Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38 A 31/2026 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
38 A 31/2026 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Bedřichem v právní věci
žalobce: H. X. T., nar. X
státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika
bytem X
t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Balková
sídlem Balková 1, 331 65 Balková
zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem
sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1
proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy
sídlem Kaplanova 2055/4. 148 00 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2026, čj. KRPA-11-267233-11/ČJ-2026-000022-ZZC
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2026, čj. KRPA-11-267233-11/ČJ-2026-000022-ZZC, se ruší.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Eichlera, advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým žalovaná rozhodla o jeho zajištění za účelem vycestování s tím, že doba zajištění byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pobytu cizinců).
2. Argumentace účastníků
2.1 Obsah žaloby
2. Žalobce namítá, že je přesvědčen o nedůvodnosti a nadbytečnosti rozhodnutí o zajištění žalobce, které dle jeho názoru nerespektuje požadavky na proporcionalitu obdobných druhů rozhodnutí. Zajištění cizince a jeho následné umístění do zařízení pro zajištění cizinců představuje mimořádný institut, který umožňuje policii zasáhnout do ústavně chráněného práva na osobní svobodu, které je jednou ze základních součástí nedotknutelnosti člověka. Zajištění cizince musí být podloženo závažnými důvody a vzhledem ke své povaze instrumentu mimořádného může být užito jen v případech výjimečných, kdy je zjevné, že jiné řešení než zásadní omezení osobní svobody nepřichází v úvahu.
3. Žalobce sdělil žalované adresu pobytu, kde by se zdržoval, kdy tuto adresu správní orgán mohl ověřit a kontaktovat majitele nemovitosti, dále přislíbil, že se bude dostavovat a pravidelně se hlásit u správního orgánu a dále navrhl složení finanční záruky, kterou však správní orgán odmítnul a ani mu nesdělil případnou potřebnou výši.
4. Žalobce rozporuje existenci samotných důvodů zajištění, tak jak byly definovány v napadeném rozhodnutí. Podstatou celého je skutečnost, že byl žalobce zařazen do evidence SIS, kdy tam byl vložen Slovenskem s lhůtou k vycestování do dne 3. 8. 2026, ačkoliv o tom vůbec nevěděl, neboť byl dne 2. 8. 2026 v České republice kontrolován a byl bez problému puštěn bez jakéhokoliv upozornění, že by měl mít nějakou povinnost vycestovat. Žalobce sice převzal rozhodnutí o administrativnem vyhostenie, avšak doložil správnímu orgánu prostřednictvím právního zástupce potvrzení o postoupení odvolání ze dne 23. 7. 2026, ze kterého je patrné, že rozhodnutí o administrativnem vyhostenie není pravomocné, kdy tuto skutečnost si měl správní orgán ověřit. Ze záznamu SIS je pouze zřejmé, že bylo vydáno rozhodnutí, ale nikde není uvedeno, zda to nabylo i právní moci a případně kdy. Vzhledem k tomu, že odvolání proti administrativnímu vyhostenie má odkladný účinek, tak je zřejmé, že i záznam v SIS je mylný. Správní orgán toto zcela ignoroval a pouze vyšel ze záznamu SIS bez bližšího zkoumání.
5. Žalovaná byla povinna zkoumat možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců. Žalobce v protokolu o podání vysvětlení navrhl uložení zvláštních opatření podle ust. § 123b odst. 1 písm. a), b) c), d) zákona o pobytu cizinců. Ke zvláštnímu opatření v písm. a) – oznámení adresy místa pobytu, žalobce sdělil adresu X, kde pobývá se svojí tetou M. T. H., nar. X. Vzhledem k tomu, že se jedná o adresu, která je několik minut od sídla Odboru cizinecké policie, je tvrzení, že danou adresu nikde nehlásil, zcela absurdní. Je sice pravdou, že vydání rozhodnutí o zajištění je první úkon ve věci, ale to nemže znamenat, že žalovaná bude ignorovat zvláštní opatření s odkazem na nemožnost ověření. Žalobce navíc je právně zastoupen, tudíž je plně kontaktní skrze právního zástupce, tudíž odpadá, že by nebyl kontaktní pro Odbor cizinecké policie.
6. Co se týče uložení zvláštního opatření dle písm. b) – složení finanční záruky, tak žalobce sdělil, že jeho teta je připravena složit záruku ve výši 150 000 Kč. Správní orgán nedal žalobci ani prostor, aby se teta dostavila a dovezla požadovanou částku. Vzhledem k tomu, že žalobce netušil, že by měl být zajištěn, neboť nevěděl o návratovém rozhodnutí, tak neměl danou částku, ani jiné potvrzení s sebou, nicméně je logické, že mu k tomu měla být dána možnost a určena lhůta, to však učiněno nebylo. Správní orgán toliko uvedl, že daná částka je v nedostatečné výši, avšak již nebylo sděleno, jak vysoká částka by byla zapotřebí a jak je možné ji složit. Jak je právnímu zástupci známo, správní orgány ani žádné finanční záruky nepřijímají, neboť neví jak, tudíž ač to zákon umožňuje, tak je to k ničemu, neboť toho správní orgány neumí využít.
7. Uložení zvláštního opatření pod písm. c) - hlásit se policii v době stanovené, bylo odmítnuto toliko s odkazem na to, že žalobce nectí zákony České republiky, což rozhodně nemůže obstát zvláště za situace, kdy žalobce sdělil adresu svého pobytu, kdy to není daleko od Odboru cizinecké policie, kam by mohl dojíždět a především se je právně zastoupen, takže obavy, že by byl nekontaktní, či jinak nedostupný, jsou zcela mylné. Žalobce svým chováním dal právě záruky, že zvláštní opatření plnit bude, jelikož maximálně spolupracoval se správním orgánem.
8. Pro rozhodnutí o zajištění cizince podle ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců musí být splněna podmínka, že nepostačuje uložení opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b odst. 1 písm. a) - d) zákona o pobytu cizinců. Zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území představují jistě mírnější donucovací opatření než samotné zajištění cizince. To tak musí být vyhrazeno pro případy, kdy skutečně nelze zajistit výkon vycestování jiným způsobem. Posouzení vhodnosti použití institutu uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by pak mělo vždy předcházet rozhodnutí o zajištění cizince a správní orgán by měl svou úvahu o důvodech, proč přistoupil přímo k zajištění cizince, uvést v rozhodnutí o zajištění cizince. Soudní judikatura je ustálená v tom, že nestačí pouhé konstatování o tom, že mírnější opatření není možné uložit s odkazem na dřívější protiprávní jednání cizince, jak to učinila žalovaná. Žalovaná nijak nereflektovala okolnost, že žalobce uvedl adresu, na níž se zdržuje, byl připraven sehnat a složit finanční záruku, navrhoval se zdržovat v daném místě a dostavovat se k policii a především se dostavil dobrovolně.
9. K danému odkazuje žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016 č.j. 1 A 91/2016-23 a další v žalobě uvedenou judikaturu, a s ohledem na výše uvedené je žalobce přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a navrhuje, aby příslušný soud zrušil napadené rozhodnutí a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení.
2.2 Vyjádření žalované
10. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že podle ustanovení § 124b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže d) uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018, o využívání Schengenského informačního systému při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí („dále jen Evropské unie a smluvních států“).
11. Žalovaný má za to, že z výše citovaného ustanovení vyplývá, že pro možnost zajištění musí být splněny i další okruhy podmínek. Jednak musí cizinec naplňovat jednu z taxativně uvedených skutkových podstat obsažených pod jednotlivými písmeny § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a jednak v daném případě nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Co je zvláštním opatřením, je upraveno v ustanovení § 123b zákona o pobytu cizinců. Jinými slovy, ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců opravňuje policii, aby v odůvodněných případech upustila od uložení mírnějších prostředků a bezprostředně cizince zajistila.
12. Žalovaný konstatoval, že se při svém závěru neodchýlil z limitu diskrečního potenciálu a jasně a konkrétně svůj výrok v rozhodnutí odůvodnil. Žalovaný poukázal na konkrétní okolnosti případu a definoval jednotlivá skutkové jednání, která jednak nasvědčují k učiněnému závěru, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by bylo nedostatečné pro naplnění cíle řízení a současně to, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu obsaženou v paragrafovém znění ustanovení 124b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.
13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně uvedl skutečnosti, které ho vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce byl dne 15. 8. 2026 kontrolován hlídkou Policie České republiky na adrese X. Na výzvu k prokázání totožnosti žalobce předložil cestovní pas VNM č. X, ve kterém měl vylepeno vízum SVK č. X s platností od 1. 5. 2026 do 28. 8. 2026. Následnou lustrací však bylo zjištěno, že žalobce má aktivní návratový záznam v SIS dle čl. 3 Nařízení 2018/1860, ze dne 19. 6. 2026, ID: 0025.02/PN00000535063/0000/0001.01, žádající země Slovensko, vedeno pod čj. PPZ-HCP-BA11-030-012/2026-AV, vystavilo Oddelenie cudzineckej policie PZ Nitra s lhůtou k vycestování do dne 3. 8. 2026. K ověření a důvodu vložení návratového záznamu do SIS, byla dne 15. 8. 2026 zaslána žádost o pobytové informace cestou Národního situačního centra na Slovensko, kdy byla dne 15. 8. 2026 doručena žalované odpověď vedená pod čj. PPR-247445/MPS-2026-CZ-1437865/2026-RI, kde je uvedena následující odpověď slovenské policie:
" V reakci na vaši žádost týkající se osoby HA jsme od SIRENE Slovensko obdrželi následující odpověď:
a) Důvod rozhodnutí - administratívne vyhostenie, neoprávnený pobyt na území Slovenskej republiky
b) Orgán, který vydal rozhodnutí - Oddelenie cudzineckej polície PZ Nitra
c) Datum rozhodnutí 19.06.2026
d) Datum doručení rozhodnutí 19.06.2026
e) Datum výkonu rozhodnutí
f) Doba platnosti rozhodnutí 1 rok
g) Policejní záznamy nebo trestní záznamy o osobě -
h) Soudní rozsudky vůči osobě
i) Jakékoli další relevantní informace
V prílohe prikladáme rozhodnutie o administratívnom vyhostení“.
Rozhodnutí o správním vyhoštění slovenským správním orgánem je přiloženo u spisového materiálu pod čj. KRPA-267233-9/ČJ-2026-000022-SV.
14. Žalobce se tedy nachází na území Evropské unie a smluvních států neoprávněně, bez oprávnění k pobytu. Z obsahu přílohy zaslané Národním situačním centrem. žalobce prokazatelně o svém vyhoštění věděl a byl také seznámen s lhůtou pro dobrovolný návrat. Schengenský prostor neopustil a na území Evropské unie a smluvních států pobýval v rozporu s aktivním návratovým záznamem v SIS dle čl. 3 Nařízení. Žalobce tedy jednal v rozporu s uloženým rozhodnutím Slovenské republiky a toto rozhodnutí nerespektoval a ve stanovené lhůtě do 3. 8. 2026 nevycestoval.
15. Podle názoru žalované je vydání rozhodnutí o zajištění žalobce dle ustanovení § 124b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců zcela vhodné, zatímco jiná, mírnější opatření, by byla z hlediska žalobcova jednání zjevně nedostatečná. Z běžné praxe je žalované známo, že v případě žalobce existuje reálný předpoklad realizace výkonu jeho vyhoštění z území České republiky, a to ve stanovené době trvání zajištění, neboť v daném případě dle názoru žalované neexistuje překážka trvalejší povahy, která by zabraňovala žalobce z území České republiky vyhostit. Žalobce do protokolu o podání vysvětlení dne 15. 8. 2026 (čj. KRPA-267233-8/ČJ-2026-000022) uvedl, že v případě vycestování nemá žádnou překážku.
16. Zákon o pobytu cizinců v ustanovení § 123b odst. 3 stanoví, že policie zkoumá, zda uložením zvláštního opatření neohrozí výkon správního vyhoštění. Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se nebude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince. Jinými slovy, pokud správní orgán shledá důvodnou obavu, že se cizinec bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění, což bude nejčastěji vyplývat z dosavadního chování cizince, přistoupí přímo k jeho zajištění, aniž by nejprve užil zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců.
17. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce a s ohledem na jeho pobytovou historii, dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že v jeho případě existuje důvodná obava, že výkon správního vyhoštění bude z jeho strany zmařen, a proto nebyl nucen na místo zajištění žalobce uložit mírnější
prostředky ve formě zvláštních opatření. Žalovaný shledal v jednání žalobce rozpor se zájmem společnosti na dodržení podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky, kdy neoprávněný pobyt a nerespektování povinností mu uložených je negativním jevem ohrožující zájem státu na tom, aby platné právní předpisy byly dodržovány, a aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří tyto normy respektují a dodržují
3. Průběh řízení
18. Ze správního spisu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly soudem zjištěny následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
19. Při pobytové kontrole prováděné cizineckou policií v Praze 4 byl na adrese X, ztotožněn žalobce, z jehož cestovního dokladu bylo zjištěno, že je držitelem víza Slovenské republiky s platností od 1. 5. 2026 do 28. 8. 2026, a dále bylo zjištěno, že na žalobce se vztahuje rozhodnutí o navrácení vydané slovenskými správními orgány s lhůtou pro dobrovolné vycestování do 3. 8. 2026. Na základě uvedeného policie využila zákonného oprávnění a žalobce zajistila a omezila jej na osobní svobodě.
20. Dále bylo potvrzeno, že žalobce má aktivní návratový záznam v SIS dle čl. 3 Nařízení 2018/1860, ze dne 19. 6. 2026, ID: 0025.02/PN00000535063/0000/0001.01, žádající země Slovensko, vedeno pod čj. PPZ-HCP-BA11-030-012/2026-AV, vystavilo Oddelenie cudzineckej policie PZ Nitra s lhůtou k vycestování do dne 3. 8. 2026. K ověření a důvodu vložení návratového záznamu do SIS, byla dne 15. 8. 2026 zaslána žádost o pobytové informace cestou Národního situačního centra na Slovensko, kdy byla dne 15. 8. 2026 doručena žalované odpověď vedená pod čj. PPR-247445/MPS-2026-CZ-1437865/2026-RI (viz bod 13 tohoto rozsudku).
21. Dne 15. 8. 2026 byl se žalobcem sepsán protokol o podání vysvětlení a na základě zjištěných skutečností dospěl správní orgán k závěru, že žalobce se nachází na území Evropské unie a smluvních států neoprávněně, tj. bez oprávnění k pobytu. Žalobce pobýval na území členských států navzdory evidovanému zákazu a nese odpovědnost za ověření svého pobytového oprávnění. Správní orgán proto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15. 8. 2026, čj. KRPA-267233-11/ČJ-2026-000022-ZZC, přistoupil k zajištění žalobce za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců s tím, že doba zajištění cizince byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody, tj. od 15. 8. 2026.
4. Posouzení věci soudem
22. Soud o věci samé rozhodl ve lhůtě podle ustanovení § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, a to v rámci nařízeného ústního jednání, při němž zástupce žalobce…
23. Zástupce žalované u jednání soudu uvedl, že se plně odkazuje na žalobní návrh a zdůraznil, že žalobce byl kontrolován dne 2. 8. 2026, k jeho zadržení nedošlo a nebyl si vědom toho, že by měl mít s pobytem v České republice problém. Na Slovensku jej zastupoval jiný právní zástupce, žalobce si nebyl jist, zda v případě, že podal odvolání, má či musí vycestovat, při zadržení do protokolu uvedl všechny podstatné informace. Žalovaný správní orgán i přes opakovanou rozhodovací činnost zdejšího soudu opětovně přistoupil k zajištění cizince v automatickém režimu. Tvrzení v rozhodnutí, že pro jiné rozhodnutí nemá dostatek prostoru a že v případě žalobce hrozí, že dobrovolně nevycestuje, nejsou dostatečná, žalovaná se v odůvodnění rozhodnutí nezabývala dostatečně osobou žalobce a jeho tvrzením. Žalobci ostatně nezbývalo nic jiného, než se přesunout do České republiky, protože ze Slovenska přímé lety do Vietnamu nelétají, proto nelze žalobci přičítat úmyslný vstup na české území. Ze všech důvodů proto žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
24. Zástupkyně žalované odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Žalobci bylo na Slovensku vydáno návratové rozhodnutí, v České republice pobýval neoprávněně, řízení řádně proběhlo a žalobce podpisy na každé stránce rozhodnutí slovenského orgánu potvrdil, že má 30 dnů na dobrovolné vycestování, i přesto vstoupil na území České republiky, neplnil zde žádnou povinnost, kterou cizincům ukládaá český právní řád. Údaje ze SIS byly slovenskými orgány potvrzeny i doloženy, pro žalovanou jde o nedůvěryhodného cizince, u něhož chybí jistota, že by podmínky mimořádných opatření plnil, proto žalovaná jím nabízené záruky nepřijala a v obdobných případech ani nepřijímá. V případech, kdy je cizinci stanovena lhůta k vycestování cizím státem, platí, že na území České republiky je pouze trpěn, nemá zde pobyt povolen ani fikcí, pouze má lhůtu k vycestování určenou k obstarání vlastních záležitostí, nicméně stále jde o pobyt neoprávněný. V případě dobrovolného vycestování měl žalobce požádat o povolení ke vstupu do České republiky za účelem procestování dále do Vietnamu, což neučinil. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.
25. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán podle ustanovení § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21, soud z úřední povinnosti přezkoumal i podmínky zákonnosti zajištění, které žalobce nenamítal.
26. Žaloba je částečně důvodná.
4.1 Právní rámec
27. Podle § 124b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců je platí, že nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
28. Podle odst. 3 téhož ustanovení zákona „[n]elze-li vycestování cizince uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, policie v řízení o zajištění cizince za účelem vycestování vydá rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.“
29. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[z]vláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo
d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.“
30. Podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění policie neprodleně vyrozumí jeho příbuzného s povoleným pobytem na území; je-li zajištěným nezletilý cizinec bez doprovodu, vyrozumí policie orgán sociálně-právní ochrany dítěte. Policie vyrozumí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění též příslušnou diplomatickou misi nebo konzulární úřad cizího státu, pokud má sídlo na území a pokud o to cizinec nebo opatrovník jménem zajištěného nezletilého cizince bez doprovodu požádá, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva; to neplatí, jde-li o zajištění cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu podle zvláštního právního předpisu.
4.2 Posouzení důvodnosti uplatněných žalobních námitek
Podklady rozhodnutí – záznam v SIS
31. Zajištění cizince podle ustanovení § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je možné v případě, že jsou splněny podmínky: 1) nelze účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, 2) zajištění je na dobu nezbytně nutnou, 3) cizinec na území pobývá neoprávněně, 4) cizinec je starší 15 let, 5) zajištění je za účelem vycestování, 6) uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení 2018/1860.
32. Žalobce namítal nesplnění první, druhé a šesté podmínky. Co se týká oprávněnosti pobytu žalobce na území, z vyjádření slovenských orgánů ze dne 15. 8. 2026 vyplývá, že žalobci bylo dne 19. 6. 2026 uloženo administrativní vyhoštění z důvodu neoiprávněného pobytu na území Slovenskép republiky. Žalobce na území České republiky pobýval ke dni svého zajištění neoprávněně.
33. Žalobce v první řadě namítal, že rozhodnutí o jeho vyhoštění na Slovensku doposud není pravomocné, neboť je vedeno řízení o jeho odvolání. Žalovaný na základě sdělení slovenských policejních orgánů vycházel z toho, že žalobce má záznam v SIS, a jeho vyhoštění je tudíž vykonatelné. Spornou je tedy skutečnost, zda je rozhodnutí o navrácení žalobce vydané Slovenskou republikou vykonatelné či nikoliv, a zda uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států.
34. Soud k tomu konstatuje, že žalovaný ke dni svého rozhodnutí o zajištění žalobce (15. 8. 2026 – pozn. soudu) vycházel z informací v SIS, podle kterých bylo žalobci vydáno rozhodnutí o navrácení a lhůta k dobrovolnému návratu uplynula dne 3. 8. 2026. Žalobce k tomuto pouze při podání vysvětlení neurčitě uvedl, že proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal odvolání. Za této situace žalovaný postupoval správně, pokud vyšel ze závěru, že již uplynula lhůta pro vycestování žalobce a zkoumal i další podmínky pro zajištění ve smyslu zákona o pobytu cizinců [§ 124b odst. 1 písm. c)].
35. V Nařízení č. 2018/1860 v čl. 3 odst. 4, 5 (Vkládání záznamů o navrácení do SIS) se stanoví, že v záznamu o navrácení se okamžitě uvede lhůta k dobrovolnému opuštění území, která byla poskytnuta v souladu s článkem 7 směrnice 2008/115/ES. V záznamu se bezodkladně uvede jakékoli prodloužení této lhůty. V záznamu o navrácení se okamžitě uvede informace o pozastavení rozhodnutí o navrácení či odklad jeho výkonu, a to i jde-li o důsledek podání opravného prostředku. Čl. 14 odst. 1 nařízení 2018/1860 (Výmaz záznamů) stanoví, že kromě ustanovení článků 6 a 8 až 12 se záznamy o navrácení vymažou, jakmile bylo rozhodnutí, na jehož základě byl záznam vložen, příslušným orgánem prohlášeno za neplatné nebo zrušeno ex tunc. Záznamy o navrácení se vymažou rovněž tehdy, může-li dotčený státní příslušník třetí země prokázat, že území členského státu opustil v souladu s příslušným rozhodnutím o navrácení. Kvalitou údajů v SIS se pak zabývá i čl. 44 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006, podle kterého vkládající členský stát odpovídá za zajištění toho, že údaje v SIS jsou správné, aktuální a jsou vloženy do SIS a v něm uchovávány v souladu se zákonem. Pokud vkládající členský stát obdrží relevantní doplňující nebo odlišné údaje uvedené v čl. 20 odst. 2, neprodleně dotčený záznam doplní nebo upraví. Pouze vkládající členský stát je oprávněn měnit, doplňovat, opravovat, aktualizovat nebo mazat údaje, které vložil do SIS. Pokud má jiný než vkládající členský stát relevantní doplňující nebo odlišné údaje uvedené v čl. 20 odst. 2, neprodleně je předá prostřednictvím výměny doplňujících informací vkládajícímu členskému státu, aby mu umožnil záznam doplnit či upravit. Údaje se předají, pouze pokud nejsou pochybnosti o identitě státního příslušníka třetí země. Pokud má jiný než vkládající členský stát důkazy naznačující, že položka údaje je věcně nesprávná nebo je uchovávána protiprávně, informuje o tom co nejdříve a nejpozději do dvou pracovních dnů poté, co se o uvedeném důkazu dozvěděl, vkládající členský stát, prostřednictvím výměny doplňujících informací. Vkládající členský stát informaci prověří a v případě potřeby dotyčnou položku neprodleně opraví nebo vymaže. Podle čl. 54 odst. 1 téhož nařízení má pak jakákoliv osoba právo podat návrh na zahájení řízení u jakéhokoli orgánu příslušného podle práva kteréhokoliv členského státu, včetně soudu, ve věci přístupu, opravy, výmazu, obdržení informace nebo náhradu újmy v souvislosti se záznamem, který se jí týká.
