuzování povinnosti žalované hledat způsob maximálního vyhovění žádosti, zejména poskytnutím snadno dostupných a oddělitelných částí žádosti bez úhrady. Nevylučuje však požadování úhrady za tu část žádosti, jejíž vyřízení objektivně vyžaduje mimořádně rozsáhlé vyhledávání (srov. již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3339/20). Tvrzení žalobce, že důvodová zpráva k dotčené novelizaci vycházela z nesprávných údajů, případně že právní úprava vedla k diskriminaci vína pocházejícího z jiných členských států Evropské unie, naznačuje, že na objasnění této otázky může existovat vážný veřejný zájem. To však samo o sobě nepředstavuje kritérium pro posouzení zákonnosti požadavku na úhradu nákladů podle § 17 informačního zákona. Jak již bylo uvedeno, předmětem tohoto řízení není přezkum legislativního procesu ani věcné správnosti důvodové zprávy, ale pouze posouzení, zda žalovaná mohla požadovat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání požadovaných informací.
44. Dále je potřeba se vyjádřit k argumentaci opírající se o závěry z komentářové literatury. Konkrétně žalobce odkazuje na pasáž, v níž se uvádí: „Mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací však nemůže být odvozeno od komplikovanosti vnitřního systému, který povinný subjekt sám stanovil pro ukládání informací […], jestliže je tento vnitřní systém objektivně vzato nastaven nepřiměřeně složitě. Případná komplikovanost zvyšující časové či personální nároky na vyřizování žádosti o poskytnutí informace totiž nemůže jít k tíži žadatele...“ (Furek, Adam. § 17 [Hrazení nákladů]. In: Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 1020). Soud se však ztotožňuje s argumentací žalované, neboť z jejího tvrzení, že je nutné „vyhledat informace v informačním systému, který již SZPI aktivně nevyužívá,“ nelze automaticky dovozovat, že její systém je objektivně vzato nastaven nepřiměřeně složitě a komplikovaně.
45. Je třeba si uvědomit, že v době kdy žalobce podal žádost se jednalo o 10 let staré informace, které se evidovaly v dnes již zastaralém systému a je přirozené, že se technický vývoj posunul za takovou dobu rapidně dopředu. Nový systém žalované bude jistě o něco rychlejší a celkově lépe vybaven. Žalovaná ovšem legitimně uvádí, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby „namigrovala“ data ze systému předchozího v plném rozsahu do nového modernějšího systému, pro případ, že by byly případně v budoucnu požadovány. Takovou povinnosti jí neukládá žádný právní předpis. Navíc z ničeho neplyne, že žalovanou dříve využívaný informační systém byl objektivně nastaven nepřiměřeně složitě. Jedná se tedy o jiný případ než ten, který (hypoteticky) popisuje výše citovaný komentář. Soud k tomu dodává, že právní předpisy ukládaly žalované historické dokumenty a data uchovávat, nikoli je plně migrovat do nového systému nebo jim zajistit stejnou rychlost vyhledávání jako u nových dat. Taková povinnost z žádného předpisu nevyplývá. Soud je také toho názoru, že v tomto případě nelze starší systém žalované automaticky považovat za nepřiměřeně komplikovaný jen kvůli tomu, že je starý a žalovaná ho již aktivně nevyužívá.
46. Zcela závěrem soud poznamenává, že žalobce v podané žalobě neuplatnil námitky, kterými by brojil proti konkrétnímu vyčíslení výše úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Zpochybnil pouze závěr o mimořádnost rozsahu vyhledávání, nikoliv však konkrétní způsob vyčíslení náhrady nákladů a v němu uvedenou časovou dotaci nebo hodinovou sazbu. Poprvé uplatnil námitku týkající se nepřiměřenosti časové dotace až v replice, kterou soudu předložil až při ústním jednání (viz body I a II repliky). I tato část jeho argumentace se přitom nese v poměrně obecné rovině. Soud proto posoudil tuto část repliky žalobce tak, že jde jen o jeden z dalších argumentů, který měl podpořit žalobcovu námitku směřující proti potřebnosti mimořádně rozsáhlého vyhledávání. Pokud by snad žalobce směřoval danou argumentaci proti konkrétnímu vyčíslení výše úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání s tím, že časová dotace měla být podle jeho názoru nižší, pak by se soud takovou námitkou nemohl zabývat, protože byla uplatněna opožděně po uplynutí lhůty pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s.).
47. Soud tedy shrnuje, že žádnou z uplatněných námitek neshledal důvodnou.
Závěr a náklady řízení
48. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
49. Soud neprovedl dokazování žalobkyní navrženými důkazy (listinami). Jde z části o písemnosti obsažené ve správním spise, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Druhou část důkazů pak představují listiny, jejichž obsah je pro posouzení věci nepodstatný (přípis žalobce ze dne 11. 7. 2024, přípis žalovaného ze dne 24. 6. 2024).
50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Žalovaná navíc náhradu nákladů řízení nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnu ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 26. srpna 2026
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu