Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 A 33/2026 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 A 33/2026 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobce:
nezletilý O. Z., narozený X
zastoupen zákonnou zástupkyní – matkou: I. Z.
oba v ČR bytem X
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR – odbor azylové a migrační politiky Praha
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-2414-10/ZR-2026,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-2414-10/ZR-2026, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci podle § 5 odst. 7 zákona č.65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen Lex Ukrajina) ve spojení s § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále jen zákon o dočasné ochraně) odňal oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, neboť žalobce jako žadatel o udělení dočasné ochrany (srov. § 2 Lex Ukrajina a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2026, č. j. 7 Azs 222/2025-24, bod 2) uvedl nepravdivé údaje. Žalobce totiž v žádosti o udělení dočasné ochrany (dále jen Žádost) uvedl, že v minulosti nepožádal o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Pokud by žalobce v Žádosti uvedl pravdivě, že v minulosti požádal o udělení dočasné ochrany v Bulharsku a získal ji tam, žalobce by podle žalovaného dočasnou ochranu nezískal, protože by byla jeho Žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina.
II.
Žaloba
2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 s. ř. s
3. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyložil a aplikoval § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně. Podle žalobce nelze toto ustanovení interpretovat tak, že umožňuje odejmout dočasnou ochranu z důvodu, že žadatel v minulosti získal dočasnou ochranu v jiném členském státě. Žalobce poukázal na čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, který obsahuje taxativní výčet důvodů pro odepření či odnětí dočasné ochrany, přičemž žádný z těchto důvodů se na jeho situaci nevztahuje. Výklad žalovaného podle žalobce nepřípustně rozšiřuje okruh důvodů pro odnětí dočasné ochrany nad rámec unijní úpravy.
4. Žalobce dále namítal, že žalovaný postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů, podle níž sekundární přesun osob požívajících dočasné ochrany mezi členskými státy Evropské unie je přípustný. Žalobce odkázal na rozsudky Krajského soudu v Brně i Nejvyššího správního soudu, které dovodily, že členský stát je povinen udělit povolení k pobytu podle čl. 8 směrnice o dočasné ochraně i osobě, která již dříve získala dočasnou ochranu v jiném členském státě. Právní úpravu nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb. nelze použít, neboť je v rozporu s právem Evropské unie.
5. Žalobce rovněž tvrdil, že žalovaný nesplnil svou povinnost řádně jej poučit a zjistit jeho stanovisko k tomu, zda chce čerpat práva plynoucí z dočasné ochrany výlučně v České republice. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je poučení a zjištění stanoviska nezbytným předpokladem pro postup podle § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně. Žalobce uvedl, že v rámci řízení sám spontánně sdělil, že v České republice s manželkou dlouhodobě žije, pracuje, a jeho nezletilý syn zde navštěvuje školu (z kontextu je patrné, že narativ byl zřejmě nedopatřením uveden z pohledu otce žalobce, kdy se tedy nezletilým synem zjevně myslí právě žalobce a manželkou matka žalobce, poznámka soudu), a požádal, aby mu dočasná ochrana nebyla odňata, avšak žalovaný jeho stanovisko nijak nezohlednil.
6. Žalobce uvedl, že žalovaný nesprávně dovodil, že uvedení nepravdivé informace o předchozí dočasné ochraně v Bulharsku samo o sobě zakládá důvod pro odnětí dočasné ochrany. Podle žalobce musí jít o informaci, která má vliv na splnění hmotněprávních podmínek pro udělení dočasné ochrany, což v jeho případě nenastalo. Žalobce zdůraznil, že ani pravdivé uvedení předchozí dočasné ochrany v Bulharsku by nevedlo k nepřijatelnosti žádosti, neboť takový postup je podle judikatury nezákonný.
III.
Vyjádření žalovaného
7. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že žalobce byl dne 7. 3. 2026 vyrozuměn o zahájení řízení o odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, dne 9. 3. 2026 se seznámil s podklady a neuvedl, že by se k nim chtěl vyjádřit, a dne 16. 3. 2026 požádal o přerušení řízení a prodloužení lhůty, čemuž žalovaný nevyhověl. Rozhodnutí o odnětí dočasné ochrany bylo doručeno dne 11. 5. 2026.
8. Žalovaný dále uvedl, že žalobce v žádosti o dočasnou ochranu ze dne 2. 6. 2022 nepravdivě prohlásil, že nikdy nežádal o dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, ačkoliv podle evidence Temporary Protection Platform (TPD) mu byla dne 12. 5. 2022 udělena dočasná ochrana v Bulharsku. Podle žalovaného formulář obsahoval jasnou otázku i prostor pro uvedení bližších okolností, který žalobce nevyužil. Žalovaný má za to, že žalobce si této skutečnosti byl vědom a mohl ji bez obtíží uvést.
9. Žalovaný zdůraznil, že pokud by žalobce uvedl pravdivé údaje, jeho žádost by byla posouzena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., a dočasná ochrana by mu nebyla udělena. Odnětí oprávnění k pobytu proto považuje za zákonné, neboť žalobce získal dočasnou ochranu na základě nepravdivých údajů. Námitku dobré víry žalobce odmítl s tím, že dobrá víra nemůže zhojit stav založený uvedením nepravdivých údajů.
10. K námitce, že žalovaný nezjistil stanovisko žalobce k čerpání dočasné ochrany, žalovaný uvedl, že žalobci byla poskytnuta možnost se vyjádřit, kterou nevyužil. Dodal, že ani případné následné vyjádření žalobce by nemohlo vést k jinému výsledku, neboť rozhodující je skutečnost, že žalobci byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě.
11. Žalovaný se dále vyjádřil k námitkám žalobce týkajícím se rozporu vnitrostátní právní úpravy s právem Evropské unie. Uvedl, že § 5 zákona č. 65/2022 Sb. neupravuje důvody vyloučení z dočasné ochrany ve smyslu čl. 28 směrnice, ale procesní podmínky přijatelnosti žádosti, které mají zabránit nežádoucím sekundárním přesunům. Podle žalovaného směrnice nezakládá obecné právo na získání dočasné ochrany v jiném členském státě, pokud byla udělena jinde, a čl. 11 směrnice upravuje pouze vztahy mezi členskými státy, nikoli práva jednotlivce. Judikaturu Nejvyššího správního soudu, která dovozuje právo na sekundární přesun, žalovaný považuje za dotváření práva nad rámec směrnice.
IV.
Posouzení věci soudem
12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.
13. Žaloba je důvodná.
14. Podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně lze dočasnou ochranu odejmout, jestliže bylo zjištěno, že žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění stavu věci.
15. § 5 odst. 1 Lex Ukrajina stanoví, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie (písm. c), nebo je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie (písm. d).
16. Podle § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně lze odejmout oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, pokud byl zjištěn důvod, pro který může být odepřeno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podle § 9 odst. 2 a 3. Podle § 9 odst. 2 písm. b) téhož zákona může být oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany odepřeno, jestliže žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci.
17. V rozhodovací činnosti správních soudů je ve vztahu k rozhodování o žádosti o dočasnou ochranu již roky jednoznačně ustáleno, že druhotný pohyb poživatelů dočasné ochrany je možný (na úrovni krajských soudů srov. rozsudky MS v Praze č. j. 11 A 80/2022-79 ze dne 27. 4. 2023 a KS v Plzni č. j. 55 A 6/2023-44 ze dne 17. 5. 2023; na úrovni NSS např. o dva roky pozdější rozsudek NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42 ze dne 3. 4. 2025, č. 4682/2025 Sb. NSS). Polemika s těmito závěry je přípustná, ale v základu nemůže na tomto náhledu mnoho změnit.
18. Již v rozsudku č. j. 55 A 6/2023-44 zdejší soud konstatoval své přesvědčení o tom, že unijní právo vylučuje možnost jednostranně zavést překážky sekundárního pobytu. Na tomto názoru se nic nemění; argumentace žalovaného by se mohla prosadit pouze ve dvou případech: uplatňoval-li by se čl. 11 směrnice, anebo by ve věci došlo k podstatné a relevantní změně judikatury na úrovni Soudního dvora nebo soudů členských států EU. Článek 11 se ovšem neuplatňuje a ke změně judikatury na úrovni Soudního dvora nebo Nejvyššího správního soudu dosud nedošlo. Podstatně odlišná není ani cizozemská judikatura.
19. Nepřiznání pobytu za účelem dočasné ochrany cizinci, který požívá dočasnou ochranu v jiném členském státu, není upřením dočasné ochrany ve smyslu unijních pravidel (srov. např. rozsudek KS v Plzni č. j. 55 A 29/2024-36 ze dne 25. 11. 2024), neboť požívat práva z dočasné ochrany je možné pouze v jednom členském státu.
20. V případě žalobce tedy jde o druhotný pohyb, na který měl žalobce právo. Žalovaný ho tímto zrušením nesankcionoval za to, že využil tohoto svého práva, ale že toto výslovně popřel (uvedl nepravdu). Přinejmenším formálně tento svůj náhled žalovaný odůvodnil i tím, že žalobce má (možná) dočasnou ochranu přiznánu v Bulharsku.
21. Soud ani z tohoto pohledu neshledal, že by bylo třeba měnit dosavadní přístup. Žalobce jasně vyjádřil přání požívat dočasnou ochranu v ČR a vzdát se souvisejících práv v Bulharsku, bylo tedy na žalovaném, aby ověřil, zda jsou pro to splněny podmínky. Dokud nebudou tyto podmínky ověřeny, nelze postavit najisto, že lze zrušit stávající pobytové oprávnění žalobce.
22. Ve vztahu ke zrušení pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany Nejvyšší správní soud konstatoval, že toto oprávnění nelze cizinci odejmout, aniž správní orgán předtím řádně poučí dotčeného cizince a zjistí jeho stanovisko stran toho, zda chce svá práva plynoucí z dočasné ochrany udělené prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 uplatňovat výlučně v České republice (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 217/2023-36 ze dne 25. 4. 2025). S tímto názorem Krajský soud v Plzni souhlasí a odkazuje na něj. Podstatné tedy je, zda nepravdivé údaje mají nějaký zásadní vliv na nárok na dočasnou ochranu či možnost jejího požívání v ČR. Jako příklad lze uvést přiléhavý názor Krajského soudu v Brně, podle kterého je relevantním nepravdivým údajem takový, který vede k přiznání dočasné ochrany někomu, kdo na ni vůbec nárok nemá (např. proto, že nespadá do osobního rozsahu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382; srov. rozsudek KS v Brně č. j. 41 Az 28/2023-42 ze dne 31. 8. 2023).
23. Žalobce má dle ustálené judikatury nezpochybněný nárok na dočasnou ochranu jako takovou, má nárok i na pobyt za účelem dočasné ochrany v ČR, pokud ji přestane požívat v Bulharsku. Zároveň žalobce již několik let fakticky pobývá s rodinou v ČR, takže jakékoli zrušení pobytového titulu má zásadní dopad do jeho rodinného a soukromého života. Tím spíše zrušení, které vede jen k tomu, že žalobce musí znovu požádat o to samé.
24. Zrušení pobytového oprávnění proto musí být odůvodněno zásadními okolnostmi; nemůže být naopak založeno jen na snaze žalobce vychovat a zrušit mu pobytové oprávnění za situace, kdy by na ně měl nárok při opětovném požádání.
25. V souzené věci žalovaný sám nezjišťoval stanovisko žalobce ohledně toho, zda chce svá práva plynoucí z dočasné ochrany požívat výlučně v ČR. Měl to však učinit, protože tuto povinnost jasně konstatoval Nejvyšší správní soud. Pouhá procesní možnost vyjádření cizince podle § 36 správního řádu nedostačuje a zakládá vadu řízení. Tato vada ovšem nemá vliv na zákonnost, neboť z vyjádření žalobce samotného jasně plyne, že chce dočasné ochrany požívat právě v ČR. Zároveň z něj plyne, že již opakovaně žádal bulharské úřady o zrušení svého pobytového statusu v Bulharsku, popřípadě, že již není držitelem tohoto oprávnění.
26. Pokud snad měl žalovaný pochybnost o aktuálním pobytovém statusu žalobce v Bulharsku, pak bylo nezbytné, aby úplně zjistil skutkový stav (§ 50 odst. 3 správního řádu); žalobce ostatně označil důkazy, jichž se dovolával na svou podporu.
27. Za tohoto stavu neplní zrušení pobytového oprávnění žalobce žádný zákonem akceptovaný účel; snaha vychovat žalobce kvůli uvedení nepravdivých údajů je v tomto případě jen samoúčelná. Zrušení také nezohledňuje dopad do života žalobce a ve svém jádru stále opakuje již odmítnutou tezi o tom, že původní žádost žalobce by byla nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Takový výkon správního uvážení neobstojí, neboť je nejen neúplné, ale též zneužívající.
28. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I tohoto rozsudku bez jednání zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a současně pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku.
V.
Náklady řízení
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalobci, který byl v řízení procesně úspěšný, žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Pro úplnost soud dodává, že součástí nákladů řízení nejsou soudní poplatky za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl žalobce osvobozen od soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů po jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Plzeň 28. srpna 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.