36. Soud shrnuje, že právní úprava SIS obsahuje mechanismy, které by měly zajistit správnost a aktuálnost vložených údajů. Žalovaný zároveň podnikl aktivní kroky k ověření aktuálnosti údajů přímo u zadávajícího státu, soud konstatuje, že ani v době rozhodování žalovaného ani později nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by nucené vycestování žalobce vylučovaly.
37. Podle záznamu v SIS lhůta k návratu žalobce uplynula, proto byla žalovaná oprávněna jej zajistit za účelem návratu, což je v souladu s čl. 15 bod 1 psím. c) směrnice, dle kterého členské státy mohou zajistit státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, který se vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje, přitom o navrácení žalobce již bylo slovenským správním orgánem rozhodnuto.
38. Soud tedy uzavírá, že na základě spisového materiálu žalovaný mohl shledat, že byla splněna i podmínka stanovená v § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tj. že uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Rozhodnutí o navrácení žalobce bylo ke dni zajištění žalobce pravomocné a vykonatelné.
Možnost využití mírnějších opatření
39. Nejvyšší správní soud (NSS) konstantně judikuje, že zajištění cizince za účelem vyhoštění či vycestování nesmí být automatismem. Zajištění představuje mimořádný institut, neboť se jedná o citelný zásah do jednoho ze základních práv jednotlivce zaručeného čl. 8 Listiny základních práv a svobod. S tím souvisejí požadavek, aby správní orgán před rozhodnutím o zajištění cizince vždy zvážil, zda nelze výkon správního vyhoštění zajistit mírnějšími prostředky, jimiž jsou zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Požadavek na subsidiaritu zajištění vyplývá i z práva EU (viz kupř. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2026, čj. 6 Azs 8/2026-31, a judikatura v něm citovaná, všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná též online na www.nssoud.cz).
40. Soud souhlasí s žalovaným, že mírnějších opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců nebylo možné využít. Užití těchto mírnějších opatření je založeno na předpokladu, že cizinec při jejich realizaci bude se správními orgány spolupracovat, a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu rozhodnutí, příp. jej ztěžovat tím, že neprokáže svou totožnost nebo adresu místa pobytu, odmítne tyto údaje uvést nebo se nedostaví na předvolání policie (§ 123b odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Základním pravidlem je, že uložení zvláštního opatření nesmí ohrozit výkon rozhodnutí o povinnosti opustit území (§ 123b odst. 4 věta druhá zákona o pobytu cizinců, viz rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2012, čj. 3 As 30/2011-57, publikován pod č. 2641/2012 ve Sbírce NSS).
41. Z uvedeného plyne, že volba mírnějších opatření, mezi něž patří zvláštní opatření za účelem vycestování cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze podle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince.
42. V rozsudku ze dne 20. 2. 2019, čj. 3 Azs 369/201742, však NSS dovodil, že obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, které by bránily využití některého ze zvláštních opatření, nemohou pramenit toliko z prosté skutečnosti, že cizinec nerespektoval správní vyhoštění, resp. ve stanovené lhůtě sám nevycestoval. K této skutečnosti musí přistoupit i další okolnost, která již důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění může založit (obdobně též rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2022, čj. 10 Azs 388/2021-41).
43. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tedy povinnost cizince oznámit policii místo svého pobytu, zdržovat se na něm a jednoduše řečeno být na něm kontaktní a skutečně se na něm zdržovat, žalobce sice neohlásil adresu místa svého pobytu do 3 dnů od vstupu na území, jak poukázala žalovaná při jednání, nelze však tvrdit, že by žalobce adresu nikde nehlásil. Žalobce žalované sdělil konkrétní adresu, na niž se zdržuje. Možnost aplikace uvedeného zvláštního opatření nelze bez dalšího vyloučit, a nelze rovněž pominout, že se sdělená adresa skutečně nenachází nikterak daleko od pracoviště cizinecké policie. Ověření, zda se žalobce na uvedené adrese skutečně zdržuje, by tak vskutku nebylo nepřiměřeně (časově a organizačně) náročné. Současně neobstojí poukazy žalované, že není zajištěna faktická dosažitelnost žalobce za účelem doručování písemností, za účelem jeho dostupnosti pro potřeby řízení a že je žalobce pro žalovanou nekontaktní. Žalobce je od počátku zastoupen advokátem, žalovaná tak může žalobci bez obtíží doručovat písemnosti prostřednictvím datové schránky jeho právního zástupce.
44. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy složení finanční záruky, existuje-li zde konkrétní návrh na její složení, správní orgán musí tento návrh posoudit a s odkazem na individuální okolnosti daného případu ozřejmit, z jakého důvodu k uložení tohoto zvláštního opatření nepřistoupil. Za situace, kdy v průběhu správního řízení existuje zcela jasný návrh směrem ke složení finanční záruky, povšechné vypořádání se s nemožností aplikace zvláštních opatření v zásadě neobstojí. V návaznosti na tvrzení cizince, který má být zajištěn [popříp. složitele podle § 123b odst. 1 písm. b) za středníkem], že je připraven složit finanční záruku, musí žalovaná v rámci správního řízení vždy vyvinout snahu si takové tvrzení jakýmkoliv způsobem ověřit a to jak u cizince, který má být zajištěn, tak u složitele. Opačný postup je v rozporu s principem dobré správy (viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2017, čj. 1 Azs 94/2017-26).
45. V nynější věci žalobce uvedl, že on sám prostředky na finanční záruku nemá (deklaroval, že má peníze na dobrovolné vycestování, náklady pobytu a ubytování v České republice mu hradí teta). Uvedl však, že je schopen složení finanční záruky zařídit – záruku by za něj složila jeho teta, a to do částky 150 000 Kč.
46. Tento konkrétní návrh na složení relativně vysoké částky nemá odpovídající obraz v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nabídne-li cizinec takto vysokou částku, musí správní orgány dostatečným způsobem zdůvodnit, proč například navržená výše nepředstavuje dostatečnou záruku, že by se cizinec podrobil správnímu vyhoštění a nemařil jeho výkon, nebo proč se správnímu orgánu jeví nabídka složení finanční záruky jako nedůvěryhodná. Zmíněnou důvěryhodnost pak správní orgán posuzuje vždy vzhledem k osobě, která nabídku učinila (tj. zajištěnému cizinci, příp. složiteli). I podle NSS totiž nepochybně existují situace, za kterých ani značně vysoká částka nabízená ke složení vzhledem k předešlému chování cizince nepostačí – například s ohledem na povahu předcházející trestné činnosti (nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 a násl. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku, apod.), nebo k uložení finanční záruky žalovaná nepřistoupí s ohledem na nedůvěryhodnost potenciálního složitele (viz již citovaný rozsudek NSS čj. 1 Azs 94/2017-26).
47. V nyní posuzované věci žalovaná možnost složení finanční záruky zaprvé vyloučila poukazem, že se jedná ze strany žalobce toliko o deklarované tvrzení, které není ničím doloženo. Z obsahu správního spisu však není patrné, zda učinila jakýkoliv úkon směřující k ověření daného tvrzení, resp. k ověření osoby deklarovaného složitele. V úvahu přitom přichází zejména výzva potenciálního složitele, aby doložil schopnost složení finančních prostředků výpisem z bankovního účtu, nebo ověření skutečnosti, zda má tato osoba státní občanství či trvalý nebo dlouhodobý pobyt na území České republiky (jen za těchto okolností totiž může „třetí osoba“ v souladu s § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců složit za cizince finanční záruku). Jen tak mohla žalovaná zjistit, zda je učiněná nabídka ke složení finanční záruky vážně míněná a event. složení záruky uskutečnitelé (viz již citovaný rozsudek NSS čj. 1 Azs 94/2017-26, podle něhož „V návaznosti na tvrzení cizince, který má být zajištěn [popříp. složitele podle § 123b odst. 1 písm. b) za středníkem], že je připraven složit finanční záruku, musí žalovaná v rámci správního řízení vždy vyvinout snahu si takové tvrzení jakýmkoliv způsobem ověřit - a to jak u cizince, který má být zajištěn, tak u složitele. Opačný postup, uplatněný žalovanou v nyní projednávané věci, je v rozporu s principem dobré správy.“).
48. Soud si je vědom toho, že vydání rozhodnutí o zajištění nepředchází vedení správního řízení (podle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců se jedná o první úkon v řízení), pročež nemá žalovaná časový prostor pro shromažďování většího množství podkladů a provádění dokazování. Nemáli však k dispozici žádné indicie, které by svědčily tomu, že se žalobce bude výkonu správního vyhoštění vyhýbat (např. opakované porušování povinností vyplývajících z právních předpisů ČR či EU v minulosti, nekontaktnost, nevyvíjení jakékoli součinnosti při řešení pobytové situace a další), neexistuje zde žádný důvod, pro který by žalovaná mohla bez dalšího odmítnout využití mírnějších prostředků (tj. zvláštních opatření za účelem vycestování). Samotné nerespektování rozhodnutí o správním vyhoštění dostatečný důvod nepředstavuje (viz např. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2026, čj. 6 Azs 8/2026-31).
