Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 A 7/2026 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

žalobce: Share CAR!, z.s., IČO: 06853854

sídlem Příbramská 67, 407 25 Verneřice

zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou

sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou

proti

žalovanému: Magistrát města Chomutova

sídlem Zborovská 4602, 430 28 Chomutov

o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném pod sp. zn. SZ MMCH/79125/2024,

takto:

I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. SZ MMCH/79125/2024 rozhodnout do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. SZ MMCH/79125/2024, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Žaloba

2. Žalobce uvedl, že doručením příkazu žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. MMCH/28601/2025/ODaSČ/Sch, (dále jen „Příkaz“) bylo proti němu zahájeno přestupkové řízení. Proti Příkazu podal podle svého tvrzení prostřednictvím zmocněnce Jakuba Obešla včasný odpor. Jelikož žalovaný následně vyzval žalobce k doplnění plné moci, žalobce této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověl. Namítal, že doložením plné moci byla vada odporu odstraněna, odpor se stal účinným a žalovaný byl povinen v řízení pokračovat a rozhodnout ve lhůtě 60 dnů ode dne podání odporu podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“) ve spojení s , o odpovědnosti za přestupky o řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“).

3. Žalobce dále uvedl, že jelikož žalovaný v řízení nepokračoval, podal podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti. Krajský úřad Ústeckého kraje jako nadřízený správní orgán žalovaného o tomto podnětu rozhodl usnesením ze dne 11. 3. 2026 tak, že jej postoupil k vyřízení žalovanému. Žalovaný poté vydal sdělení ze dne 27. 3. 2026, v němž konstatoval, že Příkaz nabyl právní moci. S tímto závěrem žalobce nesouhlasil. Zdůraznil, že ačkoli byl odpor při svém podání zatížen vadou, tato vada byla ve stanovené lhůtě odstraněna. Žalovaný proto podle něj nemohl vycházet z toho, že Příkaz nabyl právní moci, nýbrž byl povinen pokračovat v přestupkovém řízení. Žalobce uzavřel, že podmínky pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti byly splněny, neboť nadřízený správní orgán nepřijal žádné opatření proti nečinnosti a žalovaný zůstal nadále nečinný.

Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve obsáhle popsal průběh správního řízení, které předcházelo vydání Příkazu. Žalovaný uvedl, že mu byl dne 27. 2. 2025 z datové schránky fyzické osoby J. O. doručen odpor proti Příkazu. Jelikož k tomuto podání nebyla přiložena plná moc, žalovaný dne 7. 3. 2025 vyzval žalobce i J. O. k jejímu doložení, a to ve lhůtě pěti dnů. Žalovaný zdůraznil, že Příkaz byl doručen dne 19. 2. 2025 do datové schránky žalobce, nikoli do datové schránky J. O., jak tento uváděl ve svém podání ze dne 27. 2. 2025.

5. Žalovaný popsal, že dne 12. 3. 2025 obdržel podání z datové schránky fyzické osoby Z. Š., žalobcova ředitele (statutárního orgánu). V tomto podání Z. Š. k výzvě žalovaného sdělil, že J. O. byl oprávněn k podání odporu podle . Podání podle žalovaného současně obsahovalo žádost o informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, která byla vyřízena samostatně [odmítnuta jako šikanózní podle zákona o svobodném přístupu k informacím]. Žalovaný poukázal na skutečnost, že Z. Š. ve svém sdělení jednak uvedl, že správní orgán žalobce vyzval k předložení plné moci proto, že „dříve doručená plná moc vypršela“, jednak prohlásil, že J. O. byl oprávněn podat odpor proti Příkazu, neboť byl k tomuto úkonu podle zmocněn. Žalovaný k tomu podotkl, že si není vědom toho, že by jakákoliv plná moc pro J. O. vypršela, neboť žádnou plnou moc v průběhu řízení neobdržel.

6. Žalovaný nesouhlasil s tím, že bylo možné podání ze dne 12. 3. 2025 považovat za plnou moc. Podle žalovaného šlo pouze o obecné sdělení, že snad bylo J. O. zmocnění uděleno. Citoval ustanovení , podle něhož se zmocnění prokazuje písemnou plnou mocí, případně plnou mocí udělenou do protokolu. Žalovaný s odkazem na komentářovou literaturu připustil, že písemná plná moc nemusí být správnímu orgánu předložena v originálu nebo ověřené kopii, neboť zásadně postačuje prostá kopie zaslaná do datové schránky správního orgánu. Žalovaný dále připustil, že plná moc nemusí být doložena jako samostatná opatřená akceptační doložkou a že ji lze doložit i jako součást podání. Podle žalovaného však v projednávané věci k doložení plné moci tímto způsobem nedošlo.

