Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 20/2025 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 20/2025 - 48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci
žalobkyně: P. M., narozena
trvale bytem
toho času
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2025, č. j. X a žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2025, č. j. X, se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2025, č. j. X, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025, č. j. X, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025, č. j. X, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalované k žalobě
1. Žalobkyně pobírala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně a požádala si o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Rozhodnutím ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, žalovaná žádost žalobkyně zamítla. Dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 28. 4. 2025 byla žalobkyně hodnocena jako invalidní v I. stupni dle kapitoly XI., odd. C, položky 4, bod 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti o 40 %.
2. Žalobkyně si proti uvedenému rozhodnutí podala námitky, o kterých žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 10. 2025, č. j. X, tak, že námitky žalobkyně zamítla. Dle posudku IPZS ze dne 29. 9. 2025 se v případě žalobkyně nejedná o invaliditu. Dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně byl hodnocen dle kapitoly XI., odd. C, položky 4a přílohy k vyhlášce se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti o 20 %, tedy pod hranicí invalidity I. stupně. Žalovaná proto dospěla k závěru, že žádost žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu byla správně zamítnuta. Jelikož však bylo zjištěno, že v případě žalobkyně se nejedná o invaliditu, popsala, že bude zahájeno řízení o odnětí invalidního důchodu.
3. Prvostupňovým správním rozhodnutím, které žalobkyně podanou žalobou rovněž napadá, ze dne 17. 10. 2025, č. j. X, žalovaná odňala žalobkyni ode dne 6. 11. 2025 invalidní důchod.
4. Žalobou ze dne 4. 12. 2025 nadepsanou jako žaloba proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, které je identifikované jako rozhodnutí ze dne 16. 5. 2025, č. j. X (tj. nesoulad označení předmětu rozhodnutí s jeho identifikací; viz níže body 7 až 11), žalobkyně brojí proti postupu žalované. Popisuje, že podává žalobu proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, které jí bylo doručeno dne 22. 10. 2025 a následně další rozhodnutí jí bylo doručeno dne 6. 11. 2025. S rozhodnutím nesouhlasí, protože její stav se nezlepšil. Naopak.
5. V rámci žaloby popisuje svůj zdravotní stav a jeho dopad do každodenního života. Žalobkyně brojí proti hodnocení svého zdravotního stavu a předkládá větší množství lékařských zpráv.
6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 1. 2026 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
II. Posouzení věci krajským soudem
7. Krajský soud se na prvním místě zabýval, zda jsou splněny předpoklady pro to, aby se podanou žalobou zabýval věcně.
8. Žalobkyně se v rámci podané žaloby vymezuje vůči rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu. Takové rozhodnutí krajskému soudu předkládá i v jeho kopii – jedná se o prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2025, č. j. X.
9. Žalobkyně současně identifikovala rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025,
č. j. X, které rovněž krajskému soudu předložila. Jedná se však o prvostupňové rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení výše invalidního důchodu.
10. Dále žalobkyně spolu se svojí žalobou předložila i druhostupňové správní rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025 (zamítnutí žádosti).
11. Krajský soud dospěl k závěru, že jakkoli žalobkyně brojí proti prvostupňovému rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, podaná žaloba směřuje i vůči rozhodnutím ohledně zamítnutí její žádosti o zvýšení výše invalidního důchodu.
II.A K výrokům I. a II. – žaloba proti prvostupňovému rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu
12. V případě prvostupňového rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu ze dne 17. 10. 2025 krajský soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu odmítl. Dle § 68 písm. a) s. ř. s. platí, že žaloba je nepřípustná také tehdy nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Jelikož žalobkyně nevyužila řádného opravného prostředku (námitky), o kterém byla v závěru rozhodnutí rovněž poučena, odmítl krajský soud v této části její žalobu postupem dle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
13. Výrokem II. krajský soud rozhodl ve vztahu k tomuto odmítacímu výroku o náhradě nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá v žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
II.B K výrokům III. a IV. – žaloba proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně o zvýšení výše invalidního důchodu
14. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).
15. Krajský soud rozhodl bez jednání postupem dle § 51 s. ř. s., neboť nařízení jednání účastníci nepožadovali.
16. Žaloba není důvodná.
17. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
18. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
19. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
20. Podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
21. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je posouzení stupně invalidity otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud sám zdravotní stav posuzovaného nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud pouze ověřuje, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012-24, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, nebo usnesení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 5 Ads 129/2021-32).
22. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudky těchto komisí jsou v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je správní soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a jak je uvedeno výše, je nezbytné klást zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě odůvodnila, aby byly přesvědčivé i pro soud, který nemá, a ani mít nemůže, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí (rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, č. 526/2005 Sb. NSS, či ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016-57).
23. Krajský soud obstaral posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v Českých Budějovicích, včetně protokolu o jednání posudkové komise.
24. Dle protokolu o jednání posudkové komise a samotného posudku ze dne 24. 6. 2026 tohoto dne zasedala komise v řádném složení tvořeném předsedkyní komise (posudkovou lékařkou), odbornou lékařkou (interní lékařství) a tajemnicí. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna.
25. Dle posudku hodnotila posudková komise stav žalobkyně podle kapitoly XI., odd. C, položky 4, bod 4b přílohy vyhlášky (pokles pracovní schopnosti o 30-40 %). Komise stanovila v případě žalobkyně pokles její pracovní schopnosti na 40 % z důvodu převažující symptomatologie. Byť žalobkyně pracuje na plný pracovní úvazek, komise s ohledem na vývoj onemocnění v poslední době zvolila právě horní hranici a platnost posudku stanovila na jeden rok. Komise uvedla, proč nelze aplikovat jiné body této položky. Komise se shodla se závěrem posudkového lékaře IPZS ze dne 28. 4. 2025, oproti závěru posudkového lékaře IPZS ze dne 29. 9. 2025. Komise svůj závěr postavila na diagnostickém souhrnu, pracovní, zdravotní a posudkové anamnéze žalobkyně, rovněž vycházela z dokumentace, kterou předložila žalobkyně krajskému soudu, jakož i přímo komisi při jejím jednání. Na tomto základě učinila svůj posudkový závěr, který zohledňoval i vlastní vyjádření žalobkyně učiněné před posudkovou komisí (obdobně i v samotné žalobě).
26. Krajský soud vyšel z tohoto posudku. Posudková komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů. Žalobkyně byla jednání posudkové komise osobně přítomna. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům, jež jsou součástí spisové dokumentace žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a toto zdravotní postižení klasifikovala dle vyhlášky o posuzování invalidity. Podrobně rovněž uvedla, proč zvolila právě toto hodnocení i ve vztahu k dalším položkám. Za tohoto stavu považuje krajský soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý.
27. Posudková komise tedy uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. Závěr žalované učiněný v námitkovém řízení, podle něhož žalobkyně nebyla invalidní vůbec, proto neobstojí. Tato nesprávnost však nemá vliv na zákonnost výroku napadeného rozhodnutí v nyní přezkoumávané věci. Předmětem správního řízení byla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, tedy posouzení, zda její zdravotní stav odpovídá vyššímu než prvnímu stupni invalidity. Podle posudku posudkové komise tomu tak nebylo. Následné odnětí invalidního důchodu bylo předmětem samostatného správního řízení, jehož věcnou zákonnost soud nyní nepřezkoumává.
28. Krajský soud výrokem III. proto žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) a žalované ze zákona právo na náhradu nákladů řízení nesvědčí (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).
III. Závěr
29. Krajský soud si je vědom situace žalobkyně, která podle obstaraného posudku posudkové komise byla invalidní v I. stupni. Závěr žalované o naplnění předpokladů pro odnětí invalidního důchodu za takového stavu nemůže obstát. Avšak tak, jak žalobkyně svoji žalobu podala, byl krajský soud nucen ji v části týkající se právě odnětí invalidního důchodu odmítnout pro nevyčerpání řádného opravného prostředku.
30. Nyní je primárně na žalované, aby v návaznosti na výsledek tohoto soudního řízení sama z úřední povinnosti reagovala na závěry posudkové komise – srov. např. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Neučiní-li tak žalovaná sama, je na žalobkyni, aby u žalované odpovídající nárok uplatnila.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 27. srpna 2026
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení: J. M.