49. Zajištění však představuje zásah práva na osobní svobodu. Tomu musí odpovídat snaha žalované učinit takové úkony, které jsou i v krátkém čase reálně možné. V nynější věci žalovaná neučinila žádné úkony k ověření reálné možnosti, že žalobce, prostřednictvím třetí osoby, finanční záruku složí. Praktickým úkonem, který žalovaná měla a mohla učinit, byl vůbec dotaz na žalobce, jak lze ověřit, zda teta žalobce vůbec splňuje podmínky, aby mohla být složitelem. Nelze vyloučit, že příslušný synovec zákonné podmínky výše uvedené (občanství, dlouhodobý či trvalý pobyt) nesplňuje a tím by byla možnost složení finanční záruky bez dalšího vyloučena.
50. Soud s ohledem na výše uvedené nepokládá za nikterak překvapivé, že se žalobce k žalované preventivně nedostavil s vysokou částkou v hotovosti za účelem potenciálního složení záruky jemu neznámé výše, případně s preventivně předpřipraveným čestným prohlášením jeho tety, že finanční záruku neznámé výše složí. V době, kdy je veskrze každý stále dostupný prostřednictvím mobilního telefonu, bylo možné žalobcova synovce, po zjištění, že vůbec splňuje podmínky kladené na osobu složitele, telefonicky kontaktovat. Žalovaná však k ověření uskutečnitelnosti návrhu na složení příslušné částky neučinila žádné kroky.
51. Pokud jde o opatření podle § 123b odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců, ty již žalovaná vyloučila toliko s poukazem na předcházející protiprávní jednání cizince spočívající v tom, že z území ve stanovené lhůtě dobrovolně nevycestoval. Jak však již soud uvedl výše, takové odůvodnění nestačí. K uvedené skutečnosti musí přistoupit nějaká další okolnost, která již důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění založit může. V nynější věci však žádná taková další okolnost ani v napadeném rozhodnutí ani v podkladech, jež tvoří správní spis, zachycena není.
52. Za daných okolností bylo povinností žalované zcela konkrétně posoudit (v souladu se zásadou individualizace) možnost využití jednotlivých zvláštních opatření za účelem vycestování, a to tím spíše, že žalobce se k nim podrobně vyjadřoval, když jednoznačně uvedl v průběhu podání vysvětlení místo, kde by se zdržoval (u tety na adrese svého současného pobytu). Tuto adresu nelze bez dalšího považovat za nahodilou či a priori nerelevantní. Současně žalobce předložil žalované konkrétní nabídku finanční záruky ve výši do 150 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že se v daném případě nabízela minimálně možnost využití zvláštních opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná však uložení jakéhokoliv ze zvláštních opatření za účelem vycestování odmítla s poukazem na dosavadní chování žalobce, jeho pobytovou historii a důvodnou obavu ze zmaření výkonu správního vyhoštění. Soud se s tímto hodnocením neztotožňuje, neboť z obsahu spisu neplyne, že by se žalobce pobytem u tety na území České republiky např. vyhýbal realizaci návratové povinnosti uložené mu na Slovensku, ani není zřejmé, v jakých konkrétních skutkových či právních okolnostech lze spatřovat důvodnost obavy ze zmaření výkonu rozhodnutí slovenských orgánů. Tím podle názoru soudu žalovaná zatížila rozhodnutí vadou, pro niž je soud povinen je zrušit.
53. Městský soud v Praze tedy shledal žalobní námitku týkající se nedostatečného posouzení možnosti uložení zvláštních opatření za účelem vycestování důvodnou a s ohledem na uvedené soud přisvědčil žalobci, že podmínky pro jeho zajištění nebyly dány, neboť po věcné stránce neobstojí zdůvodnění žalované, proč nebylo možné aplikovat mírnější, zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců.
5. Závěr a náklady řízení
54. Soud tudíž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodnutí žalované podle § 78 odst. 4 s. ř. s. zrušil. Současně však nevyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 11. 2012, čj. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, uvedl, že „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno, protože podle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců je vydání rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění prvním úkonem v řízení. Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím jakkoli zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí. Ukončení řízení tímto způsobem koresponduje s požadavkem na okamžité propuštění cizince poté, co bylo rozhodnutí o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění zrušeno.“ Uvedené závěry lze nepochybně přiměřeně použít i na posuzovaný případ, protože i podle § 124b odst. 3 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutí o zajištění cizince za účelem vycestování prvním úkonem v řízení. Po zrušení napadeného rozhodnutí neexistuje řízení, v němž by mohlo být pokračováno.
55. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle nějž soud přiznává náhradu nákladů řízení dle zásady úspěchu ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný. Má proto právo na náhradu nákladů řízení. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a účast u jednání [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí činí 4 620 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu], celkem 13 860 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 1 350 Kč. Celkem tak částka náhrady nákladů řízení činí 15 210 Kč. Zástupce žalobce sdělil, že není plátcem DPH.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 28. srpna 2026
Mgr. Marek Bedřich
samosoudce