7. Žalovaný dodal, že žalobce průběh správního řízení ztěžoval, a to zejména tvrzením o vypršení plné moci, přestože žádná plná moc předložena nebyla, dále činěním úkonů z datové schránky fyzické osoby, která je statutárním orgánem žalobce. Poukázal též na urážlivý tón žalobcova podání. Uzavřel, že odpor nebyl podán oprávněnou osobou a plná moc nebyla ve stanovené lhůtě doložena, Příkaz proto podle něj nabyl právní moci dne 28. 2. 2025.

Posouzení věci soudem

8. O žalobě soud rozhodl v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „‏“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesouhlas s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli byl řádně poučen o tom, že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas.

9. Soud připomíná, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

10. Z právě uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání takových rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu a násl. , tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. Dále je třeba mít na paměti, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zda měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.

11. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobci byl dne 19. 2. 2025 doručen Příkaz. Dne 27. 2. 2025 byl z datové schránky fyzické osoby J. O. odeslán odpor proti Příkazu. Dne 7. 3. 2025 žalovaný žalobce i J. O. vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy „správnímu orgánu doručili plnou moc k zastupování v originále, která bude splňovat obecné náležitosti podání ve smyslu ustanovení , a bude opatřena hlavně podpisem jednatele Vaší společnosti“, vzhledem k tomu, že „odpor nebyl doplněn plnou mocí k zastupování v dané přestupkové věci, ze které by bylo patrné, že byl pan O. zplnomocněn k zastupování v dané přestupkové věci a pan O. toto zmocnění přijal“. Dne 12. 3. 2025 bylo žalovanému z datové schránky fyzické osoby Z. Š. doručeno podání, z něhož plynulo, že jej Z. Š. činí v reakci na výzvu žalovaného a to za žalobce jako jeho ředitel (statutární orgán). Podání mimo jiné obsahovalo následující prohlášení: „Co se týče J. O., narozeného X, bytem X, tak prohlašujeme, že tento byl oprávněn podat odpor proti příkazu č. j. MMCH/28601/2025/ODaSČ/Sch ze dne 10. 2. 2025, neboť byl k tomuto úkonu dle zmocněn.“ Vedle toho podání obsahovalo též žádost o informace a urážku směřující vůči úřední osobě. Na toto podání reagoval žalovaný přípisem ze dne 4. 4. 2025 nadepsaným „Neoprávněné doručování písemností ve věci právnické osoby z datové schránky fyzické osoby“, který adresoval Z. Š. V tomto přípisu jej vyzval, aby ve věci sp. zn. MMCH/58674/2025/ODaSČ/Sch činil úkony prostřednictvím datové schránky žalobce. Přípis dále obsahoval sdělení, že „jelikož nebyl odpor proti příkazu vedeným pod č. j. MMCH/28601/2025/ODaSČ/Sch ze dne 10. 2. 2025 doplněn o požadované, příkaz nabyl právní moci dne 28. 2. 2025“.

13. Dne 6. 2. 2026 podal žalobce u Krajského úřadu Ústeckého kraje podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti, v němž namítal, že prokázáním zmocnění byla vada odporu ve stanovené lhůtě odstraněna a Příkaz byl proto včasným a řádným odporem zrušen. Žalovaný měl proto podle něj v přestupkovém řízení pokračovat a v zákonné lhůtě rozhodnout. Usnesením ze dne 11. 3. 2026 Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodl tak, že žalobcovo podání ze dne 6. 2. 2026 postoupil žalovanému a požádal žalovaného, aby mu ve věci podal „zpětnou informaci“. Žalovaný žalobci přípisem ze dne 27. 3. 2026 sdělil, že pro postup podle nejsou splněny zákonné podmínky. Žalovaný trval na tom, že vady odporu nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny a Příkaz proto nabyl právní moci. Tento přípis zaslal žalovaný na vědomí Krajskému úřadu Ústeckého kraje.

14. Podle platí, že proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

15. Podle platí, že účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

16. Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že pokud osoba učiní procesní úkon zjevně jménem jiného, avšak nepředloží plnou moc, musí dostat možnost tento nedostatek odstranit. Teprve není-li plná moc přes řádnou výzvu doložena, lze podání zpětně odepřít právní účinky (srov. např. body 17 až 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2020, č. j. -36, či body 20 až 22 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2026, č. j. -37).

17. Klíčové pro posouzení řešené věci je, zda žalobce podáním ze dne 12. 3. 2025 k výzvě žalovaného prokázal zmocnění J. O. k zastoupení, resp. zda lze podání ze dne 12. 3. 2025 považovat za plnou moc.

18. Soud předně uvádí, že nemá pochyby o tom, že podání ze dne 12. 3. 2025 je přičitatelné žalobci, ačkoli bylo učiněno z datové schránky fyzické osoby, která je statutárním orgánem žalobce. Nejvyšší správní soud judikoval, že nastane-li případ, kdy bylo prostřednictvím datové schránky zasláno podání osoby odlišné od držitele datové schránky, musí přistoupit další okolnosti k doložení toho, že je takové podání učiněno jménem subjektu odlišného od držitele datové schránky (srov. bod 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2025, č. j. -47). Za takové „další okolnosti“ ve smyslu citovaného rozsudku je podle názoru zdejšího soudu třeba považovat jednak skutečnost, že v závěru podání ze dne 12. 3. 2025 bylo výslovně uvedeno, že jej Z. Š. činil za žalobce coby jeho ředitel, jednak skutečnost, že podle veřejného rejstříku je Z. Š. žalobcovým ředitelem (statutárním orgánem), který za žalobce jedná samostatně tak, že „k napsanému nebo natištěnému názvu spolku připojí svůj podpis“. Soud v této souvislosti podpůrně odkazuje na judikaturu civilních soudů. Nejvyšší soud v bodu 37 usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. , vyslovil, že „fyzická osoba, oprávněná jednat jménem právnické osoby podle (ve spojení s z. v. r.) může jménem právnické osoby učinit elektronické podání podle z. v. r. i ze své datové schránky (z datové schránky fyzické osoby podle zákona o elektronických úkonech). V takovém případě je podání podepsáno touto fyzickou osobou ( zákona o elektronických úkonech); je-li přitom z podání zřejmé, že je činí jménem právnické osoby např. jako předseda jejího statutárního orgánu [ ], jde o podání této právnické osoby učiněné a podepsané fyzickou osobou oprávněnou jednat za dotčenou právnickou osobu“. Obdobně podání ze dne 12. 3. 2025 považuje soud za podání žalobce učiněné a podepsané fyzickou osobou oprávněnou za žalobce jednat.

19. Nejvyšší správní soud se náležitostmi plné moci ve své judikatuře opakovaně zabýval. V bodu 33 rozsudku ze dne 26. 3. 2024, č. j. -47, rozšířený senát vyslovil, že plná moc je toliko vnějším osvědčením existujícího vztahu zastoupení vůči třetím osobám, jedná se o jednostranné právní jednání, které nevyžaduje přijetí ze strany zmocněnce (uvedení tzv. akceptační doložky) ani podpis zmocněnce. V bodech 40 až 47 téhož rozsudku pak dospěl k závěru, že z povahy plné moci jako jednostranného právního jednání vyplývá, že může být obsažena v jakémkoliv podepsaném podání, ať už v listinné nebo elektronické podobě, a to i tehdy, pokud je plná moc obsažena v podání doručeném správnímu orgánu prostřednictvím informačního systému datových schránek, přičemž vůbec nemusí být nadepsána jako „plná moc“. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že se právní nauka shoduje na tom, že plná moc představuje „jednostranný projev vůle […] adresovaný třetím osobám, jímž zmocnitel vůči nim osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění za něj jednat, resp. deklaruje (prohlašuje) vůči třetí osobě, že zmocnil jinou osobu jako oprávněnou, aby ho zastupovala“.

20. Soud konstatuje, že podání ze dne 12. 3. 2025 obsahovalo prohlášení žalobce adresované žalovanému, že J. O. byl zmocněn k podání odporu proti Příkazu. Podání taktéž specifikovalo rozsah zástupčího oprávnění, neboť výslovně uvedlo, že J. O. byl k podání odporu proti Příkazu zmocněn podle , který stanoví, že „zmocnění může být uděleno k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení“. Podání ze dne 26. 3. 2025 tedy splnilo všechny náležitosti plné moci vyžadované judikaturou správních soudů. Představovalo totiž jednostranné prohlášení zmocnitele vůči správnímu orgánu, kterým zmocnitel osvědčil, koho a k jakému úkonu zmocnil, a že příslušné zástupčí oprávnění existovalo. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že plná moc neobsahovala přesné datum počátku zmocnění, neboť bylo zřejmé, že J. O. byl ke dni podání odporu zmocněn (srov. bod 11 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2025, č. j. -48, potvrzeného usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2025, č. j. -29).

21. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2025, č. j. -48. V daném případě účastník správního řízení v reakci na výzvu k doložení plné moci podepsal kopii předtím podaného odporu, v němž byla třetí osoba označena jako zástupce, a takto podepsaný odpor zaslal správnímu orgánu. Ačkoli bylo v daném případě prohlášení o zmocnění pouze implicitní, podání účastníka správního řízení bylo správními orgány i krajským soudem posouzeno jako plná moc. V usnesení ze dne 3. 6. 2025, č. j. -29, Nejvyšší správní soud takový závěr aproboval a výslovně uvedl, že správní orgány i krajský soud posoudily existenci zastoupení v souladu s judikaturou. Podle názoru zdejšího soudu je třeba tím spíše považovat za plnou moc podání ze dne 12. 3. 2025, obsahující – vedle ostatních náležitostí – explicitní prohlášení zmocnitele (žalobce) o existenci zastoupení.

22. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani retrospektivní dikce plné moci, z níž žalovaný dovozoval, že se jedná o pouhé sdělení žalobce, že snad zastoupení existovalo, nikoli o plnou moc. Za podstatné soud považuje, že ačkoliv procesní řády výslovně hovoří o zastoupení na základě plné moci (srov. vedle také , , ve znění pozdějších předpisů), ve skutečnosti je plná moc pouze osvědčením o existenci zastoupení pro jednání se třetí osobou. Jinými slovy, plná moc je jednostranným projevem vůle, jehož cílem je legitimovat zmocněnce vůči třetím osobám (srov. body 27 až 31 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2024, č. j. -47). Pokud tedy plná moc pouze osvědčuje, resp. deklaruje navenek, existenci dříve založeného smluvního vztahu zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem, není v rozporu s její povahou, pokud tuto existenci deklaruje zpětně, tj. až po vykonání úkonu, k němuž byl zmocněnec zmocněn.

23. Na tomto místě soud shrnuje, že vada podání spočívající v absenci plné moci byla zhojena podáním ze dne 12. 3. 2025, jehož součástí bylo prohlášení splňující všechny náležitosti plné moci.

24. Z výše uvedených důvodů soud posoudil žalobu jako důvodnou, neboť žalovaný byl nečinný, když nepřijal žalobcův účinný odpor a v důsledku toho nepokračoval v řízení o přestupku. Soud mu tudíž v souladu s uložil v předmětném řízení vydat rozhodnutí, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Lhůtu pro vydání rozhodnutí přitom soud stanovil ve lhůtě delší, než se ve svém návrhu domáhal žalobce. Soud přitom zohlednil skutečnost, že předmětem přestupkového řízení je celkem 20 přestupků a lhůta navrhovaná žalobcem by za těchto okolností nedostála požadavku přiměřenosti uvedenému v Při stanovování lhůty soud přihlédl též k ustanovení přestupkového zákona, podle něhož platí, že nelze-li vydat rozhodnutí bezodkladně, vydá jej správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

25. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle věty první uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 14 269,40 Kč.

26. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení, tj. odměna a náhrada hotových výdajů žalobcovy zástupkyně. Výše odměny a náhrady vychází z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“). Žalobcova zástupkyně učinila dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – advokátního tarifu; podání žaloby – advokátního tarifu]. Za tyto úkony jí podle ve spojení s bodem 5 a advokátního tarifu náleží odměna ve výši 9 240 Kč (2 x 4 620 Kč) a podle a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč). Advokátní kancelář AK Židuliaková, Roul & partners, s. r. o. je podle administrativního registru ekonomických subjektů Ministerstva financí České republiky plátcem daně z přidané hodnoty, součástí nákladů řízení je proto též náhrada této daně ve výši 2 129,40 Kč, vypočtená z odměny a náhrady hotových výdajů [(9 240 Kč + 900 Kč) x 0,21].

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 28. srpna 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.